Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533982/bmid_vyhnani-gerty-schnirch-65ec48f3db159.jpg
4
4365
4365
Byla rodilá Brňačka než začalo být důležité, jestli má víc české nebo německé krve. Příběh děvčete „dvojí krve“ začíná nevinně na hodinách kreslení s kamarádkou Janinkou a s příchodem nacismu potemňuje stejně jako postava násilnického otce, jemuž nástup fašismu vlije energii do žil. Neblahé následky nese Gerta ještě před koncem války, který je pro ni začátkem nového pekla. Uplatňování principu kolektivní viny na těch, kteří byli po ruce, se v sugestivním líčení pohořelického pochodu smrti, jímž vygradoval divoký odsun Němců z Brna, doslova zhmotňuje před očima. I přes hrůzné zážitky se však Gerta rozhodne Československo, jež považuje za svůj domov, neopustit. Dočasný azyl nachází ve vsi Perná pod Pálavskými vrchy, odkud ji nakonec vyžene násilná kolektivizace a noví usedlíci, kteří k nedávno nabyté půdě ani krajině nemají žádný vztah.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Němci Jakuby Katalpy byly skvělým úvodem do historie německého obyvatelstva po válce.. navázat na Katalpu touhle knihou považuji za majštryk.
Kniha popisuje osudy několika německých žen od konce války, násilné vyhnání z Brna, nástup socialismu, ruské okupace, normalizace až po nové tisíciletí. I přes surovost a hmatatelnou bolest v první části knihy si myslím, že by kniha měla být povinnou četbou k novodobým dějinám.
"...tento pochod smrti nebyl jen spontánním výbuchem nenávisti nahromaděné během německé okupace, ale vědomě plánovanou akcí. Na základě vyhlášky byly shromážděny všechny ženy, děti a staří lidé. Během noci pak byli donuceni vydat se na pochod k rakouským hranicím. Procesí 20-35 tisíc osob spolu s ozbrojenci. Stovky až tisíce žen, dětí a starých lidí zemřeli vyčerpáním, znásilňováním, ubitím či zastřelením.
Mezi vyhnanými bylo mnoho Čechů a antifašistů. Tento akt pomsty přitom postihl jen okrajově ty, kteří se aktivně podíleli na nacistických zločinech.. "
Konec války vzal nevinným Němcům vše. Nevinným Čechům pak nástup komunismu taky.. Velice smutná byla dějová linka rodiny Šenků z Perné.
…strašně silná kniha!
Popisuje část našich dějin, o které jsme se ani ve škole moc neučili a které nám byly (možná) záměrně dost zamlžovány, a to utrpení lidí „na druhé straně“. O utrpení a zvěrstvu lidí za druhé světové války už toho bylo napsáno strašně moc, ale ne zas tak moc o důsledcích, které z této hrůzy vyšly. Mám na mysli pomstu na nevinných lidech, které v období války stáli na té opačném straně. V žádném případě všechny tyto lidi nechci hájit, myslím si, že velká spousta z nich, i když třeba v době války nikomu přímo neškodili, z této doby a z moci fašismu stejně určitým způsobem profitovali na úkor stejně nevinných lidí, takže nemohli po válce očekávat zvlášť velké pochopení. Bohužel v takových zlomových obdobích je ale vždycky uplatňován princip kolektivní viny - atmosféra a nálada v takové době nikdy nepřeje jednání a rozhodování z odstupu a s rozumem. Oko za oko, zub za zub.
Prostě pořád platí, že člověk je prostě dobrý nebo zlý bez ohledu na rasu a národnost. Zlo je zlem vždy, když přináší utrpení nevinným lidem a samotná národnost nedělá z žádného člověka automaticky dobrého nebo naopak zlého.
Hlavní postavy Gerty mi bylo na začátku příběhu pochopitelně strašně líto, do událostí doby byla opravdu zatažena zcela nevinně hlavně díky svému mladému věku, ale postupně s jejím dozráváním se mi sympatie a pochopení k ní trochu vytrácely. Její zapšklost, nulová snaha zapomenout na staré (byť strašné křivdy a zážitky) a neschopnost přizpůsobení se současnosti mi přišla snad až trochu fanatická, každopádně touto svojí stránkou povahy ubližovala hlavně sama sobě. Připadalo mi, že místo, aby hledala cestu, jak se z těchto svých „nočních můr“ dostat a žít aspoň trochu plnohodnotný život, je záměrně pořád vyvolávala a naopak kritizovala ty, co našli jinou cestu a aspoň částečný klid v duši. Docela jsem proto naopak chápala její dceru Barboru, která si (ačkoliv jí zřejmě díky okolnostem nebyla dána do vínku bůhvíjaká bystrost), dokázala najít svoji cestu životem.
V zásadě se mi kniha dostala dost hluboko pod kůži, dlouho po přečtení jsem nad ní přemýšlela a ke spoustě pasáží jsem se i vracela. Kvůli některým kapitolám a pasážím bych knize dala klidně i šest hvězdiček, ale kvůli jiným – těm někdy zvláštně chaoticky psaným a někdy pro mě docela nezáživným (například dlouhé a stereotypní popisy života v Perné nebo třeba pro mě naprosto zbytečné dlouhé popisy dojení krav – dost to ubíralo na spádu a čtivosti), zase snad jen tři.
Nakonec tedy ubírám jednu hvězdičku právě za tyto někdy zbytečně zdlouhavé, zmatečné a nudné pasáže… škoda jich, protože jinak pro mě měla kniha strašně velkou emoční sílu. Její přečtení – už jen z hlediska historických fakt – ale určitě všem doporučuju.
Citace z knihy:
„Jenže ji nenapadlo, že nebude čas vysvětlovat někomu, jak žila a pro co žila. Že nebude čas třídit lidi podle skutků, že zbude chvíle jen prohlédnout si kmenové listiny a rozdělit lidi podle toho, jestli měli na lístcích D.“
Po Šikmém kostelu od Karin Lednické bylo velmi, velmi zajímavé číst vlastně podobný příběh, ale z “druhé” strany a na druhé straně Moravy.
Jak probíhala válka a poválečné události pohledem německo-české dívky, která se narodila a žila v Brně, ale Němkou se necítila, a po válce se stala nechtěnou cizinkou v rodné zemi (v Rakousku či Německu by byla cizinkou jakbysmet, ale doma je to tak nějak divnější, že); násilný odsun brněnských Němců, kteří měli s válkou či politikou málo co společného, šli všichni, padni komu padni, Homo homini lupus; co se dělo ve vesnicích u hranic s Rakouskem po válce...
Válka byla strašná, ale to, co nastalo po ní, bylo srovnatelně šílené. Pak už to byla čistá msta. Lidi vyháněli své sousedy, zabírali jejich majetky, přicházeli neznámí lidé bůhví odkud a brali si po Němcích, co se namanulo. A jako by to nebylo málo, násilná kolektivizace sedláků v 50. letech a když se odmítli podřídit, našlo se i pak dost vlastních hajzlů, kteří je (a nejen je) dostali do Jáchymova či podobných míst.
Proto to naše pohraničí dneska vypadá, jak vypadá.
K tomu měnová reforma a noviny slavnostně a vážně hlásaly, že se lidem žije lépe a lépe.
“Domov je tam, kde Tě lidé vítají, když vstoupíš.”
“Jak vyhlásil prezident tu amnestii pro ty, kteří za války až do konce pětačtyřicátého měli nějaký vroubek na Němcích...”
“Jsou to svině, ti nahoře, ale odnesou to obyčejní lidi.... Všude je možné, aby se ke korytu dostali grázlové.... A vždycky šlo o majetek. Ať německý nebo český. A bral se, jen podle jiných pravidel.”
Velmi doporučuji. Chybí mi hvězdy navíc.
Jsou knížky, které jsou tak silné, že si je pořád pamatuji... a tato mezi ně patří... Téma silné, smutné, citlivé a přesto tolik obohacující. Moc doporučuji!
Velká síla a zároveň velmi dobré čtení. Konečně jsem si přečetla něco od Kateřiny Tučkové a jsem ráda, že takovou autorku máme. Není to oddechové čtení, ale u těchto knih jsem vždy ráda, že se tak nějak 'bezbolestně' dozvím něco o historii. Protože tyhle kapitoly našich dějin se musí pořád uchovávat v paměti, aby se nemohly opakovat.
K této knize nebudu psát ještě úplný komentář, protože se k ní chci okamžitě znovu vrátit a prožít jí ještě jednou, už jen proto, že se odehrává v mém milovaném Brně.
Takže hurá znovu na knížku.
Kateřina Tučková si vždycky vezme do pera nějaké hrozně silné téma. Jak v Žítkovských bohyních, tak tady. Ale v obou případech mi přijde, jak kdyby půlku díla psal někdo jiný. U Gerty je to ještě markantnější. Epické vyprávění a silný příběh se najednou obratem promění v neurčité věty a fakta, postavy začnou být víc ploché a čtenář, dosud sledující osudy z blízka je najednou vyvržen "nad" příběh a sleduje to zpovzdálí bez možnosti opět se do postav žít. Jak jsem zezačátku nemohla přestat číst, tak druhá půlka knihy už mě nebavila a dočetla jsem, protože mě zajímalo rozuzlení.
souhlasím, taky bych zařadila mezi povinnou literaturu. Teda ne povinnou, ale velmi doporučenou. Tohle by měli číst mladí a ne se učit letopočty.
Zařadila bych mezi povinnou literaturu. Abychom si uvědomili, že nic není jen černobílé, že je potřeba dívat se na svět v širších souvislostech. Jako Brňák znám vlastně všechna popisovaná místa a možná i proto mě knížka dost zasáhla. Taky jsem lépe pochopila historii našeho bronxu. Velmi dobře napsaná kniha.
Poslední dobou mám štěstí na kvalitní české knížky. A tahle mě opravdu dostala. Snad mohu říct, že jako celoživotnímu obyvateli Brna s (nevlastním) dědou evidentně německého jméno ještě o kousek víc než jiné čtenáře. Hodně silný příběh, o kterém se pořád nemluví tolik, kolik by mělo... Ale zajímavý je i styl vyprávění...střídání vypravěčů, celkem komplikovaná jazyková skladba. Prostě mě to neskutečně bavilo. Jen si pořád nejsem jistý, jestli byl dobrý nápad natáhnout vyprávění ještě o desítky let po konci války. Ale byla to zase šance, jak vše ideálně doříct. Kdo má rád historické příběhy, tenhle by rozhodně minout neměl.
Strašně smutné. Strašně reálné. Po přečtení jsem se na své rodné město dívala zcela jinýma očima. Z osobních důvodů moje TOP kniha. Čtení bylo pro mne takovým zážitkem, že si ho nechci nechat vzít žádným jiným zpracováním, byť jsem na divadelní představení četla velmi dobré recenze. Příběh si chci uchovat v hlavě tak, jak se mi čtením odvíjel v mé hlavě.
Drsné, nevěděla jsem, že odsun Němců z Brna byl až takový. Ve válce se tyto věci bohužel dějí. Vidět ale po válce fotografie z koncentračních táborů, tak se za svůj národ, být Němkou, hluboce stydím (slabé slovo) a mluvím o 2. světové válce šeptem.
Po dlouhé době se mi dostala do rukou knížka, která byla natolik silná, emotivní a podnětná, že jsem neměla chuť rozečíst nic dalšího, dokud se v tomhle trochu nevykoupu.
Hlavní dějová linka popisuje život Gerty, její život od války přes osvobození, poválečná léta, socialismus, až do její smrti v 90.létech.
Hodně emocí ve mě vyvolávaly kapitoly psané v ich-formě, ve kterých hodnotí Gertu lidé z jejího okolí. Ten tlak okolí a "co si o mě lidi myslí", jak může být odlišný pohled z jiné perspektivy.
Autorka skvěle vystavěla příběh na dobře nastudovaných událostech 20.století, děj plynul vlastně dost rychle, velký důraz byl na národní identitu, podřízenost, stádo, smířlivost, rodinné vazby a pocit domova, zázemí, bezpečí.
Ještě pořád mi to hlavou šrotuje a napadají mě další a další podněty k zamyšlení, o mezilidských vztazích, o vlivu velkých událostí na osobu jedince, o výchově a obětování se druhým.... Bude to ve mně rezonovat ještě dlouho.
Líbil se mi námět, styl i zřejmá zasvěcenost do problematiky. Kniha je napsána neotřele, umí být věcná, neexhibuje, i když fantazie nechybí. Autorka by si nedovolila psát o něčem bez důkladné přípravy, může si dovolit pendlovat mezi historií, politikou i prací na statku a nepůsobit trapně. Pobavily mě i komentáře čtenářů, které autorka knihou namíchla.
skvělá kniha, která člověku poodhalí i druhou stránku věci než jak jsme naučeni ji vnímat, a efekt takových činů na další generace
Velmi silný příběh, mrazí mě, že to byla realita! Velmi čtivě napsané, je to jedna z knih, na kterou se nezapomíná!
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostíAutorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Silné. Skvěle napsané.