Všetko, čo si nepamätám

Zařazuji do kolonky "young adult", je to taková nenáročná oddechovka s tajemstvím. Přiznám se, zpočátku mi nevyhovoval netradiční koncept knihy - autor prolínal 2 dialogy odlišných lidí a jiných časových období v jedné kapitole, což působilo zmatení, ale postupem knihy jsem si zvykla.
Za co ovšem dávám velké plus je implicitní popis postav, kniha paradoxně není o hlavním hrdinovi, ale lidech okolo něj a z jejich výpovědí se dá skvěle sestavit struktura jejich osobnosti. Co mě však zamrzelo, byla dětinskost a pubertálnost postav a situací. Celá kniha působí do jisté míry teatrálním, pubertálním dojmem, ačkoli sleduje třicátníky.

Toxický vztah nebo opravdová láska? Lehkost bytí nebo hluboký smutek? Vše je ambivalentní.Více než, kdo je Samuel je dozvíme, kdo jsou jeho blízcí. Skrz vzpomínky na Samuela se pomalu vykresluje, ne Samuel, ale jejich vypravěči. Od začátku víme, jak příběh dopadne, ale o to víc mě konec zasáhl.
+1 hvězdička za zápletku okolo brože se sovou.

Mám ráda divné knih, ale...

Tohle bylo utrpení. Jedna hvězdička za anotaci, jinak bych netušila o čem kniha měla pojednávat...Nejhorší kniha, co jsem dočetla.

Kniha se skládá z odstavců, občas jen krátkých vět a útržků, kdy ani netušíte, kdo a o čem mluví, na co reaguje. Nic na sebe nenavazuje, často není uveden ani rod, tak nevíte jestli se k něčemu vyjadřuje muž nebo žena. Nevím na čem autor fičel, ale musel to být solidní matroš.

Divím se, že někdo něco takového vydal...

Nástup měla kniha famózní!
Tajemné rozkrývání jistých událostí a charakteristika jednotlivých postav.
Toť vše. Kniha přešla v nekonečný proud setkání a nicneříkajících příběhů.
Oceňovaný autor se pro mě přeměnil v nezáživného zapisovatele lidských osudů, přičemž kniha postupem času ztrácela napětí a patřičnou mobilitu směrem k rozuzlení.
Autor píše divadelní hry a mám takový dojem, že ne zcela rozlišuje dramatizaci a literárnost.
Nechci si hrát na odborníka, ale skvostem se tato kniha nestala. Záměrná propletenost lidských osudů ubrala na kvalitě příběhu a hlavně na kompaktnosti vyprávění.
Složité, překombinované, marastní...

Samuel zemřel a pozůstalí se nedokáží shodnout na tom, zda se zabil sám nebo zda to byla nehoda. Knížka vám dá pohled každého, kdo k tomu má co říct, a tak se dovídáte více nejen o životě Samuela, ale také o životě lidí v jeho okolí. Mám ráda knihy, které mi nedávají černobílé postavy, a to i když mám sama často tendenci vidět všechno černobíle. Během "Všechno, co si nepamatuju" jsem v průběhu změnila názor na spoustu postav, u některých dokonce několikrát a nebylo to vůbec otravné, naopak! Je to taková mystery pohodička.
Dobře... je to taky poněkud depresivní, protože jakoby mimochodem odhalujete sociální problémy (nejen) Švédska, a to už taková pohodička není. Další nepříjemností je, že je Samuel poněkud abstraktní postavou, informace o něm dostáváte různé, pro každého byl někým jiným, takže toho "pravého" Samuela si musíte vytvořit sami. Můj mozek se rozhodl říct JÁ JSEM SAMUEL a vytvořil si z něj sebelítostivou tragickou osobu. Ale už jsem se přes sebe přenesla a sečteno podtrženo to bylo super, tak neváhejte a vytvořte si taky vlastního Samuela! A ať je lepší než ten můj.

Druhá knížka, kterou jsem začala číst po Stehlíkovi, a opět kalamita - odložila jsem ji po pár stránkách - nezaujal mě příběh, ani styl vyprávění.

Už si to všechno moc nepamatuju...

Néé, sranda. Ale pravdou je, že se ji chystám číst znova. Je to kniha, která potřebuje trochu uzrát. Já ji četla u moře na dovolené a tam by se asi hodilo něco oddychovějšího. Toto je náročnější čtení, zajímavý styl a rozhodně skvělé téma k zamyšlení.

Tahle kniha je o vztazích. O přátelství, lásce, trochu porozumění, ale spíš neporozumění i míjení. Forma skládající se z monologů, zpočátku nezvyklá, se mi naopak později zdála dost působivá.
Vztahy mezi Samuelem, Vandadem, Laide, Pumou, babičkou. Různé osobnosti, různé názory, různé pohledy na stejné události, to ano, pro mě ale zůstává velkou záhadou rovina spisovatele, který vstupuje do děje vlastně třikrát – jednou jako ten, který zpovídá všechny aktéry příběhu, jednou jako spolubydlící Pumy v Berlíně a v závěru jako někdo, kdo se pravděpodobně příběhem o Samuelovi vyrovnává s nějakým jiným příběhem. Kdo byl E, a jak zemřel? A jak to vše vzájemně souvisí? Nejasné a poněkud useknuté vyznění je pro mě z tohoto důvodu trochu zklamání.
Pro mě tři až čtyři, když si uvědomím, jakým knihám jsem nedávno dala za tři, zaokrouhluji přeci jen nahoru.

Niekedy je ťažké hodnotiť knihu, ktorá vás osloví a v niektorých prípadoch je to viac subjektívne. Toto je jeden z prípadov. Lebo nezabudnem na to, o čom táto kniha bola. Lebo sa mi páčilo ako bola napísaná. Lebo hovorí o tom ako sa rôzni ľudia pozerajú na rôzne situácie, všetci majú svoju pravdu a všetci sa mýlia. Lebo si myslím, že neexistuje žiadny pravý ani žiadna pravá a keď odložíme po čase ružové okuliare sú to len také drísty. Lebo čím viac sú ľudia na sebe závislí, tým viac si ubližujú.

Zajímavý námět a zvláštní styl vyprávění.
Rozhodně se u téhle knihy nemusíte obávat nějakého polopatického vysvětlování - občas je to totiž jako byste poslouchali "rozhovor" dvou lidí, ale slyšeli jste jen jednoho z nich a měli si domyslet vše ostatní. Rychle se střídající krátké sekvence různých scén (třeba jen jeden odstavec či jedna věta) přenáší na čtenáře nervozitu a roztěkanost. Autor nezaujímá stanoviska a netlačí čtenáře do černobílých soudů - jako by nám jen předložil svoje záznamy a ty si s tím, čtenáři, nalož jak chceš.
Za povšimnutí určitě stojí nevyřčené otázky, které zůstanou viset ve vzduchu i poté, co knihu dočtete.

Jak hodně se znají blízcí přátelé? Jak hodně svou vstřícností či sobeckostí ovlivňujeme druhé? Nakolik jsme tím za ně zodpovědní (pokud vůbec)? Na čem závisí konečné rozhodnutí sebevraha - na vnějších okolnostech, chování lidí z jeho okolí, jeho (ne)vůli žít? Kde je hranice viny?

Zaujímavý štýl .....

Člověk si musí leccos vyslechnout, než mu upadnou uši. :-) Místy se mi to dost líbilo, i když celek mi přišel rozdrobený zbytečně. (Čteno v překladu Zbyňka Černíka.)

Tomuto hovorím literatúra.

Popravdě jsem nejdříve nevěděla, co si o knize myslet. Ale po setkání s autorem, kde vysvětlil všechny své pohnutky k napsání tohoto příběhu, knihu naprosto zbožňuji, je to velmi niterná záležitost.

Děj plyne jako hudební skladby, které se prostupují, navzájem se neruší, spíš doplňují, jejich prolínání přináší tu a tam překvapivý zážitek... Prolínají se také témata, ta obecnější (nikdo nikdy neporozumí nikomu, nejspíš ani sobě ne; vzpomínky jsou natolik osobní záležitost, že je prakticky nelze sdílet; a Zkušenostní banka je sice bezedná, ale k čemu, když vytěsňujeme, upravujeme a lžeme sobě i druhým?) s těmi až palčivě aktuálními (migrace, muslimské vidění světa a postavení žen, globalizace, konfrontace kultur). A tak příběh Samuela v interpretaci spisovatele, který ho neznal, ale z vlastních důvodů sbírá vzpomínky na jeho poslední den na této zemi u jeho přátel, u jeho lásky i náhodných kolemjdoucích, je poměrně komplexní zprávou o současném světě. Čte se nelehce, ne kvůli formě (to střídání vypravěčů je natolik pravidelné, že nepůsobí problémy v jejich identifikaci), spíš proto, že některé věci bolí.

Nedá mi nereagovať na komentáre vzťahujúce sa k štýlu narácie → text nie je "rozkúskovaný", chaotický. Áno, striedajú sa odstavce s inou perspektívou (postavou), časom, miestom, ale je to pravidelné, t. j. odstavec s postavou č. 1, odstavec s postavou č. 2, odstavec s postavou č. 1... atď. Potom už sú tri, trošku sa to zamieša, ale stále je to zvládnuteľné :) Mne tento štýl rozprávania sadol, osvetľoval príbeh jedného komplikovaného mladíka z rôznych strán, pričom poukazuje aj na to, že pravda je relatívna, subjektívna - ja vnímam tú istú situáciu inak, ako ty. Je to skladačka, ktorú si musíte poskladať sami :)

Styl vyprávění tady někdo chválí. Já ne. Ten příběh má hloubku, ale je rozkrájený a rozmíchaný jako salát. Kdyby se střídaly kapitoly a dějové roviny, ještě bych to brala, ale autor se rozhodl pro útržky, odstavečky a zmatky v ději, pro mne hodně nepříjemné. Škoda.

Khemiri se pustil do psaní knihy, která neskutečně věrně a syrově popisuje současný svět se všemi úskalími liberalismu. Neschoval se za donekonečna omílaná témata věcí minulých, což je unikát. Leitmotivem ale v knize zůstává komplikovanost lidských vztahů, Khemiri se v podstatě vysmívá i utápí v té iracionalitě života, tomu že se stejně nikdy navzájem nepochopíme. Krize identity, bezedný konflikty, nálož předsudků a nízký lidský alibismus, všechno tam je.

Tuhle knihu si teda pamatovat budu. Stylem vyprávění, dějem, vztahy i problémy, které se v knize řeší...všechno mě chytlo a zanechalo silný dojem.