Vzpomínka na Zemi
Liou Cch'-sin
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386165/bmid_vzpominka-na-zemi-zrg-386165.jpg
4
1062
1062
Vzpomínka na Zemi série
< 3. díl
Velkolepé finále nejoceňovanější sci-fi série současnosti. Závěrečný díl epické trilogie Vzpomínka na Zemi. Půl století po Bitvě soudného dne mezi lidmi a Trisolarany stále trvá napjaté přiměří, jehož zárukou je fundamentální princip temného lesa. Země díky trisolaranským technologiím zažívá dosud nevídanou éru prosperity. Lidská věda postupuje mílovými kroky kupředu a Trisolarané zase přejímají pozemskou kulturu. Zdá se, že obě civilizace budou záhy schopny rovnoprávně koexistovat v míru bez strašlivé hrozby vzájemného zničení. Lidstvo ve zlatém věku má však sklon k samolibosti. V nové éře se z hibernace probouzí Ccheng Sin, letecká inženýrka z jednadvacátého století. Přináší s sebou informace o dávno zapomenutém projektu z počátku trisolaranské krize a sama její existence může narušit křehkou rovnováhu mezi oběma světy. Dosáhne lidstvo ke hvězdám, nebo zahyne už v kolébce?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2018
,
Host
Originální název:
三体•III•死神永生 (Death's End), 2010
více info...
Přidat komentář
Takový ten pocit, když dočtete knihu -- v tomto případě trilogii -- zavřete ji a ještě pár minut nad jejím koncem přemýšlíte.
Jak je život pomíjivý až nicotný.
Finále trilógie bolo proste úžasné, viac k tomu nemám čo dodať. Jedna z najlepších vesmírnych sci-fi sérií, čo som kedy čítal.
Postavu Sin si tato série opavdu nezasloužila. Jinak není nic zásadního k vytknutí.
Tolik nápadů. A tak pěkně podávané, postupně rozbalované. Bubliny vícerozměrného prostoru, Tchien-mingovy pohádky, černá doména... prostě paráda. Někdo zmínil, že by to stačilo na několik knížek, nutno souhlasit. I tak mi trilogie nepřijde "přeplácaná", umožňuje to obrovskou gradaci.
Doporučuji. Pro mne je to jedna z nejlepších sci-fi, jaké jsem kdy četl.
Tak. A je dočteno. Musím říct, že třetí díl jsem přečetl asi nejrychleji, i když je nejdelší. Asi je to tím, že už jsem se adaptoval na způsob autorova vyprávění a na rozsáhlost celého příběhu (jak lidskou, tak časovou).
Tleskám autorově představivosti a umění vyprávět příběh tak spletitý a košatý, kde vše má své místo, i když se to kolikrát vyjeví až zpětně..
Teorie Temného lesa je opravdu zneklidňující a Vesmír už pro mě nikdy nebude stejný jako dřív.
Čím víc vědeckofantastických nápadú, tím lepší sci-fi. Pokud s tím souhlasíte, je tohle ta kniha, kterou chcete číst. Kdyby se každý nápad dobře rozepsal vystačilo by to na několik knihoven, vytapetování bytu, podložení nohy u vrklajícího se stolu a na pár měsícú bych nemusel utrácet za hajzlpapír. Jenže je to nahuštěné v jedné byť asi sedmisetstránkové knize a vše ostatní je tomu obětováno. Příběh? Lidstvo řeší nějaký problém většinou spojený s tím, že ho ohrožují emzáci, lidstvo problém dříve nebo později vyřeší a objeví se nějaký další, jedeme repete. Postavy? I strašák co se dával dříve na pole je přesvědčivější než postavy z knihy, jen jejich existence je podobně účelová. Aby hrdinové nepromeškali všechny autorovi nápady tak například hlavní hrdinka hybernuje v knize asi desetkrát a prohybernuje se tak z blízké budoucnosti až snad do konce času, to už bylo až poněkud trapné. Přitom potenciál by tu byl, mnoho dobrých částí, které se nerozvinuly, mnoho někdy lepších jindy horších nápadú a jejich jepičí život.
(SPOILER)
Když už mě překvapil druhý díl, který byl úplně jinde než první, tak přišel třetí. Tohle graduje tak parádně, že to ani není možné. Nejen, že je kniha velmi čtivá, ale je i dobře strukturovaná a příběh se vám odkrývá postupně. Po malých doušcích. Hezky pomalu a precizně. Skvěle se tak buduje příběh a tajemno okolo nových objevů a zvratů. Musím pochválit i překlad do češtiny, kdy se kniha četla o mnoho lépe, než předchozí dva díly.
Velmi mne baví, jak autor odvypráví kousek příběhu a v další kapitole se vrátí o kousek nazpět a ukáže příběh z jiného pohledu a ono vám to najednou postupně začne vše do sebe zapadat. Těch nápadů a nových světů/časových linií zde bylo tolik, že to nelze ani spočítat. Přenesení čtenáře do světa knihy zde zkrátka bylo prvotřídní.
Luo Ťi nelze nemilovat. To je opravdu postava, která, když se objeví na scéně, víte, že to děj posune o mílové kroky kupředu. Naopak, postava, která byla na facku už od první chvíle, co se objevila, byla bohužel postava hlavní – Čcheng Sin. Namyšlená, sebestředná p**a, která zkazí, na co sáhne. Mnohem více sympatií si u mě získal Thomas Wade. Nebýt jeho, Sin by v ději skončila po první kapitole.
Občas se v knize objevily nelogičnosti a naivita – nevím, zda jen postav, nebo i přímo autora knihy. Protože připravovat několik desítek let jedno dvě řešení (ostatní zavrhnout nebo rovnou zákonem zakázat) na ochranu Sluneční soustavy a pak být překvapen, že vlastně zkáza nepostupuje stejně jako proběhla jinde, je opravdu naivní.
Černá doména hodně zajímavé téma. Stejně tak druhy pohonů. Trochu mne mrzí, že se to neposunulo ještě dále – kromě rychlosti světla představit úplně jiné možnosti pohonu, příp. více se zabývat manipulací nejen prostoru, ale i času.
Zkoumání čtvrtého prostoru mělo tak dobře našlápnuto, ale vytratilo se tak nějak do vzduchoprázdna :). Podobně jako Jün Tchien-mingovy Pohádky. Čekal jsem, že třeba Gravity a Blue Space využijí znalostí čtvrté dimenze a přijdou s nějakým plánem. Když už tak snadno vyřadili kapky. Dešifrování pohádek bylo opět trochu zklamání. Řešení od Sin a Aj stejně vycucané z prstu jako všechna nesmyslná zamítnutá předchozí – ale jejich bylo správné. Nikdy nevyřešené obrazy přitom byly jasné na první dobrou a „neperspektivní“ princ Hluboká voda milion dalších řešení, než že se jedná o konstantní rychlost světla (300 tis. km/s), která nakonec nebyla tak konstantní, jak se tvrdilo (viz černé domény a brázdy).
A ten prvek lásky mezi Čcheng Sin a Jün Tchien-ming? Hahahaha. Tak to jsem jim vážně nežral. To bylo tak na sílu, že když se Sin celou knihu hnala za Tchien-mingem a nakonec musela „19 mil. let“ strávit s někým jiným, ani ji to nepřišlo divný. Ještě vtipnější na tom je, že když Aj pár stránek letěla po Kuan I-fanovi a postupně si budovali nějaký vztah, najednou střih a „výměna manželek“.
I přes pár chybek a problémů, na které v knize narazíte, si dovoluji tvrdit, že je to jedna z nejlepších sci-fi, kterou za poslední dobu budete držet v ruce.
Vynikající, druhý a třetí díl trilogie jsou jedny z nejlepších věcí co jsem četl.
Musím dát 5 hvězd, nemohu jinak....Já tak skoupí na plný počet (páč nemohu např. k Pánovi prstenů, nebo Zelené míli posadit jen tak nějaké dílo že) .
Jak už psala jaroiva ,,Grand finále celé trilogie" a já se pod její komentář mohu podepsat.
,,Jestli sis milý čtenáři myslel, že tvoje fantazie, abstrakce a celkový nadhled byli napnuté do krajnosti, musím tě zklamat. Tento třetí a podle mě nejlepší díl série posune stavidla tvojí představivosti do míst, o kterých jsi ani nevěděl že je máš"
Hz
Chvíli jsem se bál přiznávám, že už to bude pro mě neuchopitelné, ale autor naštěstí věděl kdy přestat a krásně spojil osudy, lásky a ztráty. Posledních pár stránek jsem dočítal/doposlouchal s lehkým pocitem neskutečna, svírání v krku a těžkosti v břiše. Přiznávám, nějakou chvilku mi trvalo než jsem to celé strávil. Není zde žádný happy end, nebo naopak, jen poselství, jen důkaz obrovského nadhledu a rozsahu autora. Smekám
(SPOILER)
Z tohoto dílu mám poměrně rozporuplné pocity. Autor to vzal poměrně zgruntu a skákání po časové ose začalo být poměrně matoucí. To by mi až tak nevadilo, stejně jako to, že tam není v podstatě žádná postava, s níž by se dalo ztotožnit. Ale hodně mě rozčilovaly úvahy nad více / méně rozměry, které fyzikálně nedávaly smysl, podobně se snižováním rychlosti světla a jeho důsledky. Zvláštní je, proč nikoho na Zemi nenapadlo třeba udělat černou doménu s únikovým tunelem a že nikoho ani ve snu nenapadlo, že by v Temném lese mohlo být více ras a každá může k čištění používat různé metody. Čištění nezastavitelnou 2d plochou mi připadá také nesmyslné, ale co by se tak třeba stalo, kdyby se poslala druhá plocha naproti, jako když se hasí oheň tím, že zapálíte les ohni v cestě?
Každopádně to jsou celkem drobnosti, musím přiznat, že spousta fyzikálních principů i chování lidstva vyznívala dost znepokojivě pravděpodobně. Fantazie autora patrně nemá omezení. Pohádky byly fenomenální a ukrytí informací v nich taky.
Audiokniha naprosto dokonalá, nedovedu si představit lépe načtenou knihu než byla tato od Zbyška Horáka. Smekám pomyslný klobouk před tímto hercem.
(SPOILER)
Neuvěřitelná shoda událostí, která celou dobu vedla k (((situaci))), která se neuvěřitelnou shodou událostí nestala. Další díl? Kdepak!
Druhý díl nejlepší, třetí díl plný melancholie ke konci (super) a zbrklého tempa všech hyperhypotetických situací a teorií (ne super). Sin je kravka, Wade bůh, Tchien-ming simp a Sofon „Chci vyvraždit lidstvo“ Trisolarionová vše zachrání.
Mimochodem, nejlepší část knihy má asi jedna a půl stránky, kdy se panic vědec zamiluje do černé díry až do ni vletí. Ten popis byl úžasný a zasloužil by vlastní novelu.
Trilogie skvělá!
Jsem přesvědčen, že Liouvi bylo ještě těch 750 stran málo, on má fantazii a um na to napsat i desetkrát tak dlouhou knihu. Na rozdíl od prvních dvou dílů, je tady krásně vidět to schéma podle kterého knihu psal;
1. lidstvo je ohroženo mimozemšťany - 2. lidstvo vymyslí 2-3 scénáře jak se ubránit - 3. pro realizaci vyberou první, nejvíc rozumný, který ale katastrofálně selže - 4. náhodou a s ohromným štěstím, se povede realizovat druhý scénář a lidi jsou zachráněni - 5. lidi to nestačí oslavit a je tu další hrozba z vnějšího vesmíru. A jedeme dokola.
Do toho ještě nepříliš sympatická holčina Sin, kterou bych já na rozdíl od Tchien-minga na rande určitě nepozval, spíš bych ji dál důkladný reality check. Po každém průseru si vleze do sarkofágu a nechá se zmrazit na 50-200 let, po třetím zmražení už to bylo trapné (za knihu hibernuje šestkrát btw.)
Love story okey, ale ke konci jsem to dočítal s vypětím sil.
Vesmír je velký, ale život je větší. Snad nás osud zase svede dohromady (nebo radši ne, trilogie mi stačila.)
Postava slečny Sin budiž výstrahou pro budoucí věky. Tváří v tvář nihilismu a absolutní moci kosmu nelze hrát s protivníkem na citečky.
Do or do not. There is no try.
Luo Ti mi hnul žlučí tím DXM Hello, protože pochopitelně, že tam něco takovýho musí bejt. Thomas Wade by měl být blahořečen.
Asi nejslabší díl série. Už jsem se těmi fyziko popisy dost složitě prokousával a v druhé půlce se mi to chvilkama dost táhlo. Ale i přes ty výtky je tahle série fakt něco. 7.5/10
O něco slabší než první a druhý díl. Kniha fakticky vrcholí někde za půlkou, ale pak, jakoby autor chtěl toho ještě strašně moc říct o vesmíru, tak si vymýšlí děj už za hranici uvěřitelnosti i v rámci sci-fi, hlavně nepropracovaně v kontrastu se zbytkem trilogie. Kdyby to dal do dalšího dílu, udělal by líp.
Jinak opět zábavné, nesmírně oceňuji, jak autor dokáže intelektuálně překvapovat. Slušel by tomu kratší rozsah - takto už působí často vykonstruovaně, občas se ztrácí tempo, ani jedné hodně nepravděpodobné náhodě s vlekým dosahem se nevyhnul (deus ex...).
Na trilogii oceňuji i náhled do postojů v čínské kultuře - je to vidět u jeho popisu rozhodování ve společnsoti, které myslím, že by (v evropské kultuře) takto neprobíhalo, ale je to velice subtilní linka. Zajímavé je i číst čínsko-centrickou literaturu.
Padesát odstínů Teorie relativity aneb jak se za víkend dostat k Restaurantu na konci vesmíru.
Osobně nejvíc mi sedl první díl, kde byla ta známá fyzika s takovým populárně naučným šmahem krásně rozebraná, k čemuž má autor zcela přirozený talent. Ale toto vyvrcholení jsem zase přečetl aspoň desitimiliardtinou miliardtiny rychlosti světla, tudíž rychle jak cyp. Je jasné, že u teorií, které sotva chápe nebo spíš nejistě definuje výkvět lidstva na teoretické bázi, už to neměl autor jak popsat, jelikož jsou to pro nás jen možné cesty, které nezřídka končí v slepé uličce, tudíž za mě se s nima popral se ctí. A šlo vidět, že nad tím hluboce uvažoval.
Jak jsem si u předešlých dílů liboval v kvalitě a bezchybnosti překladu i jednotek, tak tady už se tomu bohužel šotek nevyhl - Bitva v temnotách z minulého dílu je najednou bitvou soudného dne, ke které nikdy nedošlo, 300tis.km/h jako c (v kurzívě), AU jako 15Mkm, i když hned na stejné stránce je to správně mi naznačuje, že s překladem se kapku zaspěchalo, ale to jsou malé věci na cca 1500 stránkách. Tajže chuj s tym, fyziky a jejích aplikací už bylo zase tolik, že jsem musel místy zpomalovat a promýšlet si to, což beru jako největší přínos oproti předchozímu dílu.
Nejsilnější nosnou myšlenkou je stále především "očištění" naší Sluneční soustavy, provedeno jen tak vlastně mimochodem, rutinně, někým ve své společnosti opovrhovaným, jelikož jeho práce je triviální. Tahle část mě dostala nejvíce, dokonce jsem si ji dal třikrát, prý Hvězdní bardi, kteří neobratně brnkli o svou hvězdu na primitivní membráně...
Ono se na to pak dá dívat tak mnohovalentně, ve všech kvantových superpozicích, jestli má cenu o svou existenci ve vesmíru bojovat nebo je to všechno předem marné. Nicméně přežití je hlavní vrchol věže z kosti slonovinové a zákon zachování hmoty i energie civilizací je neměnný - a pokud se nějaká civilizace nechce zahalit pomalou mlhou, i když měla dost času tuto technologii objevit - tak to dá rozum, že je extrémně nebezpečná, co víc potřebujeme vědět?
Opravdu odzbrojující a nemohu než jen hluboce smeknout. GENIÁLNÍ!!!
Excelentné. Autor neprestáva udivovať neohraničenosťou svojej imaginácie, berie nás na jej pomyselný vrchol, ba trúfam si povedať, že až niekam za horizont čitateľskej imaginácie. Obrazy, ktoré nám predostiera sú ešte komplexnejšie a fascinujúcejšie než v predošlých dieloch, tam kde Temný les skúmal dotyk ľudstva s mimozemskou civilizáciou, Vzpomínka na Zemi expanduje rozsah skúmania na vesmír ako taký no pritom sa v oblúku stále vracia späť k človeku, a teda obsahuje motívy nielen nadčasové ale aj aktuálne. Pri čítaní som mal podobný pocit ako pri sledovaní filmu Interstellar, odpálilo ma do inej dimenzie. Celkovo ide o jedno z najlepších sci-fi čo som mal doposiaľ možnosť čítať, jednu z najlepších trilógií, ktorej veľkým plusom je, že kvalitatívne sa od jednotky k trojke zlepšuje, a obávam sa, že budem mať problém nájsť knihu, ktorá sa jej aspoň priblíži, lebo latka je nastavená skutočne vysoko, snáď až niekde vo hviezdach.
(SPOILER)
Pecka a vyvrcholení celé trilogie.
Autor zde dává vyniknout protikladu ženského a mužského myšlení (jing a jang). Důležitým motivem je i téma viny, v jedné scéně se autor inspiroval i Sophiinou volbou. Celkově tak emoce, lidství, humanita, ale i vina či pochyby jdou v tomto dílu do popředí a kontrastují tak principu temného lesa, technokracii, přímočarosti a všem spíše mužským principům. Sin tak dle mého vyvažuje nemilosrdnost, která lidstvo postupně drtí.
Hodně se mi líbil příměr k aroganci, která vedla k vymazání.
Zkrátka, kniha není jen obyčejná sci-fi, ale nabízí i dle mého přesah, který pro tento žánr moc typický není. Autor má tak mé uznání!
Štítky knihy
Čína čínská literatura budoucnost mimozemské civilizace hard sci-fi mimozemšťané mimozemská invaze
Autorovy další knížky
| 2017 |  Problém tří těles |
| 2017 | Temný les |
| 2018 | Vzpomínka na Zemi |
| 2020 |  Věk supernovy |
| 2019 |  Kulový blesk |
Mnohorozměrná knížka. Ale ne pouze svými hrátkami s několika rozměry, ale hlavně svou stavbou. Už celá série není jen třemi navazujícími knihami a lineárně postupujícím příběhem, ale základ, na který se nabalí budoucnost a následně i nástavba celého vesmíru a prakticky neomezeného času. Z 20. století a příběhu jednotlivců v komunistické Číně se autor přes střet dvou soustav dostává až k celovesmírným tématům, fyzikálnímu filozofování nad samotnými přírodními zákony a božským civilizacím, pro které jsou hrátky s galaxiemi drobností. Třetí díl tak nejen že navazuje, ale doplňuje, rozšiřuje a vrací se. Do toho je nutné říct, že nejde jen o samotný příběh, ale kniha je prošpikovaná kapitolami "z historických knih", pohádkami na míru i malými krátkými odbočkami (zmínit musím několik velmi silných stránek o "střelci").
Takže i když má Vzpomínka na Zemi velmi velmi pomalý rozjezd a celý začátek může působit dojmem textu, který měl autor v plánu doplnit do předchozí knihy, postupně (a to se bavíme u knihy o 751 stranách) se rozjede v očekávaném tempu a končí tam, kde bych to ani nečekal. Velmi mě tak bavilo vymýšlet, kam autor směřuje, jaké zvraty vymyslí - a je skvělé, že jsem se trefoval jen s omezenou úspěšností a často jsem byl překvapen. Ve spoustě momentů jsem se tak při čtení zastavil a říkal si, "ty kráso", tohle už autor nemyslí vážně. Myslel a přitvrdil. Narazit na podobný text je tak vždy velká radost - sledovat jak někdo ve svém řemesle exceluje a jeho výsledky baví nejen jeho, ale i nás, čtenáře.
Jsou dva druhy knih, které čtu bez dechu, po nocích a v jakémkoli volném čase, abych se dostal až ke konci. Jsou to buď jednoduché ale silné kusy, jako je Silo nebo Impérium. A pak jsou to hluboké knihy, jako je Hyperion nebo Vzpomínka na Zemi, kde člověk obdivuje originalitu a cítí jakýsi tíživý pocit, který ho žene pořád dál a dál... Neříkám, že by se některé věci v této knize nedaly vymyslet jinak a že by vše napsané mělo neprůstřelnou logiku... Ale... Na vědeckou promyšlenost a hloubku ústřední myšlenky temného lesa, dovedenou ke konci knihy až k samotným hranicím ne/možného, na tu asi nikdy nezapomenu. A člověku při myšlenkách na vesmírnou "prázdnotu" nebo čtení dalších sci-fi kousků už nikdy nedá spát...