Vyhnanie Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/381897/bmid_vyhnanie-gerty-schnirch-eHO-381897.jpg
4
4328
4328
Druhá kniha dnes už známej a úspešnej českej autorky Kateřiny Tučkovej sa vracia v čase do dní na konci druhej svetovej vojny a rozpráva príbeh nemeckých obyvateľov Brna. Povojnová obnovená Československá republika uplatnila princíp kolektívnej viny a nemecká časť obyvateľstva sa musela z hodiny na hodinu zbaliť a pešo vydať na pochod k rakúskym hraniciam. Mužov schopných pracovať uväznili v meste, ženy, deti a starí ľudia v transporte umierali na choroby a od vyčerpania. Pôsobivý román kladie dodnes bolestné a nevysvetlené otázky viny, odplaty a odpustenia medzi Čechmi a Nemcami a opisuje vzťah matky Gerty a jej dcéry Barbory, ovplyvnený prostredím, v ktorom sa ako české Nemky odsunuté na okraj spoločnosti smeli pohybovať. Noc z 30. na 31. mája 1945. Gerta Schnirch tlačí kočík s niekoľkomesačnou dcérkou a spolu s ostatnými brnianskymi Nemcami kráča v pochode smrti v ústrety neistej budúcnosti. Transport smeruje k rakúskym hraniciam, no tam ich tiež nečakajú s otvoreným náručím. Stovky vyhnancov podľahnú epidémii týfusu a úplavice. Gerta a niekoľko ďalších nemeckých žien s deťmi napokon skončia na nútených prácach na južnej Morave. Ich osudy sú rôzne, niektoré odídu do Rakúska, iné zostanú v juhomoravskej dedinke alebo sa vrátia do Brna. Gerta znovu získa československé občianstvo a po návrate do rodného mesta tam prežije búrlivé udalosti druhej polovice dvadsiateho storočia. Dej nezvyčajne plastického románu pokračuje cez päťdesiate roky a udalosti roku 1968 až po zmenu režimu v roku 1989. Čitateľ je svedkom zložitého vzťahu matky a dcéry, deformovaného nielen obmedzenými možnosťami, ktoré im ako českým Nemkám ponechal komunistický štát, ale aj vzájomným nepochopením dvoch generácií, komplikovanou komunikáciou a márnym úsilím matky sprostredkovať osobnú skúsenosť ďalším generáciám.... celý text
Přidat komentář
Jedno z témat, o kterém se nesmí přestat mluvit... Nenávist k jakékoli skupině (národnostní, etnické, názorové...) je téměř vždy následována obrovskou vlnou, která je tím ničivější, čím větší dav ji představuje. A v davu a v jednotě je síla, která smete kdekoho, ať už na straně útočníků, nebo obětí, ať už se tento dav bije za dobrou, nebo špatnou věc. Člověk je tvor pohodlný s pudem sebezáchovy a vždycky pro něj bude jednodušší jít s davem nebo nedělat nic. Protože postavit se proti většině, bojovat nebo jen říct nahlas opačný názor je vždycky těžší, na to už člověk musí být hrdina. Nelze soudit Němce, kteří za války aktivně nevystupovali proti Hitlerovi, nelze jim zazlívat, že se považovali za Čechy a snažili se jen v tichosti přežít válku. Stejně tak nejde jedním šmahem odsoudit Čechy, kterým bylo za války ublíženo, že cítili po osvobození potřebu se mstít. Situace není pouze černo-bílá a případ od případu je plný drobounkých nuancí, u kterých máme teď od stolu, z klidu domova, v našem pohodlí a jistotě, kterou nenarušuje boj o přežití, rozhodovat, kdo je ten špatný a kdo je ten dobrý? Můžeme vyzdvihnout dobré lidské vlastnosti těch jedinců, u kterých morální hodnoty přetrvaly, odsoudit bezuzdné násilí u konkrétních činů, či zkonstatovat, že tehdejší situace rozhodně nebyla zvládnutá - což nikomu nepomůže, mrtvým, ani těm, co přežili. Je to doprovodný jev každého násilného konfliktu, což samozřejmě není omluvou, jen hořkobolným konstatováním. Proto je důležité nezapomenout, že ať se děje, co se děje, pořád jsme všichni lidé a nám rozhodně nepřísluší rozhodovat o životě druhého, trestat jeho činy... V čem byli násilní Češi provázející pochod Němců, znásilňující ženy po nocích lepší než nacističtí dozorci v lágrech, gestapáci při pronásledování Židů? Myslím, že největším zadostiučiněním pro všechny padlé a pro všechny pamětníky bude, když nikdy nezapomeneme a zabráníme tomu, aby se podobné hrůzy ještě někdy opakovaly...
nebylo to pěkné čtení....až moc realistické,až moc pravděpodobné.....
až je z toho těžko u srdce.
Žil jsem kdysi s partnerkou, jejíž německá část rodiny pocházela ze Sudet. Její babička nakonec směla zůstat v Čechách a žila na hranicích s Německem. Česky skoro vůbec neuměla. Partnerky otec, vždy když jsme tam jeli, rozhazoval za jízdy rukama a říkal. Tady bydleli ti a ti, tady byl švec, tady řezník, tady sedlák, tady malá fabrička atd atd. A vyprávěl to s takovou láskou a smutkem zároveň. Po revoluci dokonce z nostalgie koupil dům, ve kterém se vyučil. Aby se dochoval. A opravil ho. Jeho syn tam pak měl autodílnu.
Proč to píšu? Pro ten smutek jeho a jeho matky. Pro můj pocit viny za něco, za co nemůžu, ale ať chci, nebo ne, zdědil jsem to. České dědictví, za které se stydím.
Je ale také třeba si uvědomit, že nebýt německých zločinů před válkou a i za války, nebyla by česká reakce v podobě odsunu.
Další věcí je, že x Němců díky odsunu uniklo spravedlnosti.
Vyhnání Gerty Schnirch je poutavý text. O šílenstvích doby. A zrůdnosti mocných.
Zajímalo by mě, nakolik kniha čerpá ze vzpomínek pamětníků a nakolik je autorskou licencí.
Četl jsem i Žítkovské bohyně a jsem zvědav, jaké téma si na nás čtenáře autorka chystá.
Bude zase co ČÍST.
Po zkušenosti s autorkou Žítkovských bohyní jsem neváhala směle s ní vykročit do dalšího příběhu.
Knih s tématem života za války, před válkou, koncentračních táborů nebo komunistických lágrů jsem četla docela hodně, nicméně o životě těsně po válce nebylo o nic méně děsivé. Na jednu stranu všemi žádoucí pomsta, na druhou stranu opět utrpení nevinných(s obecně platným názorem, že viník je každý Němec). Tahle kniha stojí za přečtení a věřím, že se k ní po čase zase vrátím.
Dodatek: Při KAŽDÉ návštěvě knihkupectví poctivě vyhlížím další knihu Kateřiny Tučkové.. :-)
Pribeh se mi dostal pod kuzi, po precteni posledni kapitoly jsem zustala civet. Docela depka, uvedomeni te marnosti. Jo, zivot nekdy neni spravedlivej. Cim dal casteji si uvedomuju, ze i kdyz ja ziju v klidu a miru, tak tyhle veci se kolem mne ve svete fakt dejou a obavam se, ze se nikdy nepoucime. Co clovek, to nazor, lidi se nikdy neshodnou. (Staci kdyz ctu ty nase komentare, a to zijem vsichni ve stejne dobe a realitu vnimame kazdy jinak). Autorku obdivuju, knize par hrisku odpoustim.
Já Barboru neměla ráda celou knihu. A na poslední stránce knihy se mi to jen potvrdilo. Kniha byla výborná, byly asi 2 pasáže, které mě nijak neoslovily. Ale to bylo opravdu pár stránek. Jinak jsem knihu doslova hltala. Určitě všem doporučuji. Knihu budu půjčovat na přečtení babičce, jsem zvědavá na její názor.
Opravdu po letech jsem přečetl knihu za pár dní, protože jsem se od ní prostě nemohl odlepit! Hodně čtivá forma a pojetí ( zvláště rozdíly v pohledech Gerty a Barbory se povedly). A především velmi silné téma. Kolektivní vina. V souvislosti s terorismem, muslimy a vším okolo se opět ukazuje, že to vůbec není akademická rozprava.
Je úplně jedno na které straně se křivdy dějí,vždy postihnou jednotlivce .....Pod záštitou msty jen opět lidé ukazují kam sahá jejich krutost, když vznikne bezvládí.Závěrem knihy dcera matku kritizuje....otázkou je zda kdokoliv z nás by dokázal přežít po tom všem z normálním rozumem,dcera matku nechápe ukolébána socialismem...není se čemu divit,sytý hladovému neveří.....
Paní Tučková píše dobře,knih o holokaustu je napsáno hodně,druhou stranu mince málokdo otočí.
Jednoznacně poutavá kniha. S autorčiným stylem jsem se musela trochu popasovat. Gerta je pro mne typickým přikladem oné ztracené generace. Život bez velkých ambicí, bez svérázných plánů, bez svobody. A nebyli to jenom Němci, byli to vsichni, kdo přežili Hitlerovský a posléze Stalinistický-totalitní hnus. Čtenáře tato kniha určitě donutí k zamyšlení.... mozná i nad tím, jaké máme štěstí, že žijeme teď a tady!
Skvělá kniha. Na konci mne dostalo Barbořino zhodnocení Gertina života...nutí mne přemýšlet o vlastních soudech...
Opravdu výborná kniha! Celou dobu jsem měla pocit, že to celé je pravda, věřím že se to Gertě a jim podobným mohlo přihodit...a je to skličující představa, hrozná doba...i když dokážu pochopit antiněmecké nálady, protože po válce museli být opravdu hodně silné..ale co když to opravdu vesměs odnesli lidé, kteří prostě jen chtěli žít svůj život a o politiku se nezajímali....vystihující věta jedné kapitoly - když se kácí les, lítají třísky....a pro mě byla snad ještě smutnější druhá polovina knihy, a ten konec...
Začala jsem číst, ale nedočetla. Ze začátku poutavé, postupně mě to přestalo bavit a už znova nechytlo.
Téma dobré, jen styl spisovatelky mi moc nesedí. Dočetla jsem to až na druhý pokus, ale vzhledem k tomu kolik spisovatelce je tak věřím, že to nej má ještě před sebou
Pribeh jako takovy je uzasny, tohle tema bude vzdycky dobre, horsi uz je zpracovani...
Zmatene preskakovani sem tam, utle kapitoly, vecne omlivani toho jak je to spatne a pritom to na me pusobi ze to zas az tak hrozne neni, ze jini to meli horsi, tak na co si stezuje?
Ja nevim... Cte se to hrozne a pritom by to byla vyborna kniha. Je to skoda
Doporučuji přečíst.
Každá mince má dvě strany, tak i historie na kterou někdy nejsme hrdí a socialismus ji zamlčoval.
Těžce naturalistická knížka. Hodně nutí přemýšlet.......Nad vinou i odplatou.....Bohužel i tady platí, že akce vyvolává reakci - místama čtenáře až mrazí.... Že se při odsunu Němců dělo bezpráví, to není bezpochyby, ale ........je tam ale, bohužel....:-(
Sama žiji v bývalých Sudetech, okolo sebe mám lidi, kteří zažili odsun sudetských čechů.....jejich vyprávění je také dost naturalistické....no comment.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Brno ženy pro ženy venkov sudetští Němci vysídlení Němců Němci Češi a Němci vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Pro mě nejprve velká neznámá a nakonec obrovské a milé překvapení. Knihu jsem četla jedním dechem. Téma je velmi ožehavé. Pořád se ve mně prali dva protichudné pocity - "nenávist" k Němcům (nacistům) a na druhou stranu soucit s těmi odsunutými. Debatovat nad činy jednotlivých národů by bylo na hodiny, možná dny, týdny, měsíce.....jedno vím jistě nelze srovnávat utrpení národů pod vládou Nacistů a odsun Německých obyvatel po válce. Každá z těch událostí měla jiný podtext.......jen jedno společně, že je jedno jaké jste národnosti, rasy, vyznání, zlo může páchat, každý ať už jako součást společnosti, která jej považuje za správné nebo jako jednotlivec.
Vždy jsem se zajímavala většinou o "pohled" na Němce z druhé strany, ale tohle milé setkání Gertou a jejími přítelkyněmi z Perné mě jistě dovede k dalším osudům odsunutých Němcům.