Všechny malé zázraky
Jennifer Niven
Strhující příběh o hledání a (ne)nalézání, o lidských předsudcích, přátelství a první lásce. Theodora Finche fascinuje smrt. Neustále přemýšlí nad způsoby, jak by se mohl zabít. Ale pokaždé ho něco – bez ohledu na to, jak je to zdánlivě bezvýznamné – nakonec zastaví. Violet Markeyová zase žije pro budoucnost – upíná se k dokončení střední školy a k momentu, kdy bude moct opustit rodné městečko v Indianě. To jí totiž až příliš bolestně připomíná nedávnou tragickou smrt její sestry. Když se ti dva potkají na římse školní zvonice, není ale docela jasné, kdo koho vlastně bude zachraňovat. Finch je obyčejný kluk, až na to, že trpí bipolární poruchou. Violet je obyčejná holka, až na to, že Finchovi přijde úplně neobyčejná. Ty dva svede dohromady školní projekt, jehož cílem je objevovat „krásy Indiany“, a oba přitom učiní zajímavé objevy. Finch zjišťuje, že jen s Violet může být sám sebou – podivínským, přemýšlivým, ale zároveň zábavným a originálním; a že není až takový blázen, za jakého ho ostatní považují. Violet zase zapomene počítat dny do konce školy a konečně začíná znovu žít. Jenže zatímco Violetin svět se rozrůstá a získává nové barvy, Finch se propadá do temnoty deprese... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2020 , Yoli (ČR)Originální název:
All the Bright Places, 2015
více info...
Přidat komentář
Nádherný a zároveň velmi silný příběh. Knížku jsem četla při cestování autobusem, což nebyl nejlepší nápad. Oči jsem měla zalité slzami a musela jsem se hodně ovládat, abych se před lidmi nerozbrečela. Dohnala jsem to pak při dočítání doma. Poznámka autorky o tom, že je příběh prakticky založený na skutečné události, mě šokovala. Všechny malé zázraky jsem měla půjčené z knihovny, ale po přečtení jsem usoudila, že se jedná o knížku, která by neměla chybět mezi mými oblíbenými kousky doma.
Komentář obsahuje SPOILERY
Všechny malé zázraky... Škoda, že se nekonaly. Nebo snad ano?
Dala bych i 5*, ale asi jsem se prostě nedokázala dostat do Finchovy hlavy a tudíž jsem se nemohla zbavit dojmu, že je to prostě sobec.
Je to další ze série knížek "Vytrhnu čtenáři srdce a budu se pomalu dívat, jak umírá". Proto pro mě není žádným překvapením, že jsem se do ní zamilovala.
Chvíli jsem žila ve světě, který vyprojektoval Theodor Finch... A jsem jako Violet, navždy proměněná.
Tahle knížka je nádherná.
"Nádherné" je nádherné slovo, nemyslíte? Měli bychom ho používat častěji...
Miluju tě, Finchi. Jsi ten nejlepší young adult hrdina, se kterým jsem se kdy setkala. Dočtení Všech malých zázraků jsem odkládala a odkládala, jenom abych se s tebou ani Violet nemusela loučit. Teď mi přijde zbytečné začínat s jakoukoliv další knihou, protože jaký by to mělo smysl, když ty už v ní nebudeš?
Bude se mi moc stýskat. Brzy se za tebou vrátím.
Spoiler....
Když mi kamarádka doporučila tuhle knihu,po pár stránkách jsem si řekla to nemyslí vážně. Bohužel téma knihy je mi trochu blízké a přemýšlela jsem či to vůbec číst,ale Finch i Violet si mě získali. Mám ráda, když čtu smutný příběh, ale i to smutné co prostě víš že přijde není to podstatné. Přála bych všem koho se to týká, aby jako Finch pro Violet něco zanechali, i když už svou existenci ať je jakkoliv dlouhá zanechame stopu. " někdy je pravda, to co cítíme uvnitř,i když to tak ve skutečnosti není..."
Bože.. tahle kniha, to je něco. Už od první stránky jsem věděla, že to nebude jen tak obyčejný román. Vtipná a přitom smutná. Každou myšlenku, která mne nějak zaujala, jsem si podtrhla. A nakonec mám podtrženou půlku knihy. Je tak zvláštní a přitom tak úžasná, jiná a otevřená, Finchovo zběsilé přemýšlení a Violet, která se snaží dělat, jako že nic a schovává se za "tu hodnou holku". Oba zevnitř umírají, ale ani jeden z nich to nedává najevo. Kolik lidí prožívá to samé? Sžírají se stejnými pocity? Je potřeba nebrat deprese na lehkou váhu. Tato kniha ukazuje, jak je jednoduché spadnout do této propasti a jak těžké je se z ní pak dostat. Jenže, bohužel, jak je v knize zmíněno, pro většinu lidí nemoc, která se nedá změřit na teploměru, není nemoc..
Krásný, smutný, bolavý... Theo mi byl strašně sympatický, jeho boj s nemocí bez pomoci ostatních byl bolestný... Violet jako jediná podpora, v případě bipolární poruchy jednoznačně nedostatečná. Přestože se opravdu snažila. Celkově krásný příběh, který určitě stojí za přečtení.
Kniha mne neoslnila, tak jako ostatní. Dlouho jsem přemýšlela, jestli si zaslouží ty čtyři hvězdy, ale nedokázala jsem tam tu jednu přidat. Tak má ode mne tedy jen tři.
Oslovila mne obálka, anotace, ale nejvíce asi to, že je to nutnost pro fanoušky knih Hvězdy nám nepřály a Eleanor a Park. Obě dvě jsem četla a zamilovala si je. Tahle na mne neudělala ani zdaleka takový dojem, jako knihy předešlé.
Kniha je rozhodně jednou z lepších knih pro mládež, které jsem četla, ale já se prostě do příběhu nějak nevžila. Theodor Finch mne očaroval jen písní pro Violet a jsem si jistá, že si ještě dlouho budu pamatovat Jupitero-plutónský gravitační efekt, ale jinak mi postavy k srdci nepřirostly a celá ta situace v knize se mnou nic neudělala. Možná je to zvláštní, ale četla jsem už mnohem procítěnější knihy.
Kniha, ale není zklamáním. Jsou v ní zajímavé myšlenky a situace. A Poznámka autorky je nejzajímavější stránkou z celé knihy.
Toť vše k této knize...
Velmi příjemná kniha o dvou mladých lidech na střední škole, jejich trápeních a každodenním životě. Čte se jedním dechem, přináší jak pozitivní, tak smutné okamžiky, na nic si nehraje, je svá, zvláštní, zajímavá a emoce vám zapracují... Byla jsem překvapená myšlenkami Theodora a Violet vzhledem k jejich věku. Takové ty myšlenky, které vedou k zamyšlení a přehodnocení života samotného. Doporučuji, opravdu nádherný zážitek.
U tohoto příběhu nešlo neplakat. Kniha mě vtáhla do děje a rozhodně jsem nečekala, že Theodor své trápení ukončí. Pořád jsem čekala, že se někde objeví a řekne, že si dělal legraci. Ale bohužel ne. Dokonalá kniha plná emocí a překvapení.
Jedna z knih, které se vryjí do paměti a nehodlají vás pustit po několik týdnů i měsíců. Rozhodně doporučuji, jen si k sobě vemte balíček kapesníků.
Úžasná. Nezapomenutelná. Chtěla bych žít ve světě, který by projektoval Theodor Finch. Někdy stačí poslouchat.
"Vaše naděje spočívá v tom, že přijmete svůj život jaký teď je, navždy změněný. Pokud to uděláte, dovedete se s tím postupem času smířit."
"Poslouchej, já jsem magor. Jsem podivín. Výtržník. Rvu se. Ničím lidi... Ale já nejsem soubor příznaků. Nejsem oběť rodičů na hovno ani žádných chemikálií. Nemám problém. Nemám diagnózu. Nejsem nemocný. Není od čeho mě zachraňovat. Jsem člověk."
spoilers...
Tak jo...
to byla šílená knha. Bože, pořád je mi z ní smutno a to jsem ji četla před měsícem! Prvních několik kapitol jsem se opravdu nudila... ale potom BUM a nemůžu přestat. Totálně jsem se zamilovala do Theodora Finche ♥ stašně mě bolí, že umřel :( asi jsem to čekala a ani nevím, proč jsem doufala, že by přežil, protože poslední kapitoly to už bylo jasný, ale... PROČ?! Většinou mi přijde trapný, když jsou happy endy, ale tohle tak moc bolí!!! :(
no jo, dokonalá kniha na pár večerů :)
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Měla v sobě obrovké množství dokonalých myšlenek, které rozhodně nikdy nezapomenu. Není nic, co bych jí vytkla.
Kniha, u které se zasmějete, pobrečíte si a po jejím zavření o ní bude ještě dlouho přemýšlet. Rozhodně zajímavě psaný příběh dvou mladých lidí, který je plný lásky, nenávisti, smutku, prázdnoty, ale i radosti ze společných chvil. Zkrátka všeho, co k životu patří. Jsou knihy, které zavřete a založíte do knihovny bez přemýšlení. Tuto knihu zavřete a budete potřebovat několik hodin na to, abyste ten příběh vstřebali.
Kniha se krásně čte,celkově je velmi zajímavě pojatá, láska, nenávist, ctižádostivost, smrt. To vše v poutavém příběhu.
Příběh začíná, když se sedmnáctiletí spolužáci Violet (bývalá roztleskávačka, těžce se vypořádává se smrtí sestry) a Theodor (školní magor, trpí bipolární poruchou) nečekaně setkají na římse školní zvonice. Pochopitelně neskočí, to by bylo hodně krátké vyprávění, spíš neplánovaně vstoupí jeden druhému do života, postupně se poznávají, spřátelí, zamilují…, ale jejich problémy se tím jednoduše nevyřeší, takže mají hodně zvláštní, složitý, krásný i smutný vztah. Mně se knížka moc líbila s drobnou výhradou - závěr je zbytečně natahovaný a autorka trošku citově vydírá (úspěšně).
Štítky knihy
sebevražda láska smrt zfilmováno deprese studenti bipolární afektivní porucha pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
2015 | Všechny malé zázraky |
2017 | Tíha vesmíru |
2021 | Bez dechu |
2001 | Ledová pustina |
2023 | Až půjdeš, vezmi mě s sebou |
Není to dávno, co jsem knihu dočetla a musím říct, že na ni jen tak nezapomenu.
Když jsem knihu brala v knihkupectví poprvé do ruky, neměla jsem od ní nějaké velké očekávání. Popravdě jsem tam původně šla pro zcela jinou knihu zcela jiného žánru, ale pak se mi nějak dostal pod ruku tenhle výtisk a já, zklamaná, že jsem nesehnala, pro co jsem přišla, jsem si řekla "A proč ne?". Když jsem ji později otevřela a začala číst, došlo mi, že to rozhodně nebude "normální" kniha. Od prvního okamžiku jsem si zamilovala Finche, jakkoli ho lidé považovali za "magora". S Violet nám to trvala déle, ale na konci jsem nemohla jinak, než si ji oblíbit, když "se stalo to s Finchem" a ona se přes to musela přenést sama. Brečela jsem spolu s ní. Pořád jsem, až do poslední stránky věřila, že se tam Finch objeví a s nějakou vtipně sarkastickou poznámkou světu oznámí, že "to byl jen vtip". Co jsem od Všech Malých Zázraků skutečně nečekala bylo za 1) že to autorka psala vcelku z vlastní zkušenosti a za 2) že to bude až tak silný a nezapomenutelný příběh, který vás donutí přemýšlet o životě a lidech, kteří ho nemají tak lehký jako ostatní.