Vytoužené dítě
Catherine Chidgey
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/329838/mid_vytouzene-dite-CZi-329838.png
3
73
73
Německo, 1939. Dvě děti sledují, jak jejich rodiče pomalu zabředávají do záhadných soukolí moci. Siggi žije v prostředí blažené nevědomosti měšťáckého Berlína. Její otec, cenzor, zásadně nepoužívá slova jako „slib“, „láska“ nebo „milost“). Erich je dítě žijící poklidným venkovským životem, ale trápí ho podivné otázky, na které nezná odpověď. Tisíckrát deklamovaná naděje Němců na skvělou budoucnost se začíná hroutit a děti nalézají dočasné útočiště v opuštěném divadle uprostřed Berlína – nebo lépe řečeno, toho, co z něj zbylo. Ze všech oken visí bílá prostěradla a po celém městě se mluví o kapitulaci. Dny, které Siggi a Erich strávili spolu, zformovaly celý jejich další život. Tajemný vypravěč střeží jejich přání a touhy. Vidí to, co vidí, cítí, co cítí, a přesto se z trosek národního snu začíná pomalu ozývat nový hlas.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2018 , OmegaOriginální název:
The Wish Child, 2017
více info...
Přidat komentář
Musím se přiznat, že k Vytouženému dítěti jsem hledala cestu poměrně dlouho. Kniha je napsána dost zvláštním způsobem, kdy je celý příběh vypravován tajemným vypravěčem, vytouženým dítětem. To sleduje osudy nejen dvou hlavních hrdinů, venkovského chlapce Ericha a berlínské dívky Sieglinde, ale také celého německého národa, od počátku války,
přes vpád amerických a ruských vojsk, rozdělení na západní a východní část, až po znovusjednocení země.
Kniha není nikterak napínavá. Myslím si, že ne každému sedne, ale mně se nakonec celkem líbila a určitě stojí za přečtení. Bylo zajímavé sledovat vývoj společnosti, obyčejného obyvatelstva od hrdého, propagandou zblblého národa, po zlomené trosky, smiřující se s porážkou a nástupem nového režimu. Závěr knihy měl pak díky několika zápletkám a finálním rozuzlením i trošku větší spád než začátek.
Z knihy jsem měla rozporuplné pocity. Za prvé se mi nesmírně líbila obálka knihy a samotný námět, protože zrovna osudy lidí za druhé světové války mě berou a válka z pohledu dětí zvlášt. Přesto ubírám hvězdu a to styl psaní. Text je strašně nečtivý a myslím, že hodně lidí odradí, některé pasáže jsou zbytečné, nemá to spád ani chut. Musela jsem číst na přeskáčku a vlastně se mi líbil až konec knihy.
I navzdory formě je ten příběh tak omračující a podmanivý, že si mě získal. Osudy dvou dětí, láska, ukázka jak fungovala propaganda Hitlera a v závěru postava Vytouženého dítěte. Něco bylo mrazivě kruté i krásné na té knize, že i přes formu psaní je krásná.
Román přináší osudy dvou dětí, vychovávaných rodiči, kteří uvěřili Hitlerovi. Jejich osudy se protnou na konci války v Berlíně, kdy přežívají v riunách a skrývají se před Rusy. Zprvu jsem nechápala nesmyslné básně na začátku kapitol, ale když jsem se pak dočetla, že dívčín otec, mistr vystřihovánek, pracoval jako cenzor, vše mi bylo jasné.
Spoiler: Škoda, že se jakýsi happyend uskutečnil až po padesáti letech.
Přemýšlela jsem o tom, kolik knih vydávaných v současnosti se vrací do válečných let - Zlodějka knih, Pekařova dcera, Sůl moře, Zlomení andělé, Švadlena z Dachau, Dopisy, které nikdo nečetl; Pět dílků pomeranče; u nás Hana a Slepá mapa. Je to určitě pochopitelné, protože válečné situace do příběhu vždy vnesou onu krizi a katarzi, kterou by neměl postrádat žádný zajímavý příběh. A my čtenáři tak máme možnost octnout se díky zkušenému autorovi v době, kterou většina z nás určitě nezažila, ale přesto bychom o ní měli něco vědět.
Všechny knihy, které jsem vyjmenovala, jsem také četla. Každá z nich je jiná a každá mě nějak obohatila. Vytoužené dítě tak jen pokračuje v té dlouhé řadě a já žasnu třeba nad dokonalostí německé propagandy - exkurze do továren jsou příkladné. Výchova ve škole mi připomněla, že každý režim dětem zlidšťuje své "velké muže" - my jsme zase vyprávěli rodičům o dobru, které konal soudruh Lenin (naštěstí už ne Stalin). Poválečný vývoj rozděleného Německa a osud hlavních hrdinů, který vlastně určila matka jednoho z nich . . .
Určitě doporučuju, i když je to čtení těžké a neveselé.
Často slýchám, že čtenáře, kteří berou do rukou knihy od nakladatelství Omega, zlobí jejich překlady. A protože mě zaujala novinka Vytoužené dítě od Catherine Chidgey, rozhodla jsem se tomu podívat na zoubek…
Siggi vyrůstá v Berlíně spolu s matkou a svými dvěma sourozenci. Její otec je cenzor. Z listin a dopisů vyřezává slova, která se do nich takříkajíc nehodí. V jejich bytě, ostatně jako ve všech spořádaných německých rodinách, najdete na stěně obraz Adolfa Hitlera, muže, ke kterému vzhlíží. Siggi dokonce okusí členství v Hitlerjugend, které však zaniká okamžikem, kdy se její domov hroutí k zemi a spolu s ním i celý její dosavadní život.
Erich vyrůstá na venkově nedaleko Lipska a od narození je velmi tichým a přemýšlivým dítětem. Jeho otec odešel do války, a tak je právě na něm, aby matce pomohl v hospodářství, tam, kde je potřeba. I on je vychováván v úctě k Führerovi a je odhodlán položit za něj svůj život. Těsně před tím než dojde ke kapitulaci, zjistí Erich nepříjemnou a bolestnou informaci, týkající se jeho života. Ta ho přiměje odcestovat. Jeho cílem je bojovat za Adolfa Hitlera do posledního dechu.
Ve zničeném Berlíně nachází Siggi, která ho zavede do svého úkrytu. Jejich setkáním vznikne pouto přátelství a lásky. Je jen otázkou, do jaké míry je pevné a kolik toho vydrží…
Úplně na začátek musím pochválit krásnou obálku, která koresponduje s přebalem knihy. Kniha má 406 stran a je rozdělena do čtrnácti částí, v nichž jsou umístěny jednotlivé kapitoly, odehrávající se buď v Berlíně, nebo u Lipska. Každá z těchto částí je uvedena krátkou básní, ze které jsou vynechána některá slova. V průběhu čtení se na některých místech objevuje postava vypravěče, který však není přítomen permanentně. Objevuje se ve chvíli, kdy nás zavádí do minulosti, aby osvětlil nějakou stávající situaci v textu, popřípadě v některých konkrétních momentech, které komentuje ze svého pohledu.
Prostředí je dle mého názoru vykresleno autorkou velmi pěkně a myslím si, že pro představu čtenáře je zcela dostačující. Obě hlavní postavy jsem si oblíbila, byly nesmírně statečné a každá z nich pro mě v průběhu čtení získala jiný význam. Siggi byla ztělesněním klasické německé výchovy té doby, možná předčasně dospělá, než by ve svých dvanácti letech musela být. To, že je prakticky ještě pořád dítětem se do jisté míry projevilo až ve chvíli, kdy se jí otočil život vzhůru nohama. Naopak Erich byl v mých očích ztělesněním dětské naivity a dobromyslnosti, přestože i na něj dopadal vliv dané doby. A takovou tu předčasnou dospělost, jsem zaznamenala až ve chvíli, kdy odjížděl a následně se setkal se Siggi.
Co se mi ale naopak nelíbilo, je fakt, že příběhu chybí čtivost. Text je pro mě jako čtenáře velmi málo poddajný, těžko uchopitelný a kniha při čtení neodsýpá tak, jak by mohla. Tím, že si čtenáře nedokáže podmanit a připoutat ho k sobě, snižuje podle mého názoru hloubku prožitku a dojem z celého díla. I přesto, že jde o velmi silné téma, které má nesmírnou hloubku. Takže v konečném výsledku se můj čtenářský prožitek smrsknul do posledních 120 stránek.
I přes výše zmíněné zápory knihu k přečtení doporučuji. Nabídne vám velice silné a zajímavé téma, které vás určitě zasáhne. Pouze předesílám, že se nečte úplně snadno a budete si s přelouskáním této krásky muset dát přece jen trochu práci.
Začala jsem číst.....a ne, nejde mi to. Nepřekonám pocit, že mi tu někdo dává politické školení. Ten úmysl trčí z každé další věty. Ano, fašismus byl špatný. I velcí náckové byli kdysi rozmilá robátka. Propaganda je pro lidský mozek ničivá, ať už je jaká chce. Potírat osobnost člověka, to ve svobodné společnosti nelze. Knihu odkládám, postrádám v ní příběh bez podsouvání myšlenek.
Napsat toto hodnocení je pro mě velmi těžké. Velmi oceňuji hlavní myšlenku knihy. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že prostým Němcům se za války a hlavně ke konci a po ní nežilo snadno, že také čelili brutalitě některých osvoboditelů a mnozí z nich byli trestáni za něco, co nebyla jejich vina. V tomto směru jsem ráda, že jsem knihu četla a je to další střípek do mé mozaiky o světe.
Ale zpracování bylo víc než zvláštní. Střídání dvou různých forem vyprávění bylo pro mě velmi matoucí, časem jsem si zvykla. Celý příběh je divně vystavěný, nevím, nakolik utrpěl během překladu, nebo je to skutečně autorský počin. Některé "myšlenky" jsem vůbec nepochopila, proč jsou v knize, nebo kam tím autor míří. Stejně tak se domnívám, že název je buď zavádějící nebo špatně přeložený.
Kniha o válce, tentokrát očima Němců, které dokázal Adolf Hitler přetvořit k obrazu svému. Je to pěkný příběh, nelituji přečtení, zejména poslední třetina knihy se mi líbila nejvíce. Příběh je vyprávěn kapku zvláštním způsobem, občas se v příběhu vyskytuje třetí vypravěč. To mi trochu vadilo, ale zvykla jsem si.
Válka je vždy hrozná, pro obě strany !!
Nebylo to špatné, ale bylo to jiné, zvláštní. Neobvyklý způsob vypravovani třetí osobou.. občas mě místy kniha nudila, jindy jsem se ztrácela v ději a textu.. každopádně bylo to zase jiné, z pohledu ,, řádného,, Němce a ,,vymivani,, jejich mozků tehdejší ideologii. Pak se člověk nemůže divit, že měli Fuhrera rádi a podporovali ho, což následně vedlo k tomu, co všichni dobře známe..
Nádherný příběh, který je současně dojemný, smutný, překvapivý a vlastně i děsivý. Donutí vás zamyslet se nejen nad tím, co běžné německé obyvatelstvo za války zažívalo. Určitě stojí za přečtení. Zanechá ve vás stopu.
Zvláštní způsob vyprávění. Třetí osoba jakoby zároveň byla i nebyla na místě a v času děje. Zamýšlela jsem se dříve někdy nad tím, jak prožívali obyčejní, řadoví Němci válku a jak viděli "svého Vůdce"? Ani ne...ale po přečtení tohoto románu na to stále ještě myslím...dochází mi, že každá doba je poplatná režimu, že nonkonformismus dneška je také jen normou, že vždy v dějinách jsme něčemu věřili a potřebovali věřit a že i ti pitomí Němčouři, kterými tak opovrhujeme, byli prostě jen přesvědčení, že Hitler pro ně dělá to naprosto nejlepší a že zabíjení a vybíjení jiných ras je správné. Stejně jako naši předci věřili, že církev pro ně dělá to nejlepší, jako naši rodiče věřili, že Strana pro ně dělá to nejlepší a stejně jako ruští osvoboditelé věřili, (spoiler) že brutálně znásilnit (nejen) německé holčičky je správné... Názory lidí i národů se mění a je to tak v pořádku. Zpět ke knize: pro mě to byl zážitek. Opravdu hodně jiné příběhy z Války. Vyhovovalo mi skoro vše, až na to, že místy bylo trošku moc filozofování...V každém případě mi dala víc, než si vzala, proto ode mě dostane 4 hvězdy.
Vytoužené dítě
Silný příběh, velký potenciál, ale pro mě špatně napsaný. Do půlky knihy bych řekla až nečitelný. Druhá půlka to trochu vylepšila, ale celkový dojem z knihy už nevymizel. Příběh byl na začátku nezajímavý, pasáže o německé propagandě sice poučné, ale strašně rozvleklé, a styl psaní mi vyloženě nesedl. Až s končící válkou vyprávění nabralo spád a konec byl čtivější a mnohé vysvětloval. Pokud máte rádi umělecký styl, zkuste to, ale já už se ke knize určitě nevrátím.