Všichni jsme hleděli vzhůru
Tommy Wallach
Než se objevil ten asteroid, nechali jsme se škatulkovat: sportovec, vyvrhel, flákač, snaživec. Pak jsme se podívali vzhůru a všechno se změnilo. Říkají, že tu bude za dva měsíce. Takže máme dva měsíce na to, abychom vylezli ze svých škatulek. Dva měsíce na to stát se někým lepším než doteď, něčím, co vydrží i po samotném konci. Dva měsíce na skutečný život. Příběh o tom, co s vámi udělá blížící se katastrofa. Příběh, který vůbec není o té katastrofě. Příběh o lidech.... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2016 , CooBooOriginální název:
We All Looked Up, 2015
více info...
Přidat komentář
Knihu (ebook) jsem si koupil na základě hodnocení v recenzi v časopise XB1 5/2016 - měla tam 5 hvězdiček, aniž bych recenzi zvlášť podrobně četl. Už dříve jsem ji dal přečíst dceři, která mi řekla, že je pěkná, ale smutná. Teď jsem se k ní dostal i já - byla na mě sice trochu netechnická - ale přesto se mi velmi líbila. V recenzi byl knize vyčítán konec, ale ten mi špatný nepřipadal. Román na mě udělal dojem, že není ani tak o amerických teenagerech, jako spíše o smyslu života.
Děj byl občas vleklý, občas hodně napínavý a poutavý. Nejvíc se mi na celém příběhu líbily vnitřní monology a úvahy postav. Některé byly tak hezké, že jsem si je musela zapsat.
Tohle čtení asi není pro všechny. Musíte si v něm najít to krásné a porozumět tomu.
Zajímavá sonda do měnících se pocitů a činů pár lidí v atmosféře blížícího se konce světa. Každá kapitola je psaná jako příběh konkrétní postavy, čímž se popis stejných událostí může značně lišit - a právě to je na knize zajímavé.
V konkrétní datum (nebo-li za pár měsíců) se Země střetne s obřím asteroidem. Možná se o chlup minou. Ale to se pozná až v ten osudný oka-mžik.
Je snadné říkat v pohodlí svého domova, že vývoj postav je předvídatelný. Ale kdo ví, jak by se zachoval každý z nás...?
Před chvíli jsem ji dočetla a pokouším se si to celé nějak srovnat v hlavě. Nápad se mi hrozně líbil, zaujal mě hned když jsem knihu viděla poprvé. Pak jsem začala číst a mé nadšení postupně opadalo, ale ke konci se opět zvětšovalo. Tam jsem objevila nějaké opravdu zajímavé myšlenky, které jsem čekala v celé knize, ale ta se místo toho radši točila u skoro obyčejných středoškoláků, které asteroid donutil pozměnit své životy podobně jako například rozchod s přítelem/přítelkyní
Čekala jsem trochu víc, i když úplný propadák to nebyl. Ale k zamyšlení mě občas přivedla.
hledět: jedno z nejkrásnějších českých slov
Co byste dělali, kdyby jste se jednoho dne dozvěděli, že za dva měsíce nastane konec světa?
karras: skupina lidí propojená na kosmické úrovni, přestože na povrchu mezi nimi žádné vazby nejsou zřejmé
No..nevim jestli je to tím, že jsem tu knížku četla díky zkouškám na pokračování, ale nic moc. Začátek dobrý, celkem i svižný, zábavný, ale jak jsem se přibližovala konci tak to hodně upadalo.
Nevim jak bych se chovala já, ale snad ne takhle.
3 hvězdy za ten nadějný začátek, průměrný střed a konec..
Skutečně. Tato kniha není o katastrofě. Je o lidech. Problém je, že se v průběhu knihy sice všechny hlavní postavy nějak změní, ale jak, to se dá lehce uhodnout. Dále se v každé kapitole alespoň jedna z hlavních postav opije, zhulí nebo s někým vyspí (idéalně zkombinuje víc možností), případně ji napadne pár filosofických myšlenek a aby se neřeklo, párkrát pomyslí i na to, že se na Zem řítí asteroid. Snad jediné, co bylo k tematu, bylo Elizino počítání kolik hrnků kafe ještě vypije, než Ardor dorazí na Zem.
Proč?! Kniha vypadala fakt lákavě - už kvůli obálce, anotaci i nápadu, ale takhle dokonale zabitý potenciál jsem snad ještě neviděla. Obávám se, že pro mě šlo o ztrátu času. Škoda.
Tahle knížka měl dost velký potenciál, bohužel ho podle mě nevyužila. Ano nějaké pěkné myšlenky se tam objevily, ale jinak to bylo prostě čtení o teenagerech, co se zamilovávají a vyrážejí si z kopýtka. Postavy samy o sobě neměla nijakou hloubku, paradoxně nejzajímavější mi přišel Andy, který by se mi v reálu hnusil. O polibku Elizy a Peter hned na začátku ani nemluvím, protože ten byl jak z mexicke telenovely. Nejsvětlejší momenty tedy pro mě byly bombardování pana ředitele vším co bylo po ruce a jeden citát, který skončí v mém zápisníku: Je podle vás lepší selhat v něčem, co skutečne stojí za to, nebo uspět v něčem, co nemá žadný smysl?
Co by jste dělali kdyby se na zem řítil meteorit a vám by zbývali dva měsíce života? Uvědomili by jste si, že vás dosavadní život stál za nic a snažili by jste se to spravit? Nemyslím si, že by jste seděli na zadku dívali se z okna a říkali si ,,jé to je hezké, že mě ta modře zářící tečka na obloze s největší pravděpodobností zabije". A taky si nemyslím, že byste přemýšleli nad tím co děláte
(hlavně když jste teenageři).
Ale autor nechtěl ukázat jak uboze bysme se zachovali, kdyby nám zbývali poslední dva měsíce života. Chtěl ukázat na to, že valná většina z nás nežije a neuvědomuje si to, že jednoho dne zemřeme a může to být zítra, příští týden, za tři roky, nebo za deset let, a pak už nebudeme moc chodit na párty, nebudeme moc jíst jídlo od našich rodičů (partnerů)...
Kniha je hezký napsaná, postavy mi byli sympatické (většinou), ale nejkrásnější byl konec. Rozhodně doporučuji. :)
Příběh opravdu není o té katastrofě. Je o životě teenagerů, kteří se rozhodnou přestat být ve škatulkách. Ačkoliv je kniha poměrně předvídatelná, ve smyslu kdo s kým skončí. Jednu událost jsem však předvídat nedokázala a velice mě to zasáhlo. Rozhodně knihu doporučuji.
začátek nic moc, ale od poloviny knihy uplně boží......... Je to kniha na zamyšlení a hrozně se mi líbil námět.
(SPOILER)
Když jsem si tuhle knihu nechala půjčit od tety, vůbec jsem nevěděla o čem je. Kniha mě příjemně překvapila. Ten nápad byl skvělý, autorův styl mi také sedl, ale asi posledních 40 stránek se mi četlo už hůře. Kdyby to nebylo tak zajímavé, možná bych to už přestala číst. Nevím, ale ten konec se mi zdá zrychlený a lehce useknutý. A to, že zabil mého oblíbeného hrdinu, mu nikdy neodpustím.
Co mi vadilo u této knížky, bylo to přeskakování pohledů osob.
Každopádně si stejně myslím, že je knihu dobré dočíst do konce a dát jí šanci, protože se u ní můžete zamyslet nad svým životem. A vzhledem k tomu, že je začátek roku 2017, se to hodí. :)
Pochopila jsem, že kniha má být o lidech a o tom, jak nastávající apokalypsu prožívají, proto mě kniha zaujala, ale jednoduše jsem čekala něco trochu jiného. Aspoň byl příběh celkem čtivý a obsahoval "klaďasy", kterým jsem mohla fandit a naopak "záporáky"
Kniha, která není tak nějak o katastrofě ale spíše o lidech. Jak se začnou chovat, jak se změní a tak podobně. Mám z toho takové trošku rozpaky. Nevím jestli jsem z knihy byla nadšená a nebo mě spíše nepřekvapila. Sice se příběh dobře četl, stánky ubíhali ale chtělo by to jiný nápaditější a efektivní konec.
Když jsem tuhle knížku uviděla v knihovně a přečetla si anotaci, neváhala jsem a okamžitě jsem si ji půjčila. Když jsem ji pak otevřela a přečetla si pár prvních stran, došlo mi, že to není nic pro mě.
Nápad je skvělý, líbí se mi, jak se děj přesouvá mezi jednotlivými postavami. Autor umí psát poutavě, což je také jeden z důvodů, proč jsem nakonec knihu dočetla až do konce. Jediné, co mi opravdu hodně vadilo, byly postavy. Objevilo se jich tam hodně (sportovec, vyvrhel, flákač, snaživec), ale nenašla se jediná, která by mi byla sympatická. Drogy byly na střední škole očividně dost běžné, na konci knihy se všichni zhulili, opili a všechno bylo v pořádku.
Řekla bych, že kniha mohla být mnohem lepší. Nápad byl dobrý a autorův styl psaní vážně zajímavý, ale výsledek nebyl takový, jaký mohl být.
Nakonec bych dala asi jen dvě hvězdičky, protože při oslovení "čéčé" jsem trnula hrůzou a jsem ráda, že to mám za sebou.
Kniha patří mezi mé nejoblíbenější. Příběh mě vtáhl do děje a moc se mi líbil postupný vývoj charakteru postav a jejich změny v průběhu knihy, završené konečnou scénou. Za mě bomba....