Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76003/bmid_vyhodme-ho-z-kola-ven-CVs-76003.jpg
5
2985
2985
Keseyova prvotina Vyhoďme ho z kola ven je silný příběh marné vzpoury jedince proti systému, příběh vězně McMurphyho, který ve snaze uniknout pracovní farmě volí jedinou možnost – dostat se do psychiatrické léčebny. Jeho představa poklidného přežití se ale záhy mění doslova v noční můru, když se seznámí s ponižováním a psychickým terorem se strany personálu léčebny, prováděným především vrchní Velkou sestrou. Díky nezkrotnému irskému temperamentu se vrhne do boje a snaží se k zápasu podnítit i ostatní pacienty. Příběh vyprávěný hluchoněmým schizofrenikem „Náčelníkem“ prostou hovorovou řečí s četnými vulgarismy a proto působící hodnověrně a autenticky... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1979 , OdeonOriginální název:
One Flew Over the Cuckoo's Nest, 1962
více info...
Přidat komentář
Ano, i takové jedince, jako sestra Ratchetová mezi námi lze nalézt. Přetvařující se pokřivené fanatiky posedlé nadvládou, kontrolou a mocí. Vymejváním mozků, udělá z pacientů, nemyslící mechanické kusy masa. Jedním slovem bestie, ale díky ní to má drajv. McMurphy naproti tomu je těžkej pohodář, maník jakej si užívá život i přes jeho těžkosti. Dva protipóly, dva extrémy, díky nimž to šlape. Má to čáro, od knihy je těžké se odlepit. Kniha je lepší, ale nezastírám že jsem si hlavní osazenstvo představoval jako herce z Přeletu nad kukaččím hnízdem.
Velice působivé dílo, není zde až tak velký důraz na děj, ale spíš na atmosféru prostředí v psychiatrické léčebně a přístupu k nemocným.
Jako záložák jsem byl v roce 1984 povolán na třítýdenní vojenské cvičení do kasáren, které náhodou bezprostředně sousedily s psychiatrickou léčebnou. Nastoupili jsme čtyři. Po příchodu na pokoj, kde jsme se měli ubytovat, se náš kolega, značně podroušený, vyzvracel na podlahu. Dozorčí, záklaďák, mu nařídil, aby si to ihned uklidil. No a ten mu vrazil pár facek s patřičným komentářem. Dozorčí odešel a co nevidět přišla lítačka, milého záložáka odvedla, víckrát jsme ho neviděli. My, zbylí tři kamarádi, jsme dostali od velitele roty veliké kázání před celou rotou. Potom jsme, prý jako preventivně, dostaly za úkol, v osobním volnu vysekat kolem naší budovy, drážku pro elektrické rozvody. Ručně, sekáčem a kladivem, do nesmírně tvrdých cihel. Byly snad protipancéřové. Celý týden jsme jen sekali a sekali a ostatní vojáci měli pohov. Odpor byl marný, měli nás v hrsti. Poslali by nás domů a my ženatí, bychom přišli o přídavky na děti, dovolenou.
Kolega, záložák a v civilu kovář, velký čtenář, mně vykládal o nějaké knize, kterou nakonec nechal donést z domova do kasáren. A půjčil mi ji. Každý druhý den jsem chodil do služby jako dozorčí autoparku. Po večerním hlášení jsem měl klid až do rána, a já si čtu knihu z psychiatrického prostředí. Náhoda?
Je to překrásná kniha, jedna z těch nej. Je tak silná, že kdo ji jednou přečetl, nemůže na ni zapomenout. Na film jsem šel ženou, ta pak prohlásila, že už nikdy, nikdy takový film nechce vidět. Dostala ji Velká sestra.
Nádherná kniha o tom, že občas se někdo chová iracionálně jen proto, že je lepší než ostatní. Historie dokazuje, že takoví lidé díky bohu existují. Dávám 5 hvězd.
Velký bratr, stár a znaven stále se opakujícími problémy, byl nucen zkapitalizovat své metody a poohlédnout se i po ředitelce personálního oddělení. Všiváckej lidskej faktor :-).
Velmi působivá (ač poměrně diskutabilní) knížka, v níž autor prostřednictvím vládnoucích poměrů v prostředí psychiatrické léčebny cílí na lidské emoce tak moc, že pocity rozhořčení, beznaděje a smutku budete při čtení prožívat naplno. Jsou zde i světlé momenty a lehké ladění do komična, což ale příběhu tím spíše dává nádech melancholie.
Tady není co hodnotit, je to dokonalost sama, jen se, tak jako druzí, neubráním srovnání knihy a filmu.
Film je pro mě tak dokonale děsivý, že jsem paralyzovaná jak králík, vítězí nade mnou stejně jako Velká sestra nad pacienty. Dokoukala jsem ho jednou jedinkrát a viděla spoustu začátků... Nedávám tu bezmoc.
Kniha je proti tomu čajíček. Byť silný, tak únosný. Poutavý, podmaňující, ale nemá ty grády. I když je jako říční vír, chytne a nechce pustit. Je to jedna z nejpůsobivějších knih, které znám.
Stačí, že Ken Kesey napsal tuto knihu. I kdyby už nikdy za celý svůj život nenapsal nic dalšího, tak tímto dílem se zařadil mezi nejlepší americké spisovatele minulého století. A možná celé americké literatury. A jak tu psali i někteří další - také já v tomto případě nevím, jestli je lepší kniha nebo Formanův film.
Napriek množstvu kladných hodnotení a odporúčaniam ma žiaľ kniha veľmi nebavila. Je v nej cítiť hlbšie posolstvo, klasický boj jednotlivca proti skostnatelým pravidlám a snaha o presadenie individuality, no je to v knihe podané štýlom, ktorý sa mi zdal akýsi rozpačitý a nesadol mi. Kniha ma neoslovila tak aby sa mi hlboko vpísala do pamäti a zanechala vo mne pocit vínimočného diela.
Tuhle knihu jsem četl už před časem, k napsání něčeho ynteligentňýho jsem se ale odhodlal teprve teď.
Je asi zbytečné popisovat notoricky známý příběh, odehrávající se v psychiatrické léčebně, proto vypíchnu jen pár pro mne důležitých drobností:
-Nejprve jsem viděl Formanův film s geniálním Jackem Nicholsonem v roli McMurphyho, přesto jsem si dokázal beze zbytku užít i knihu. Co mne trochu na knize trápilo byl fakt, že to vypráví Náčelník, který do toho přimíchává i své vize o společnosti a vládě. Kniha byla silná i bez toho, myslím že to tam Kesey dávat nemusel, čas od času to působilo chaoticky.
-Přišlo mi velmi smutné, že prakticky všichni pacienti léčebny jsou fakticky zdraví, jenom se nedokáží popasovat se světem kolem, a proto se dají zavřít dobrovolně (jaký to rozdíl oproti opěvovanému Tulákovi po hvězdách, kde obdivovaným hlavním hrdinou je právem odsouzený vrah).
-Za nejpamětihodnější scénu považuji tu, ve které se McMurphy snaží sám vytrhnout mramorový blok a prohodit jej oknem. Ani jedno se mu nepodaří, ale „aspoň jsem to kruciprdel zkusil.“
Dávám 5*. Velmi čtivé (až na Náčelníkovy vize) a s -poměrně hutným a smutným- poselstvím.
A na závěr pro ty, kteří si stěžují na Formanův film. Film a kniha jsou úplně odlišná média s odlišnými postupy. Umí si tu někdo představit, jak by ten film vypadal, kdyby do něj zakomponovali i ty Náčelníkovy vize? To by teda byl dvouhodinový bordel...
Jsem asi jedna z mála, koho to příliš nenadchlo. Do čtení jsem se musela nutit, trvalo mi to dočíst, chvílemi jsem nedokázala určit, co jsou Náčelníkovy vidiny a co je realita, takže jsem kolikrát byla ztracená.
Asi by mě to bavilo víc z McMurphyho pohledu. Toto sice bylo originálnější pojetí, ale chyběl mi tam náhled do McMurphyho myšlenek, což je podle mě škoda, jelikož je to bez pochyb nejzajímavější postava a ráda bych odhalila jeho pohnutky a myšlenkové pochody.
Jinak je to samozřejmě silný příběh se silným koncem a má to něco do sebe... ale bohužel nic pro mě.
Knihu jsem si vybrala už k maturitě, teď jsem četla podruhé, protože se mi opravdu líbila. Podruhé to pro mě bylo srozumitelnější, když jsem jí četla dřív, ztrácela jsem se v tom, co se děje v hlavě Náčelníkovi.
Kniha je výborná, opravdu VÝBORNÁ!! Pak jsem ale viděla film... Poprvé a naposledy kdy se mi stalo že by film byl lepší než předloha.
Nemohu si pomoci, ale zdá se mi, že mnohem více dosáhl pocitu beznaděje a hrůzy asi film. Kniha není špatná, ale čtená po filmu nic nového, co film nezachytil, nepřináší. Myslela jsem si, že bude zajímavá tím, že to vypráví Náčelník, ale žádné velké překvapení se nekoná.
Knihu jsem přečetla před návštěvou divadelního zpracování, které bylo opravdu výborné. A stejně tak kniha, příběh vyprávěný očima indiána náčelníka Bromdena není lehkým čtením, přesto za přečtení rozhodně stojí. Život v ústavu duševně chorých, mašinérie systému a excelentní konec s přesahem. Vzhledem k tomu, že na film jsem slyšela pouze kladné ohlasy, jeho shlédnutí se bránit nebudu.
Dokonalá kniha a dokonalej film o naprosto nedokonalém systému, ať už je to ústav pro choromyslné nebo jiná instituce, která nad osudem člověka a jeho svobodou přebírá moc. Vím, že psychiatři tuto knihu nemají rádi a my čtenáři si o to víc můžeme mnout ruce nad tím, že něco podobného krátkodobější zaměstnanec na psychiatrii, mladý Ken Kesey, napsal. Napsal to fantasticky a byl to skvělej spisovatel, ale že by alespoň částečně nevycházel z toho, co zažil, odposlouchal a viděl, tomu nevěřím. Kniha ze života, kde se vše nemusí brát doslova a v níž se dá číst mezi řádky, je právem skvostem světové literatury.
Ačkoli je téma i jeho podání velmi zajímavé, kniha mi ve skutečnosti moc nesedla. Zhruba první třetinou jsem se musela vyloženě prokousat, pak se děj s příchodem McMurphyho začal více rozjíždět. Nicméně závěr, ať už jej očekáváte nebo ne, vás stejně srazí na kolena.
Dokonalost.
“He knows that you have to laugh at the things that hurt you just to keep yourself in balance, just to keep the world from running you plumb crazy.”
Štítky knihy
prvotina zfilmováno psychiatrické léčebny zneužívání zdravotní sestry psychiatrie manipulace (psychologie) lékař a pacient psychický teror boj za svobodu
Autorovy další knížky
| 2010 |  Vyhoďme ho z kola ven |
| 1999 | Tak mě někdy napadá |
| 2003 | Námořníkova píseň |
| 1996 |  Skříňka s démonem |
| 2006 | Zápisky z lochu |
Další z knih, která ležela v mé knihovně hodně dlouho a já se jí doteď vyhýbal, protože znám filmovou adaptaci a nechtěl jsem si kazit dojem jak z filmu tak z knihy. Ale jednou to prostě přijít muselo. A super. Dojem z filmu nenarušen, kniha okamžitě zamilována. Už pro tu "nadstavbu", kterou film opomíjel. Bromdenovy psychické stavy a halucinace jsou naprosto úžasné. Když s ním celý pokoj sjížděl do sklepení, úplně jsem vrněl blahem. Ta kniha je prostě super. Svým způsobem stejně smutná jako veselá, strhne do chmur úplně stejně, jako povznese na duchu.