Vzpomínka na Zemi
Liou Cch'-sin
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386165/bmid_vzpominka-na-zemi-zrg-386165.jpg
4
1063
1063
Vzpomínka na Zemi série
< 3. díl
Velkolepé finále nejoceňovanější sci-fi série současnosti. Závěrečný díl epické trilogie Vzpomínka na Zemi. Půl století po Bitvě soudného dne mezi lidmi a Trisolarany stále trvá napjaté přiměří, jehož zárukou je fundamentální princip temného lesa. Země díky trisolaranským technologiím zažívá dosud nevídanou éru prosperity. Lidská věda postupuje mílovými kroky kupředu a Trisolarané zase přejímají pozemskou kulturu. Zdá se, že obě civilizace budou záhy schopny rovnoprávně koexistovat v míru bez strašlivé hrozby vzájemného zničení. Lidstvo ve zlatém věku má však sklon k samolibosti. V nové éře se z hibernace probouzí Ccheng Sin, letecká inženýrka z jednadvacátého století. Přináší s sebou informace o dávno zapomenutém projektu z počátku trisolaranské krize a sama její existence může narušit křehkou rovnováhu mezi oběma světy. Dosáhne lidstvo ke hvězdám, nebo zahyne už v kolébce?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2018
,
Host
Originální název:
三体•III•死神永生 (Death's End), 2010
více info...
Přidat komentář
Parádně promyšlený závěr trilogie. Musím se přiznat, že jakmile došlo na dimenze pod nebo nad naší trojrozměrnou, měl jsme už dost problém s fantazií, ale to je vyloženě můj problém, ne autorův. Sin mě dost štvala a nevím proč zrovna ona, ale co už... jo a jsem rád, že žiju v této době kdy nám více méně stále hrouda nohu víže a ne v budoucnosti. Jednoznačně nelituju, že jsem tyto knihy četl a můžu je všechny tři jen doporučit.
Došly mi superlativy, protože třetí díl je znovu lepší než ten předchozí. Zdálo by se, že se osud Země uspokojivě uzavřel, ale to bych autorovu imaginaci hrubě podcenil. Liou Cch'-sin přišel s úchvatným příběhem a dotáhl svou vizi na hranu představivosti. Běžná praxe Temného lesa je po všech stránkách mrazivá a vize dlouhé, protahované války a jejích důsledků je doslova fascinující. Jen k té ženě co zklamala lidstvo hned dvakrát jsem si cestu nenašel a upřímně nechápu, proč pro ni má autor tolik pochopení.
Tak je to za mnou. Jelikož v recenzích tady již zaznělo vše podstatné, začnu zpříma a pozor na malé spoilery - poslední díl, je slabší. Vrcholem trilogie je jednoznačně Temný les. I jeho závěr by mohl být "oficiálním" koncem. Ale jak už jsem napsal v recenzích u obou předchozích dílů, autor se ani u Vzpomínky na Zemi nebojí přihodit do knihy pár levelů navíc a prakticky do poslední stránky udržovat čtenáře v nejistotě, kam se celý příběh bude odvíjet. Opět tedy budeme provádět obrovské časové skoky do budoucnosti, kdy se pokaždé otevře jiný nový svět. Dočkáme se tak tentokrát i trochu postapo žánru(Australská epizoda) ale nevydržíme v něm dlouho a děj skáče dál. Města budoucnosti dají vzpomenou na Setkání s Rámou od Clarka. Za velice zdařilé považuji "pohádky" do nichž jedna z hlavních postav zašifruje důležité sdělení. Ty by totiž obstály klidně i jako samostatné fantasy. Bohužel(pozor na spoilery) jakmile konflikt s Trisolarany ustoupí na vedlejší kolej a lidstvo začne řešit další problém, svižnost knihy trochu utrpí. Samotná závěrečná část je docela depresivní a smutná záležitost a úplný konec má téměř biblický charakter.
Jako celek je samozřejmě celá Trilogie skvělá. I když se dá (čistě podle mne) kvalita knih vyjádřit grafem, kde křivka stoupá s prvním dílem, následně dosáhne svého vrcholu s dílem druhým a u třetího mírně klesá až se srovná do roviny asi tak o třetinku pod svých vrcholem. Autor opravdu nešetří fantazií a do poslední stránky do vás valí jednu nepředstavitelnější teorii či technologii za druhou. Ve Vzpomínce se k tomu všemu přidávají i čtyř a více/méně rozměrové vesmíry a cesty do budoucnosti už ne o staletí ale klidně miliony let. Celkové vyznění trilogie je rozhodně pesimistické a depresivní oproti většině známých a populárních scifi a nemusí to každému sednout. Lidstvo tu není žádný pokrokový objevitel vesmíru ale musí se spokojit s rolí ustrašeného hmyzu, který by měl dělat vše pro to, aby si ho pokud možno nikdo nevšiml. Příměr s tím, jak se chovaly lidské "vyspělé" civilizace k "zaostalému" domorodému obyvatelstvu nově objevených kolonií tu funguje v rámci celého vesmíru a je bohužel naprosto logický a reálný. Vyvinutější vždy ničí nebo ovládne slabšího. Ani ne tak z důvodů povýšenosti ale zkrátka proto, že slabší se za pár století může vyvinout a začít se chovat stejně a je to tedy existenčně výhodné do budoucna. Znič nebo podmaň konkurenci v době, kdy ještě nemůže být konkurencí. Geniálně děsivé a reálné. Můžeme si tak z knihy odnést sdělení, že bychom si měli vážit toho co máme, protože budoucnost nemusí být zrovna růžová, na druhou stranu je zde i jistá výzva k objevování a opuštění rodné hroudy. Ale je nutné počítat s následky a ty mohou být ve vesmírném měřítku obrovské.
Verdikt celé trilogie: Rozhodně dobré, velmi originální a značně nezvyklé scifi i když s trochu nevyrovnanou kvalitou a občas přeci jen poněkud zvláštními nápady a s opravdu vysokými nároky na čtenářovu fantazii.
Nezklamala. Rozhodně mě celá trilogie nadchla, byť v oblasti vědecké, či jak ji nazvat, jsem cizincem takřka nepolíbeným. Jako milovník sci-fi již od útlého mládí se sice orientuji v pojmech jako světelný rok, astronomická jednotka, černá díra apod. ale tím končím. Nicméně mi to vůbec nevadilo, jen kniha vyžadovala maximální soustředění. Opět mě uchvátil košatý děj, hluboké myšlenky, propracované postavy a jejich příběhy, prolínající se díky hibernaci staletími. Trpěla jsem se Sin až do konce, věřila v happy end, který... a víte co, nechte se překvapit :-)
Prvních asi stopadesát stran jsem četl ve znamení vzpomínání, co se to vlastně všechno stalo v předešlých knihách. A jakž takž jsem se rozpomněl. Příběh mě tak opět vtáhnul do svého nitra. Zas a znovu dějový kotrmelec střídal parakotoul. Leckdy jsem si v těch motanicích slušně nabančil, ale často s dychtivým očekáváním další akrobatické vložky. Číst takové sci-fi je vážně zábava i v případě podobného špalku, protože autor dávkuje text velice střízlivě, mění prostředí, přenáší čtenáře mezi staletími. Čte se to vážně snadno, mnohem snadněji než některá jiná i třeba třetinová díla světové science fiction. Celá trilogie má vzestupnou tendenci, po úvodním Problému tří těles kvalita prudce stoupla Temným lesem a v této vlně se nese i závěrečná Vzpomínka na Zemi. Nelze hodnotit odděleně, všechny tři knihy jsou neoddělitelným celkem. Tleskám a těším se, čím mě tento plodný autor nadchne příště.
"Vesmír je obrovská, temná propast. A my jsme si rozsvítili..."
"Slabost a nevědomost nejsou překážkou existence, ale arogance ano."
Musím říct, že takový závěr jsem opravdu nečekal. Liou se své nejlepší nápady nechal na konec. Po Temném lese jsem si myslel, že něco takového nejde, ale to jsem se šeredně mýlil. Téměř z každé stránky na vás skáče nějaký nový, nápad, myšlenka nebo koncept. Což je ve sci-fi obdivuhodný výkon. A vše se nakonec protne v jednom z nejlepších zakončení, jaké jsem kdy viděl. A mně je jasné, že takový čtenářský zážitek jen tak znovu nenajdu.
Je to skutečně geniální dílo, celá trilogie. O tom není žádného sporu. První polovina knihy je dech beroucí a pěkně přímočará. Druhá polovina je pak trochu zmatenou oslavou nekonečnosti vesmíru a času kde mi přijde, že autor úplně nevěděl jak dílo zakončit. Z knihy jsem nadšený, délka byla ale docela úmorná a pár se toho dalo vynechat.
Kniha začíná vyprávěním ze středověku, které s hlavním příběhem zdánlivě vůbec nesouvisí. Potom už začíná vyprávění, které začíná ve stejné době, jako Temný les, načež se oba děje prolnou a vyprávění poté pokračuje dále do budoucnosti. Místy se děj táhl, ale pořád si dokázal držel moji pozornost a pořád jsem chtěl vědět, co bude dál. Místy se to zase podobalo Star Treku, což nemyslím vůbec zle - mám Star Trek rád. Celkově jsem si to užil! Vzpomínka na Zemi ukazuje lidstvo, které se zmítá v nových a nových existencionálních krizích, protože je svázáno svým humanismem. Svazuje nás to co jsme a zároveň nám to dává prostor k rozletu. Vzpomínka na Zemi je parádní sci-fi, která zároveň nabízí témata k zamyšlení. Je to úžasný zážitek, když si čtenář v celé trilogii projdete s lidstvem všemi těmi staletími. Sice poslední kniha ke konci připomíná nastavenou kaši, ale přesto pořád přináší nová témata a nové nápady. Jako kdyby autor nevěděl, jak to celé ukončit a nebo měl ještě hlavu plnou nápadů, které prostě nechtěl zahodit. Jo a to zdánlivě nesouvisející vyprávění z úvodu během knihy samo zapadne do kontextu.
Jestli jsem u prvního dílu série v astrofyzicko-technických popisech tápal, tady už jsem vůbec nevěděl, která bije. Každou chvíli jsem se cítil jako po prvním shlédnutí filmu Interstellar krát šest.
Završení série je to důstojné o tom žádná, ale v tomto díle jsem víc vnímal nedostatky, které mě lehce frustrovaly v dílech předchozích. Dějová linka se mi zdála roztěkaná a nekonzistentní. V určitých částech jsem se opět dost ztrácel ve jménech, ale jakožto středoevropan jsem od sebe v tomto ohledu nečekal žádný zázrak. Všudypřítomné vědecko-fyzično, na které je v díle kladen hardcore důraz, jsem časem povýšil na čistě abstraktní záležitost. Trochu mě mrzí, že nemám šajn, do jaké míry se autor pohybuje na opravdové vědecké rovině a kde už jde o autorovu vizi (a bohužel nemám volných několik let na doplnění vzdělání na poli astrofyziky).
Na některé otázky se mi nedostalo odpovědi, jinde se mi dostalo odpovědí na nepoložené otázky, některé části mě vyloženě překvapily, některé nudily. 3 a půl hvězdné soustavy.
Celou sérii poté hodnotím převážně kladně. První díl zaujal především poutavostí, tajemnem a detektivním nádechem. Pak už podle mého šla kvalita a přehlednost o něco níže, ale přesto sérii určitě doporučuji. Především pak minimálně doktorantům v oboru.
Neskutečně dlouhé, v místech vědeckotechnického popisu až nudné, bral jsem přibližované skutečnosti jako axiomy, v čistě dějových místech prima čtení. Děj má neskutečný časový rozptyl, kniha s otevřeným koncem. Pro mne byl nejlepší druhý díl.
Decentné zavŕšenie histórie budúcnosti, nesúce sa v duchu predchádzajúcich dielov. Otázky sú zodpovedané, zvedavosť zasýtená, príbeh adekvátne a definitívne ukončený.
Je badať, že autor, podobne ako v Temnom lese, sa úprimne (a úporne) snažil prekonať sám seba. Nie úplne sa mu to podarilo. Ako fascinujúca a uveriteľná vízia kniha samozrejme funguje skvelo. No miestami je badať, že autor sa snažil azda až príliš a bombardovanie novými technológiami a šokujúcimi odhaleniami nefungovalo vždy tak dobre, ako v Temnom lese. Ako citeľne nedotiahnutú som vnímal tému šifrovanej správy v podobe rozprávky. Samotná rozprávka bola veľmi zaujímavá, no pri následnom našróbovaní na samotný príbeh som musel silno žmúriť očami.
O sklamaní však nemôže byť reč. Len ten wow efekt, ako v prípade druhého dielu, sa už nekoná.
Azda už len spomeniem, že viac než hlavnú hrdinku (ikeď i tá bola svojim silným humanizmom sympatická) som si obľúbil Luo Tiho, ktorý sa posledným dielom plížil už len ako tieň. Bol pre mňa čínskou obdobou Eliáša Baleyho.
Ps.: Treba vyzdvihnúť skvelé audio verzie a bezchybný a veľmi pútavý prednes pána Horáka.
Grand finale celé trilogie - Vzpomínka na Zemi posunuje celou sérii do ještě vyšších sfér a dimenzí. Jako u jedné z mála trilogií se mi tady líbí nejvíc poslední díl, přičemž ale postupně budovaná představa je zajímavá už od prvního dílu. Získala jsem lepší představu o tom, jak nepředstavitelné jsou rozměry vesmíru.
Narozdíl od prvních dvou dílů mi ale připadá, že třetí díl nemá hluchá místa. Chytil mě od samého začátku a nepustil až do konce. Ke konci už jsem to tedy moc nedokázala fyzikálně pojmout. Hlavně když autor kacířsky útočí na základní kameny fyziky (alespoň jak jsem je kdy chápala), jako je konstanta - rychlost světla.
Komplexnost celé trilogie vyvolává pocit, že vůbec nečtu sci-fi, ale nějakou prognózu budoucí reality. Mozkové závity mám dočista zavařené.
Základní myšlenka - princip temného lesa - je děsivě paranoidně důvěryhodná. Ale v třetí části se i pobavíme, např. nad pohádkami, kdy jsem jako čtenář horečně přemýšlela, co je za nimi. Taková malá detektivka.
Akorát snad hlavní hrdinka byla tak strašně ušlechtilá, že bych ji už bacila po hlavě.
Nicméně, i když je teprve půlka února, věřím, že tahle kniha bude top z mých přečtených za rok 2020. Ačkoli bych ráda objevila další výborné knížky, myslím, že bude letošní nejlepší, maximálně bronzová.
Celkově bude patřit k mým nejoblíbenějším sci-fi vedle Zpěvu drozda a Trifidů.
Musím jedině dál doporučovat.
Co dodat. Imaginace autora je neuvěřitelná, ale vše působí velmi uvěřitelně. Nemůžu si pomoci, ale v některých ohledech mi připomíná autorův styl, konstrukce, exaktnost a vizionářství mého oblíbence A. C. Clarka. Celá trilogie pro mne byla opravdu zážitkem a věřím tomu, že některé pojmy - jako napřiklad "princip temného lesa" a další autorovy myšlenky - zůstanou navždy zapsány ve zlatém fondu scifi, jelikož jsou to myšlenky jednoduché a geniální. Toť k zasloužené adoraci.
Ovšem musím si i rýpnout. Nevím, jestli je to chybou překladu, ale nechce se mi vůbec věřit, že by se autor tak znamenité ságy tak brutálně sekl v zásadních číslech... A tak se dovídáme na straně 207, že 1AU čili vzdálenost Země - Slunce je 15 mil. Km místo 150 mil. Km; dále pak na straně 652 je průměr Slunce zaměněn za poloměr naší hvězdy. Jsem laik, nevím, zdali je tam podobných bot více, ale tyhle mne vážně praštily do očí. To je za mne velká ostuda, zvláště když se s těmi čísly dále v textu pracuje a počítá. Ale to jen tak mimochodem.. Celkově je to samozřejmě marginální.
Každopádně před autorem smekám a děkuji mu za krásný zážitek! A budu s napětím očekávat, zdali někdy překročí svůj vlastní úspěch této již nyní klasiky žánru. Moc bych mu (i si) to přál!
Pro me je Game of thrones proti teto trilogii na urovni Ctyrlistku. A to jsem si myslel, ze nic komplexnejsiho jsem necetl :).
Druhým dílem příběh v podstatě mohl skončit, vše dopadlo pro lidstvo dobře, proto jsem byl na třetí díl zvědavý. Bohužel, vyrovnat se kvalitě předchozích dílů se autorovi nepodařilo. Více, než předchozí díly, mi připomínal Nadaci (v podstatě několik lehce souvisejících povídek, každá oddělená několika dekádami od té předchozí).
Líbila se mi první polovina, do které autor hezky zapracoval téma studené války z 20. století, kdy se soupeřící strany mohly jednoduše zničit (včetně na západě časté sebevražedné iniciativy o jednostranné odzbrojení).
Jak se však posouvá čas dál a dál, příběh přestává být zajímavý, vyprávění se posouvá do filozoficko-dokumentární roviny bez větších zvratů. Navíc spousta věcí je hodně na vodě, pro mě byly těžko pochopitelné a akceptovatelné. A závěr na "Modré" byl už pro mě vyloženě trápení.
Další minus knihy je ignorace všech postav (kromě hlavní postavy). Když se např. dvě důležité postavy po sto letech potkají, tak bych čekal, že si řeknou, co za tu dobu zažily, ale ono ne, prostě Čau a jde se dál. A to mi dost vadilo.
Závěrem chci říct, že se nejedná o špatnou knihu, pořád je to důležitá součást trilogie. Jen předchozí díly prostě hodně lepší.
Dobré zakončení výborné série, autor vcelku dobře uzavře většinu dějových linek a nepřekvapivě ne vše dopadne úplně dobře. Nejzajímavější je určitě příběh Tianminga, jeho mozku a tajných pohádek.
Při čtení poslední části následující po konci exilové éry jsem si opravdu připadal trochu sureálně, podobně tomu, jak se asi musela cítit hlavní hrdinka. To se autorovi povedlo.
Trochu škoda, že hned na první stránce u přehledu časových os čtenář vytuší, jak to asi celé dopadne...
Zkušené zakončení skvělé trilogie, jenom jsem (na rozdíl předchozích dvou dílů) občas nestíhal autorovu imaginaci a jeho představy o existenci lidstva za milion let.
Štítky knihy
Čína čínská literatura budoucnost mimozemské civilizace hard sci-fi mimozemšťané mimozemská invaze
Autorovy další knížky
| 2017 |  Problém tří těles |
| 2017 | Temný les |
| 2018 | Vzpomínka na Zemi |
| 2020 |  Věk supernovy |
| 2019 |  Kulový blesk |
Poslední díl trilogie byl pro mě náročný. První třetina se četla skvěle, moc mě bavila... Ovšem další části se místy utápěly v popisnosti, na kterou má představivost jednoduše nestačila, ve vysvětlování technických a kosmických zákonitostí, jejichž smysluplnost nedokážu posoudit, a neustálé hibernaci, kterou končila skoro každá kapitola (působilo to na mě trochu rušivě, protože tím zpravidla končila nějaká část děje, kdy se konečně začalo něco zajímavého dít). Konec nebyl úplně špatný, ale některé prvky v něm mi připadaly hloupé a v kontroverzi se skutečnostmi popsanými dříve.