Vypravěčka
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/218323/bmid_vypravecka-Yk9-218323.jpg
5
4269
4269
Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Ona sama se snaží vyrovnat s jiným traumatem – se smrtí matky. Na skupinové terapii se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Tíží ho svědomí, přirozenou smrtí se mu však zemřít nedaří. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech. Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje úřad pro vyšetřování nacistických zločinů a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže – byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi? Kontroverzní brilantní román o vině a trestu americké bestselleristky Jodi Picoultové.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2014 , Ikar (ČR)Originální název:
Storyteller , 2013
více info...
Přidat komentář
Na tuhle knihu jsem se moc těšila a vůbec mě nezklamala. Hltala jsem každou stránku. Bavily mne všechny roviny příběhu a myslím, že si zde najde každý to svoje.
Za mě nejděsivější částí bylo vyprávění babičky Minky z doby, kdy byla ještě v ghettu. Opravdu skvěle vykreslené nejen hrůzy, které se děly Židům, ale i zamyšlení a různé filozofické úvahy (vždy jsou v knize nakousnuté třeba jen dvěma větami, ale člověk nad nimi pak přemýšlí celý den). Navíc je zde přesah v podobě příbuzných, kteří se s tím take musejí nějak poprat a vypořádat a rozhodně to na ně má nemalý dopad.
Rovina s odpuštěním, které každý může dát pouze za sebe, je také velmi silná a příběh hlavní hrdinky je též velmi zajímavý.
Ve zkratce hlavní problémy: vina -odpuštění, v co všechno jsme schopni uvěřit, minulost vs. přítomnost a jak nezůstat v minulosti uzavřený navěky, moc myšlenky, co všechno je člověk schopen udělat pro ochranu svých dětí, na co všechno jsme schopni si zvyknout.
Pro mě jedna z nejděsivějších věcí asi bylo zjištění, jak "jednoduché" je uvěřit, že jsme méněcenní jen proto, že si to myslí většina a jen proto, že se k nám chovají hůř než k dobytku.
A druhá hrozná věc bylo zjištění, na co všechno je člověk schopen si zvyknout a brát to jako skoro běžnou věc.
Opravdu skvělá kniha, která probírá holocaust z více úhlů, než jsme "zvyklí". Jestli to tak jde nazvat.
Navíc je kniha moc hezká, ku podivu to jde a nevylučuje se to. A je tam i moc příjemná romantická linka. Možná je tam vlastně úplně všechno. Tuhle knihu prostě chcete číst. 100/10.
(SPOILER)
Myslela jsem si, že na téma holocaustu už nejde vymyslet nic nového, ale spletla jsem se. Příběh je postaven na motivu viny, trestu, svědomí, pokání a odpuštění. Že nic není černobílé, že zdání často klame, což kopíruje zajímavá alegorie s upírem.
Úvod byl takový vláčnější (příliš mnoho detailů z pekárny a samotného pečení) a také Sage mi byla dost nesympatická s tím kňouráním ohledně jizvy.
První dojmy ale bohatě vyvážila vynikající pasáž "Josef" a především strhující "Minka", kterou považují za nejlepší fikci o holocaustu, jakou jsem kdy četla.
Někde na straně 450 se dostáváme zpět do současnosti a vyprávění bohužel ztrácí dech. Laciný milostný trojúhelník Sage-Leo-Adam je úplně zbytečný a nehodí se tam. Jako kdyby se bez toho neobešel žádný moderní román. Navíc Sage mi byla tak nesympatická, že mi bylo celkem jedno s kým se dá dohromady. Takže tohle bych klidně vypustila.
Konec příliš zhuštěný, v porovnání s rozvleklým úvodem.
A závěr - já jsem prostě nepochopila, proč se Franz vydával za Reinera, četla jsem tuto pasáž 2x a nedávalo mi to smysl. Přišlo mi to takové překombinované - snaha o bombastický zvrat na poslední chvíli a mě osobně to nijak neuchvátilo.
Kdo potom vyprávěl příběh "Josef", když ne Reiner?
Ale i tak si plný počet hvězd román zaslouží.
Jsem naprosto uchvácená a musím říct, že je to nejlepší kniha o holocaustu, kterou jsem četla. Když to porovnám s knihami Sophiina volba nebo Hana, které jsou také skvělé, tady je mnohem více podrobností o chodu Osvětimi a životu vojáků SS. Je mi až úzko, co Minka a její rodina musela prožít. Jen nechápu, proč Sage nakonec udělala, to co udělala. Já bych to nedokázala. Fantastická kniha, líbí se mi styl, jakým je psaná a jak do poslední chvíle netušíte, jak to skončí. Všem doporučuji :)
Kniha psaná ve dvou časových rovinách. V současnosti a v období holocaustu. Příběh vyvolává spoustu filozofických otázek. Jak se někdo může podílet na vyvražďování miliónů lidí? A může mít vůbec taková zrůda svědomí? Je možné napáchaná zvěrstva nějak odčinit!? A zaslouží si takový člověk odpuštění? Zdá se, že odpovědi jsou jasné, ale autorka čtenáře přesvědčí, že nic není černobílé...
Pro mě to bylo první setkání se samotnou autorkou, přičemž to byla zajímavá knížka, u které jsem nejen přemýšlela nad minulostí, ale také nad propojením příběhu nejen z koncentračních táborů a upírů dohromady. Pro mě zcela nečekané propojení a o to víc mě lákalo její přečtení až mě zajímalo, jak to celé nakonec dopadne! :)
Líbilo se mi propletení více životních osudů, které se ke konci protknuly navzájem. Mám ráda, když se současnost misí s historií, navíc, když vás tato historie poznamená právě ve vašem současném životě.
Drsné líčení brutálního zacházení se Židy ze strany SS, popisy každodenního života v koncentračním táboře pohledem mladé slečny...
"Jediné obludy, které jsem kdy znala, byli lidé." - 144 -
"Až dosáhnu dvaceti let,
budu zkoumat tenhle svět,
budu sedět v motorovém ptáku,
vzlétnu sám vzhůru do oblaků.
Budu se vznášet nad nádherami světa,
dívat se, jak všechno dole vzkvétá,
oblak mi bude sestrou a vítr bratrem."
- báseň Sen - Avraham Koplowicz, r. 1944 ve věku 14 let zavražděn v Osvětimi -
(SPOILER)
Tohle byla dost silná kniha. Vyvolávala ve mě mnoho emocí, ale předně nejvíc vztek. A kupodivu ne k bývalému nacistovi, ne, ne. Ten ve mě vřel pokaždé, když jsem četla kapitolu za Sage nebo za Lea. Vezmeme to od počátku! Se Skořicí jsem si nesedla už na začátku (ale pobavila mě jména sester - Skořice, Pepř a Šafrán :D ), nemám ráda ufňukánky, co neustále poukazují na svůj nedostatek a nebyla kapitola, kdy by nezmínila svojí jizvu. Měla jsem chuť jí popadnout za tu prázdnou kebuli a ukázat lidi, co během nehody přišli o nohu, ruku nebo jsou úplně ochrnutý. Navíc, později, co jsme se dozvěděli, přitom zemřela její matka ... a ona brečí kvůli jizvě. Tím si u mě vysloužila post nejotravnější postavy za tento rok. Zasadila tomu botu, když po doznání Josefem, hned šla bonzovat na policii. Jako vážně?! Však ještě ani netušila, co prováděl! Hned ho strčila do pytle s těmi, co si tu válku užívali stejně jako to týrání lidí. To už jsem vážně měla chuť do něčeho praštit. A pak přitančil Leo, přechytralý Leo a jeho dokonalé moralistické kecy typu "však nemusel střílet, měl možnost volby". Nejlepší je tohle slyšet od člověka, co v té situaci nebyl, co se nemusel rozhodovat buď já nebo on. Ty dva se prostě hledali až se našli. Jejich romance šla tuplem mimo mě a nejraději bych to celé přeskočila.
A teď se dostaneme k tomu, co na tom příběhu byla úžasné. Josef a Minka. Raději bych četla o tom, jak se Minka vzpamatovávala po válce z těch hrůz, než o těch dvou slepicích. Stála jsem na Josefově straně než jsem se dostala k Minčině příběhu. To jsem byla skutečně překvapená, jak kdysi mohl být taková zrůda, stejně jako jsem myslela, že bude mít větší propojenost s Minkou, ale u ní měl větší prostor jeho bratr Franz. Než se to dostalo do momentu, kdy to do sebe celé zapadlo a přišlo to nejhorší poznání. U toho jsem skoro zaslzela. Stejně jako u Minčiných tragických let, kdy ztrácela členy své rodiny. Její vztah s jejím otcem byl naprosto kouzelný a jedinečný. Jeho přípravy na pohřeb byli úsměvné do chvíle, kdy bylo jasné, že se ničeho takového nedočká. A příběh o upírovi se mi tam krásně hodil, byla jsem ráda, že jsem mohla číst o čem Minka psala. Taky jsem trochu doufala, že se Josef s Minkou ještě shledá ... jejich vztah byl skutečně zajímavý ... a skončilo to, tak jak to skončilo.
Nebýt těch dvou otrapů, se kterými musela zůstat chudinka Eva, bych dala plný počet. Ale za ty chvíle vzteku to musím shodit. Ale knihu bych s chutí doporučila.
Silná, filozofická knížka, která mě velmi zaujala a přečetla za velice krátkou dobu. Velmi dobře zpracované téma, vřele doporučuji!
Přiznám se, že vůbec nevím jak knihu ohodnotit. Příběh je krásný, líbí se mi změny vypravěčů a také příběh, který jedna z hrdinka píše a prolíná se celým příběhem. Ale měla jsem spoustu ALE...... nesnedl mi styl psaní, strašně se to vleklo a do čtení jsem se musela nutit. V části vyprávění Minky, bylo spoustu momentů u kterých mi zůstal rozum stát a do příběhu mi absolutně nesedělo. Ale nakonec kvůli zajimavým myšlenkám musím dát 4 hvězdičky. Vím, že kvůli nim mi v hlavě zůstane dlouho.
Příběh založený na skutečných okolnostech z odbobí 2. světové války. Je plný podezřele náhodných setkání a nerealistických okolností (např. fixace na vymyšlený příběh o upírech), což ani nevadí vzhledem k tomu, že se jedná o román, a ne o dokumentární dílo. Postavy v knize žijí svůj obvyklý život, zatímco v pozadí se vznáší příběh o holokaustu, který je vyprávěný z pohledu oběti Minky a nacisty Josefa. Minčino vyprávění tvoří značnou část knihy. Zajímavé by bylo číst více podrobností z pohledu Josefa, což tam z pochopitelného důvodu nebylo. V knize se objevují filozofické otázky ohledně odpuštění a spravedlivého trestu za vykonané činy. Celkově autorka zpracovala příběh tak hezky, jak jen toto téma může být.
"Je udivující, o čem všem člověk dokáže sám sebe přesvědčit, když přistoupí na lež."
Silný, pěkně napsaný příběh, který mě dohnal k slzám. Autorka poskládala seznamování s postavami pěkně. Vykreslila mladé nacisty jako lidi, se kterými by i člověk soucítil, ale pak.....Doporučuji přečíst.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) nacismus holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Do knihy jsem se ze začátku nemohla začíst, ale dala jsem tomu šanci a vyplatilo se. Příběh se nakonec rozvíjí v několika zajímavých rovinách, které mne bavily zajímavým a neotřelým pohledem na tematiku holocaustu. I závěr knihy je dobrý a nečekaný.