Vybíjená
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/297499/bmid_vybijena-l1s-297499.jpg
3
777
777
Kniha sleduje v rozsáhlém časovém oblouku pestré osudy několika spolužáků z gymnázia od dob jejich dospívání až na práh dovršené čtyřicítky. Znalci díla nejčtenějšího českého autora se tu opět setkají s dobře známou, melancholicky laděnou groteskou, tentokrát o přátelství, osudových láskách, alkoholu, kráse i ošklivosti, ale především o smutku, který se s přibývajícími léty vkrádá do životů stárnoucích hrdinů.... celý text
Přidat komentář
Po "Báječná léta pod psa" jsem chtěl něco trošku jinýho, snad vážnějšího, snad propracovanějšího, snad...
Ale to už je vlastně jedno.
Pronudil jsem se až do konce. Sorry...
Nic co by mě na příběhu zaujalo.
Jsem vlastně šťastný, že moje mládí, studentská léta, dospívání, bylo daleko zajímavější, bláznivější a příjemnější než zážitky hrdinů této knížky :-)
No nic... popojedem - "Tak sukně hore!" :-D
Na Viewegha je to docela netypická kniha. Je troch vážnější než jiné jeho romány, není tak povrchní (ale to berte s rezervou). Podle mě patří k tomu lepšímu, co napsal.
Už dlouho jsem se u knihy tak nenasmála:) Za mě 5 hvězdiček a mohu jen doporučit!
Z Viewegha asi najlepšia. Ale to je čisto subjektívne. Klobúk dolu, Michal Viewegh vie písať. Čítal som tony kritík na Viewegha, o poplatnosti čitateľovi, o strednom prúde, o opakovaní motívov a ja neviem o čom všetkom. Ale ak chcem stráviť cestu do Atén v autobuse, alebo sa vyvaľujem nedobrovoľne v nemocnici, teda v čase, keď fakt nepotrebujem nič riešit, resp. to bytostne odmietam, je Viewegh to pravé, niečo ako slovenský M. E. Matkin (neporovnávam kvalitu autorov, len možnosť využitia ich produkcie). A - opakujem - Viewegh proste písať vie, čo by za to mnohí jeho kritici dali.
"Proč se někdo opíjí s ženskou, která vypadá jako šakalí máma?" při této větě jsem se neuvěřitelně rozesmála.
Na styl Viewegha pořád nadávám, ale ty knížky čtu. Je to oddechovka, nečekejte nic velkého.
Také se přikláním k názoru, že je to jeho jedna z lepších knížek. Pokud vám tento styl psaní nevadí, určitě si ji přečtěte :)
Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala v hlavních postavách, ale nakonec se to četlo docela dobře.
Ke knize jsem se náhodou vrátila po cca osmi letech, kdy jsem ji četla poprvé a musím říct, že až teď jsem ji asi více pochopila a docenila... Nicméně za mě klasický čtivý Viewegh, pro mě oddechovka.
Viewegha jsem četla ráda dřív - Výchovu, Báječná léta,... jeho pozdější knihy mi moc nesedly, ale tato mě zaujala. Můžu doporučit.
Nečekala jsem, že od Viewegha ještě někdy něco přečtu, ale Vybíjená se ke mně dostala tak nějak nečekaně, tak jsem ji přelouskala. Nebudu nic přikrášlovat ani zbytečně kritizovat, jeho knížky jsou pro mě spíš průměrné, a tak ho nikdy nebudu hodnotit nebo snad srovnávat s velikány světové či naší literatury. Přesto ve Vybíjené byly dva tři momenty, kdy jsem si říkala, že kdyby takhle psal celou dobu, byl by pro mě jako autor zajímavější. Navíc to dílko i přes výtky, které si neodpustím, bylo čtivé a stránky celkem odsýpaly…
Samotný příběh několika spolužáků od jejich začátků na gymplu až po bilancování jejich životů kolem čtyřicítky nebyl špatný. Vzpomínky z gymplu občas i pobavily. Na střední/vysokou vzpomínáme nebo budeme vzpomínat jednou všichni. Dalo se z toho námětu vytřískat a napsat něco úplně jiného... Ale přesto, že bych jako čtenář s chutí prožívala tu nostalgii s postavami, to nešlo. Žádná z postav mi nebyla sympatická, s nikým z nich jsem nesoucítila (snaha byla, jen ty postavy nějak odrazovaly už předem) a občas jsem měla chuť, dát některému pár facek, ať se probere. Navíc ten pesimismus, který z atmosféry i postav vyvolával takovou divnou hořkou chuť při čtení, taky dvakrát nepomohl k lepšímu dojmu.
Chyběla aspoň jedna trochu optimistická postava, která by čtenáři navodila jakýsi pocit naděje v těch utopených iluzích jedné třídy… Pokud tam snad někdo takový byl, tak jsem ho nenašla, každý z nich věděl co chce a nikdo z nich nakonec nebyl spokojený, protože toho buď nedosáhl, nebo si to neudržel nebo dostal něco úplně jiného a nebyli schopní se s tím nějak srovnat. Kniha (nebo spíš asi autor) se neobešla bez obvyklých vulgarismů. Nebylo jich sice moc, ale stejně nechápu, proč je cpe do svých knížek, když existuje spousta autorů, co píšou kvalitně i bez toho. Víc asi nemám, co dodat, takové průměrné dílko, které se rychle přečte, ale mám pocit, že i celkem rychle zapomene…
V knize se setkáváme s typickým čtivým stylem Michala Viewegha, kniha se mi velice líbila a hodně jsem se u ní nasmála.
Dle mého jedna z nejlepších knížek od Viewegha. Ostatníma jsem se prokousávala velice těžko, ale tato byla čtivá, vtipná, prostě hezké čtení.
V tom príbehu som spoznávala nás z čias komunizmu. Len nemám pocit, že v 40-tke je so životom koniec ako nám to vsugeroval Viewegh. Jeho knižky sa ľahko a rýchlo čítajú ale osobne preferujem literatúru na zamyslenie. Nebyť sfilmovania, tak jeho príbehy zabudnem raz-dva.
Nízké hodnocení moc nechápu. Je to jedna z nejlepších knížek Michala Viewegha.
Nevím jak ostatním, ale mě se tato kniha četla hrozně špatně. Měla jsem ji rozečtenou snad půl roku a jen ztěží jsem se prokousala na konec. Ze všech přečtených knih od Viewegha je tato pro mě nejhorší...čekala jsem od ní daleko víc.
Téma knihy výborné, ale zpracováno dost bídně. Jsem si jistá, že kdyby tu knížku nenapsal slavný pan Viewegh, tak by s ani nikdo nevšiml, že nějaká Vybíjená kdy byla. Příběh je popsán velmi povrchně, rádoby postmoderní prvky jsou laciné a vtipné hlášky neplní až tak úplně svoji funkci. Ale na odreagování večer k Ordinaci v Růžové zahradě ideální...
Štítky knihy
láska zfilmováno česká literatura alkohol smutek spolužáci stárnutí Magnesia Litera třídní sraz
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 | Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
kniha mě moc nenadchla a ani moc nezaujala....čekala jsem od toho daleko víc
sice se dá docela dobře číst, ale jinak průměr