Vypůjčený čas
Zuzana Strachotová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534546/bmid_vypujceny-cas-65f8421530a97.jpg
4
164
164
Vypůjčený čas série
1. díl
Co dělá člověka člověkem? Sofie Adlerová ztratila doslova vše. Svět, který znala. Lidi, které milovala. Dokonce i vlastní identitu. Namísto půl roku strávila v kryogenní stázi víc než sto šedesát let. Střet s realitou je devastující a její existence se brzy smrskne na pouhé lékařské pokusy. Až do chvíle, kdy ředitelka vývoje bionických organismů zatouží posunout svůj výzkum umělé inteligence dál. Jak přesvědčit společnost, že bioroidi mohou být stejně dokonalí jako lidé? Nejvyšší představitelé technokratické korporace IGMET potřebují důkaz. A na kom jiném vyzkoušet, nakolik lidský může bioroid být, než na osobě, která oficiálně ani neexistuje a navíc je tak odlišná? Ichirův úkol je vlastně jednoduchý – najít způsob, jak ji začlenit do společnosti. Jenže Sofie má vlastní hlavu i plány a rozhodne se technologickému městu ukázat, že nic jako utopie neexistuje. A je jedno, zda jí v cestě budou stát lidé nebo bioroidi. Ichirova naprogramovaná mysl není na nic z toho připravena a zákonitě tak musí dojít ke střetu. Dokud se v něm nezačne rodit vlastní úsudek... celý text
Romány Literatura česká Sci-fi
Vydáno:
2023
,
Audioteka
, Epocha (ČR)
Interpreti: Pavel Soukup
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Jaké to milé překvapení! Pravdou je že se mi autorka hodně trefila do žánru, ale snažím se hodnotit co možná objektivně.
Jak už psal Al3x4nd3r okamžitě se mi vybavil Detroit : Become human, jedna z mých nejoblíbenějších her a měl jsem chuť si ho zase znovu zahrát :D. Taktéž zápletka s rozmrazením z cryostáze je byť trochu otřepaná, ale velmi čtivá a chtělo by to velké neumětelství aby to spisovatel vyloženě zmrvil. Děj krásně odsýpá, popisy světa jsou zdařilé a drží čtenáře v obraze. Romantická linka se taky povedla, hlavně to že autorka netlačila na pilu.
Pravdou ale zůstává, že ne všechny aspekty knihy se mi líbily. Třeba to až hysterické lpění na tom, že člověk nesmí ani v nejmenším projevit city k bioroidovi (což je podle mě strašně špatně zvolené označení, ale chápu že autorka chtěla být za každou cenu originální...), ale na druhou stranu se snaží docílit toho aby byli bioroidi co možná nejvíc podobní lidem? Co je to za logiku? V jedné scéně je dokonce morfenomenální problém, že malá holčička měla ráda svojí bioroidí vychovatelku. To je stejné jako kdyby jste dali malé holčičce oživlou barie a řekli, že jí za každou cenu nesmí mít ráda.... ehmm ehmm. Taky mi trochu vadilo, jak moc dlouho autorka zpočátku napíná čtenáře, než se dozví kolik že to hrdinka těch let spala. Možná by mi to nevadilo tolik, kdyby se Sofie chovala trochu jinak. Například si ani jednou neřekla o právníka atp. Prostě mi přišlo, že v některých situacích bych se já choval úplně jinak....
Nakonec je tu ten konec. Jak už tady někteří psali, je to také sfouknuté s nedořešenými linkami, ale pravděpodobně bude další díl, takže to jako vyloženě zápor neberu. Celkově je kniha zdařilá, bavil jsem se u četby/poslechu a mohu ji doporučit.
Napad i pribeh vyborny. Ctivost knizky taky. Ale ja uz jsem tak rozmlsana, ze na 5 hviezd to u mne neni.
Už když jsem viděla tu obálku a název knihy jsem věděla, že tuto knihu si musím přečíst. Jsem moc ráda že mě kniha nezklamala!!! Od začátku a do konce to byla skvělá jízda. Přemýšleli jste někdy nad tím, že by jste se probudili o několik stovek let později? Tedy přesně o 167? Říkáte si, že svět bude jiný? Tak v této knize je svět vzhůru nohama:-)) Nežijí zde jen lidé, ale i bioroidi. Hlavní hrdinka se probouzí v jiném světě než se původně probudit měla. Co se stalo? Kde se vyskytla chybička?? Jak to všechno zvládnout aniž by se z toho člověk zbláznil?Odpovědi najdete v této napínavé sci-fi/detektivní knížce.
Pokud by bylo pokračování této super knížky, určitě budu mezi prvními:-)))
Vypůjčený čas je skvělý nejen v tom, že je čtivý, což autorka předvedla už v předchozí sérii, ale je také skvělým mixem scifi příběhu propojeného s tím detektivním.
Zuzana Strachotová prostě umí a myslím si, že se s lehkostí dokáže vyrovnat i zahraničním spisovatelům. Díky svým nápadům bez nesmyslných kombinací působí její příběhy lehce a opravdu čtivě.
Za sebe rozhodně doporučuji a přeji příjemné počtení.
Zajímavě stvořený svět budoucnosti. Lidé slepě dodržují nastavená pravidla, jejich IQ kleslo a umělá inteligence vše zachraňuje. Doufám, že AI bude pro lidstvo něčím lepším.
Novinka od autorky mě zaujala svou anotací a když jsem měl možnost knihu pořídit ve slevě, neváhal jsem. Ač předchozí kniha mě bavila o hvězdu méně, dal jsem autorce šanci. Je vidět, že kniha vznikala dlouho, propracovaný svět i hlavní hrdinka Sofie probuzená po století a půl od zmrazení, kdy byl nalezen lék na její jinak smrtelnou nemoc, byly vymyšleny pěkně.
Sice se nedozvíme úplné podrobnosti, ale hlavní premisy zničené Země, kde zůstalo oslabené lidstvo v několika megapolích postavených na futuristické technologii a práci bioroidů, byly velice zajímavé a poznávali jsme to společně se Sofií. Cizí jména ostatních postav trochu stíraly českou stopu, ale třeba to byl záměr. Narážky na světovou popkulturu čtenáře sci-fi nepřekvapí, někde jsou narážky pak přímo jmenovány. Vůbec to nerušilo, naopak mi to dodávalo punc sounáležitosti s naším světem.
V druhé polovině se děj už ubíral klasickou stopou sci-fi detektivky hrdinky a generického záporáka, která je tak populární. K závěru se vyjadřovat nebudu, ale ty čtyři hvězdy si kniha jako celek zaslouží. Kniha se četla rychle a neměla zbytečné zákruty.
Přestože kniha splňuje všechny kvality správné oddechovky, hrozně to pokazil konec. Nechci tu psát spoiler, proto jen prozradím, že tam v rámci hraní na city čtenáře, udělají hlavní hrdinové naprostou kravinu, protože ve správné knize přece musí nějaká vedlejší postava umřít nějakým tragickým způsobem. A to, jak se tam vysvětluje původ hlavního zlouna, může směle závodit s logikou rekonstrukce Cimrmanovy operety Proso.
Zuzku znám a už jsem od ní přečetl s radostí třeba dystopických Devět dní. Zde je to ale přeci jen něco jiného. Zde na Vás hned v úvodních vteřinách vyskočí Asimovské sci-fi. A to, musím říct, je na české poměry hodně velká výzva.
Ta se ale vyplatila, protože hned od prvních sekund tu autorka válí fantasticky čtivým románem. Co naplat, že námět není nic vysloveně objevného. Čte se to dobře. Hlavní hrdinka se objeví v poměrně vzdálené budoucnosti. Poznává svět, který se dost změnil. Seznamuje se s androidy, které byste od živého člověka nerozeznali a snaží se přežít. To tedy především.
Námět je pak sci-fi střihnuté s detektivkou, což je tradičně skvělá kombinace. Hlavní postava Sofie sice nejdřív koná a až pak přemýšlí, ale i přesto ji a jejího parťáka Ichira budete mít rádi. Líbí se mi Sofiino sžívání s novým světem trošku po vzoru Demolition Mana. Nejednou jsem se i zasmál. Stejně tak se mi líbil i vývoj děje, jakým se to začalo ubírat, že jsem neměl důvod přestat, dokud jsem nezaklapl poslední stránku. Za mě tedy naprostá spokojenost.
Sofie je probuzena z kryospánku po 167 letech, aby zjistila, že svět je úplně jiný a zbytky lidstva mají změněnou DNA čili křehká těla a slabé kosti a většinu fyzické práce zastávají bioroidi. Sofie má být klíčem k nalezení léku k posílení DNA a zároveň využita k interakci s bioroidem posledního typu, který se učí komunikovat s lidmi a chápat způsob jejich myšlení. Postupné poznávání nového světa, Sofiina vzájemná interakce s Ichirem i její "supermanovské" schopnosti jsou napsány velmi čtivě. Napínavé je i akční finále v městské vodárně. K zamyšlení vedou úvahy o právech bioroidech a jejich postavení ve společnosti. Pokud bude druhý díl, ráda si ho přečtu.
Kniha Vypůjčený čas mě ovšem naprosto dostala a musím konstatovat, že je to prostě "peckovní" čtení! Čtivý a napínavý příběh, který se do detailů popasoval s vymoženostmi i nedostatky budoucnosti, mě "vcucnul" už od první stánky a v podstatě mě nenechal knihu odložit. Nezajímalo mě okolí, nepotřebovala jsem jíst ani pít, možná jsem i místy ani nedýchala, potřebovala jsem jen vědět, jak tohle všechno dopadne.
Nemůžu jinak, musím to napsat - je to prostě BOŽÍ! Bála jsem se, že to možná bude moc odborné (co je robot vím, ale zde jsou i bioroidi), ale je to tak dobře napsané, že i já pochopila vše. A nejlepší na tom všem je, že se u knihy i usmějete (tedy aspoň já ano, protože je tu i pár odkazů k mému oblíbenému filmu Demolition Man).
A i když věřím, že se autorka s knihou jistě hodně natrápila, za sebe říkám, že výsledek je parádní a jsem moc ráda, že spatřil světlo světa!
Hlavní hrdinka se nechá uspat ve stázi vzhledem ke své nemoci a čekání na léčbu ale co když se nevzbudí za čas, na kterém se dohodli? Ale o desítky let později? Probouzí se tak úplně do jiného světa.
Jak se s tím vším okolo popasuje? Dokáže se po takové době začlenit?
Hned od začátku mě děj knihy vtáhl do sebe, autorka má perfektní představivost a skvěle vykresluje technologie a život v budoucnosti Nebo, že by Zuzka byla návštěva z budoucnosti a ví, jak to tam bude chodit?
Rozhodně toto dílo musím označit za čtivé, propracované a bezesporu zajímavé! Taky se sci-fi začínáš nebo se mu chystáš dát šanci? Tak přesně tento titul je ten pravý!
Těším se na pokračování .
Většinou omáčky v knihách nemám ráda. Tady bylo hodně popisů, pocitů, ale rozhodně jsem je nepřeskakovala. Čtivé a dobře popsané současné problémy lidské společnosti v sci-fi díle. Je jedno ve kterém jsme století, zda čteme historickou knihu, současný román nebo sci-fi, lidé se nemění, a líbí se mi, když to autor umí zprostředkovat. Doufám, že druhý díl je už na cestě. Už se těším na intriky, které mají přijít (hádám, že ano). :)
Kniha je plná akce a zvratů, které vás rozhodně nenechají chladné. Zuzka má ten dar, který čtenáře nutí číst dál a dál, dokud nejste na samotném konci. :-)
Troufám si říct - pokud se mezi vámi nachází někdo, kdo nemá moc v lásce scifi (tak jako já), Vypůjčený čas by mohl být skvělým začátkem. Téma umělé inteligence je dle mého názoru již docela aktuálním tématem a kdo ví, brzy možná bude i součástí našeho života.
Další povedený počin této autorky. Námět není sice originální, ale Zuzka ho zpracovala skvěle.
Mladá žena Sofie je probuzena ze stáze po 167 letech, v níž původně měla setrvat jen 6 měsíců. Ocitá se tak ve světě, který je pro ni velkou neznámou. Pro začlenění se do společnosti je jí jako společník přidělen bioroid nejnovější generace Ichiro. Aniž by to oba tušili, stanou se součástí sociálního experimentu.
Skvělé a promyšlené scii-fi bez zbytečných vysvětlujíícch techno-pasáží je napsána neuvěřitelně čtivě a s lehkostí, ač se dotýká mnoha palčivých otázek (morálka, "dobro" konané v zájmu lidstva, korupce). Od první stránky mě vtáhla do děje a já bych nejradši odložila vše, abych se mohla plně ponořit do příběhu dívky, jež byla o sto šedesát let později probuzena ze stáze ve světě, který je absolutně odlišný od všeho, co kdy znala. Pro ostatní je jen testovacím subjektem, ať už lékařským nebo sociálním experimentem. Nikdo se nezabývá jejími pocity. To však neznamená, že by kniha postrádala emoce. Naopak, je jich plná a díky nim se čtenář snadno vcítí do hlavní hrdinky a prožívá s ní vše. Bylo to skvěle vymyšlené, velmi uvěřitelné a úžasně napsané.
Tahle postapo kniha na mě dýchla hetešovským stylem a to hlavně ze začátku. No, a pak to trochu sklouzávalo k červené knihovně. Naštěstí se románek mezi člověkem a bioroidem nekonal. Ale co nebylo teď, může být i příště. Každopádně je kniha velmi povedená, lehce čitelná a hlavně baví.
Tak tohle bolelo. Hodně. Fyzicky i psychicky. Člověk by si ani netypnul kolik smutku a bolesti se kůže ve sci-fi knížce skrývat. No...Zuzka opět nezklamala a přišla s božím a silným příběhem, který nás nejenže přenese do vzdálené budoucnosti plné technických vymožeností, strojů, robotů a techniky, o které se nám může leda tak zdát, ale nastavuje i zrcadlo celé naší, minulé a rozhodně i budoucí generaci. Skvěle zobrazuje rozdílné kastovní systémy, rozdílnost lidských povah, používání a zneužívání moci ve prospěch svůj i pokroku a lidskou zaslepenost v případě, kdy chce jeden dosáhnout svého cíle aniž by se ohlížel na následky nebo bral v potaz city a důstojnost ostatních. Právě o důstojnost a svobodu je totiž v tomhle příběhu hlavní hrdinka připravena a degradována na to nejnicotnější s čím lze zacházet.
S autorkou jsem před lety uspořádala stream o jejích předchozích knížkách.
Jak se dostat do budoucnosti o téměř 180 let dál bez použití stroje času? No nechat se zmrazit a chvíli počkat, až vynaleznou lék na do té doby nevyléčitelnou chorobu. Akorát ten lék měl být do půl roku hotový. Nějak se to vymklo. A my už sledujeme příběh poněkud opožděně rozmrazené a vyléčené (s nepatrnými vedlejšími účinky) Sofie. Nikdo na ni nebere ohledy, pro jedny je skvělý genetický materiál pro zregenerování oslabeného zbytku lidstva (no čtvrtá světová udělala svoje) a pro další zase pokusný objekt pro testování interakce s biorody páté generace (jsou jen dva, zatím). Ichiro, bioroid téměř k nerozeznání od člověka, je Sofii přidělen, aby ji seznámil s pro ni novou podobou světa a jeho fungováním díky technologiím, robotům a biorodům. Vzájemně k sobě hledají cestu a vzájemně se obohacují. Není to ale žádná love story, je to pěkně akční, postav je tu více a každá má své cíle nebo svá tajemství. Sofie se snaží zjistit, proč ji zapomněli ve stázi. Smála jsem se nahlas při popisu byrokratických postupů, kdy vám hoří koudel u zadku, ale bez ID se pomoci nedomůžete.... Málem jsem se dusila pod vodou rezervoáru, kde číhá nebezpečí. A vzhledem k tomu, že mám slabost pro R2D2 a BB-8, tak jsem zamáčkla i slzu. Super knížka!
Štítky knihy
roboti budoucnost umělá inteligence, AI české sci-fi sci-fi
Tak nevím, ale přijde mi, že jsem asi četl úplně jinou knihu než ostatní recenzující. Vypůjčený čas má sice dobrou dynamiku příběhu, lehce se čte, jenže zároveň je naprosto plytký, povrchní, logika v něm opakovaně dostává přes zadní část těla, postavy působí nepřesvědčivě a pokud se v určitých scénách mají chovat emocionálně, působí jako loutky a prostě jim nevěříte ani to málo, co by se za nehet vešlo. Celé jakoby to vlastně byla knižní obdoba letního marveláckého blockbusteru, tedy něco ve stylu přečíst, zapomenout, tečka, jenže marvelácké filmy člověka nenechají zklamaného z ohromného množství nedořečeného a nezodpovězených otázek. Nedovařený knedlík, za sebe nedoporučuji.