Vražda na zámku Styles
Agatha Christie
Hercule Poirot série
< 1. díl >
Prvotina Agathy Christie, ktorú napísala v roku 1916 (teda takmer pred 100 rokmi). V nej prvýkrát vystupuje Hercule Poirot. Vynikajúca detektívka legendárnej britskej spisovateľky, ktorou sa to v roku 1916 všetko začalo. Je to neuveriteľné, ale v slovenčine vychádza tento príbeh prvýkrát, takmer po sto rokoch od jeho napísania! Agatha Christie práve v tejto knihe predstavila čitateľom slávneho belgického detektíva Hercula Poirota, ktorý má prísť na to, kto zavraždil Emily Inglethorpovú a ako sa vrah dostal do zamknutej spálne.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2014 , Slovenský spisovateľOriginální název:
The Mysterious Affair at Styles, 1920
více info...
Přidat komentář
Jak tady vidím, jedná se zde o první případ s Herculem Poirotem. Ale kniha je i přesto dobře napsaná a čtivá. Doporučuji.
Jedná se o moji první knížku od této autorky. Příběh je promyšlený a bavil mě děj i postavy. Jen je úsměvné, jak Poirot všechno ví a zná i bez moderních technologií.
Aneb zrodila se legenda :-) Po několika náhodně vybraných dílech jsem chtěl poznat úplný začátek a vydal se na zámek Styles, kde to všechno vlastně odstartovalo. A jak zde dobře padlo, laťku autorka nastavila hned od prvního dílu pekelně vysoko a úžasné je, že se od ní s dalšími díly moc nevzdalovala. Logika nade vše! Pobavilo mě, že už v úvodním díle neomylný a jedinečný Poirot Hastingse vůbec nešetřil a docela mu slovně nakládal. A také už zde se projevilo autorčino šibalství!
Nebojím se tvrdit, že paní Christie zde vytvořila fenomén.
Historicky první ze série příběhů se svérázným detektivem Hercule Poirotem. Agatha Christie zde nasadila laťku hodně vysoko a je potešitelné, že se jí podařilo tuto úroveň udržet i ve většině dalších detektivek, které následovaly. Vzhledem k tomu, že v první polovině 20. století nebyly ve větší míře k dispozici moderní technické prostředky a postupy, slavný detektiv se musel vždy spolehnout na své zázračné "šedé buňky", takřka neomylný úsudek a logické myšlení. Vycházelo mu to (jak jinak) báječně.
Záhada zámku Styles byla moje první kniha od Agathy Christie. A teprve moje druhá detektivka v řadě. Zpočátku jsem se detektivek bála. Vraždy, krev, násilí, ale ani záhady nejsou můj šálek kávy. Nicméně Agatha Christie mě přesvědčila, že i detektivky mohou být stravitelné, ba dokonce i zábavné, poutavé a velmi čtivé.
Prvních pár stránek této knihy jsem byla zmatená a ztracená, neorientovala jsem se ve jménech, v rodokmenu a zkrátka v postavách, kdo s kým. Ale po kapitole nebo dvou jsem už věděla a začala jsem si knihu užívat. Také to bylo tím, že se na scéně objevil Hercule Poirot. No a co jiného se vám vybaví, když se řekne Agatha Christie, než Hercule Poirot?
Líbilo se mi, že kniha nebyla plná krve, zkrátka pouhá nevinná otrava. Ale kdo je vrahem? Až do konce nebylo jasné, kdo byl vrah. Rozluštění mě velmi překvapilo a poučilo, napsala bych už jen větu: ,,Poirot se nikdy neplete, on chce znát jen celou pravdu - do posledního hrnečku."
Bohužel, tentokrát mně Christie moc neokouzlila.
Hastings mě jako vypravěč rozčiloval, v první polovině jsem se do čtení musela nutit, pak už to odsýpalo, i když Poirotovo rozuzlení na mě působilo jako taková malá "deus ex machina".
Myslím, že na čtení knih od A.CH. musí být člověk specificky naladěn, pak si je dokáže užít.
Po dlouhé době jsem opět sáhla po knize své milované autorky. I po takové době se mi příběh moc líbil. Je to takové milé a napínavé.
Přečteno v rámci Čtenářské výzvy, detektivky nejsou úplně můj šálek čaje. V ději jsem se ztrácela, bylo tam hodně postav. Konec byl zajímavě vysvětlen.
Poznám už takmer všetky detektívky od A. Christie, sú moje obľúbené. Videla som filmy, čítala som knihy a teraz som prišla na chuť audioknihám a neviem sa odtrhnúť. Počúvam v aute, pri varení a zaspávam pri nich. A z kníh Agathy Christie nemám nočné mory.
Výborný start dlouhé série s belgickým detektivem. Začátek mne moc nebavil, jak mile ale na scénu dorazil Poirot, stalo se z toho fajn čtení, u kterého netrpělivě čekáte, kdo že je tedy nakonec vrahem. Christie měla geniální hlavu, vymyslet takový příběh muselo dát práci.
Agatha je Agatha. Poirot je Poirot. Jako vždy dobře napsané, přeložené, čtivé... překvapující :-)
Mo je první knížka od autorky a bohužel asi i poslední. Mě její styl psaní moc nevyhovuje. Příběh nebyl špatný. Taková klasika. Neurazí, ale ani nenadchne.
Šlo o mé první setkání s autorkou a musím přiznat, že jsem spokojený. Některé části možná byly možná trošku překombinované (nevěřím, že se by se kdokoli dokázal zorientovat v množství důkazů, natožpak aby zvládl odhalit vraha před závěrem - já sám jsem podezíral snad všechny, kromě vinné osoby), přesto však na mě celá kniha působila kompaktně, byla dlouhá tak akorát a spisovatelka zvládla udržet mou pozornost po celých 220 stran.
Jako velký klad také vnímám, že vypravěčem byl kapitán Hastings, díky čemuž se čtenář dočkal spousty zábavných momentů, na které by se, pakliže by vypravěčem byl Poirot, zcela jistě řada nedostala.
Vřele doporučuji každému, jako dobrý úvod do klasického detektivního žánru.
Já toho vraha nikdy neuhodnu! :-D Faktem je, že tento díl mi přišel spletitější než ostatní, které jsem četla. Možná až příliš překombinovaný. Proto jsem tápala jako chudáček Hastings, přestože moje prvotní úvahy byly správné. Chce to víc potrénovat malé šedé buňky, no. Nic to však nemění na tom, že byla Christie velmi inteligentní a talentovaná spisovatelka. Byla jsem napnutá jako kšandy!
Opravdu úžasný knižní debut legendární Agathy Christie s opět perfektní zápletkou a samozřejmě tajemným vrahem! :D
Dosud jsem nikdy žádnou knihu od A. Christie nečetla. A teď si marně lámu hlavu proč... Je to čtivé, nápadité, čtenář je udržován v neustálém napětí.
Určitě doporučuji. :-)
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány Hercule Poirot panství Zlatý věk anglické detektivky (1920–1939)
Autorovy další knížky
2017 | Deset malých černoušků |
2003 | Vražda v Orient-expresu |
2004 | Smrt na Nilu |
2001 | Záhada na zámku Styles |
2016 | Neočekávaný host |
Při čtení jsem se cítila jako kapitán Hastings.