Vyložené karty
Agatha Christie
Jiné vydání díla Karty na stole.
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1968 , MelantrichOriginální název:
Cards on the table, 1936
více info...
Přidat komentář
Opět skvěle propracovaná Agathina záležitost. Za mě není co vytknout. Miluji Agathu od svých cca desíti let a tato láska nikdy nezmizí. Opětovně se k jejím knihám vracím. Vždy, když chci nějakou kvalitní detektivku bez brutalit a anomálií, sáhnu po staré dobré Anglii, Poirotovi či slečně Marplové a vím, že mě čeká skvělý čtenářský zážitek. Za tyto knihy budu nadosmrti vděčná této královně detektivního žánru.
Pokud jsou karty vyloženy, nezbývá než pustit se do hry...
Jenže zde nejde pouze o hru - jde i o vraždu a podezřelých je více...
Na dalších stránkách potom můžeme sledovat brilantní logické uvažování Agathy / v postavě oblíbeného Hercula Poirota/..
A přes odbočky a zkoumání minulosti nás dovede k vrahovi...
Detektivky Agathy se dají číst stále - doporučím.
Klubko problémů pro našeho geniálního detektiva bylo přichystáno a ten ho postupně rozmotával tak rafinovaně, že se v tom každý musel ztrácet, tedy vyjma autorky! Děkuji Agatho za další vydařený kousek!
V jednu chvíli těsně před závěrečným vysvětlením už jsem se lekl, že kniha skončí jiným vrahem než seriálové zpracování, jelikož jednu změnu v charakteru (a minulosti) jednoho z podezřelých si v televizi neodpustili. Nakonec se ale klasicky Poirot vytasil se svým zdůvodněním, které ale v tomto případě bylo trochu na vodě a nebýt vrahova sesypání se a přiznání, asi by mu ho.no dokázal. V každém případě je to jeden z mých nejoblíbenějších příběhů - uzavřený prostor - jasně daní podezřelí a teď jen vyštrachat v jejich minulosti, čí motiv byl zásadnější a kdo měl odvahu k tomu zbavit se Shaitany. Četlo se to velice dobře, nebyl tam žádný přehnaně dlouhý dialog, který by se topil ve zbytečných detailech (což se Agathě občas stávalo) a charakter všech postav byl uvěřitelný. Výborná kniha.
Až priam na poslednej strane knihy odhalí Poirot identitu vraha ( alebo karty ? )...rýchla, krátka a dokonalá detektívka na ktorú sme u A.Christie zvyknutý.
Opět podařené dílko - když dočítáte, tak si myslíte, že víte a zase je vše jinak, ještě že podezřelí byli jen čtyři. Moc příjemné čtení - doporučuji.
Příběh, který zamotá hlavu i skvělému detektivovi, kdy při partičce Bridže, kde je pozvána společnost, je zavražděn hostitel záhadný pan Shaitana. Kdo ale mohl vraždu spáchat, všichni nebo nikdo? Námět a skvělý příběh, kde se rozplétá mnoho tajemství, které ovšem pro Hercula Poirota nebudou cizí. Napínavý příběh, jelikož podezřelých je velmi, ovšem důvod skoro žádný nemá. Hostitele málokdo znal, nebo ho znali všichni? Nebo to bylo pouhé divadelní představení?
Agatha Christie se zde vrací opět ke své oblíbené šabloně, to znamená vraždě v uzavřeném kruhu, jehož součástí je i Poirot. Vyšetřování probíhá během následujících dní a zkoumá se v něm minulost všech podezřelých. Kniha je velmi příjemným čtením, které je zakončeno tradičně Poirotovým monologem v rámci konfrontace za přítomnosti všech možných pachatelů. Tentokrát nedávám plné hodnocení, protože by se mi kniha líbila více, kdyby příběh skončil tak, jak se celou dobu zdálo, že skončí. Závěrečný twist už byl pro mě poněkud rušivým.
Agatha zkrátka vždy věděla, s jakým námětem přijít, aby to pátrání po pachateli zločinu bylo nejen značně napínavé a dramatické, ale i dostatečně neotřelé: v jejích detektivkách se málokdy hlavní zápletka podobá jiné, dřívější. Karty na stole jsou skutečně originální a poutavé... Konkrétně v tomhle díle navíc začíná gradovat Poirotův psychologický přístup, který je svojí promyšlenosti a důslednosti značně strhující. Jak povedeně mu konkuruje bezhlavý, intuitivní styl madame Ariadny! Lituji jen, že si Christie nedovolila dát víc třeskutosti jejich poradním setkáním: mohl to být skutečně vtipný pár společníků. :-) (Madame Oliverová je ovšem vítané oživení tradičního ansámblu tak jako tak!)
Opět svižné, čtivé, plné zvratů. Do poslední chvíle opravdu nevíte kdo je vrahem, ale v podstatě vás to v závěru ani nepřekvapí. Další skvělá oddechovka od jedné z nejlepších spisovatelek vůbec.
Vzhledem k tomu,že většina poirotovských příběhů je momentálně profláknutá díky roztomilému seriálu s Davidem Suchetem,nepustila jsem se do knihy ani tak kvůli vraždě a všemu tomu napětí kolem,ale spíš kvůli drobným moudrům mezi řádky a kvůli postřehům o lidských povahách. Líbí se mi ta doba,ve které se příběh odehrává,líbí se mi móda a účesy (což se mi právě díky filmovému zpracování při čtení vybavuje). A líbí se mi taková ta jemná ironie,která tu a tam vykoukne mezi řádky. Některé dialogy mi připomínají moji bývalou kolegyni,která nikdy o nikom neřekla nic špatného a přesto dokázala ve vás vzbudit o dotyčné osobě negativní dojem.
A líbí se mi,jak si paní Christie v postavě paní Oliverové dělá legraci sama ze sebe.
*****
p.s. ani se nedivím,že se paní Oliverové lidé neustále ptají na postavu jejího detektiva Svena Hjersona. Každopádně to musí být zvláštní Fin. Podle jména bych ho spíš řadila do Norska,nebo Švédska. Ale Fin Sven? A Hjerson? ..tsss....tssss...
Opět jsem nejprve viděla film a až potom četla knihu, tak jsem přišla o překvapení při závěrečném odhalení. Kdyby jsem nevěděla, jak to dopadne, tak bych měla pěkně zamotanou hlavu. Tyto knihy typu omezená skupinka lidí a jeden musí být vrah, mám nejraději. A tady to výborně funguje. Opět vynikající Agathina kniha.
Opět jsem nejprve viděla film a až potom četla knihu, tak jsem přišla o překvapení při závěrečném odhalení. Kdyby jsem nevěděla, jak to dopadne, tak bych měla pěkně zamotanou hlavu. Tyto knihy typu omezená skupinka lidí a jeden musí být vrah, mám nejraději. A tady to výborně funguje.
Opět bezvadná kniha, i když zpočátku jsem lehce tápala, bridž neznám, takže technické termíny mi nic neříkají, naštěstí to nebylo jen "o tom", příběh se rozjel a už jenom jel jel jel, k překvapivému závěru. :-)
Mé druhé čtení od A. Christie a mé první knižní setkání s H. Poirotem. Příběh pádil a já se nemohla odtrhnout, dokud jsem nezjistila, kdo za vraždou stojí. Karty na stole mne bavily více, než slavných Deset malých černoušků. Líbilo.
Tak taková pohodová detektivka. Měl jsem strach, že se budu ztrácet ve jménech, ale bylo to v pohodě. Moc dobře se to čte akorát by to chtělo umět hrát bridž :-).
Štítky knihy
Hercule Poirot bridž Ariadne Oliverová Zlatý věk anglické detektivky (1920–1939)
Autorovy další knížky
2017 | Deset malých černoušků |
2003 | Vražda v Orient-expresu |
2004 | Smrt na Nilu |
2001 | Záhada na zámku Styles |
2016 | Neočekávaný host |
Další naprosto úžasná kniha. Pořádně jsem se zamotala ikdyž vraha jsem odhadla správně :)