Vypravěčka
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/218323/bmid_vypravecka-Yk9-218323.jpg
5
4329
4329
Sage pochází z rodiny s židovskými kořeny a její babička přežila holocaust. Ona sama se snaží vyrovnat s jiným traumatem – se smrtí matky. Na skupinové terapii se seznamuje s devadesátníkem Josefem Weberem. Při jednom z jejich rozhovorů ji tento muž, kterého si všichni v jeho okolí váží a mají ho rádi, požádá, aby mu pomohla spáchat sebevraždu. Tíží ho svědomí, přirozenou smrtí se mu však zemřít nedaří. Aby Sage přesvědčil, vzpomíná na své působení v SS i koncentračních táborech. Po dlouhém zvažování Sage kontaktuje úřad pro vyšetřování nacistických zločinů a podaří se jí přesvědčit babičku, aby jí i ona vyprávěla o svém mládí. Zděšeně naslouchá, co všechno zažila v polském ghettu, v Osvětimi i později na útěku. Je možné, že se s Josefem Weberem setkala a může ho usvědčit? A kdyby Sage vyhověla přání starého muže – byla by to vražda, nebo vykonání spravedlnosti na tyranovi? Kontroverzní brilantní román o vině a trestu americké bestselleristky Jodi Picoultové.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2014 , Ikar (ČR)Originální název:
Storyteller, 2013
více info...
Přidat komentář
Nejlepsi na teto knize je konec. Protoze kdyz je konec, nemusi se uz kniha cist. Jsem zklamana, od dila s vice jak 90% jsem ocekavala vic. Pribeh s upirem jsem musela preskakovat, protoze se objevoval v samostatne casti, ale pak i v ostatnich vypravenich. Navic byl ten pribeh s upirem tak spatny, ze neslo uverit skutecnosti, aby sena svete nasel jeden clovek, ktery by ho chtel dobrovolne poslouchat. Natoz aby to esesak.
Příběh, který se nečte snadno. Byly chvíle, kdy jsem prostě nedokázala číst, a musela jsem zavřít oči a dýchat, dýchat... Byly chvíle, kdy mi bylo stydno, že jsem také člověkem, tím stejným člověkem jako lidé, kteří nějak zapomněli na to, že jsou také lidmi. Už dávno vím, že to, jaký člověk je, není o rase, národnosti, o barvě či náboženství. Je to o člověku. A tahle kniha to pouze potvrzuje. Jsou prostě lidé, kteří zachrání miliony dalších jen proto, že jim svědomí prostě nedá to neudělat. A jsou takoví, kteří miliony dalších zašlápnou prostě jen proto, že se jim zrovna chce. Za uvážení stojí, zda by právě tato kniha neměla být povinnou četbou na školách. Lidé by neměli nikdy zapomenout - už proto, aby se takové věci přestaly dít...
Krásný příběh, který popisuje smutnou problematiku i z jiných úhlů pohledu, nutí člověka přemýšlet o lidských tužbách a záměrech.
UF, bylo to strhující.I když je to kniha plná hrůz, budu na ni dlouho myslet. Je to opravdu krásně napsaný příběh, autorka je skvělá vypravěčka a knihu mohu jen doporučit.
Dechberoucí kniha, skvěle napsána z několika pohledů, četla jsem bez přestání. Doporucuji na 100 % přečíst!!!
Dojemná, dobrodružná, napínavá, romantická, občas smutná....naprosto dokonale napsaná knížka, vždy bude mít místo v mém srdci
Nejvíc se mi líbila druhá část a příběh o upírovi... někdo zde napsal, že je zcela zbytečný, nicméně podle mě je právě alegorickou dějovou linií celého příběhu, který spojuje přítomnost s minulostí. Škoda jen, že už od té zmíněné krevní skupiny jsem tušila, jak to celé bylo...
Nestává se mi často, že bych se od knížky nemohla odtrhnout a zároveň jsem si při čtení některých pasáží o holokaustu musela dát pauzu, protože jsem si vše tak živě představila až mi z toho bylo zle. Příběhy byly skvěle propojené a konec jsem opravdu nečekala. Jednoduše skvělá kniha.
Autorka opět nezklamala. Je paradoxem, že o takové strašné době může vzniknout krásná kniha... Dochází mi slova. Silné téma odpuštění... Nic není černé a bílé.
Tu knihu přímo miluji. Dříve mě historie nebavila a vůbec jsem se o ni nezajímala, díky této knize se to však rychle změnilo a každý den se dívám na dokumenty a podobně. Kniha mě velmi zaujala a všem ji doporučuji.
Miluju knihy, které se věnují právě tomuto tématu a proto jsem si také říkala, že už mě nemůže nic překvapit. To jsem se, ale pletla může. A to jak příběh ,,Josefa" tak i příběh Minky. Kdo to nečetl nepochopí.
Knihu jsem si šla přečíst jen tak proto abych se dozvěděla jestli téma jako holokaust mě zajímá nebo jsem spíše ráda že jsem to nemusela zažít.
U knihy jsem se jak někdy bála co se stane ale přece jen po celou dobu mě bavil příběh Minky. To co si musela prožít.
Knihu doporučuji lidem, kteří mají nervy na čtení o době kterou nikdo nechtěl a doposud nechce zažít.
Kniha je nádherně napsaná a velmi napínavá.
Přečteno pře nějakou dobou a ještě nyní mi naskakuje husí kůže. Hrůzy 2.světové války v podobě příběhu Minky. Dovolím si trochu nesouhlasit s komentářem od Mercatina. Určitě je spousta knih, které ty hrůzy popisují věrněji. Pro mě má Vypravěčka velký význam v tom, že si ji přečtou i ti, kdož by jinak takové téma nevyhledávali. Vím podle dcery, které je tato historie tak vzdálená a připadá jí, jako by se to nikdy nestalo. Takže i kdyby se našel jenom jeden jediný člověk, který si na základě této knihy řekne "Nikdy víc se to nesmí opakovat", budu spokojená.
Krásná kniha o hrozných věcech, nicméně i ty jsou popsány jen náznakem. Nedokáži si představit tu hrůzu a nedokáži si představit stát před rozhodnutím.
Neuvěřitelné jak vysoké má kniha hodnocení a přitom je to podle mě zcela průměrný, nebo spíš podprůměrný román. Knížka, která se rozvine na několik příběhu, mě zavedla na dvě strany jednoho velkého konfliktu, každopádně ani jedna strana mě nepřesvědčila. Proč? Protože, pokud jste četli nějaké ostatní knížky o holocaustu, tak budete vědět, že tato je JEN ODVAR, hrající si na opravdové pochopení toho co se dělo. Hrdinům ani antihrdinům jsem nevěřil ani polovinu jejich myšlenek, což je u tohoto tématu špatně.
Tímto stylem, kdy autorka zlehčuje utrpení vězňů v obyčejných věcech, zkresluje skutečnost. Popis toho, že ráno jsem vstala a šla na záchod před všemi ostatními, nemůže být tak jednoduchý, protože to bylo daleko těžší než si člověk dokáže představit. V podání Minky mi to přišlo jako běžná rutinní záležitost.
Jde vidět, že to psal člověk, který viděl Osvětim leda jako turista při návštěvě.
Netvrdím, že o těchto věcech by se nemělo psát, právě naopak, ale trošku hodnověrněji. Např. od českého vězně jsem četl knihu, která působí nejen hodnověrněji, ale byla prostě opravdická, možná protože se vydala rok po tom co se z něj dostal, tedy v roce 1946.
http://www.databazeknih.cz/knihy/v-nemeckem-zajeti-23827
+ libil se mi začátek, popisující vývoj malého kluka do role SS vojáka
- nelíbila se mi nerealističnost, když Vás někdo praští kovou tyčí, tak prostě nemáte čas přemýšlet.
- a skákali jsme hodinu na apellplatzu žabáky. Tu hodinu skákaní žabáku vysvětluje pouze jedna věta? Zkuste skákat žabáky deset minut :)
Podobných věcí a nesmyslů je v knize opravdu mnoho.
- víme, že v koncetraku se kradlo a z většiny vězňů se stali z nutnosti zrůdy, tento ženský koncetrační tábor mi připadal jako skupina plná pomáhajících a milujících se vězňů. Takže to byla idylka?
- příběh o upírovi? Proč? K Čemu tam měl být, jaký hlubší význam měl dát. Jinak také pochybuji, že by jakýkoliv vězeň měl chuť a možnost psát román v koncetračním táboře a vyprávět jej dále někomu z německé strany. Co je to za blbost?
Celkový dojem z knihy je, že to byla ztráta času. Knihu řadím do kategorie nafouknutá bublina, která se veze na celkovém úpadku vkusu čtenářů :)
Zajímal by mě názor lidí co koncetrační tábor přežili na tuto knihu.
Tato tzv. LOVESTORY není nic jiného než výsměchem k jejich utrpení.
Za takto zpracované téma je to jednoduše na pořádný exemplární liskanec.
Kniha byla skvěle čtivě napsaná. Ale osobně mě mrzí konec. Téma odpouštění ve Vás vyvolá spoustu otázek a i když nejsem zastáncem otevřených konců, tak tady bych ho uvítala.
VYPRAVĚČKA
Věřím,že už jste ji (téměř) všichni četli, to já jsem v tomto zase pozadu:) Ale co,nevadí mi to a rozhodně mi tato skutečnost nijak nevzala velký zážitek z knihy. Vypravěčku všichni milují (když pominu výjimky,které jsou ale všude:))- o to víc jsem se na knížku těšila a měla jsem od ní velká očekávání. 2.světová válka mě nikdy neomrzí (víte, jak to myslím) a příběhy z ní (zvlášť ty spojené s holocaustem) mě vždy velmi zasáhnou -hlavně po té emotivní stránce. Za týden a kousek jedu do Osvětimi,o to silnější pro mě čtení bylo. (Mimochodem hned jak jsem dočetla Vypravěčku jsem sáhla po knize Dívčí orchestr- a i když srovnávání v lásce tolik nemám,tak Dívčí orchestr je snad ještě "lepší" -v uvozovkách,protože ty příběhy jsou strašné- ale o tom kdyžtak jindy:)).
K samotné Vypravěčce. Dávám 5 hvězd-ta knížka si to zaslouží, je mistrně napsaná a autorka měla vše detailně promyšleno. Je to velmi čtivé - i když to řeší vážné věci a má to daleko hlubší podkres. Nemyslím tím jen příběh Minky-který popisuje její přežití v ghettu a následně v koncentračním táboru Osvětim. Ta linka ze současnosti vyvolává také mnoho "velkých" otázek a řeší mnoho vážných (možná i občas tabu) témat.
Sama za sebe jsem hltala tu dějovou linku Minky- nemohla jsem se odtrhnout,hltala jsem každé slovo a bylo to HODNĚ silné.Hrůzy a zločiny páchané na židech (a nejen na nich) jsou to popsány poměrně detailně, důkladně, člověka zamrazí. Místy mi docházela slova.. Současná linka k tomu všemu patřila, také mě bavila, ale prostě pro mě byla slabší.. místy hodně psychologická. No a ta třetí pomyslná linka- upíří:) - ano, asi to k tomu patřilo, ale bavilo mě to nejmíň:DD
Knížku doporučuji,jinak to nejde. Příběh Minky strhující čtení, nezapomenete na to... pokud byste však v tomto duchu chtěli celou knihu, už teď můžu doporučit např. ten Dívčí orchestr..
Jsem ráda, že jsem si Vypravěčku přečetla, konečně:) A ano, i mě konec hodně překvapil!
Nádherná kniha. Docela se bojím tady té tématiky, jsem spíše na detektivky, jelikož mám strach, že knihy budou napsané nudně a příběh mě nepohltí, ačkoliv je téma válka hodně zajímavé a každý by měl o válce něco vědět.. ale tato knížka.. všechny ty životní příběhy byly hodně zajímavé, autorka píše krásně a určitě se podívám na nějaké její další knížky :)
Jedna z nejgeniálnějších knih zobrazujících válečnou tematiku! Není to typický "příběh z koncentráku", ale spojuje minulost a současnost a otvírá velmi zajímavé otázky k přemýšlení. I mně se nakonec více líbila ta část ze současnosti, ale i vzpomínky Minky dobře vykreslují, jak byli Židé postupně vytlačováni ze společnosti a jak může vzniknout tyran. Paralela se smyšleným příběhem o upírovi je také skvělá. A konec? Ten jsem absolutně nečekala a v momentě, kdy jsem si to celé uvědomila, se mi až tajil dech. Rozhodně doporučuji přečíst!
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) nacismus americká literatura holokaust, holocaust pekaři, pekařky
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Proč je tu jen pět hvězdiček?!! Jste vůbec lidi? A máte srdce? Hm? Došla vám slova, co, nedivím se.
O holocaustu a druhé světové válce toho mám načteno hodně. Každá z těch knih mi zůstala hluboko pod kůží a řadím je mezi ty nejlepší, ale řeknu vám, žádná mě nedostala tak, jako Vypravěčka. To prostě nemůžu nechat bez odezvy. Nemůžu a ani nechci. Tohle si zkrátka musíte přečíst!
Už dlouho jsem nečetla knihu, která by mě donutila nespat, nejíst a číst a číst. Knihu, která by mě tak zasáhla a dojala. Vlastně jsem nevěřila, že něco tak geniálního ještě vůbec kdy přečtu. Přemýšlím, jestli jsem se někdy setkala s knihou, se kterou bych prožila něco tak silného, neuvěřitelného a ohromného. Zcela předčila má očekávání a naprosto mě uchvátila.
Možná se vám může zdát, že na to, kolik knih s tímto tématem už bylo napsáno, nemůže přijít nic nového, avšak právě Jodi se to podařilo. Mám pocit, jako bych ten příběh prožila, ne jen četla. Je to dechberoucí, reálné a zkrátka nemůžete přestat číst. Byla jsem plně pohlcena příběhem a sžita s postavami. Jodi jde opravdu až na dřeň, na samé dno vašich emocí, odkud se budete těžko zvedat. Zkrátka jedinečný čtenářský zážitek od začátku do konce.
Myslela jsem si, že vím, do čeho jdu, že jsem na to po všech knihách připravená a že už mě to nepřekvapí, ale netušila jsem, že to bude tak živé, bolestné a realistické. Nebudu nic předstírat, opravdu mne chytla za srdce, vlastně mi ho zlomila na milion kousků. Nemohla jsem myslet na nic. Na nic, jen na tu bolest. I přesto, že jsem velká citlivka a plačka, nebrečela jsem. Nedokázala jsem to. Ne že bych neměla city, ale byla jsem tak na dně a naprosto vysátá, že jsem místo slz jen lapala po dechu, rozdýchávala to, koukala na to s otevřenou pusou a dalo mi práci vstřebat a uvěřit, co čtu. Dostane vás to zevnitř, vytrhne vám to srdce, a to takovým způsobem, že se z toho budete dlouho vzpamatovávat.
Brilantně napsané, napínavé a strhující. Nikdy na tuto knihu nezapomenu. Je to víc než dobrá kniha. Nejlepší, co jsem letos četla a jedna z nejlepších, co jsem vůbec kdy četla.