Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1286/bmid_vsechno-co-opravdu-potrebuju-znat-j-Koc-1286.jpg
4
2189
2189
Školka je už více než patnáct let na světě. Stále vychází v dotiscích a mnoha překladech, a Fulghuma proto napadlo přečíst si to, co napsal před patnácti lety, novýma očima. Chtěl zjistit, jestli stále věří tomu, co napsal, jestli náhodou na něco nezměnil názor, a pokud ano, tak jak, v jakém smyslu a co s tím dělat. Obvykle se taková věc nedělá, autoři nemají takovou možnost. Školka je však o postoji k životu, jak se dívat na věci kolem sebe, a to se časem mění. Fulghum udělal na nové Školce nakonec víc práce, než čekal. Něco vynechal, protože to působilo zastarale, nebo prostě změnil názor na věc. Na oplátku přidal dvacet pět nových příběhů, co přinesl život, a co je dnes aktuální. Zdá se to jako hotová kniha?... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 2007 , ArgoOriginální název:
All I Really Need to Know I Learned in Kindergarten, 1988
více info...
Přidat komentář
Tehdy, když jsem jí četla ve mně snad každý příběh něco zanechal. Kniha je plná smíchu, citu, rozumu, poučení, pokory, vzpomínek, nostalgie.. to by bylo na dlouho, každý si v ní najde to své!! Vracím se k ní často a velmi ráda a ikdyž jí čtu snad posté, vždy si najdu něco, co mě opět uchvátí nebo i posté od srdce rozesměje. Myslím, že tato kniha je MUST HAVE. Pan Fulghum je moje srdcovka.
Některé "příběhy" jsou tak neuvěřitelně silné, že se nedají číst bez zvlhnutých očí.
Nádhera. Čtu a přemýšlím. Často se k ní vracím. Doporučuji mladým a těší mě, že chápou...
Kniha se mi opravdu moc líbila.. Přečetla jsem si jí díky doporučení mého bývalého učitele angličtiny a já mu za to moc děkuji.. Každý si v ní najde své oblíbené části.. možná tam najde sebe.. nebo se jen bude koukat a bavit se.. brečet a smát se.. Nejvíce se mi líbí povídky o lásce.. o Rusku a Nikolaju Pestrecovi, o Charlesi Boyerovi, krabici od bot a spousta dalších.. :)
Rose
Pro mne taková americká klasika. A nemyslím to špatně. Oni jsou zkrátka jiní. Koupila jsem a přečetla hned po prvním českém vydání - po sametu:) Z něčeho jsem byla nadšená a něco mi přišlo prázdné. Kdyby byl pan Fulghum méně populární, možná by mu to prospělo. S odstupem jsem pár povídek poslouchala a v podání pana Moravce neměly chybu.
Tohoto autora jsem si vybrala, protože ho všichni kolem mě stále chválili. Asi jsem ale věkově nedozrála do jeho příběhů. Bavili mě totiž jen některé. Možná je to tím, že nemám s fejetony moc zkušeností. Hodnotím neutrálně a zkusím se k autorovi vrátit třeba za 10 let.
Tak jsem narazil tady na tuhle knížku a vzpoměl jsem si, že jí někde doma mám. Nedočtenou. A také si pamatuji, že alespoň ta malá část, kterou jsem četl, mě hrozně bavila. Nechápu, co odvedlo mou pozornost od dočtení té knihy :-) No, našel jsem ji úplně na kraji knihovny, schovanou za mnohem zvučnějšími jmény spisovatelů, kteří napsali mnohem "větší" knihy. A tak jsem tu mou odloženou záležitost vzal do dlaní, sedl si na postel a začetl se a zjistil jsem, že ta kniha je vlastně taky velká. Jen se člověk musí umět zastavit :-)
Je to výborná kniha. Výborná.
Vynikající kniha protkaná moudrostí i jemným humorem v jedné nitce. Určitě se k ní zase jednou vrátím :) Doporučuji.
Budu se opakovat - pohlazení po duši. Příběhy o ničem a právě tím o VŠEM. Poslouchala jsem jí na CD, ale musím si sehnat knihu. A moc se těším na Listování, kde autor bude přítomen.
Vzpomínám si, jak jsem všemu živému na zahradě z přední verandy oznámil: "Jste teď všichni svými pány. Hodně štěstí."
Autor píše poutavě a s nadhledem o banálních věcech života: o šmejdění na návštěvě v cizí koupelně, o plísni na nohou, o tom, že miminka a sobi smrdí, o korejských bavorských hodinách s kukačkou nebo třeba o děcku, které nakreslí voskovkou svoji první čáru v životě. Knížka je pohlazením po duši.
Touhle knížkou začala má láska k tvorbě Roberta Fulguma. Jeho příběhy z každodenního života se čtou samy.
Určitě stojí za přečtení,ale dost rychle na spisovatelovi názory zapomenete.75%.
To je tak hezká knížka!
Někdo by mohl říct, že o ničem, ale ona je vlastně o VŠEM :-)
I obyčejné věci jsou neobyčejně důležité.
Jsem moc ráda, že ji mám ve své knihovně a určitě se k ní hodlám vracet.
K čemu je žirafa? Pampelišky nejsou plevel, ale krásné květiny. Ponožky ze sušičky elektrizují a dají se tak nosit po celém těle. Ta špína co máte za postelí a stolem jste hlavně vy a hvězdný prach.
A já miluju Fulghuma víc a víc.
Příjemné, pozitivně laděné čtení o obyčejných věcech, které nás přimějí k zamyšlení, občas i dojmou a vykouzlí úsměv na tváři. Je to mé druhé setkání s Robertem Fulghumem a už se těším na další.
Autor rozumí životu a umí to napsat. Třeba na meditaci v prádelně, kdy praní prádla přirovnává k očštění dušei myšlenek, stojí rozhodně za přečtení i za zamyšlení se nad životem - a to nejenom vlastním. Těch autorových tenoučkých knížek jsem přečetl více, ani nevím, zda všechny - tedy překlady do češtiny, rozhodně stály za to.
Část díla
 |
Andělé |
 |
Barový příběh |
 |
Beethovenova devátá 1993 |
|
Brigáda |
|
Chai-che láma 1993 |
Autorovy další knížky
| 2007 | Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce |
| 1996 | Už hořela, když jsem si do ní lehal |
| 2004 | Třetí přání |
| 2011 | Drž mě pevně, miluj mě zlehka: Příběhy z tančírny Century |
| 1996 | Možná, možná ne |
Každý příběh v knize má něco do sebe. Člověk se na základní věci dokáže dívat z odlišné perspektivy, čemuž napomáhá tato kniha. Jen nechapave pohledy lidí v metru, když se začne člověk smát nahlas při čtení nejsou úplně nejlepší.