Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29103/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-SiS-29103.jpg
4
4275
4275
Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několikaměsíční dcerky, je jen s osobními věcmi odsunuta společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Dávám tři hvězdy, protože ačkoliv druhá polovina byla celkem čtivá, první jsem musela doslova přetrpět. Moc mi nesedl styl psaní a pár gramatických chyb. Příběh jako takový byl zajímavý, dojemný a děsivý.
Krásný silný příběh. Je nepředstavitelné, co si všechno hlavní hrdinka musela prožít. Jsem ráda za tuhle autorku, která dokáže přiblížit pro mě dávnou historii a její styl psaní mě úplně vtahoval do příběhu, kdy jsem měla i pocit, že jsem hnána do Pohořelic nebo pilně pracuji na poli pod Pálavou.
Silný příběh z druhé světové války. Knihu jsem musela několikrát odložit, protože jsem prostě nemohla číst dál. Ale rozhodně doporučuji přečíst, je to moje první kniha od této autorky a dávám pět hvězdiček.
Pro mně, fanouška literatury faktu je tato kniha velké zklamání. Čekal jsem nějaké jiné, méně známé informace o poválečném odsunu Němců z Brna. Kniha je zatím takové spíše romantické vyprávění a svou formou je cíleně napsaná zejména pro čtenářky, tedy ženy. Autorčino vyprávění mně nesedí a přiznám se, že chvílemi jsem mu i nerozuměl. Knihu jsem asi v půlce odložil a nakonec přece jen dočetl. Dějiny už nezměníme a kritizovat jednání našich předků je hodně laciné.
Snad jen doporučím všem čtenářům (čtenářkám), aby se nenechávali jedno straně manipulovat a přečetli si i jiné knihy na toto téma.
K odsunu Němců dodám jen poslední věc. Hodně českých Němců se ještě v době před obsazením Čech a Moravy dopustilo závažných a adekvátně sankcionovaných trestných činů. A to jako příslušníci Československého státu. Tedy poválečné zbavení občanství většiny zejména sudetských Němců a jejich odsun z republiky, tak vlastně desetitisíce z nich zachránily před přísným potrestáním, kterého tito lidé zasluhovali.
Oko za oko, zub za zub vede k slepému a bezzubému světu... vypomáhám si Mahátma Gándhim, protože jeho výrok se mi jak Ariadnina nit vinul hlavou při čtení celé této smutné knížky. Byla jsem na extrémně emocionální příběh připravena, přesto mě uplakal. Válka, to nejsou jenom ztráty na životech a ztráty materiální, ale celoživotní šrámy na duších přeživších. A Gerta, to děvče české matky a německého otce jich měla přehršel : zklamání z lidí, s nimiž se nedokázala sžít - nedokázala zapomenout, zklamání z Boha, přestože nebyla věřící - připustil tolik utrpení a bolesti. Knížka Kateřiny Tučkové - to není jenom popis událostí vyhnání, vybízí nás k přemýšlení o možnostech jednotlivce ovlivnit svůj osud, byť omezených. Může vůbec kolo dějin změnit ? Je to cena za lhostejnost, se kterou pozorujeme zárodky zla v době, kdy ho ještě lze ovlivnit ?
Dívám se do životopisu autorky, kniha vyšla v jejich 29 letech! Skutečně klobouk dolů před touto mladou dámou! Musím říci, že napsala knihu, která mne zasáhla a bylo pro mne těžké ji dočíst. Vždy, když jsem ji odložila, jsem rozdýchávala to, co jsem přečetla a ani se mi nechtělo pokračovat z obavy dalšího děje. Sama neuznávám princip kolektivní viny a tato kniha na motivy skutečných události mne navíc utvrdila v tom, že čeho se v životě opravdu bojím, je zfanatizovaná lůza!
Hodnotím průměrně. Miluji knihy z období druhé světové války, proto tohle už pro mě byl trochu odskok. Kniha se mi líbila, ale na druhou stranu unešená jsem nebyla.
Krásná knížka, která se dotýká tématu, které i po tolika letech může budit vášně. Nemohu nikoho soudit, v té době jsem nežila. Přesto se mi pochod a Brna do Pohořelic zdá opravdu otřesný, stejně tak chování lidí k někomu, vedle koho léta bez problémů žili. Gerta prožila život, který v ní zahubil i poslední jiskřičku, kdy doufala v nějaké štěstí. Je to smutná a bolestná kniha, ale otevírá témata, která by neměla zůstat hluchá. Oceňuji jakou práci s napsáním této knihy musela paní Tučková mít.
Moje druhá přečtená kniha od Kateřiny Tučkové a opět chci autorce zatleskat za tento úžasný počin. Téma velmi silné a pro mě mnoho nových informací. Netušila jsem, že se takové hrůzy děly. Autorku řadím mezi mé oblíbené a knihu mezi poklady své knihovny.
O povalecnem odsunu německych obyvatel z Brna a jejich dalším osudu jsem až do teď nic nevěděla, proto velmi oceňuji dane téma, podané strhujícím příběhem Gerty Schnirch a dalších žen. Vykreslení samotného odsunu, života v Perné a následně opět v Brně mě pohltil, a nuti mě k zamyšlení nad tolik odlisnym postojem k životu a všemu prozitemu Gerty a Barbory.
Je to někde na pomezí mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, nemůžu se úplně rozhodnout. Určitě je to kniha velmi působivá, literární styl Kateřiny Tučkové mám velmi ráda, přesto některé pasáže byly snad velmi rozvleklé a relativně krátký text jsem četla celý týden. Nicméně nelituji ani vteřiny, kterou jsem nad Vyhnáním Gerty Schnirch strávila. Otázkou však také zůstává, nakolik se autorka opírala o doložená fakta.
Kateřina Tučková je pro mě dalším objevem roku! Její Žítkovské bohyně pro mě byly perfektní, Vyhnání Gerty Schnirch stejně tak. K tématu odsunu Němců jsem toho věděla pramálo, nikdy jsem tomuto tématu nevěnovala nějakou pozornost. A tak jsem byla ráda, že se mi do rukou dostala tato kniha. Perfektně zpracovaná! I přes to, že válka skončila, tak pro některé ještě neskončila. Tolik utrpení, tolik zmařených životů, tolik nevinných... Byla to hrozná doba. Neměli bychom zapomínat. Chválím autorku za perfektně zvládnuté dějiny Brna a za to, že ač se kniha tváří jako beletrie, ve skutečnosti z ní Tučková udělala i knihu dokumentární. Jediné, co mi v knize vadilo, bylo to, že neměla kapitoly. A také to, že některé věci nebyly přímo vysvětleny a objevila jsem je až později v textu. SPOILER! Například jsem si dlouhou dobu myslela, že Barboru má Gerta s Karlem a ona ji měla se svým otcem.
Uf, dočetla jsem... Kniha byla rozhodně čtivější než Bohyně, ale chvílemi jsem se musela přemáhat, abych četla dál... Ten popis utrpení byl šílený... Z příběhu mám rozporuplné pocity, myslím, že bude chvíli trvat než samotný příběh vstřebám... Doporučuji k přečtení každému, koho zajímá toto téma a já se jdu projít po brněnských ulicích...
Jedinec semletý dějinami. Nad příběhem Gerty se můžeme zamyslet, rozhořčit, slzu uronit, najít pochopení. Stejně tak nad příběhy statisíců jiných lidí – Čechů, Židů, Němců, i dalších národností, kteří neudělali nic špatného. Jen se narodili v určité době na určitém místě určitým rodičům. Autorka se do románu snažila zapracovat maximum dobových reálií, což se podařilo trochu na úkor rozpracování psychologie postav.
Ukázka toho, že by se v životě nemělo nic oplácet a ukázat tak, že jsme horší jako ten co začal. Kniha o tom co se dělo po 2.svetove válce a o čem se až tak nemluví...
Tato kniha ve člověku zanechá stopu. Je neskutečné kolik neštěstí se dokáže vměstnat do jednoho života.
Velmi silný příběh z období, které je v českých luzích a hájích spíše tabu, ač by se mělo otevřít a mluvit o něm. To, že národ udělá chybu, se stát může, ale nesmí ji zapírat a ignorovat.
Kniha je po literární stránce velmi dobře a poutavě napsaná - ale zcela pomýlená svým vyzněním. Toť můj názor. Nemyslím si ani, že by to byl od autorky záměr, ale že si prostě jen ukrojila příliš velké sousto.
Za vše, co vzniklo za druhé světové války i v jejím důsledku po ní, jsou zodpovědní Němci. To aby bylo jasno. Řešit konkrétní lidské odpovědnosti nemá v globálu smysl a myslím, že to ani nebylo účelem knihy. Obě národnosti, německá i česká, plus samozřejmě ještě židovská, žily před válkou v Brně bez větších problémů společně a jistě by tak žily i nadále, v letech čtyřicátých, padesátých a tak dál. Kdyby jen nepřišel Führer s jeho ideou lebensraumu pro nadřazený německý národ. A Němci na to slyšeli ... a z naší masarykovsky liberální a národnostně tolerantní republiky - ve které měli rovnocenné postavení podle zcela moderních principů - udělali kůlničku na dříví, okleštili ji na čtvrtinu rozlohy a nazvali Böhmen und Mähren, proměnili ji v nacistický chlív, jeviště pro odpornou genocidu celého jednoho národa a pro vyvolávání nejnižších pudů napříč celou společností. A že jimi rozpoutaná druhá světová válka měla za přímý následek další čtyřicetiletý totalitní režim, to je také nabíledni. Vina za vinou, zlo za zlem, nekončící řetězení...
Myslím, že by se nemělo nikdy zapomínat na to, kde zlo pramení, kdo je jeho původcem, a co je naopak pouze - někdy více, jindy méně, to připouštím - nevyhnutelným následkem. Ano, násilí páchané při odsunu bylo zlem. Každý národ má svoji spodinu, své ohavné džiny v láhvi, bohužel. To víme všichni. Ale také se ví, že v rámci sebezáchovy je třeba tu láhev uchovávat pevně zazátkovanou. Toho tehdejšího českého džina, v podobě například v knize popisovaných grázlů ze Zbrojovky, toho ovšem neodšpuntovali Češi, nýbrž Němci. ... A já celkové vyznění knihy Kateřiny Tučkové vnímám s opačným znaménkem a s jejím pojetím se prostě smířit nemohu.
Když budeme relativizovat, pramen zla dávat do jednoho pytle - případně ještě hůře: zaměňovat - s jeho důsledky, budeme zároveň na nejlepší cestě si podobné hrůzy v budoucnu zopakovat...
Pekna kniha, nektere pasaze me nechytly, ale jak popisovala, co se delo pri pochodu, tak jsem neverila vlastnim ocim.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Jasně, já vím, že ten příběh je fikce, ale vlastně vůbec nemusí být. Faktem je, že v bledě modrém jej prožily tisíce našich předků, bez ohledu na "kolonku", ve které se narodili. Příběh o tom, jak malý je člověk ve vleku dějin, rozhodnutí mocných (ajaj, furt ještě mě žerou volby), fanatizace a bezmoci. Jak neuvěřitelně může život změnit náhoda, prst, který ukáže o pár centimetrů vedle.
Poklona patří Kateřině Tučkové, která v (na spisovatelku) nízkém věku zpracovává takto obtížná témata velmi vyzrálým způsobem a stylem. Přesto o kousek výš řadím Žítkovské bohyně, které mě víc vzaly za srdce, snad proto, že jejich kraj mám za rohem.
Poslouchala jsem jako audioknihu, a to bylo drobné mínus. Bohužel mi moc neseděl melodramatický přednes Vilmy Cibulkové, dávám přednost civilnějšímu stylu. Nicméně, ať už na papíře nebo v uších - stojí za to si ten příběh nechat vyprávět.