Všechno je v pohodě
Nina LaCour
Od té doby, co Marin nechala celý svůj předchozí život za sebou, nemluvila s nikým ze své minulosti. Nikdo, ani její nejlepší kamarádka Mabel, neví pravdu o tom, co se během několika posledních týdnů stalo. Dokonce i na univerzitě v New Yorku, tisíce kilometrů od domova v Kalifornii, stále touží po domově a snaží se překonat tragédii, která se stala. Nyní, během zimních prázdnin, když je v kampusu sama, přijíždí Mabel a Marin se musí vypořádat se vším, čím se tak dlouho trápila.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2018 , CooBooOriginální název:
We Are Okay, 2017
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem zaznamenala ještě před vydáním do češtiny – na zahraničních webech. A už tehdy mne zaujala. Nebylo to snadné čtení, příběh hlavní hrdinky byl dost tíživý, ale Nina LaCour to napsala dost citlivě a lidsky. Četlo se to moc dobře a na konci, když jsme zjistili celou pravdu, mi bylo smutno. Ale zároveň jsem tam cítila i jistou naději, aby se hlavní hrdinka mohla dále rozvíjet a nechat tíživou minulost za sebou.
Krásný melancholický příběh o samotě. I tento příběh je důkazem toho, že i když nám zdánlivě všichni blízcí odejdou, nejsme sami. Ze začátku jsem z příběhu byla rozpačitá, ale po pár stránkách jsem četla ,,bez dechu". Ne každý příběh musí mít dramatickou zápletku. Děkuji za tuhle knihu.
Knížka se četla rychle a byla dobře napsaná. Ale tak hrozně mi to nebavilo. První polovina byla přímo nezáživná, kde Marin jedla ramen, cereálie, ramen,... a měla při tom depku.
V druhé polovině už šlo o smutný a zlomený příběh. Konec jsem SKORO oplakala. Ten se mi zaryl pod kůži.
Kniha je velmi příjemná na čtení, příběh je krásný, ale zas na druhou stranu to není nic, z čeho bych si sedla na zadek :)
Konec se autorce velmi povedl, ten mě překvapil a jsem ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo :)
Od Všechno je v pohodě nesmíte čekat, že dostanete dějem nabitý příběh. O to tady vůbec nejde. Knížku bych rozdělila na dvě části. První polovina na mě působila velmi pomalým, poklidným dojmem. Upřímně, ve skutečnosti jsem se trochu nudila, moc mě to nenutilo číst dál. Když se hlavní hrdinka pustila do plnění dvou těžkých, žlutých misek cereáliemi a následně je zalévala mlékem, trochu jsem se bála, abych od knihy nedostala jen příběh plný zbytečných detailů. To nemám ráda. Nicméně to celé zachránila právě druhá část knihy, v níž se začaly odhalovat Marinina tajemství. V tu chvíli jsem byla do příběhu zabraná natolik, že jsem ho musela za každou cenu dočíst, přestože bylo pozdě a já druhý den měla brzy vstávat.
Všechno je v pohodě je důkaz, že kniha (a obzvlášť contemporary) nemusí být postavena na ději. V tomto případě jde o vztahy, pocity, problémy a to, jak se k nim charaktery staví. Tato kniha je o zármutku, osamělosti a deziluzi. Kdybych měla najít jedno slovo, které by ji vyjadřovalo, byla by to melancholie. Čtenář tu najde spoustu věcí k zamyšlení. Já jsem si čtení v závěru vážně užila a knížku odteď řadím mezi svoje oblíbené.
Podle některých recenzí jsem čekala opakující se nudné informace, alespoň v první polovině, ale dostala jsem něco úplně jiného. Jo, prvních pár kapitol bylo takových...meh, ale pak jsem se do toho dostala a četlo se to samo.
Autorka umí všechno naprosto skvěle a úžasně popsat, jako kdyby jste příběh ne četli, ale prožívali.
Navíc se střídaly kapitoly z přítomnosti a minulosti, což knize přidalo malinko větší spád.
Ačkoli je Všechno je v pohodě útlá knížka, za mě rozhodně stojí za to. Ukrývala spoustu zajímavých myšlenek a sice smutný, ale bravurně popsaný příběh.