Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1286/bmid_vsechno-co-opravdu-potrebuju-znat-j-Koc-1286.jpg
4
2173
2173
Školka je už více než patnáct let na světě. Stále vychází v dotiscích a mnoha překladech, a Fulghuma proto napadlo přečíst si to, co napsal před patnácti lety, novýma očima. Chtěl zjistit, jestli stále věří tomu, co napsal, jestli náhodou na něco nezměnil názor, a pokud ano, tak jak, v jakém smyslu a co s tím dělat. Obvykle se taková věc nedělá, autoři nemají takovou možnost. Školka je však o postoji k životu, jak se dívat na věci kolem sebe, a to se časem mění. Fulghum udělal na nové Školce nakonec víc práce, než čekal. Něco vynechal, protože to působilo zastarale, nebo prostě změnil názor na věc. Na oplátku přidal dvacet pět nových příběhů, co přinesl život, a co je dnes aktuální. Zdá se to jako hotová kniha?... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2007 , ArgoOriginální název:
All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten, 1988
více info...
Přidat komentář
Oddechovka - přečtená za chvilku. ♥ Pokud si chcete semtam přečíst taky něco pěkného, bez krve, bez napětí, bez slz ... ale naopak s úsměvem na rtech, tahle knížka je pro vás to pravé ořechové. Obyčejná kniha ze života, přesto zajímavá a humorná.
Tož opravdu jsem si nemyslel, že v tenoučké knížečce (vlastně na jedné sešitové stránce), kterou jsem si vzal na cestu vlakem, se dá najít tak silný literární zážitek aneb "Tohle je určeno vám, Nikolaji Pestrecove, ať se ocitnete kdekoliv, za to, že jste vtiskl hluboký smysl slibům, které jsou stejné na celém světě, že jste nádherně posvětil závazek, který je stejný ve všech řečech..."
Díky této knížce se dokážete na chvíli zastavit a zamyslet se. Velice inspirativní.
Od této knihy jsem ani nečekala, že bude tak dobrá. Četla se mi lehce a rychle. Určitě si od tohoto autora přečtu další knihy.
Je to takové milé zamyšlení nad naprosto běžnými okamžiky života. Je pravda, že se mi do ní zezačátku nechtělo, ale knížka je tenounká (akorát do školní tašky nebo do autobusu) a hlavně mě zaujaly pozitivní hodnocení. Jsem ráda, že jsem si vyzkoušela i jiný žánr a rozšířila obzory. Líbila se mi různorodost příběhů – od pampelišek, které nemají být ničeny, přes pana Washingtona, který má trochu zvláštní smysl pro humor a zahradu jako golfové hřiště, až po příběh o Matce Tereze. Tato sbírka myšlenek se skvěle čte, pobaví, dokonce donutí člověka zamyslet se.
Moc hezke, k zamysleni a uniku od bezneho stresu. Nejvice jsem si zapamatovala uvahu o leceni duse Bethovenem, pampeliskach a Smeti :). Doporucuji precist!
Velmi milé čtení, které mnohdy zahřeje u srdce a dojme, mnohdy přiměje k úsměvu a hlavně k zamyšlení. Jedna krátká úvaha nebo příběh vám dá podnět k přemýšlení, k jinému pohledu na spoustu věcí. A kromě toho mám neskutečně ráda přístup k víře a Bohu právě takový, jako má Fulghum sám. Tak neskutečně milý, upřímný a hlavně tak přirozený, že i nevěřícímu připadá v každém jednom příběhu víra tak jasná a prostá, že by to bez ní ani nešlo.
Myslím, že je to knížka, ke které se ještě mnohokrát vrátím a nad kterou se ještě mnohokrát zamyslím.
Pohlazení po duši. Srozumitelnou formou podané jednoduché pravdy, které kolem sebe vidíme. To, co si za peníze nekoupíme a dává nám naději, že aspoň někde (třeba v naší kuchyni) je svět v pořádku. A taky mám ráda pampelišky (a sedmikrásky).
Mořské panny existují. Pan Fulghum jednu držel za ruku.
Bavorské hodiny s kukačkou z Jižní Koreji se musí sestavit dohromady.
Cokoliv nestojí za práci, nestojí za to dělat dobře.
Špína v zákoutích a škvírách pokoje je kosmický kompost.
Pampelišky nejsou plevel, ale krásné květiny/krom toho se z nich dá udělat salát, sirup a kafe/.
A tohle všechno je čistočistá svatá pravda.
Fulghum je moje láska. Jeho fejetony jsou plné situací, které se nám dějí denně. Když jsem to četla poprvé, hrozně mě překvapilo, jak moc mám společného s někým o tolik starším a navíc... žijícím v té vzdálené konzumní americe. Jeho pohled na svět je mi velmi blízký. Miluji tuhle knihu a už mnohokrát jsem ji přečetla. Jednou jsem řekla manželově sestře, že až budu mít vlastní dům, "školkové desatero" mi bude viset v kuchyni. Když jsme se s mužem brali, tak mi ho zarámované darovala :) Kdybychom se jím všichni řídili, bylo by na světě líp...
Každý příběh v knize má něco do sebe. Člověk se na základní věci dokáže dívat z odlišné perspektivy, čemuž napomáhá tato kniha. Jen nechapave pohledy lidí v metru, když se začne člověk smát nahlas při čtení nejsou úplně nejlepší.
Tehdy, když jsem jí četla ve mně snad každý příběh něco zanechal. Kniha je plná smíchu, citu, rozumu, poučení, pokory, vzpomínek, nostalgie.. to by bylo na dlouho, každý si v ní najde to své!! Vracím se k ní často a velmi ráda a ikdyž jí čtu snad posté, vždy si najdu něco, co mě opět uchvátí nebo i posté od srdce rozesměje. Myslím, že tato kniha je MUST HAVE. Pan Fulghum je moje srdcovka.
Některé "příběhy" jsou tak neuvěřitelně silné, že se nedají číst bez zvlhnutých očí.
Nádhera. Čtu a přemýšlím. Často se k ní vracím. Doporučuji mladým a těší mě, že chápou...
Kniha se mi opravdu moc líbila.. Přečetla jsem si jí díky doporučení mého bývalého učitele angličtiny a já mu za to moc děkuji.. Každý si v ní najde své oblíbené části.. možná tam najde sebe.. nebo se jen bude koukat a bavit se.. brečet a smát se.. Nejvíce se mi líbí povídky o lásce.. o Rusku a Nikolaju Pestrecovi, o Charlesi Boyerovi, krabici od bot a spousta dalších.. :)
Rose
Štítky knihy
eseje povídky humor americká literatura fejetony úvahy a zamyšlení
Část díla
Autorovy další knížky
| 2007 |  Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce |
| 1996 | Už hořela, když jsem si do ní lehal |
| 2004 | Třetí přání |
| 2011 | Drž mě pevně, miluj mě zlehka: Příběhy z tančírny Century |
| 1996 | Možná, možná ne |
Pre mňa dosť veľké sklamanie. Od takého ospevovaného autora som čakala podstatne viac. Jeho fejtóny mi prichodili plytké, bez hĺbky a životného poznania. V podstate ako suché, málokedy vtipné opisy a konštatovania zážitkov alebo elementárnych právd, ktoré má v sebe každý, iba podaktorí na to zabudli... Kto má rád "vyšší level" literatúry, autorov, ktorí rozumejú životu, zmysluplné fejtóny s ozajstným humorom, nech siahne po dielach Petra Karvaša, prípadne po poviedkach a esejach Dušana Mitanu.