Všechny malé zázraky
Jennifer Niven
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/431562/bmid_vsechny-male-zazraky-oYj-431562.jpg
4
1528
1528
Strhující příběh o hledání a (ne)nalézání, o lidských předsudcích, přátelství a první lásce Theodora Finche fascinuje smrt. Neustále přemýšlí nad způsoby, jak by se mohl zabít. Ale pokaždé ho něco – bez ohledu na to, jak je to zdánlivě bezvýznamné – nakonec zastaví. Violet Markeyová zase žije pro budoucnost – upíná se k dokončení střední školy a k momentu, kdy bude moct opustit rodné městečko v Indianě. To jí totiž až příliš bolestně připomíná nedávnou tragickou smrt její sestry. Když se ti dva potkají na římse školní zvonice, není ale docela jasné, kdo koho vlastně bude zachraňovat. Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat „krásy Indiany“, a oba přitom učiní zajímavé objevy. Finch zjišťuje, že jen s Violet může být sám sebou – podivínským, přemýšlivým, ale zároveň zábavným a originálním; a že není až takový blázen, za jakého ho ostatní považují. Violet zase zapomene počítat dny do konce školy a konečně začíná znovu žít. Jenže zatímco Violetin svět se rozrůstá a získává nové barvy, Finch se propadá do temnoty deprese.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , Yoli (ČR)Originální název:
All the Bright Places, 2015
více info...
Přidat komentář
Pro mě to byla zpočátku docela nenápadná kniha, ale rychle jsem zjistila, že mě jen tak nepustí. Donutí člověka se na chvilku zastavit a zamyslet.
Tahle knížka mě opravdu moc bavila. Je čtivá a děj je zajímavý od začátku do konce. Ten konec mě překvapil, protože jsem neměla tušení, že to tak skončí. Už se těším, až si pustím film, který vyšel ke knížce.
Všechny malé zázraky, mám moc ráda.. Je to smutný, silný a krásný příběh.. A myslím si že stojí za to si ho přečíst.
První pár desítek stran jsem se do knížky nemohla začíst, ale zhruba po první čtvrtině jsem ji už nedokázala dát z ruky. Postava Finche se mi dostala hluboko pod kůži a knížka mě totálně, ale totálně rozsekala. Poslední stránky jsem kompletně probrečela a chvílemi nemohla číst dál. Ten příběh je silný, hluboký, smutný a zůstane ve mně hodně dlouho.
Téma této knihy je opravdu důležité, ale celkové zpracování mne bohužel tolik nezaujalo. Kniha mne začala bavit až posledních 100 stran před koncem a to hlavně díky depresivnějším myšlenkám jedné z hlavních postav. Bohužel jsem odhadla konec knihy hned na začátku, takže mi to úplně dech nevyrazilo. Je ale pravda, že hezkých citátů byla kniha plná.
Od knihy jsem měla hodně velká očekávání, která se ale bohužel moc nevyplnila. Nemohla jsem se do ní pořádně začíst, ale i tak mě rozbrečela, a takových knih není zrovna moc. Čím víc jsem se blížila ke konci, tím víc jsem doufala ve šťastný konec, ale stejně mi bylo jasné, jak to nejspíš dopadne. Do knih většinou nepíšu nebo nepodtrhávám různé pasáže, jen do těch do štafety, ale tady jsem udělala výjimku. Bylo tam opravdu spousta citátů a částí, které jsem si prostě musela zvýraznit. A i když tahle kniha nepatří mezi mé nejoblíbenější, rozhodně ji doporučuji. Na film jsem se ještě nedívala, ale mám to v plánu.
Kniha má dva hlavní hrdiny Violet a Finche. Finch trpí bipolární poruchou a fascinuje ho smrt, neustále přemýšlí nad způsoby, jak by se mohl zabít. Violet je poznamenaná tragickou smrtí své starší sestry, kterou si klade za vinu. Když se oba potkají na římse školní zvonice, není docela jasné, kdo koho bude vlastně zachraňovat. Oba spojí školní projekt, při kterém začnou objevovat jak krásny Indiany, tak krásny svého života. A nebo ne?
Knížka je tak krásně napsaná. Plná krásných myšlenek a citátů a neskutečně čtivá. V průběhu čtení se střídají kapitoly z pohledu Finche a Violet. Moc se mi líbilo, že jsem příběh mohla vnímat z obou pohledů. K srdci mi více přirostla Violet, ale i Finch mi byl sympatický. Moc se mi líbil jejich vztah, který se vyvíjel v podstatě od nuly.
Po celou dobu čtení jsem v sobě měla takový zvláštní svíravý pocit, protože jsem tušila, že tato knížka nemůže dopadnout dobře. Příběh je jedna velká emoční jízda, ve které se řeší i vážná a přesto důležitá témata. Takže ano, příběh mě zasáhl, ale úplně na zadek jsem si z něj nesedla. Přesto knížku moc doporučuji, protože určitě stojí za přečtení.
Kniha o těžkém tématu, který se však četla velmi lehce. Finch byl výborná postava. Kniha má v sobě několik hodně zajímavých myšlenek.
Na Všech malých zázracích se mi především líbí zaměření na bipolární poruchu, jelikož jsem neslyšela o jiných knihách, které by tuto duševní poruchu pokrývaly.
Pojetí je bohužel trochu horší - přijde mi, že deprese a sebevražedné myšlenky jsou tu dost romantizované, ale autorka ve výsledku odvedla dobrou práci - lidem se tahle nemoc alespoň dostane do povědomí.
Kniha se četla lehce, angličtina byla fakt jednoduchá, styl psaní mi připomínal Johna Greena a čtivosti napomáhaly také kratší kapitoly.
Titul zároveň obsahuje spoustu krásných myšlenek i citátů a moc se mi líbí občasné filozofování v něm ukryté.
Po celou dobu čtení jsem však v sobě měla takový tíživý pocit, protože jsem prostě věděla, že tohle nemůže dopadnout dobře a ze mě po dočtení bude hromádka neštěstí.
Takže jo, příběh mě zasáhl, ale nesedla jsem si z něj vyloženě na zadek. Ovšem oceňuju otevření ne až tak probíraných, ale přesto důležitých témat.
4*/5* aneb s klidným srdcem doporučuju dál
Skvělá kniha, četla jsem ji už dávněji v angličtině a zanechala ve mě hluboké vzpomínky. Byla opravdu čtivá, autorka velmi povedeně zpracovala téma bipolární poruchy. Konec asi všechny zasáhne. Určitě si ji přečtu znovu. Škoda, že film nenatočili lépe, podle mě byl teda hrozný.
Kniha má hloubku. Navíc je čtivá, poutavá a příběh velmi zajímavý.
Určitě vám ji doporučuji, ikdyž film byl krásný nedokážu se zbavit pocitu že ve filmu byla špatně popsána postava Finche.
V knize je popsán mnohem lépe, vidíte jeho mysl , víte proč dělá to co dělá, vidíte jak to vlastně začalo s Violett.
Konec mě naprosto sebral a vůbec jsem to nečekala, krásný a silný příběh, rozhodně stojí za přečtení
V roce, kdy kniha vyšla jsem si jí přidala na seznam knih, které chci přečíst. Nějak na ni přišel čas až teď po letech. Nějak jsem nezkoumala co to je za příběh, jen jsem si vzala knihu ze seznamu s tím, že to pravděpodobně bude nějaká oddechovka. Už nejsem cílová skupina a upřímně bych po knize nesáhla, kdybych věděla, že je určena pro mládež, ale jsem vážně ráda, že jsem se do ní pustila. Od začátku mne bavila.
Je to skvělý náhled do života člověka, který má bipolární poruchu. Téma psychických problémů a zejména sebevražd je ve společnosti stále nevítané. Je načase to změnit. Žijeme ve 21. století plném spěchu a na oko dokonalých životů. Je tolik lidí, co má psychické problémy, ale neřeší je, protože si myslí, že je to ostuda. Ostuda je nestarat se o svojí duší stejně jako o svoje fyzické zdraví. Je v pořádku, když člověk neví, jak reagovat na určité situace, ale nemyslím, že je dobré před nimi zavírat oči a nechat je být. Většinou nás to pak dožene.
Příběh ústřední dvojice byl až děsivě uvěřitelný. Kniha byla opravdu silná, vtáhla mě do děje, nečekala jsem, že na mě udělá takový dojem.
Knihu jsem si koupila po tom co jsem zkoukla dost nepodařenou filmovou adaptaci na Netflixu. Nevím jestli jsem jediná, ale z filmu jsem vůbec nepochopila, proč Theodor udělal to co udělal a jelikož mi to stále vrtalo hlavou šáhla jsem po knize. A jsem strašně ráda, že jsem to udělala...Bylo to přesně takové, jaké jsem si přála aby to bylo. (až na ten konec) protože Theodor a Violett by si ten šťastný konec fakt zasloužili.
Opět náhodný výběr z knihovny(ještě před uzavřením).Smutný příběh o přátelství a první lásce. Moje první kniha od autorky a moc mě překvapila. Mě se kniha velmi líbila a četla se mi dobře.
Knížka mě totálně rozebrala a asi se z toho hned tak nevzpamatuji. Bylo to krásný, nádherný, miluju to, ale už nikdy nechci nic takového číst.
Než jsem se do knihy pustila, ani jsem nečetla anotaci, takže jsem vážně netušila, do čeho jdu a očividně jsem na takovou sílu nebyla vůbec připravená.
Již od prvních a ze začátku naprosto nepatrných náznaků mi bylo jasné, že kniha skončí špatně, ale i tak jsem pokračovala ve čtení a když se začalo schylovat k nevyhnutelnému, musela jsem knihu odložit a vůbec jsem si nebyla jistá, jestli se k ní vůbec vrátím, jestli budu v nejbližší době připravená ji vůbec dočíst a svým způsobem i prožít. Musela jsem si na to vybrat vhodnou chvilku, protože jsem věděla, že budu brečet, hodně, hodně moc brečet, budu citově rozložená a bude to začátek mé čtecí krize, protože se po tomto budu dlouho vzpamatovávat a i tak jsem konec nesla velice těžce, padla krabice kapesníků a přes slzy jsem neviděla na písmenka , ale bylo to neskutečně krásný, brutální, smutný, depresivní, ale krásný. A myslím, že podobně musí kniha působit na úplně každého čtenáře a pro nás, co je jim téma psichyckých poruch nebo sebevraždy celkem blízké, byl příběh ještě o to silnější.
Víte, četla jsem Dopisy ztraceným a myslela jsem si, ze už jsem dostatečně čtenářsky vyspělá na to, abych četla vážnější contemporary, ale po tomhle vím, že nejsem, chci číst slaďárny a romanťárny se šťastným koncem, kde ke všechno dokonalý, milý a růžový... Takže jestli máte někdo radu, kterým knížkám se vyhnout velkým obloukem, sem s nimi, děkuji. Zdrcená a ubrečená holka, která snad na stará kolena začne číst anotace.
V době, kdy Všechny malé zázraky vycházely, na české scéně ještě zdaleka nebylo tolik beletrie dotýkajících se těžkých, často tabuizovaných témat primárně zacílené na mladé čtenáře. Právě v této skutečnosti jsem jsem shledávala největší sílu a kouzlo příběhu. Jako náctileté se mi otevřela problematika, před kterou dospělí často zavírají oči, jako by tak snad to ošklivé mohlo zmizet. Dnes jsou knihy podobného rázu, tzv. heavy contemporary , na českém trhu mnohem snáze dostupné, proto bych možná dnes už knihu nehodnotila tak vysoce, nicméně v donách své největší slávy na mě opravdu silně zapůsobila.
Konec na mě až trochu moc poetický (většina lidí by se takto romanticky "neloučila"), ale jinak se mi kniha četla dobře. Příběh je mi blízký, sama trpím psychickými problémy, proto jsem ji přečetla téměř jedním dechem. :-)
Od Všech malých zázraků jsem čekal relativně hodně, protože jsem nezávisle na knize viděl film na Netflixu, který mi hodně sedl a zanechal ve mně spoustu pocitů a emocí. A musím říct, že ačkoli jsem se trošku bál, že mě kniha zklame, byl jsem mile překvapen. Pasáže, kdy autorka popisovala depresivní myšlenky a stavy byly opravdu povedené a bylo znát, že si je nevycucala z prstu. Kniha je psána v ichformě, která mi osobně nesedí, ale i přesto mě překvapilo jak rychle jsem knihou proletěl. Nejvíce mě zasáhl konec knihy, kde se v poznámce autora Jennifer čtenáři svěřuje s vlastním životním příběhem, který ji motivoval k napsání knihy s tímto tématem. Pokud vás zajímají duševní poruchy a máte rádi melancholicky laděné příběhy, vřele vám knihu doporučuji. Za mě 4 hvězdičky. Kniha neurazila ale ani nijak zvlášť nenadchla.
Divná kniha. Nevím co si o ní myslet. Možná je to tím, že jsem měla velké očekávání, protože má kniha vysoké hodnocení a je vychvalovaná, nevím. Znovu ji nejspíš číst nebudu.
Štítky knihy
sebevražda láska smrt zfilmováno deprese studenti bipolární afektivní porucha pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2015 |  Všechny malé zázraky |
| 2017 |  Tíha vesmíru |
| 2021 | Bez dechu |
| 2001 | Ledová pustina |
| 2023 | Až půjdeš, vezmi mě s sebou |
(SPOILER) Z knihy mám tak rozporuplné pocity, že se vůbec nemůžu rozhodnout jak ji hodnotit. První tři čtvrtiny mě moc nebavily, nic moc se tam nedělo a děj neubíhal. Ve Finchových myšlenkách jsem se vůbec nevyznala, což byl samozřejmě záměr, ale i kvůli tomu jsem se nemohla vůbec začít. Poslední čtvrtina byla úžasná, i když jsem odhadla jak to skončí už na začátku.
Do hodnocení výstižnosti zobrazení bipolární poruchy se pouštět nebudu, protože s ní nemám přímou zkušenost, ale přišla mi škoda, že nebyla zobrazená depresivní epizoda. Celkově myslím, že bych neuhodla že se jedná o bipolární poruchu, kdybych si to nepřečetla v anotaci, ačkoliv o duševních onemocněních vím poměrně dost.
Věc kterou jsem vyloženě nepochopila je, že Violet dost intenzivně truchlí pro svoji sestru i po 9 měsících, ale po smrti Finche to působilo tak, že s tím byla smířená po pár dnech.
Abych to nějak shrnula, bavilo mě to, ale neměla jsem vyloženě pocit, že bych se od knížky nemohla odtrhnout. Styl psaní mi úplně nesedl, ale krásných citátů tam byla spousta, to musím uznat.
"Někdy je pravda to, co cítíme uvnitř, i když to tak ve skutečnosti není."
"Díky tobě se cítím nádherně, tak nádherně, že mohu být nádherným pro toho, koho miluju..."
3*/5*