Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
4
4276
4276
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Po přečtení všude vychvalovanych Zitkovskych bohyni se mi do další knihy od této spisovatelky příliš nechtělo. Tolik mě ta kniha zklamala. Nechápu, proč nedostala takovou reklamu tato kniha. Vyhnání Gerty Schnirch je úžasně propracovaný příběh, který vypráví o zoufalé době tak, že čtenáře mrazí po celém těle. Hlavní hrdinka prožila neskutečně dojebany život, přesně tak, jak to v poslední větě knížky shrnuje její dcera. Příběh je fikcí, která však může být klidně i pravdivá. Není to příliš vzdálená minulost, na kterou se však tak snadno zapomíná, dokonce se navíc čím dál víc začíná popírat.
Ano, chtěla jsem napsat komentář, ale pak jsem si všimla, že kap66 to už udělala za mně :-)
Jsem ráda, že jsou takové knížky, které mluví o tom, co se dělo s němci po druhé světové válce.
Knihy o tom, že nic není černobílé...
K této knize jsem se dostal opravdu jen letošní čtenářské výzvě a jsem za to velice rád. Určitě bych po této knize jinak nesáhl. Jsem však za to velice rád. příběhů o druhé světové válce jsem četl spoustu, ale jak probíhala takřka válka po válce jsem zatím znal jen z doslechu. Díky za tuto knihu.
Jsem moc vděčná, že existují i tyto knihy - knihy z druhé strany příběhu, které ukazují, že s koncem války zlo úplně nezmizelo a nebylo vždy namířeno vůči provinilcům. Jelikož mi Gerta nebyla příliš sympatická, jsem ráda, že v knize najdete i promítnutí dalších postav. Spousta lidí hodnotí hlavně obsah příběhu a jeho věrohodnost, případně historickou přesnost. Myslím, že bychom neměli zapomínat, že je to především beletrie a nevyčítat knize, zda je, či není dle pravdy, ale také zároveň slepě nevěřit, že "co je psáno, to je dáno".
Krásná knížka, hodně silný příběh. Knížek z 2. světové války jsem četla už celkem dost, ale nikdy ne z pohledu německé strany. Je to velmi zajímavý příběh, Gerty mi bylo opravdu líto. Po knížce jsem sáhla v rámci Čtenářské výzvy, ale nyní jsem ráda,
že jsem si jí koupila a můžu jí půjčit dál svým blízkým.
Silný příběh, který popisuje drama konce 2.světové války, odsunu brněnských občanů německé národnosti a jejich následnou stigmatizaci v poválečném období a během éry komunismu. Ukazuje, jakých zvěrstev je lidský dav zmítaný emocemi nenávisti, pomstychtivosti nebo i jen lhostejnosti schopen. Syrové obrazy z živelného transportu Němců obrací žaludek při pomyšlení, že se tento odsun skutečně stal. Mrazí při pomyšlení, že se obdobné chování děje stále, jen v jiných končinách, z jiných důvodů, v jiných podobách. Hrůzy války, ale i hrůzy v režii "míru" by neměly být zapomenuty, nebo dokonce popřeny, ale naopak by se o nich mělo vědět a vystříhat se principu kolektivní viny.
V popředí hrůz se odehrává život mladé Gerty. Život, který mohl být radostný a čistý, ale byl pošpiněn a zadupán jen na základě její národnostní příslušnosti. Podstatnou částí příběhu je Gertin vztah k jejímu okolí, k vlastní dceři a nejvíce k sobě samé. V Gertě vlivem vnějších okolností postupně umírá její lidství.
Zajímavým zpestřením příběhu jsou kapitoly, které ukazují pohled dalších osob, nejen samotné Gerty. Každou z nich poznamenaly tyto historické události jinak, a tím myslím zejména po psychické stránce. Je zajímavé, že způsoby vypořádání se jsou u každého jiné, ale vnitřně přeci tak stejné.
Je škoda, že tato kniha nebyla ze začátku medializovaná tak, jako Žítkovské bohyně, byť byla napsaná dřív. Pro mnoho lidí to můžou být jen cizí vzpomínky, ale v obcích, o kterých se v knize píše, žijí lidé, kteří si tohle ještě pamatují..... doufám, že najdete podobnosti...tahle paní pořád žije. V mnoha obcích po válce vznikla úplně nová komunita lidí, protože odsunem Němců vlastně zanikla původní historie měst a noví osídlenci si tak budovali vlastní historii. Navíc vesnice v pohraničí díky umístění na hranicích s imperialistickým státem (Rakousko) nebyly za socialismu zrovna předmětem zájmu.
V podání brněnského Ha-Divadla má divák dojem, že se ocitl přímo v knize.
Typ knihy, kdy se po pár stranách odvracíte, nejprve vás nebaví a pak nemáte žaludek na to číst, co se vlastně tehdy stalo. Ale čtete dál a pak se přistihnete, že máte přečteno a začnete vyhledávat na internetu souvislosti.
Je mi to líto. Všechno co se tenkrát stalo, ale viníci byli tenkrát očividně na obou stranách. Možná, že Němci zavinili válku, ale z tohohle pohledu ani Češi a Rusové neměli v sobě kouska studu a prováděli mnohdy ještě větší zvěrstva než jiní. Ale to už je na každém ať posoudí. Já jen skoro celou knihu obdivovala Gertu, která to břímě svého dospívání a těhotenství nesla sama, nikomu nikdy nic neřekla. Uzavřela se a díky tomu to taky přežila. O to víc nepochopitelné pro mě bylo chování Barbory a Járy, když se jim vlastně jen snažila pomoct. Ale i jejich vztah se nakonec urovnal.
Kniha pro mě byla velkým zážitkem, znásobeným tím, že tyto knihy vůbec nečtu. Všem vřele doporučuji :)
Tuto knihu rozhodně doporučuji. Není to lehké čtení, ale rozhodně stojí za to. Kateřina Tučková uchopila velmi nepohodlné téma "české viny" bravurně, není to ani sebemrskačství, ani káravé odsuzování. Je to napsáno syrově, tak jak to asi opravdu bylo. Ze čtení jde na člověka smutek a stud z toho, jací lidé (na obou stranách) jsou a zároveň obdiv k lidem co to všechno přetrpěli. Kniha otvírá i řadu dalších nosných témat jako třeba:
- "kdo rozhoduje o mém osudu - já, nebo okolí?",
- "jak naložit s nepřízní osudu - bojovat, zapomenout, vytěsnit, vyplakat, ignorovat, odpustit?",
- "jak naložit se svojí vinou, ať už domnělou, nebo skutečnou",
- "co z toho, co dělám má smysl?, pro koho? pro co? vlastně žiji"
- "vztah matka - dcera, rodič - dítě, výchova",
- "kdo jsem, naše příslušnost k nějaké skupině, udržování tradic".
Všechna témata jsou uchopena velmi citlivě a nutí přemýšlet. Přínosem knihy je právě ten pohled z různých stran a to porovnávání.
Kniha na mne nejvíce zapůsobila právě tím nastolováním dalších otázek.
Doporučuji
Úplně mě mrazilo, jak se lidé, kteři získají převahu a nikdo jim neurčí mantinely dokážou chovat.
Po Žítkovských bohyních, které byly pro mě dokonalou četbou, jsem se vrhla na další dílo mladé talentované české autorky. Fascinuje mě způsob, jakým Kateřina Tučková píše. Mnohokrát během čtení, jsem si ji představovala při tvorbě této knihy. Dala mi nahlédnout do historie, o které jsem dříve příliš nepřemýšlela. Jo, přečetla jsem dost knížek týkajících se obou světových válek a jedním okem sleduji manželovy dokumenty o druhé světové, ale nikdy jsem se více nezajímala o téma odsunu Němců. Kateřina Tučková mě inspiruje k tomu, abych si k němu přečetla, vyhledala i něco víc. Mám chuť téma dále studovat, i když dějepis patřil k mým nejméně oblíbeným předmětům..
A konkrétně k postavám a samotnému příběhu Gerty Schnirch? Já k ní, na rozdíl od jiných čtenářů (viz komentáře níže), cítila velké sympatie a obdivovala jsem její sílu, s níž přijala, zamilovala si a vychovala, jak nejlépe uměla dítě, které vzniklo za takových okolností. Obdivovala jsem ji za to, že dokázala své tajemství nést sama až do samotného konce a nesvěřila se s ním ani svému milému Karlovi. To byl pro mě jeden z nejsilnějších momentů celé knihy. Pro mě je knížka mnohovrstevnatá, až nechápu, co vše se do ní vešlo. Brilantně vykreslené vztahy (matka Barbora - dcera Gerta, matka Gerta - dcera Barbora, Gerta a ženy s nimiž sdílí po několik let jedno lože, stará Zipfelová a její Němky, Gerta - Janinka, ...), historické události, Brno, Perná se svými původními obyvateli a mnoho dalšího. Jedním slovem DOPORUČUJI. Určitě budu číst znovu.
Se zájmem čtu komentáře; muži mé, tedy střední generace, řeší historické souvislosti - a docházejí leckdy až k tomu, že kniha málo zdůrazňuje vinu Němců. Mně to tak nepřišlo - a kdyby někomu ano, předsmrtná zpověď Gertina bratra to dost vyvrací.
Také si nemyslím, že Gertinými ústy promlouvá sama autorka. Proč? Protože Gerta je hrozná. Ztotožnit se s ní jako člověkem bylo pro mě téměř nemožné; čím více jsem se o ní dozvídala, tím více jsem ji neměla ráda. To, jak si pořád stěžovala na svůj úděl. To, jak se skepticky až pohrdavě dívala na kamarádku, která našla svou spokojenost u "podřadné" práce. To, jak se svou dceru pokusila z těla vyhnat jedy - to bylo vzhledem k okolnostem početí ještě pochopitelné. Ale ne to, jak ji od sebe vyhnala opět jedy - těmi, které plivala na její život, protože i dcera dokázala najít své malé životní štěstí. To, jak k ní (a lidem obecně) nedokázala cítit lásku ani soucit - to, co dělá člověka člověkem.
Odložila jsem dočtenou knížku a dala jsem tomu čas. A najednou mi všechno došlo. Četla jsem příběh dívky, která chtěla prostě jenom žít normální život. "Dějinné události" (to zní hrdě, hůř zní válka, odsun, totalitní režim) v ní ale zadupaly téměř vše lidské: schopnost milovat, radovat se ze života, přát jiným lidem jejich štěstí, schopnost být laskavá k vlastní dceři. Právě v tom je pro mě kniha působivá: TOHLE udělali Gertě Schnirch: vyhnali ji - ze života.
Tak i mě jste, Kateřino Tučková, dostala.
Je nádherná z příběhů hrozně mrazí ale jinak je kniha čtivá a hlavně zajímavá :)
Tak jsem se díky letošní nové výzvě dostala k další knize od Tučkové, a na rozdíl od Žítkovských bohyní, které mě až tak nezaujaly, se mi tahle kniha líbila o moc víc. Tedy líbila asi není to správné slovo, spíše šlo o zaujetí - komu by se také líbil popis toho, jak se někomu hroutí život v mnoha rovinách (nejde jen o vyhnání, jde i třeba o chování milého tatíčka), a stává se to stále dál... Závěr ani tak nepřekvapil, teď si asi budu muset spravit chuť něčím méně zoufalým, pozitivnějším. Ale o některých věcech už asi budu přemýšlet navždy, i s ohledem na to, že jedna z předchozích generací naší rodiny byla taktéž odsunuta...
Zaujímavý prierez našimi dejinami, ktoré nám autorka vykresľuje prostredníctvom hlavnej hrdinky zo zmiešaného česko - nemeckého manželstva. Detailnejšie kniha odhaľuje hlavne tú časť našich dejín, nad ktorými visí tieň previnenia voči ľudskosti a dodnes je zo strany spoločnosti tabuizovaný.
Vysídlovanie nemeckej národnosti z bývalého Československa bolo nezákonné a ako autorka uviedla pacháne pod zámienkou kolektívneho previnenia, lenže na to väčšinou doplatili iba nevinné detí, ženy a starí ľudia.
V knihe ma tiež veľmi zaujal aj povojnový vývoj v našej spoločnosti, ktorý zase smeroval k ďalšej diktatúre. Ľudia žijúci v tejto dobe to mali naozaj veľmi ťažké, lebo viacerí prechádzali od jednej tyránie k druhej a nemali dostatočný priestor na svoj vlastný plnohodnotný život.
Autorka tiež zaujímavo až psychologický vykreslila, ako sa pod vplyvom politickej situácie a nerovného rodinného usporiadania vyvíjala a menila osobnosť a svetonázor hlavnej hrdinky Gerty Schnirch. Niektoré zásadné udalosti, ktoré ovplyvnili jej život, autorka vykreslila iba v náznakoch, napr. zneužívanie, nenávisť k vlastnému otcovi alebo otcovstvo jej dcéry.
Žiaľ aj takéto smutné a bolestivé sú naše dejiny, pred ktorými za žiadných okolností nesmieme zatvárať oči a je len dobre, že nám ich autorka touto knihou pripomenula. Nech sú mementom pre nás a naše budúce generácie, že ľudskosť musí byť na prvom mieste, najmä vtedy, ak ide o detí a nevinných ľudí.
Kniha, ku ktorej sa ešte rada vrátim.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Těžká, velmi těžká knížka, na kterou musí mít čtenář tu správnou náladu, aby se po ní cítil jakžtakž dobře...