Vycházející slunce
Michael Crichton
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382476/bmid_vychazejici-slunce-3T6-382476.jpeg
4
190
190
Při slavnostní recepci v budově japonské firmy Nakamoto je nalezeno tělo mladé Texasanky Cheryl Austinové. Vyšetřováním jsou pověřeni příslušník speciálních diplomatických služeb Peter Smith a znalec japonské kultury John Connor, ovšem hned od začátku je jasné, že Japonci mají pramalý zájem na tom, aby se celá záležitost vyšetřila. Když navíc vyjde najevo, že někdo manipuloval se záznamem z videokamer, které mohly zločin zachytit, začínají si oba policisté uvědomovat, že v případu jde o mnohem víc než o zavražděnou dívku… Román Michaela Crichtona z roku 1992 je klasickým detektivním příběhem, který se odehrává na pozadí obchodní a technologické války mezi dvěma mocnostmi, Spojenými státy a Japonskem. Crichton těží z hluboké znalosti tématu a vykresluje v románu sugestivní obrázek západního světa ovládaného světem východním. Kniha byla v roce 1993 zfilmována, v hlavních rolích se objevili Wesley Snipes, Sean Connery a Harvey Keitel. Vychází ve 4. revidovaném překladu Vladimíra Hanáka... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2018 , PlusOriginální název:
Rising Sun, 1992
více info...
Přidat komentář
Z kraje osmdesátek a na začátku devadesátek měli Američané z Japonského ekonomického vzestupu regulérní strach. V tuto dobu to totiž vypadalo, že se Země vycházejícího slunce stane technologickou supervelmocí s dominantním kulturním vlivem. Tato představa se přelila do několika filmů, pár knížek, reálií kyberpunku a příruček marketingu. Děj knihy Michaela Crichtona působí jako z blízké budoucnosti, v níž se tato realita opravdu zhmotnila. No a protože Američané nejsou zvyklí na souboj rovný s rovným, nese se příběhem podivně depresivní atmosféra s příchutí fatalismu a lehké hysterie. Ta vyvrcholila v autorově doslovu, který se z odstupu ukázal být mírně řečeno přehnaný. Jakkoliv tedy politicko ekonomická linie nepůsobí příliš věrohodně, zbytek knihy ji bohatě vykompenzoval. Tajemství obestírající vraždu je patřičně zašmodrchané, ale logicky vystavěné. Vrah se dá dopředu odhadnout - stačí jen správně identifikovat a seřadit autorem pečlivě rozmístěné indicie. Lhal bych ovšem kdybych tvrdil, že bez znalosti solidní filmové adaptace od režiséra Philila Kaufmana bych toho byl schopný.
Tohle mohlo být mnohem lepší. Crichton zničil velmi dobrý mysteriózní román tím, že z něj udělal něco jako svůj vlastní negativní komentář k japonskému obchodu/kultuře a jejich vztahu s Amerikou kolem konce 80. a začátku 90. let. Některé segmenty knihy se zdají tak přitažené za vlasy, že jde o materiál na hranici konspiračních teorií a nutně potřebují seriózní ověření faktů.
Přesto dávám 3 hvězdičky, i když příběh byl dobrý. Tohle má být mystery, ne názorový článek.
Knížka se ke mně dostala z knihobudky v originále. Musím říct, že dějových zvratů na mě v knize bylo možná až trochu moc. Co mi ale rozhodně utkví v paměti, je vyznění knihy, které mi přijde stále aktuální (soudě podle diskuzí v tisku a rostoucího protekcionismu), akorát by vlastně stačilo v ději vyměnit jednu mocnost za jinou :-)
Kromě samotného vyšetřování je kniha hlavně sondou o americko - japonských vztazích a kulturních rozdílech. To se odráží v celém příběhu. Zajímavé jsou i technické fígle se záznamy kamer. Viděl jsem i filmovou verzi a ta je také dobře natočená.
Klasický Crichton: detailne si naštudoval originálnu tému a následne o nej napísal knihu. Po Vikingoch, primátoch, džungli, či dinosauroch, prišla rada na japonskú kultúru. Hoc mnohí za tým vidia xenofóbiu a rasizmus, mne to pripadá spiatočnícke; tvrdiť, že Japonci nepáchajú vraždy, je asi rovnaké, ako to povedať o Rumunoch, Islanďanoch, Novozélanďanoch alebo Slovákoch. Proste hovadina. Autor sa tu navyše nejeden raz prejavuje značne sebakriticky napr. strieľaním si (ehm) do vlastných (amerických) radov čo sa týka vysokej kriminality. Knihu som prvý raz čítal v 9O. rokov ako puberťák a následne som sa k nej s chuťou vrátil v r. 2023. Musím skonštatovať, že je to fakt dobré, i keď paradoxne to stráca ťah na bránku vo finále, kedy to malo naopak najviac schmatnúť čitateľa pod krk. A do chodu firiem sa Crichton zamotáva azda príliš detailne, vystavujúc sa tak riziku nudy. Crichton si fascinujúcu japonskú kultúru detailne naštudoval a je to poznať. Ďalšou témou, do ktorej naplno šliapol, je technika (kamerové záznamy, ich falšovanie atď.). Na počiatku 9O. rokov, kedy tento bestseller vznikol, to bola skutočne nová téma. Kuriózne je, že vyšetrovateľom sa nepáči, že kamerové zábery nesmú byť použité ako dôkaz pred súdom z dôvodu hrozby sfalšovania a napokon sa de facto ukáže, že oni sami sa presne takého falšovania stali obeťami. Postavy nie sú ktovieako životné, takto proste Crichton vždy písal, bolo to neosobné a chladnokrvné, ale konkrétne v tomto prípade situáciu zachraňuje, že som neustále mal pred očami filmovú dvojku Connery/Snipes.
Ano, také detektivka, ale víc tu jde o inspirativní zamyšlení nad vývojem ekonomického střetnutí dvou odlišných kultur. Dnes, po třiceti letech, můžeme nahradit Japonce Číňany (částečně Araby), používané technologie úměrně posunout v čase, a máme aktualizováno.
Některé komentáře oznamují: protijaponská kniha. Mně to naopak přijde jako kniha krutě sebekritická a varující. Jedna z těch naléhavě upozorňujících na smutnou sebevraždu západních demokracií v nerovném střetnutí s režimy, které hrají podle jiných pravidel.
95 % (zatím 162 hodnocení s průměrem 83 %).
…
„V Japonsku,“ řekl Connor, „když se společnosti nedaří, první věc, co se stane, je, že úředníci si sníží své platy. Cítí se zodpovědní za úspěch firmy a očekávají, že jejich příjmy vzrostou nebo klesnou stejně jako příjmy podniku.“
…
Když zvonek oznámil konec hodiny, třída vstala a sbalila si své paky. Překvapilo mě to: skoro všichni byli Asiaté, jak muži, tak ženy. Ti, kteří nebyli z Dálného východu, byli Indové nebo Pákistánci. Ze třiceti studentů byli jen tři bílí.
…
Spojené státy neustále trvají na tom, aby Japonci postupovali jako my. Ale ti se stále častěji ptají, proč se máme měnit my? Vedeme si lépe než vy. A skutečně si vedou lépe.
…
Sanders se zasmál. „Amerika může mít nedostatek vědců a inženýrů, ale jsme první na světě v počtu právníků. Amerika má polovinu právníků z celého světa, přemýšlejte o tom.“ Zavrtěl hlavou.
(SPOILER)
"Když nechcete, aby to Japonci koupili, neprodávejte to."
Slušně se rozjíždějící a jen lehce v závěru pokulhávající detektivka, kterou nám chtěl autor především otevřít oči a ukázat, jak to chodí na divokém východě, pro případ, že byste si tam nedejbože jednou chtěli otevřít fabriku na auta. Naši šikmoocí přátelé zřejmě šlápli Crichtonovi na kuří oko velmi důkladně (a těžko přesně určit, kde je pravda a kde jen jeho zaujaté sýčkování), protože tolik stránek trpké zášti jsem už dlouho nečetl. Doufám jen, že to, co jsem se o praktikách japonských byznysmenů dozvěděl, je pravda jen v Americe a jejich pravidlo obchod=válka tady neplatí (nervózní polknutí).
Jenže Vycházející slunce se zpočátku tváří jako detektivka a je proto trochu škoda, že vyšetřování je často zmatené a v závěru se vše rozmotalo, aniž by se u mě dostavil nějaký pocit satisfakce, alespoň nad usvědčením viníka. Také postava orientalisty s cigaretou v koutku, Connora, byla po počáteční atraktivitě trochu nešťastně upozaděna a její fráze - ty si něco pracně odkazoval vyšetřováním, zatímco já to tušil od začátku - časem zevšední. Alespoň že hlavní protagonista je lidsky se chovající sympaťák, kterému nejde nedržet palce.
Vycházející slunce tedy v závěru hodnotím jako průměrnou detektivku s velmi nadprůměrným vyšším poselstvím, které by se dalo shrnout jako "... a jednoho dne si Japonci koupí i vás".
(SPOILER) Vždy všechno ví a všemu rozumí. Nechápu, jak to mohl Crichton zvládat. Tolik témat o kterých psal. Trvalo mi, než jsem se začetla (syn stávkuju s poledním spánkem) a pak už to šlo samo. Jednu hvězdičku sundávám za přehnaný ty 3 vrahy - to postupné odhalování mi ke konci přišlo dlouhé.
Crichtona je škoda, ale není škoda, že ještě zbývá pár jeho titulů, které jsem nepřečetl a smím se na ně těšit. Má je vyrešeršované, odzdrojované, neklouže po povrchu. Povyšuje beletrii do naučnější zóny, třebaže ventiluje i své postoje - jako zde, v otázce japonských sociokulturních vzorců a specifik. 27/21
Těžce protijaponská kniha, v níž se Crichton s Japonci opravdu nijak nemazlí. Od prvních stránek je vykresluje v tom nejhorším světle a prakticky mezi nimi neexistuje jediná kladnější postava. Autorovou výhodou nicméně je, že čtenáři dokáže představit fungování japonské kultury a obchodních zvyklostí, které jsou diametrálně odlišné od těch "západních". I když kniha vznikla na začátku devadesátých let, bez problémů se dá aplikovat na dnešní dobu, kdy je korporátní politika ještě tvrdší, takže se opravdu není důvod bát, že by byla nějak zastaralá. Detektivní zápletka není tím stěžejním, protože je jen záminkou pro popis japonských praktik, tudíž není tak úplně propracovaná. Není totiž důležité, kdo je pachatel, na což ani čtenář nemá šanci přijít, jako spíš to, jaký je jeho motiv a co všechno jsou Japonci schopni udělat pro zahlazení zločinu. Popisy různých technologických postupů úpravy videozáznamů jsou někdy zdlouhavé a vzhledem k pokročilým možnostem dnes už trochu oldschoolové, nicméně to odpovídá době, v níž se vše odehrává. Autorovi se také daří vytvářet určitou auru tajemna kolem postavy Johna Connora, která by zasloužila samostatný příběh a není úplně jednoznačná, což na ní baví úplně nejvíc. Na její úkor ale hlavní hrdina bohužel není až tak zajímavý a působí dost tuctově. Závěr je pak zbytečně překombinovaný a pachatelé se mění až moc často, ale jak už bylo výše napsáno, o ně ani nejde. Co tedy Crichton ztrácí na příběhu a jeho komplikovanosti, získává na popisech japonských zvyků, celého prostředí a interakci všech postav. Rising Sun rozhodně stojí za přečtení a kvůli struktuře a celkovému pojetí by se mělo líbit i těm, kteří thrillery / detektivky jinak nevyhledávají. 70 %
Skvěle napsaný detektivní román, který nutí neustále číst dál a dál. Detektiv Peter Smith vyšetřuje smrt mladé ženy v zasedací místnosti japonské korporace. Od počátku ale vyšetřování provází spousta otázek a tak mu přichází na pomoc detektiv Connor, odborník na japonskou kulturu. Lži, výmluvy, politické intriky, japonský nacionalismus, americká důvěřivost…
Rozhodně doporučuji k přečtení a také k zamyšlení.
Příběh se odehrává jen ve dvou dnech a byl pro mě napínavý takovým zvláštním způsobem - nešlo mi ani tak o vyšetření vraždy samotné, jako mě spíš zajímalo, jak se Japoncům povede zahladit další a další stopy... V románu navíc bylo obsaženo hodně faktů ohledně Japonska a odlišností v jejich kultuře či obchodních praktikách. Moc mě to bavilo - a navíc jsem se čtivým, nenásilným způsobem dověděla spoustu nového :).
Panu Crichtonovi skládám hlubokou poklonu. Za to, jak mi srozumitelně popsal, co je to vlastně ten mezinárodní obchod. Žádná učebnice mi nedala tolik, jako jeho kniha. Když jsem byla dítě, brala jsem Japonce jako oběti Hirošimy a líbila se mi jejich exotická kultura. Postupem doby jsem získávala určité pochybnosti, a když jsem se dověděla, jakých ukrutností byli schopni a proč se jim říkalo Žlutí ďáblové, pochopila jsem, že jsem se poněkud mýlila. Crichton přesně popisuje rozdíly mezi námi a Japonci, a proč oni nikdy nedovolí cizinci, aby se dostal na jejich vysoké posty. My bychom řekli, že jsou pěkní křiváci, oni to berou jako společenskou etiketu. Úskoky, uplácení, mazání stop - to všecko charakterizuje firmy v knize, kde se dva vyšetřovatelé snaží přijít na kloub zločinu. A stopy vedou hodně vysoko....bezvadné a napínavé čtení. Navíc učebnice toho, jak to v hospodářské politice chodí. Japonci mají náskok ve své předvídavosti a trpělivosti. A hodně peněz na to, aby se vždycky dočkali toho, co chtějí mít. Stačí si pár let počkat.
Všestranně poučná, překvapivá a zároveň skvělá kniha! Napínavý detektivní příběh nejenže jde tvrdě po tom, kdo je vrah, ale zároveň nás seznamuje, kdo vlastně jsou Japonci, jaká je jejich kultura, psychologie a obchodní strategie. Nebyl jsem z toho vždy jen nadšený, kolikrát až mrazí, jak se tehdejší situace v USA podobá té dnešní u nás a možná čtenář pochopí i trochu víc z obchodní války, kterou Trump dnes vede. Ano, chvílemi jsem nad budoucností našich dětí cítil, stejně jako autor v závěrečné větě, úzkost v srdci.
neskutočne napínavo napísaná kniha. príbehu na napätí najviac pridávajú japonsko-americké vzťahy, ktoré boli v knihe neskutočne fantasticky popísané (vlastne tu opísal zmýšľanie japoncov a ich zvyky). aj ked knihy podobného žánru nemusím, pri crichtonovi som urobil výnimku a vychádzajuce slnko sa radí na popredné priečky mnou oblubenych kníh
Skládám hold autorovi, který dokázal skloubit brilantní (skoro až špionážní) detektivku s velmi důležitým a náročným poselstvím americkým čtenářům. Téma, kterému se věnuje, je jistě aktuální i u nás. Bylo až nechutné uvědomovat si množství manipulací, navíc nyní skoro o třicet let později ještě extrémnější. Doporučuji všem a já si knihu navíc zapisuju na položku: další důvod proč nesnášet japonce, i když anime miluju a jazyk zbožňuju
Stejně jako u předchozí knihy, i zde oceňuji reálie. To je ale tak všechno. Kniha samotná mně ale bohužel nezaujala.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány zfilmováno japonská kultura
Autorovy další knížky
| 1993 |  Jurský park |
| 2008 | Kmen Andromeda |
| 1994 | Pojídači mrtvých |
| 1998 | Koule |
| 2006 | Říše strachu |
Opět tady máme typického a nezaměnitelného Crichtona. Dokonale nastudované téma, o kterém píše je u něj už naprostou samozřejmostí. Víc než běžná klasická detektivka je to ale v zásadě knížka o ostrém střetu dvou rozdílných kultur, obchodních zvyklostí a také způsobů myšlení: toho amerického a pak japonského. Doporučuji k přečtení.