Všechny cesty vedou do Santiaga
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539385/bmid_vsechny-cesty-vedou-do-santiaga.jpg
5
649
649
Už přes tisíc let míří lidé ze všech koutů Evropy do Santiaga de Compostela. Ladislav Zibura tam poprvé putoval v osmnácti letech a teď se do Španělska vydává znovu – za vzpomínkami, dobrodružstvím a příběhy poutníků z celého světa. Přidejte se k nim a ponořte se do vyprávění plného humoru a přátelství mezi lidmi, kteří se nikdy předtím neviděli. Dozvíte se, jak poutnictví hýbalo evropskými dějinami, a taky načerpáte tipy pro vlastní cestu. Budou se vám hodit – možná totiž zjistíte, že camino volá i vás.... celý text
Přidat komentář
Líbí se mi sledovat literární i osobnostní vývoj prince Ládíka. Jako vždy zde vyniká jeho výborný smysl pro humor, ale nad to ještě přidává i hlubší myšlenky. Zkrátka ta je kniha taková vyspělejší a to po všech stránkách. Ne, že by ty předchozí knihy byly špatné, ale tady jsem už cítil, že se autor přehoupl z fáze kluka do fáze mladého muže. Je to sice cestopis, ale je hlavně o lidech. Čte se krásně.
Skvělá meditace, která mi zpříjemnila několik večerů. Ráda jsem se vrátila po letech na Camino alespoň prostřednictvím knihy a připomněla si, proč je to tak jedinečné. Jde vidět, že autor za ta léta dozrál, a tohle je za mě jeho nejlepší kniha. Těším se na přednášku!
Naprosto souhlasím s komentářem pode mnou. Mám přečtené všechny knihy od prince Ládíka a jsem i pravidelnou účastnicí jeho přednášek. Tahle kniha pro mě ale byla i něčím víc než jedinečným humorem a když pouť došla svému konci, byla jsem naprosto ztotožněná s jeho pocity. Pouť do Santiaga mám na bucket listu už dýl, ale po přečtení knihy jsem ji dvakrát podtrhla! :-)
Za mně zatím nejlepší autorova kniha z těch čtyř, které jsem přečetla. Těším se na další!
Hodí se do ČV 7/2024.
Zibura píše takové čtivé mainstreamové cestopisy. A já jsem zjistila, že mě to stále baví.
V tomhle díle se Zibura vydává na pouť do Santiaga. Jak sám píše, je tahle kniha výrazně jiná, než předešlé. Narozdíl od cest minulých totiž cestuje celou dobu se stejnými lidmi, a proto je to mnohem víc o hlubokých i povrchních rozhovorech s cizinci, o poznávání vlastního já, víc než o poznávání cizí země.
Bavilo mě to moc.
Opět parádní čtení. Sposta příběhů, myšlenek, vtipu a návrat k pěšímu putování. Těším se na přednášky a snad další knihy od Ládíka.
Láďovy knížky jsou pro mě vždycky jako pohlazení po duši, ale tato nejspíše všem kraluje. Tolik krásných autorových myšlenek, popisů přírody, zajímavých příběhů lidí z celého světa, které na své cestě potká. To vše doplněné o nádherné ilustrace. No upřímně je mi líto, že jsem knížku už dočetla, a nemohu prožívat další dny na cestě do Santiaga.
Nemohu se zbavit dojmu, že jsem cestu do Santiaga absolvovala spolu s autorem, obdivovala krásné kamenné budovy, přírodu, seznamovala se s lidmi, zajímavými, zábavnými i nepříjemnými, perfektní kniha, podle mne nejlepší od autora.
Také jsem si to užil a do Santiaga došel, i když kratší cestou než autor. Také jsem zhlédl v knize zmiňovaný film Pouť a četl Úterní ženy. Takže jsem už skoro expert a jako takový mohu zodpovědně hodnotiti tuto knihu jako velmi dobrou a inspirující pro další potenciální poutníky. Dozvíte se jak praktické věci např. jaké boty si vybrat, tak i něco o duchu tohoto putování. Chci jít ještě jednou a moc lituji, že autor apky Camino Ninja zemřel mladý na cestě - RIP.
Obrovské překvapení v tom nejlepším slova smyslu! Ladislav Zibura mě během dvou dní provedl nádherným krajem, který ve mně zanechal hluboký dojem a zájem o putování v těchto končinách. Navíc nabídl velmi sympatický mix historie, historek i vlastní motivace, které dohromady bavily, zaujaly i dojímaly. Děkuji, klaním se, autora si odteď načtu celého.
Nádherné putování do Santiaga de Compostela. Myslím, že by to rozhodně prospělo každému, zažít tuto cestu, a ujasnit si jisté věci ve svém životě. Toto je má první kniha od autora, a moc se mi líbí styl jeho psaní. Chvilkami jsem měla i slzu v oku. Některé příběhy mě skutečně dojaly. Řekla bych, že cesta je skutečně důležitější než její cíl...protože cesta bez překážek nikam nevede.
Princ Ladik, alias poutnik Larry opet chyta druhy dech. Po ponekud bezzube a prvoplanove agitacni ceste po nasi vlasti tu mame opet pribeh plny laskaveho humoru, sebereflexe a emoci.
V urcite chvili uz jsem skoro balil batoh, abych ve finale uznale uznal, ze podobna cesta asi neni uplne pro me. (Radeji bych klasicky trek.) O to vdecnejsi jsem za moznost nakouknuti do duse a beznych dni poutnika na svate pouti. Krasne postrehy, trefna prirovnani, hluboke vhledy a prijemny zazitek. To mi autor opet poskytl a ja opet smekam a dekuji.
Moc rád čtu cestopisy a úplně nejraději mám knížky od Ladislava Zibury. Líbí se mi autorův humor, přiblížení zajímavostí z cest, doplnění děje o nějaký ten faktografický poznatek a hlavně seznámení s cestovateli a obyvateli, které na cestě potkává. U camina do Santiaga de Compostela jsem si při čtení říkal, že bych rád jednou něco podobného zažil. Tak uvidíme, třeba se to někdy povede. Ale díky knížce vím, že každý si svou cestu užije a prožije podle svého a jde to vlastně v jakémkoli věku.
Z prince Ládíka se stal přemýšlivý Larry...
A já jsem v tichém úžasu, jak je ten kluk lepší a lepší...
Tak mě dostal, že další knihy už budu kupovat nejen do městské knihovny, ale i do té své domácí :-)
Skvělý, nádherný, chytrý...
Boží ilustrace.
Prostě krása a spokojenost. Blaho.
Ziburovy knihy mi mnoho lidí doporučovalo a chválilo si je a nyní chápu proč. Larry píše poutavě, zábavně, čas od času také filozofuje či dojimá nad osudy jiných poutníků. Asi nejsem jediným čtenářem, který má po dočtení chuť se na pouť vydat.
Není nutné se moc rozepisovat, protože vše už bylo řečeno níže. Skvěle zachycená cesta, i ten rytmus knihy tomu odpovídal a "Ládík" (jak mu doma familiérně říkáme) zraje jako víno. Kdyby to šlo, dám klidně i 6 hvězd.
Chvilku mi trvalo se začíst, ale pak jsem knihu nemohl dát z ruky.
Moje třetí kniha od Ládi a zatím úplně nejlepší. Autor, stejně jako cesta, postupně odkrývá jednotlivá tajemství a motivace své i ostatních poutníků.
Naprosté zklamání... Předchozí knihy jsem přečetla jedním dechem, ale tuhle jsem nakonec jen prolistovala... Navíc mi velice připomínala podobnou knihu o putování několika žen (Úterní ženy od Moniky Peetzové.)
Už to tady zaznělo a já souhlasím. Tahle kniha je úplně jiná, než ty předchozí. První, u které jsem měla na konci slzy v očích. Je skvělé pozorovat, jak se Zibura osobnostně posouvá.
Jediné, s čím mám za sebe "problém", je to množství vypitého alkoholu ve všech jeho knihách. Tohle je věc, která mě od těch pěších poutí docela spolehlivě odrazuje. :D
Štítky knihy
putování cestopisy poutní místa Santiago de Compostela poutníci Svatojakubská cesta náboženské poutě autobiografické příběhy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Santiago, to zná každý, říkala jsem si. Jak to může být zajímavější než třeba cesta do Jeruzaléma nebo putování po Číně, ale světě div se, mně se tahle novinka líbila zatím úplně nejvíc. Přiznávám, líbily se mi všechny, ale tahle má ještě něco bonusového, a to jsou postavy, které s Larrym putují.
Je to zábava, je to odpočinek, je to motivace a taky trochu poučení, alespoň pro mě. “Camino do Santiaga je jako letní tábor pro dospělé.