Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39232/bmid_vyhodme-ho-z-kola-ven-UKN-39232.jpg
5
2985
2985
Nové vydání nejúspěšnějšího románu amerického autora, který se v 60. letech stal spisovatelskou ikonou květinových dětí. Kesey vypráví příběh nezkrotného opozičníka McMurphyho, muže, který radši než do pracovního tábora nastoupí do sanatoria pro choromyslné a začne tu zavádět vlastní, svobodnější pravidla života. Protivníkem je mu sestra Ratchedová, která by šla přes mrtvoly, jenom aby zákon a předpisy nikdo nepřekračoval. Nezkrotný McMurphy se jí postaví i za cenu té nejvyšší oběti, aby svým spolupacientům (spoluvězňům) dokázal, že vnitřní svoboda je nezcizitelná. Filmová adaptace režiséra Miloš Formanovi z roku 1975 získala pět Oscarů (Přelet nad kukaččím hnízdem).... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , ArgoOriginální název:
One Flew Over the Cuckoo's Nest, 1962
více info...
Přidat komentář
Skvelá kniha, samotný príbeh aj postavy prepracované do najmenšieho detailu. Snáď nemám ani čo vytknúť. Dávam päť hviezdičiek z piatich.
Dal jsem si trochu odstup na hodnocení, ale šel bych možná i o stupeň níže. Samozřejmě si uvědomuji, že každé hodnocení je čistě subjektivní, nechci nikoho odradit.
U mě je to otom, že jsem si neudělal k těm postavám žádný vztah. Ten děj je vyprávěn dost lhostejným stylem. Přijde mi nudný a nezachránila to ani ta výprava na ryby, což je asi nejlepší část knihy, kde jsem se i celkem zasmál.
Konec knihy se úplně vymyká tónu děje celé knihy. Přišlo mi to trochu jako by se autor už unavil vypravováním a chtěl to co nejrychleji ukončit.
Díky knize jsem si přečetl i něco o lobotomii a jsem z toho ještě zmatenější. Většina lidí co ji podstoupila to nejen přežila, ale neprojevily se u nich žádné výraznější poruchy. Nebo alespoň ne větší než ty po šoko-terapii :) Proč ho teda udusil polštářem. Jestli to byl teda vůbec on, ten konec knihy mi přijde prostě divný.
Léčebna je spíš takovej menší koncentrační tábor, nedělám si iluze že to bylo v Americe místo kam by se lidé chtěli dostat, ale také mi to přijde pro účely knihy přehnané.
Snad nejlepší knížka, jakou jsem kdy četla / jeden z nejoblíbenějších filmů, ke kterému se ráda vracím.
Poutavé, strhující, propracované.
Pozor, dále mírný spoiler!
Pomsta McMurphyho na vrchní sestře je úžasně popsaná a je to podle mě jeho největší vítězství (za ten trest, který ho pak postihne, to stojí). A konec s Náčelníkem je perfektní, utlačovaný nakonec vítězí nad trýzniteli.
Všem doporučuji, úžasná, i když dost dramatická záležitost.
Jedna z nejlepších knih. Film jsem viděla už dávno, pamatovala jsem si jen, že skončí špatně. Ale stejně jsem tomu zrzkovi fandila, sestru nesnášela a úplně cítila ten mráz, jak se hrne oddělením. Chechtala jsem se, byla dojatá, naštvaná a zničená spolu s hrdiny knihy. A nakonec to vlastně až tak špatně neskončilo, protože ty dva prostě nedostala. Nádhera!
Formanovu filmovou adaptaci u roku 1975 jsem viděla několikrát a postava McMurphyho v podání Jacka Nicholsona patří mezi mé vůbec nejoblíbenější. O knižní předloze jsem věděla, ale ani nevím proč, nějak jsem se jí roky vyhýbala. Ale teď na ni došlo. A já jsem za to moc ráda, protože to byl nádherný čtenářský zážitek. Knížku jsem vždy odkládala vyloženě nerada a to i přesto, že kniha se od filmového příběhu liší jen v několika málo detailech.Užívala jsem si podrobnější vykreslení charakteru ostatních postav (pacientů). Postava Náčelníka (Bromdena) dostala díky jeho vzpomínkám z dětství a doby před hospitalizací úplně nový rozměr. Co jsem si ale užila nejvíc, bylo napětí ve vztahu McMurphyho a vrchní sestry Ratchedové - to je v knize vykresleno opravdu brilantně. A ten boj kdo z koho, je napínavý až do samého konce.
Z motivu absolutní moci, nemoci a toho NE moci běhá mráz po zádech. Každopádně to stojí za to.
Jednu extra hvězdičku v hodnocení by si zasloužil báječný překlad.
(SPOILER) Příběh jsem četla mnohem déle, než jsem od sebe očekávala. Často jsem knížku odkládala s pocitem nechuti, nespravedlnosti nebo zlosti nad událostmi, které autor popisoval. O to více se mě příběh dotknul. Smrt v závěru příběhu nevidím jako prohru, ale naopak jako vítězství - od McMurphy, který se systému již nikdy nepostaví, přebírají pomyslný štafetový kolík ostatní, kterým svým jednáním otevřel oči. Vzpoura tak může pokračovat dál.
Páni... Tak to byla síla. Neuvěřitelně perfektně propracovaný příběh. Doporučuji
(SPOILER) Antihrdina, ke kterému jsem si v průběhu čtení vytvářela stále pevnější vztah, nakonec dopadne tragicky. Což se dalo čekat, že jo. Knihu jsem už četla v dřívějším vydání asi před 30. lety a tenkrát jsem byla na špatný konec opravdu naštvaná. Je zvláštní, že dnes mi to tak už nepřipadá, a má nejmilejší postava je Náčelník. Ale možná je to jen taková sebeobrana, když už vím, co bude... ;-) Každopádně to nutí k zamyšlení. Co byste dělali? Zvolit "svobodu, nebo smrt", to chce velkou odvahu.
Kniha se mi četla těžce, pro mě měla takový těžkopádný styl, do knihy jsem se popravdě musel nutit. Po obsahové stránce nebyla špatná.
Do psychiatrické léčebny nastupuje McMurphy, který se odlišuje od ostatních pacientů. Je plný života, má nápady na změny pro zlepšení kvality života pacientů, ale naráží na odpor Velké sestry.
Líbilo se mi, jak zorganizoval výlet na lodi a "noční párty", ačkoliv došlo k porušení řádu. Byl bezprostřední, byl svůj.
Závěr knihy byl smutný.
Film Přelet nad kukaččím hnízdem se mi líbil více než kniha.
McMurphy je mimořádně sympatická osoba. A mlha se mi též zamlouvá. A Velká Sestra je paralelou ke všem náčelnicím starého kmene Duševně chorých. Dobrá směsice chaosu, bláznovství a naděje na trochu všeobecně uznávaného normálna. Jenže jak se v tom normálnu vlastně chovat, to nikdo z nás asi pořádně neví. A tak to řešíme každý po svém - někdo mlátí ženu, někdo pije do němoty, někdo spí se štětkami, další pracují až moc, a jiní ani trochu.
Než nás všechny semele Kombajn. Anebo náruč Velké Sestry.
Bohužel nedočteno. Líbil se mi film s Nicholsonem a oblíbila jsem si postavu Bromdena, tak jsem si myslela, že i kniha bude pro mě podobně zajímavá, ale bohužel jsem ji vůbec nemohla dočíst do konce. Vadil mi specifický jazyk i způsob vyjadřování. Pro léčebnu psychicky nemocných a nějaká šedesátá, sedmdesátá léta byl asi vhodný, ale pro mě to byl nepřekonatelný problém. Ale jinak mě to bavilo, jen asi ne dost.
Nejprve jsem viděl Formanův film a ač chápu výtky jak autora této knihy, tak některých zdejších čtenářů, týkající se právě "chyb" či nesrovnalostí filmu oproti předloze, myslím že jinak, natož lépe by to natočit nešlo. Hlavně co se pozice vypravěče týká. Ono právě hlavní postava vypravěče, kterému na oddělení říkají Náčelník, by nemohla být ústřední postavou filmu už jen pro to, jakým stylem je knižní příběh podán. A McMurphy si stejně strhává nejvíc pozornosti na sebe v obou dílech.
Krom ohromné lidskosti s jakou indián příběh vypráví, a kterou si film zachoval, jsou v předloze taky mírně za vlasy přitažené jeho vlastní představy a halucinace, které v knize svůj nepopiratelný smysl a myšlenku mají, kdežto na plátně by vůbec nemusely mít takovou hloubku jako v psané podobě. Naopak dopad na mé myšlení měly jak kniha pana Keseyho, tak snímek pana Formana obdobný. Ačkoli kniha se mi ve výsledném porovnání líbila o něco více, protože je zde více místa pro vykreslení jednotlivých charakterů, z nichž některé v Přeletu dostaly méně prostoru, než by si byli oni "pacienti" zasloužili.
Přečteno jedním dechem. Vykreslení povah hlavních hrdinů a myšlenek náčelníka je poutavé, k zamyšlení a zároveň ne nudné a zdlouhavé
Jedním slovem - WOW
Viděla jsem divadelní představení (Přelet nad kukaččím hnízdem) a za mě jednoznačně jedno z nejlepších divadelních představení, a tak když jsem viděla knihu v kánonu na maturitní četbu, ani jsem nemusela přemýšlet a bylo jasno! A panebože, totálně skvěle napsané dílo, kde se objevují motivy kamarádství, hazardu, sebevědomí!
Za mě dílo, které určitě není zbytečné a je to rozhodně kniha, kterou jsem nečetla naposledy!
Divadelní hra, jak už jsem psala, byla dokonalá a nečekala jsem, že by jí kniha mohla překonat, ale s čistým svědomím můžu říct, že překonala a to hodně!
Joooo, jsem cíťa, ale na konci (nebudu psát v jaké části, abych někoho nepřipravila o dojemný konec) mi slzička ukápla a uvědomila jsem si, že to, co se stalo, by udělal jen pravý kamarád, který umí naslouchat.
MUST READ BOOK
Štítky knihy
prvotina zfilmováno psychiatrické léčebny zneužívání zdravotní sestry psychiatrie manipulace (psychologie) lékař a pacient psychický teror boj za svobodu
Autorovy další knížky
| 2010 |  Vyhoďme ho z kola ven |
| 1999 | Tak mě někdy napadá |
| 2003 | Námořníkova píseň |
| 1996 |  Skříňka s démonem |
| 2006 | Zápisky z lochu |
V podstatě odkazuji na svůj komentář ke knize "PAHOREK" - leč opomenul jsem pár věcí:
-geniální překlad zřejmě jednoho z nejlepších překladatelů z AJ, Jaroslava Kořána, vždyť on je (byl) o 1000 % lepší překladatel, než byl primátorem Prahy (sorry pane Kořáne),
-náčelník Bromden - zhmotněný až ve Formanově filmu, jím podaná story nemá chybu a je dobré, že si čtenáři uvědomí indiánskou moudrost,
- Mc Murphy odchází tam, odkud není návratu, ale jeho parťáci jsou o něco poučenější. Nejen, že na něj do smrti nezapomenou, ale z bezútěšné apatie v "blázinci" jim možná někde na konci tunelu prosvitne i sluníčko...
Velký náčelníku Bromdene - howgh !