Vražda na zámku Styles
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/438236/bmid_vrazda-na-zamku-styles-tKf-438236.jpg
4
1438
1438
Hercule Poirot série
< 1. díl >
Touto knihou z roku 1920 sa to všetko začalo: zrodila sa nielen slávna spisovateľka Agatha Christie, ale aj jej nemenej slávny hrdina – geniálny súkromný detektív Hercule Poirot. Nové vydanie Vraždy na zámku Styles vychádza pri príležitosti storočnice tvorby Agathy Christie a stých „narodenín“ legendárneho Hercula Poirota, ktoré si pripomíname v roku 2020. Kto otrávil Emily Inglethorpovú a ako sa vrahovi podarilo dostať do jej zamknutej spálne? Malebná dedinka Styles St. Mary sa priam hemží podozrivými: od nového úlisného manžela bohatej dedičky cez jej dvoch nevlastných synov až po pôvabnú mladučkú ošetrovateľku, ktorá pracuje v nemocničnej lekárni. Tento poriadne zamotaný prípad môže vyriešiť iba skutočný majster záhad – neprekonateľný belgický detektív Hercule Poirot.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2020
,
Slovenský spisovateľ
Originální název:
The Mysterious Affair at Styles, 1920
více info...
Přidat komentář
První kniha, kterou jsem od Agathy četla. Sice z ní nejsem úplně nadšená, zápletka mi přišla až moc překombinovaná. Z vraždy jsem podezírala snad všechny kromě zahradníka. Nicméně čte se to dobře a od dalších dílů mě to neodradilo. :)
Seriálového Poirota neznám (respektive vím, jak vypadá herec, ale nikdy jsem na to nekoukala).
Poirot je legenda. Jsem ráda, že jsem se do toho pustila. Mistrně napsané, zápletka byla výborná, byla jsem absolutně mimo se svým podezřelým. Chce to určitě další díl, mon ami...
Hercule Poirot se svými šedými mozkovými buňkami je vždy o míle před ostatními a to mi připadá neuvěřitelné. Souhlasím s Karolinou, že na A.CH. musí být člověk naladěn, a to jsem zřejmě nebyla.
Poirot poprvé a už je tady téměř kompletní osobnost, jak ho známe ze všech následujících ,,dobrodružství".
Kniha je v jistém smyslu geniální a v určitých aspektech jiná než všechny ostatní ,,poirotovky" ale chybí tomu ten pověstný poslední tah štětcem, aby vzniklo mistrovské plátno.
Kupříkladu se tady moc spoléhá na náhodu a to na straně zločinců i detektivů.
(aby celá ta vražda mohla klapnout, muselo se stát mnoho věcí)
Jak tady vidím, jedná se zde o první případ s Herculem Poirotem. Ale kniha je i přesto dobře napsaná a čtivá. Doporučuji.
Jedná se o moji první knížku od této autorky. Příběh je promyšlený a bavil mě děj i postavy. Jen je úsměvné, jak Poirot všechno ví a zná i bez moderních technologií.
Aneb zrodila se legenda :-) Po několika náhodně vybraných dílech jsem chtěl poznat úplný začátek a vydal se na zámek Styles, kde to všechno vlastně odstartovalo. A jak zde dobře padlo, laťku autorka nastavila hned od prvního dílu pekelně vysoko a úžasné je, že se od ní s dalšími díly moc nevzdalovala. Logika nade vše! Pobavilo mě, že už v úvodním díle neomylný a jedinečný Poirot Hastingse vůbec nešetřil a docela mu slovně nakládal. A také už zde se projevilo autorčino šibalství!
Nebojím se tvrdit, že paní Christie zde vytvořila fenomén.
Historicky první ze série příběhů se svérázným detektivem Hercule Poirotem. Agatha Christie zde nasadila laťku hodně vysoko a je potešitelné, že se jí podařilo tuto úroveň udržet i ve většině dalších detektivek, které následovaly. Vzhledem k tomu, že v první polovině 20. století nebyly ve větší míře k dispozici moderní technické prostředky a postupy, slavný detektiv se musel vždy spolehnout na své zázračné "šedé buňky", takřka neomylný úsudek a logické myšlení. Vycházelo mu to (jak jinak) báječně.
Záhada zámku Styles byla moje první kniha od Agathy Christie. A teprve moje druhá detektivka v řadě. Zpočátku jsem se detektivek bála. Vraždy, krev, násilí, ale ani záhady nejsou můj šálek kávy. Nicméně Agatha Christie mě přesvědčila, že i detektivky mohou být stravitelné, ba dokonce i zábavné, poutavé a velmi čtivé.
Prvních pár stránek této knihy jsem byla zmatená a ztracená, neorientovala jsem se ve jménech, v rodokmenu a zkrátka v postavách, kdo s kým. Ale po kapitole nebo dvou jsem už věděla a začala jsem si knihu užívat. Také to bylo tím, že se na scéně objevil Hercule Poirot. No a co jiného se vám vybaví, když se řekne Agatha Christie, než Hercule Poirot?
Líbilo se mi, že kniha nebyla plná krve, zkrátka pouhá nevinná otrava. Ale kdo je vrahem? Až do konce nebylo jasné, kdo byl vrah. Rozluštění mě velmi překvapilo a poučilo, napsala bych už jen větu: ,,Poirot se nikdy neplete, on chce znát jen celou pravdu - do posledního hrnečku."
Bohužel, tentokrát mně Christie moc neokouzlila.
Hastings mě jako vypravěč rozčiloval, v první polovině jsem se do čtení musela nutit, pak už to odsýpalo, i když Poirotovo rozuzlení na mě působilo jako taková malá "deus ex machina".
Myslím, že na čtení knih od A.CH. musí být člověk specificky naladěn, pak si je dokáže užít.
Po dlouhé době jsem opět sáhla po knize své milované autorky. I po takové době se mi příběh moc líbil. Je to takové milé a napínavé.
Přečteno v rámci Čtenářské výzvy, detektivky nejsou úplně můj šálek čaje. V ději jsem se ztrácela, bylo tam hodně postav. Konec byl zajímavě vysvětlen.
Poznám už takmer všetky detektívky od A. Christie, sú moje obľúbené. Videla som filmy, čítala som knihy a teraz som prišla na chuť audioknihám a neviem sa odtrhnúť. Počúvam v aute, pri varení a zaspávam pri nich. A z kníh Agathy Christie nemám nočné mory.
Ja proste Agathu rada poslocham pred spanim jako audio. Fakt me to skvele uspava.. :)
Výborný start dlouhé série s belgickým detektivem. Začátek mne moc nebavil, jak mile ale na scénu dorazil Poirot, stalo se z toho fajn čtení, u kterého netrpělivě čekáte, kdo že je tedy nakonec vrahem. Christie měla geniální hlavu, vymyslet takový příběh muselo dát práci.
Agatha je Agatha. Poirot je Poirot. Jako vždy dobře napsané, přeložené, čtivé... překvapující :-)
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány Hercule Poirot panství Zlatý věk anglické detektivky (1920–1939)Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Ti čtenáři, kteří touto knihou od Agathy Christie začínají - mají štěstí, jsou u jejího startu s později úspěšným párem, který tvoří kapitán Arthur Hastings, ten první společný případ s dále uvedeným vypráví.
Tím druhým je belgický uprchlík Hercule Poirot, dříve elitní člen belgického policejního sboru. Je rok 1917, blíží se konec války.
Hastings se uzdravuje na pozvání svého přítele Johna na zámku jeho nevlastní movité matky.
Protože je třeba (tak jak je tomu u knih s Sherlockem Holmesem a doktorem Johnem Watsonem) i někoho od policie nastupuje inspektor Japp . Oba detektivové se znají již od roku 1904, kdy byl Poirot ještě ve službách belgické policie a pomáhal řešit jistý padělatelský případ. Zůstali dobrými přáteli, i když jsou jejich vyšetřovací metody značně rozdílné. Poirotovými zásadami jsou "Metoda a Pořádek", zatímco Japp spíše spoléhá na náhodu. Osobně bych řekl, že H.P. má přebytek oněch šedých buňek mozkových, které naopak Japp tak trochu postrádá.
Ona záhada na zámku je smrt movité majitelky sídla Styles. Ta se nedávno provdala za muže pochybného vzhledu i minulosti a je navíc o dvacet let mladší.
Hostitel Hastingse John je rozhazovačný a tím na matce finančně závislý.
Hastings nevědomky tím, že přivede svého belgického přítele na zámek, nastartuje běh událostí od úmrtí majitelky. Ale je zde právě H.P. jako správná osoba, která dává záruku vyřešení případu.
Je zajímavé, že kniha byla uvedena dříve na knižní trh v USA než v Anglii.