Vraždy s monogramem
Sophie Hannah
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548241/bmid_vrazdy-s-monogramem.jpg
3
382
382
Hercule Poirot (Sophie Hannahové) série
1. díl >
Druhé vydání celosvětově úspěšné detektivky. Vraždy s monogramem odstartovaly v roce 2014 – se svolením dědiců Agathy Christie – sérii nových případů Hercula Poirota z pera Sophie Hannah. Zaznamenaly celosvětový úspěch a autorka k nim přidala další dva příběhy – Zavřenou truhlu (2016) a Záhadu tří čtvrtin (2018). Spletitá detektivka zasazená do Londýna 20. let minulého století začíná v okamžiku, kdy si slavný Belgičan užívá v kavárně poklidnou večeři. Tu naruší příchod nervózní mladé dámy, jež se mu svěří, že je v ohrožení života, a uteče. Několik hodin poté se Poirot dozví, že v luxusním hotelu došlo k vraždám tří hostů – v ústech každého z nich se našel manžetový knoflíček. Může mít jejich smrt souvislost s chováním vystrašené ženy z kavárny? Zatímco se Poirot pokouší propojit bizarní kousky ďábelsky chytré zločinné skládanky, plné falešných stop a snadno přehlédnutelných detailů, připravuje se další hotelový pokoj pro čtvrtou oběť…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2015
,
Tympanum
Originální název:
The Monogram Murders, 2014
Interpreti: Michal Zelenka
více info...
Přidat komentář
Vraždy s monogramem jsou těžkopádným příběhem slepeným z na sebe našroubovaných jednotlivých epizod, které ve finále mají dát přesně ten výsledek, který si autorka dopředu předsevzala. Agatha Christie se v textu ani nemihla, lehkost jejího stylu - přesto spojená s bezpodmínečnou logikou, důvtip, budování skutečného napětí se autorce nepodařilo napodobit. Konečným výsledkem se napodobenina legendě ani vzdáleně nepřiblížila. Ani Hercul Poirot není tím géniem, na kterého je čtenář christiovských detektivek zvyklý. Hercul Poirot je v první řadě sebevědomý gentleman. Zde však jeho ego hraničilo s nabubřelostí, když například detektiva Scotland Yardu poučuje o tom, že Poirotovy šedé buňky mozkové jsou progresivnější a schopnější než ty detektivovy. Síla příběhu, tedy to, že všechno zlo pochází ze zapadlé vesničky za Londýnem, nefunguje - dávný případ tamního vikáře v některých pasážích nedává smysl - chování postav postrádá logiku a rovněž pouze slouží výslednému efektu.
Pakliže však čtenář není „postihnutý“ symptomem „Poirot“, respektive „Agatha Christie“, Vraždy s monogramem pro něj budou „jen“ lehkým a oddychovým čtením - bez pachuti zklamání.
Kniha je po obsahové stránce dost zdlouhavá a místy i nudná, přestože případ jako takový, pokud se nápadu týká, by zase až tak špatný nebyl. Ale obávám se, že autorka se důstojnou nástupkyní Agathy Christie nestane definitivně...
Zápletka byla trochu překombinovaná,ale celkově se mi kniha líbila.Autorka se tohoto úkolu zhostila se ctí.
Ze začátku mě kniha velmi bavila, měla správnou atmosféru. Později ale přestávala mít spád a posledních skoro 50 vysvětlovacích stránek bylo pro mě vyloženě utrpení. Možná by to hezky vypadalo v televizi, ale u knihy byl ten konec opravdu přehnaný.
Porovnávať túto knihu s Agathou Christie asi nemá zmysel. Agatha bola kráľovnou detektíviek a neviem či sa niekomu podarí ju prekonať. Príbeh bol zaujímavý, koniec trochu zmätok. Ubral som z hodnotenia preto, lebo Poirotovi pridala vlastnosti, ktoré on nikdy nemal. Ak by to bol príbeh o napríklad pánovi Novákovi, tak by to bolo lepšie a odo mňa by malo vyššie hodnotenie. Ďalšiu knihu si určite prečítam, no meno Poirot bude v mojej hlave určite iné. Knihu odporúčam, no pre "Poirotofilov" s malinkou rezervou.
Tentokrát nemohu chválit. Za mě zklamání, bohužel. Je vidět, že autorem není A. Christie. Celou dobu jsem čekala, kdy se děj rozjede a nedočkala jsem se. V příběhu jsem se spíše ztrácela, nebavil mě. Chvíli jsem myslela, že knihu ani nedočtu. Poirot mi byl vyloženě nesympatický a povýšený. Druhá kniha Zavřená truhla je lepší.
Je poznat, že autorem už není Agatha. Charakter Poirota autor nevystihl tak, jak to umí jen originální autorka. Po delší odmlce dočteno, ale znovu už se do této knihy nepustím.
Na tuto knížku mám rozporuplný názor. Kdo dobře zná knihy Agathy Christie a jejího Poirota, určitě najde řadu nesrovnalostí s touto postavou. Přijde mi, že Poirot zde mluví až moc a celkově chování v této knize není jeho styl. Autorka se velmi snažila Poirota ztotožnit s tím svým, ale moc se jí to nepovedlo. Každopádně, když se odprostím od srovnávání, jde o pěkný a propracovaný detektivní příběh.
Jste-li fanoušek Agathy Christie, tak si v duchu rčení „Kdo chce psa bíti, hůl si vždycky najde,“ četbu této detektivky nevychutnáte ani jako čtení od Agathy, ani jako jakoukoliv jinou detektivku od někoho jiného. Protože budete pořád srovnávat a říkat si: „né, tohle by Poirot neřekl/neudělal“ a „né, tahle by to Agatha nevyřešila“. Už předem postavíte autorce nepřekonatelnou překážku v podobě (oprávněného!) předsudku nedostižitelnosti Agathina umu.
Fanoušci Harryho Pottera také neuznávají fanfiction pokusy různých pisálků o dokončení nebo prohloubení příběhů o hrdinech jejich milovaného originálu. Sama tento styl psaní také neuznávám, neboť to „nejhorší“ vydřel původní autor a autor „druhotný“ už se jen veze a dovymýšlí si kudrlinky.
Na druhou stranu – tady se autorka hodně snažila a s těmi „kudrlinkami“ si dala práci, napodobit Poirota se jí celkem podařilo (možná jen to prokládání francouzskými frázemi trochu nadužívala). Ač nemám mnoho zkušeností s detektivkami od jiných autorů než právě ACH, myslím, že nenecháme-li se ovládat předpojatostí a oprostíme-li se od myšlenek na nenapodobitelnost Agathy, pak shledáme, že se autorce podařila pěkná a napínavá detektivka, bez nesrovnalostí v ději a detailech, s překvapivými zvraty i s atmosférou 20. let.
Co mě tlouklo mezi oči: zkraje mi byl hodně nesympatický a neuvěřitelný hlavní hrdina, vyšetřovatel Catchpool ze Scotland Yardu. Byl opravdu hodně, hodně, hodně hloupoučký a nepřipouštějící si poměrně logické nápady Herculovy. Ale zatímco Hastingsovu „hloupoučkost“ jsem vždy cítila jako spolupráci, u Catchpoola docházelo až k jakési kontraproduktivitě. Spíš ve mně zkraje vyvolával pocity jako např. policista Giraud z Vraždy na golfovém hřišti. Naštěstí Catchpool se v průběhu děje vyvíjel a změnil (ale jeho „temné tajemství“ považuji za zbytečnou a relativně nedořešenou vsuvku).
Dalším velkým mínusem je, že příběh byl (možná zbytečně) natažen na více než 300 stran – nabízí se další srovnání s ACH, ta si s podobnými příbehy vystačila vždy na cca 200 stránkách.
Přesto musím autorce přiznat čtivý styl a schopnost udržet napětí, nadpoloviční část knížky jsme dočetla během jedné noci.
Z úcty ku Agathe Christie, by som NIKDY nečitala nejaké lacné napodobneniny!!!!!Nechápem dedičov, že súhlasili s týmto nápadom.Och,pardon,chápem.Peniaze...P.S.Milujem knihy Agathy Christie.
Já budu ve svém hodnocení o něco mírnější. Mě se Vraždy s monogramem četly dobře, a proto se mi i líbily. Musela jsem pochopitelně překonat počáteční rozpaky, protože Agatha Christie to rozhodně není, a proto to také není Hercule Poirot (na rozdíl od Horowitze, který Holmese znovu stvořil zcela věrohodně). Jenže na druhou stranu to byl přesně případ pro Poirota. Zábavná, spletitá a vlastně dost neuvěřitelná zápletka by prostě s nikým jiným než s ješitným a přesto moudrým detektivem nemohla vůbec fungovat. A jakmile jsem toto přijala, přijala jsem i to, že čtu pokračování něčeho, o čem jsme z hloubi duše přesvědčená, že není možné v tom pokračovat. Asi dovedu pochopit, proč dědicové povolili zrovna toto pokračování. Je to jako školní cvičení na téma, jak napsat nejlepší příběh s Herculem Poirotem. Uctivé, nezpochybňující a bez větších ambicí než oslavit a připomenout Agathu Christie. Proč ne?
Asi prvú polovicu knihy som sa nudila. Rozvláčne, stále o tom istom. Čítala som len preto, že som dúfala, že to bude lepšie. Dej neskôr síce nabral spád, ale záver bol príliš komplikovaný, zamotaný, nepôsobil uveriteľne. Nepáčilo sa mi to ani ako "obyčajná" detektívka.
No a Poirot? Ako keby to bol iba menovec Poirota od Agathy Christie. Kedy prestal milovať čaj a presedlal na kávu?
Samozřejmě jsem nečekala, že by kniha mohla dosáhnout kvality Agathy Christie. Taky jsem ale nečekala, že to bude tak moc špatné. Autorka si zjevně Poirota vůbec nenastudovala. Poirot, co vášnivě pije kávu? Poirot, co kreslí prstem do bláta? Poirot, který pochybuje, jestli se nespletl? A opravdu děsivé je, jakým stylem tento "Poirot" mluví - jako kdyby se narodil ještě o sto let dřív než Agatha Christie. Postavou mladého policisty je naštěstí poněkud upozaděn a to asi zabránilo dalším nesmyslům. Kdyby autorka místo Poirota použila nějakého neznámého detektiva, možná bych knihu hodnotila lépe. I když ten rozvláčný konec je taky příšerný. Ale takhle ... Když má někdo míří hodně vysoko, může skončit hodně hluboko. A to se autorce stalo.
Knížku jsem dočetla, ale tak nějak nemůžu uvěřit tomu, že je pan Poirot opravdu Poirot.
Nějak prostě nemůžu víc než tři. Ne že by to nebyla dobrá detektivka, ale prostě to není uvěřitelný Poirot. Chybí tomu lehkost, vtip a nadhled a taky trochu té naivity a klišoidnější prvky, jakých ráda užívala Agatha. Zbytečně brutální vražda, která v klasických poirotech nebývá a spíše patří někam do Midsomeru nebo Skandinávie. Zkusím ještě druhý pokus autorky o oživení Poirota a pokud mě nenadchne ani ta, tak se rád a pokojně vrátím k pravé Agathě.
Nejznámější postava z pera královny zločinu je opět zpět. Se svolením dědiců napsala tuto knihu Sophia Hannah. Hercule Poirot řeší zapeklitý případ několika vražd! Co dodat.Jako obvykle velice napínavé čtení .Zkrátka Agatha Christie ta nikdy nezklame.Vřele tuto knihu doporučují všem ,kteří rádi čtou detektivky s H.Poirotem.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Pusinka |
| 2014 | Vraždy s monogramem |
| 2022 | Dokonalé děti |
| 2015 |  Bludná sdělení |
| 2008 | Ztráty a lži |
Přečetla