Vtáky bez krídel
Louis De Bernières
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144279/bmid_vtaky-bez-kridel-scJ-144279.jpg
5
173
173
Louis de Berniéres sa stal celosvetovovo známy vďaka románu Mandolína kapitána Corelliho, ktorý bol sfilmovaný. Jeho ďaľším dielom je široko poňatá, netradične vyrozprávaná románová freska z prelomu 19. a 20. storočia v tureckej Anatólii. Berniéres zachytáva spolužitie medzi kresťanmi a moslimami v malom meste. Rozdielnosť viery nie je prekážkou ani pri láske krásnej kresťanky Filotey a moslima Ibrahima a nebráni ani priateľským vzťahom medzi Turkami a Grékmi, a dokonca aj cirkevní predstavitelia – moslimský imám a otec Christoforos – spolu celkom dobre vychádzajú. Na pozadí rozpadu Osmanskej ríše autor podáva vznik moderného tureckého štátu v mocenskej hre vtedajších veľmocí, aj so všetkou tragikou, ktorá z toho vyplývala pre prostých ľudí.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2005 , Slovart (SK)Originální název:
Birds Without Wings, 2004
více info...
Přidat komentář
Asi nevím, kterou součást románu mám nejvíc vyzdvihnout. Zda ten úžasně lidský příběh obyvatel městečka, od idylického "osmanského" života, přes válečné násilí až po "konečné turecké řešení." Nebo ten politicko-historický román o vzniku "nového" Turecka. O tom jsme se v mém mládí neučili. Kolidovalo to s VŘSR. Po trilogii další fantastický autorův román. Přitom ze zcela jiného konce světa. Ten jeho záběr je neskutečný.
Pomalý, historicky věrný, avšak hluboce lidský, místy nesmírně krutý, občas smutný a jindy velmi zábavný román, který mi připomíná život přesně takový, jaký je.
Dílo s vysokou uměleckou hodnotou. Přibližuje nejenom historické události počátku 20. století na rozhraní Evropy a Asie, ale i tu hlubokou propast, když se na miskách vah objeví dobyvačnost proti křehkosti prostého života.
Knížka se nečte lehce, přesto by vás neměla míjet.
Čtu řádek po řádku této knihy a najednou jsem dojatá, rozněžněná, směju se, pak pláču, jsem zděšená, chvěji se. Tolik emocí ve mně vyvolala. Dala mi zase mnoho nového vědění. Tato kniha si zaslouží oběť každého jednoho stromu, aby mohla přijít na světlo světa. Víc k ní neřeknu, je tady už mnoho skvělých komentářů, které ji hezky vystihují. Ale i já musím ještě jednou vyzvednout skvělý překlad pana Janiše a neuvěřitelný vypravěčský talent Louise de Berniéres a jeho ohromující znalosti historie. Více takových knih!
Louis De Bernières je kouzelník. Příběhy rozhazuje a rozdává jako z klobouku, desítky, možná stovky v každé jeho knize. Vážné i veselé, napínavé i smutné, všechny ale zábavné a poučné. Ve všem je totiž znát autorova hluboká znalost historie a schopnost empatie s prostými obyvateli, tentokrát v městečku na okraji Turecka u pobřeží Egejského moře. Lidé se většinou nějak dohodnou: po staletí tu žijí pohromadě v relativním klidu křesťané, muslimové, Arméni i Židé. Ale jen do té doby, než začnou politici a vládcové hřímat o velkých posláních svých národů, svém jedinečném náboženství, svých velikášských cílech. A pak jde do tuhého. Počáteční idylka se od začátku první světové války mění na hrůzné masakry a genocidy, které překoná jedině další světová válka. Ale o té píše autor až ve volném pokračování, díky filmu asi známější Mandolíně kapitána Corelliho.
95 % (zatím 133 hodnotících s průměrem 91 %).
Lidstvo prostě je nepoučitelné a tak je nuceno prožívat vše znovu dokola.
Kniha se mi četla docela dobře jen místama to trochu drhlo,ale jsem ráda že jsem si ji přečetla.
Výborně napsané, přeložené s péčí a umem. Čte se jedním dechem.
Mám ráda knihy, které v člověku rezonují ještě dlouho po přečtění. Tohle je rozhodně jedna z nich.
,, Kde je půda, tam je i válka."
Nejprve bych vyzdvihla nádherný překlad knihy od pana Janiše. Už on sám, je víc jak kvalitní zárukou dokonalého, čtenářského zážitku...
Pak kniha samotná, je srdcervoucí ukázkou lidské demagogie a náboženského fanatismu, který si s lidstvem od samého počátku zahrává. O nesmyslnosti a krutosti válek, rozbíjení lidských, přátelských vztahů. O bolesti, smutku, naději, o víře v sebe sama, o nalezení domova a klidu. Tím vším vás autor provede s neuvěřitelným vypravěčským umem jemu vlastím.
Doporučuji k přečtení.
"Slova jsou jen mlha srdce."
Mlhou svého srdce stvořil pan Bernieres vypravěčsky dokonalý příběh o krutosti a lásce ve stvoření, jemuž se říká člověk.
Jak už zde bylo řečeno, je to příběh jehož čtení bolí, ale za mne i dává naději. Ta naděje je v lidičkách, pověrčivých, sobeckých, špinavých, pomstychtivých ale také milujících, obětavých a radujících se z obyčejného života a nepřemýšlejících o rozdílech ve svých náboženstvích a národnosti.
Ale pak přijdou "Velké dějiny" a s nimi násilí, krutost a smrt. Ale jak níže někde uvedeno, vina není jen na "dějinách".
Velkolepý román, jež střídá bizarní a kruté válečné scény ("Víte, co je na vojenském životě nejzvláštnější? Podle mě je to fakt, že vám opakovaně nařizují spáchat sebevraždu a vy poslechnete.") s humornými poznámkami ("Naštěstí pro své zdraví nikdy nezjistili, že městečko má i vlastní bordel, jehož nemocné a ubohé obyvatelky dohnal nedostatek klientely na pokraj smrti hladem, takže připomínal spíš klášter klarisek než nevěstinec.") je pro mne nezapomenutelným čtenářským zážitkem, stejně jako" Mandolína kapitána Corelliho.
Nezapomenu na popisy křesťansko-muslimské pověrčivosti a symbiózy a na velbloudy poháněné kouřením cigaret.
Děkuji Jackjellymu za zmínku o této knize v komentáři na Šikmý kostel 2. Tím mi připomněl ,že si ji mám, asi po třech letech, přečíst.
Doporučuji.
Rozsáhlý román, místy jsem měla problémy se soustředit. Kde se bere v lidech ta krutost, proč se člověk připojí k davu a taky si hodí kamenem...
Bravurně odvyprávěna opět jedna do pekla volající marnost lidského bytí... ač jsem z toho řečiště nemilosrdných dějin byla mnohdy ostudně tumpachová... rozvíjela jsem se svým okolím nekonečné turecké debaty a hledala odpovědi na své řecké otázky... osudy těchto smutných ptáků bez křídel mě rozemlely na prach ani jsem nestačila zacvrlikat... tolik jsem jim přála křídla, aby mohli uletět hodně hodně daleko... stejně jako u Mandolíny jsem vylezla ze stránek jejich životů tak nějak úplně rozšmelcovaná a znechucená zbytečností všech těch nesmyslných mocenských půtek... je třeba si tento příběh prožít!
Po pár stránkách jsem si uvědomil, že jsem Ptáky bez křídel před (hodně) lety už četl, a vzpomněl jsem si, jak mě to tenkrát donutilo otevřít a důkladně přečíst Dějiny Řecka abych se líp vyznal v tom galimatyáši řecko-tureckých vztahů. A tahle knížka je vlastně o tomhle - jak vznikalo z Osmanské říše Řecko a Turecko, a jak lidé s překvapením zjistili, že jsou Řekové či Turci. A jakmile to zjistili, začali si přičinlivě vzájemně podřezávat krky.
Většinou budete číst o osudech obyvatel malého pobřežního městečka, kde žijí vedle sebe křesťané a muslimové už tak dlouho, že i ty dvě víry začaly pomalu splývat. Mluví turecky, píší řeckou alfabetou, berou se mezi sebou a vesměs se považují za Osmany. Několik z nich potkáte i v dalším parádním kousku Louise de Bernières, Mandolína kapitána Corelliho.
Druhou linku tvoří první světová válka, která tuhle idylu dost zásadně nabourá. S tím je úzce spojená strmá kariéra Mustafy Kemala Atatürka a vůbec vznik moderního Turecka. Hrůzostrašné jsou pasáže o etnických čistkách (Kurdové vs. Arméni, Řekové vs. Turci, Turci vs. Řekové i Arméni atd.).
Je to velký příběh a výborná kniha, skvěle napsaná i přeložená, chytí vás to za srdce.
Až jednou pochopím spletité dějiny Balkánu a Blízkého východu se všemi konflikty, kontrasty, brutalitou i krásou, příčinami i následky, kde je nakonec těžké dobrat se toho, kdo začal celý ten kolotoč "oko za oko, zub za zub", nechám si dát doktorát.
Můj obdiv k autorovi (i překladateli! ) se jen prohlubuje. Před lety mě uchvátil a notně pobavil latinskoamerickou trilogií, pak mě bezostyšně dojal Mandolínou a teď mi přivodil hluboký splín z toho, jak je lidské pokolení tragicky pitomé. Za to všechno mu patří velký dík...
Nádherný a bolestný román o zániku osmanské říše a zrodu Turecka, o dějinách, které se prohnaly jedním nevýznamným městečkem nedaleko Smyrny.
Jeho počátek se nese v téměř idylickém duchu - poklidné, ironicky laskavé vyprávění plné různorodých, tragických i bizarních osudů ... spolužití národnostní i náboženské směsice obyvatel, kteří neváhají jeden den svého souseda zesměšnit či potupit, aby mu druhý den obětavě a soucitně přispěchali na pomoc, protože svým způsobem jeden na druhém závisejí ... Přátelství i lásky na celý život, nenásilná tradice a řád zaběhaného rytmu městečka, kde Řekové neumí jinak než turecky a muslimští Turci se bez výčitek modlí i k Panence Marii.
Bohužel je to také čas, kdy se na pozadí probíhající první světové války vedou i další politické a vojenské boje o nově vznikající státy, čas, ve kterém se dostává k moci Mustafa Kemal ... přirozená koexistence je nahrazena shora nařízenými genocidami a exody a "Velký svět" mění životy všem, i těm, kterým se podařilo přežít válku a smět zůstat ve svém domově.
Autor klade osudy těchto vesměs nevýznamných lidí vedle souběžně popisované životní cesty Otce Turků, aby stvořil náročný, smutný, ale krásný historický epos.
Nepopsatelné. Nechápu, proč kniha nevyšla znovu, dokonalý způsob, jak vysvětlit další generaci "půvaby" nacionalismu.
Kniha velmi smutná, ale zároveň i poučná. Díky této četbě jsem se dokázal více vcítit do analogické situace soužití dvou národností u nás v době o dvacet let později. Jinak Berniéres je vynikající vypravěč a lze jen doporučovat.
Výborná kniha, výborný překlad, tak by práce překladatele měla vypadat. Příběhy jednotlivců i skupin, které dohromady tvořily Osmanskou říši a tak přirozeně vedle sebe žily, až někoho chytrého napadlo, že je třeba s tím něco udělat. Že to nedopadlo vůbec dobře, je zřejmé dodnes. Lidsky silné příběhy, strašlivost a nesmyslnost války, strach a utrpení, ale i drobné radosti života-to vše je mistrně spojeno do směsice, kde si každý najde to svoje. Pro mě byl velmi silný příběh Rustema Beje a jeho nevěrné manželky-člověk jinak laskavý a odvážný nechá svoji ženu za nevěru kamenovat a zemřít v místním bordelu, načež jí vystrojí důstojný pohřeb, přičemž sám žije s milenkou (nakonec ne jednou). Aneb když dva dělají totéž, není to totéž, jak silná je tradice a zvyklosti, že ani nejmocnější muž ve vesnici není schopen se jim postavit, navíc ani sama provinilá žena nemá chuť do normálního života a raději volí hanbu. Silný je též stěžejní příběh krásné Filothey a Ibrahima.
Kniha rozhodně není dovolenkovou oddychovkou . Je potvrzením,že lidské dějiny jsou plné krve a násilí a dvacáté století není vyjímka.
Odnesla jsem si z ní , že i když je lidsky přirozené stát na straně pravdy , tak je to téměř nemožné .Nikdo není bez viny . A pokud v hodnocení nejdeme až na začátek , a kdo ví kde je , tak se můžeme nechtěně stát zastánci té nesprávné strany .
Obyčejný člověk je schopný žít v klidu a míru s jinými lidmi i naprosto odlišného smýšlení , jen do doby než se objeví někdo toužící po moci , slávě a bohatství a dokáže přesvědčit o tom i davy, do té doby mírumilovných spoluobčanů .
Je to smutné potvrzení skutečnosti ,ale je nutné si ji neustále opakovat a snažit se nevýt s vlky .
Já věděl, že ten poetický začátek, kde se po stráních mezi vonícím tymiánem, oregánem, mátou a myrhou prohánějí bezstarostně děti a lidé žijí chudě, ale spokojeně v mnohonárodnostní směsce kosmopolitní Osmanské říše bude useknut rozpáranýma holčičkama, ukřižovanýma na dveřích a slizkýma sračkama zavšivené války, kdy velmocenské hry tyto životy rozbijí na krvavou kaši.
Ono je zřejmé, že taková multinárodní, multikulturní a multináboženská společnost, může tolerantně fungovat, jen pokud vznikne takto přirozeně. Její násilné a umělé vytváření v Evropě nemůže nikdy fungovat, jak jsme denně svědky, i když se nám pár pomatenců se silným hlasem stále snaží kázat opak. Ale to jsem odbočil, čehož se však ani Louis v této knize moc nebál.
Co více napsat k tomuto monumentálně vystavěnému příběhu, kde se geniálně prolínají desítky osudů velkých i malých lidí? Co více napsat k lidskému a citlivému pozorovateli, který tyto osudy mistrně zaplétá do nerozmotatelných uzlů na pozadí skutečných událostí? Co víc k brilantně odvyprávěnému příběhu, z kterého doslova překypují životní moudra, která umí napsat jen krutý, ale krásný život? Od málo autorů jsem přečetl pět knih, ale Louis mě i k této páté v pořadí dokázal přikovat svou směsicí jemné idylky, krásných naivních a vzletných idejí, obyčejného lidského a přátelského soužití a romantických popisů nádherné krajiny, střídanými krvavými brutalitami, znásilněnými dětmi s uřezanými hlavami, zaslepeného ultranacionalismu a naturalistickými popisy lidí ve válce, kterým vnitřností trhá úplavice nebo šrapnel. Tolik nádhery, bezpráví, bezmoci, neštěstí, smrti a až hnidopišského popisu života lidí v těch nelehkých dobách, namixováno s takovou historickou precizností a napsáno tak krásným jazykem v jednom svazku! Bez skrupulí nechá čtenáře si vybudovat k postavám vztah, aby je pak bez mrknutí oka a velmi krutými způsoby odpravil, všechny ty emoce, barvy a zvuky, kterýma kniha hýří, člověk vstřebává a nemůže s tím přestat.
Jsem nadšen i historicky dovzdělán. Vynikající překlad Viktora Janiše je potřeba zmínit také, protože to musela být mravenčí práce. Taková směsice dojetí, zděšení a pochopení s osudy postav se nedostavuje vždycky! Tato kniha bude ve mně rezonovat ještě dlouhé roky. Bravo a smekám!
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) Turecko Osmanská říše
Autorovy další knížky
| 2002 |  Mandolína kapitána Corelliho |
| 2005 | Ptáci bez křídel |
| 2001 | Válka o zadnici Dona Emmanuela |
| 2002 | Seňor Vivo a drogový baron |
| 2004 | Nezvladatelné dítko kardinála Guzmána |
Důležité čtení o polozapomenutých stránkách nedávné historie, o nichž se školním osnovám může leda tak zdát. A přesto tak důležité z pohledu paralelní "národní historie", ale i z dnešní perpektivy! I přes hutnost encyklopedických informací se odvíjí (ne)obyčejný příběh několika sousedů; příběh lásky i přátelství, jež nezajímá religionicita, demografie ani politikaření, které je nakonec nemilosrdně odsoudí k věčném zániku. Imaginární příběh tolika jednotlivců zmítaných dějinným tornádem, kdy slovo "nespravedlnost" přestalo mít význam...