Vypravěč: Vlastní životopis
Frederick Forsyth
Během svého života jsem těsně unikl hněvu obchodníka se zbraněmi v Hamburku, za občanské války v Nigérii na mě střílel MiG a ocitl jsem se uprostřed krvavého převratu v Guineji-Bissau. Zatkla mě Stasi, postarali se o mě Izraelci, IRA mě přiměla ke spěšnému přesunu z Irska do Anglie a jistá přitažlivá agentka československé tajné policie - její počínání bylo zkrátka trochu intimnější. A to je jenom začátek," říká Frederick Forsyth, světoznámý autor špionážních románů, který proslul především legendárním Dnem pro Šakala, o knize, jejímž je autorem i hlavním hrdinou. A dodává: "Tohle všechno jsem zažil na vlastní kůži. Přesto jako bych celou dobu stál stranou.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno: 2016 , Knižní klubOriginální název:
The Outsider: My Life in Intrigue, 2015
více info...
Přidat komentář
Je rozdíl psát thriller a vlastní životopis . Na F. Forsythovi se mi líbí, že bez problému zvládl obojí. Patřím do mohutné skupiny jeho obdivovatelů a to mě vedlo k přečtení "Vypravěče". Četlo se mi dobře a asi nejlépe kapitoly o Izraeli, úžasné zemi a lidech, o které (kterých) nejspíše víme pořád málo. Obdivoval jsem moudrost jeho rodičů, kteří ho v pubertálním věku posílali do Francie i Německa, kde se přes prázdniny a bez pomoci učitelů naučil nejen jazyk, ale i slang, který mu později v mnohém pomohl. Jeho "celoživotní klika" je tím, co mnoho lidí nemá (nemělo) . Je dobré, že Mistra provází po celý život, předal mnoha lidem přehršel zážitků, na které nelze zapomenout. Můj největší obdiv má za poctivou přípravu ke každému později napsanému dílu.
Ale Šakal" je jen jeden !
Nechávám bez hodnocení. Je to čtivé a je to nesporně zajímavé, čím vším si pan Forsyth prošel - o tom žádná. Autobiografie ale zřejmě nebudou pro mě to pravé, takže si nemyslím, že někdy budu mít potřebu číst to znovu.
Tři hvězdy jenom z úcty k mému oblíbenému spisovateli. Tuto knihu, narozdíl od všech jeho ostatních knih, znovu číst nebudu...
Ano, připomíná to chvílemi Barona Prášila, ale je to prostě psané tak, jako by se vcítil do "svých hrdinů". Nemá cenu pídit se potom, co je vymyšlené a co je skutečnost. Celkově je to takové milé vzpomínání.
Kdo má rád Forsytha bude nadšený. Ostatní raději nečtěte.
Za mě z povinnosti 5*.
Ač nejsem zrovna fandou životopisů , na tento jsem se těšil a dokonce si ho nadělil pod stromeček .
No , mám přečteno 250stran , a jsem na velkých rozpacích . Dle mého názoru by pan Forsyth mohl klidně užívat pseudonym Baron Prášil . Stačí zamyslet se nad příhodami , které popisuje z NDR a ČSSR v 50.letech - uznal bych to u dobrodružné sci-fi krimi s Jamesem Bondem , ale ne u údajného životopisu . Naprosté nesmysly . Stejně tak náhodná a tajemná setkání s premiéry ,generály ,prezidenty atd.po celém světě . Atraktivní milenky z řad tajných policistek . Proboha ! Naprosté pohádky pro puberťáky .
Za mne tedy hodnocení hodně podprůměrné . Vadí mi , že pan Forsyth podceňuje inteligenci čtenářů a dělá z nás blbce .
Úvodem předestírám, že pět hvězdiček dávám jenom proto, že Forsyth je můj nejoblíbenější autor ze všech, ale kdybych byl opravdovej frajer a měl to srdce, musel bych jednu ubrat, konkrétně za rozpaky, které z díla mám... Je jasné, že kdyby Mistr chtěl, mohl být životopis o dost delší než jen na 300 stránek. Budiž, to by se ještě dalo přejít. Co ale přejít nemůžu je fakt, že se Forsyth v tomto díle věnuje svým dílům spíše okrajově, vyjma Šakala, ODESSY a Žoldáků (a trochu Kobry a Seznamu smrti). Vždycky má člověk určitá očekávání a na Vypravěče jsem se moc těšil, také proto, že jsem si myslel, že se dozvím spoustu zajímavostí, jak jednotlivé knihy (a nápady na ně) vznikaly.
Jenže bylo jasné, že toho se moc nedočkám, když o Šakalovi (opravdu velmi zajímavě) začal vyprávět až na nějaké 220. stránce. Fakt, že mu jeden nakladatel napsal, že kniha nevyvolá "žádný čtenářský zájem", je pravděpodobně největším omylem v literárních dějinách. Jenže jakmile skončilo vyprávění o Šakalovi a ODESSE, zbývalo do konce zhruba 60 stránek a bylo jasné, že podobné informace se o dalších dílech nedozvím.
Jak vznik(a)ly Ďáblova alternativa, Čtvrtý protokol, Vyjednavač, Mistr klamu, Boží pěst, Ikona, Mstitel, Afghánec? Jako kdyby neexistovaly...
Za nejzajímavější považuju kapitoly pojednávající o jeho kariéře zahraničního dopisovatele (Paříž, Východní Berlín, Československo - sex s STB, Biafra) a ty o Šakalovi a ODESSE. Zklamáním bylo posledních pár desítek stránek, jelikož uplynulých čtyřicet let svého života vzal Forsyth velmi zkratkovitě. Čekal jsem vzrušení po celou dobu čtení, a ne jen v určitých pasážích. A navíc jsem se dozvěděl velmi smutnou zprávu - pokud své slovo dodrží, je Seznam smrti jeho posledním románem... Prosím, pane Forsythe, ještě jednu knihu!!!
Autorovy další knížky
1975 | Den pro Šakala |
2004 | Boží pěst |
2008 | Vyjednavač |
2005 | Ikona |
2014 | Seznam smrti |
Tuto knihu mi přinesl kamarád do hospody a nastolil jí jako téma. Vyprávění mě velmi zaujalo a pak jsem si knihu přečetl, ačkoli jsem Forsytha dosud nikdy nečetl. A musím říct, že mě jeho strhující život chytl i nepustil, zejména pasáže z Československa a Východního Berlína, protože popisuje místa, která znám. Moc se mi kniha líbila, ale přiznám se, že některé africké anabáze mě moc nechytly.