Vzpomínky na jedno dobrodružství
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/161414/vzpominky-na-jedno-dobrodruzstvi-161414.jpg
4
106
106
Zápisky o argentinském tangu zhotovené seňorem donem Robertem Juanem Carlosem Fuljumerem y Suipacha. Jakmile jednou propadnete tangu, jste lapeni na celý život. Robert Fulghum ten pohlcující pocit zná. Aby svému osudu šel ještě více naproti, vydává se do země tangu zaslíbené: nasedá na loď, která při obeplouvání Jižní Ameriky ztroskotá, cestuje po Argentině vlakem s domorodci, je na ulici přepaden a okraden, málem přijde o život při silné vichřici, chodí na hodiny provazochodectví, s chutí jí, pije a seznamuje se, přemýšlí o argentinských dějinách, diktatuře, ekonomice, kultuře a mentalitě. Ale především: tancuje, tancuje, neustále tancuje. Tancuje i po svém návratu do Spojených států, možná tancuje i právě teď. Jak totiž říká sám autor: „Když se vědci zabývali prevencí stařecké demence a Alzheimerovy choroby, zjistili, že ze všemožných aktivit je nejpřínosnější společenský tanec. Nebezpečí mentální atrofie může být až o 76 procent nižší, pokud se dotyčný občas naučí nový tanec a pokud často tancuje. Proč? Protože při tanci se zapojují mozek, tělo a procesy hudební i emoční. Podstatou je to, že se musíte ve zlomku vteřiny rozhodovat a využívat veškeré schopnosti. Když tedy lidi říkají: ,Tango? Ve tvém věku? Nezbláznil ses?‘ tak já odpovídám: ,Nezbláznil, a ani to nemám v úmyslu.‘ Věřím v tancování. Tancovat budu až do konce svých dní.“... celý text
Literatura světová
Vydáno: 2013 , ArgoOriginální název:
A Memoir of an Adventure, 2013
více info...
Přidat komentář
I když jde o ucelenou knihu popisující Fulghumovo tangové dobrodružství, forma je přesto povídková a já jsem za to vlastně moc rád. Protože to mu jde nejlíp. Některé kapitoly na sebe navazují méně, jiné více. Ale všechny jsou krásné, zajímavé, zvídavé a jako vždy v nich je ukryté nějaké to moudro. Člověk to čte a jenom ho u toho mrzí, že to nemohl zažívat s ním. A musím smeknout před jeho odvahou, udělat takové rozhodnutí a vydat se v 70ti na 3 měsíce do úplně jiné kultury... to je něco neskutečného.
Pokud mě někdo přesvědčuje o tom, že život důchodem opravdu nekončí, ale naopak začíná, je to Robert Fulghum. Vášnivý nadšenec do tanga, který se protančil Argentinou a o svou lásku k vášnivému tanci se podělil s námi čtenáři prostřednictvím této knihy. Zápisky z pobytu v Argentině se čtou snadno a z každého slova na vás dýchá atmosféra Jižní Ameriky.
Ano mohla bych jako každý napsat, že to není to co to bývalo.
Jenže Fulghumovi úvahy nejsou komplexní prřeskakuji a tím mají velice široký záběr. Tohle je velmi úzce zaměřené na vášeň, vášeň pro vášnivé tango.
Mě těší číst si poznatky, které začali pouhým CHCI, převedeným na MŮŽU a dovedeným k DOKÁŽU. Baví mě číst, že dvě knihy poprvé vyšli v češtině a až následně v angličtině. Je to vlastně love story se vším všudy.
Už podruhé jsem si řekla: Zatím netančím ale CHCI.
Po dlouhé době podařenější kniha od Fulghuma, který už od časů Mateřské školky a Třech přání nějak ztratil svůj šmrnc. Tady jsem se však do příběhu zasazeného do Argentiny vžila a bavila se! 70%
Tuto knihu jsem četla po příbězích z tančírny Century, takže to bylo pro mě pokračování. Při jejím čtení jsem přímo cítila omamnou vůni dálek a dobrodružství. Zároveň je to příběh o tom, že sny si lze plnit v každém věku a že se dá protančit životem...Pro mě milé čtení, co pohladí na duši.
Prostě krásné. Lehké, oddechové, Fulghum udělá zábavu z každého tématu, a to mi tango nic neříká,...vlastně teď už možná, že jo. :-)
Tohle v kombinaci s Drž mě pevně, miluj mě zlehka vás naučí o tangu tolik, že máte pocit jako by jste ho už uměli, znali a tančit jej bylo to nejsnadnější na světě. A prý, že o tangu se nemá číst - pfff! Má a může, třeba zrovna tahle kniha, která je navíc i hodně milý cestopisem zachycujícím Jižní Ameriku okem "turisty" a "tančníka" v jednom. Přečtěte si ji, stojí za to a bude se vám chtít sednout na loď, nazout boty a do Jižní Ameriky se podívat.
A já mám možná radši Fulghuma přesně takového, jaký je v této knize a v Příbězích z tančírny Century; roztančeného, lehkého, laskavého a něžného :)
Trochu příběhové slabší, ale jinak klasický Fulghum..potěší, pohladí, při čtení jeho knih má člověk pocit, že svět přeci není tak špatný...
Toto je první knížka od Roberta Fulhuma, kterou jsem měla problém dočíst do konce. Čekala jsem hlubší myšlenky, příběh... Drž mě pevně, miluj mě zlehka me oslovilo více
No tak já vám nevím... samozřejmě, že Roberta obdivuju za to, co dělá v tak vysokém věku, ale přece nebudu nadhodnocovat kvalitu knihy jen proto, že staroušek toho zvládá víc než já :)
Teď ale vážně, bylo do čtivé, to určitě, ale nějak mi to prostě nic nedalo. Dobrý, vím jak nosit kabelku v Argentině, ale to je asi tak všechno. Byla jsem prostě zvykla od Fulghuma na hlubší myšlenky asi.
Takhle úžasně a poutavě popsat tango a Argentinu, to snad umí jen Fulghum :) Naprosto mě uchvátil.
Seňor Fuljumero si umí užívat život, dívat se kolem sebe a milovat lidi a svět. Taky to chci v sedmdesáti takhle umět! Milá a chytře napsaná knížka, jako ostatně vždycky.
Asi nemůžu nikdy ohodnotit Fulghumovy knihy jinak, než pěti hvězdičkami...čtivé, milé, jemné, vtipné, hluboké, kouzelné, prostě příjemné čtení, které přivede čtenáře na spoustu zajímavých myšlenek..a nejen o tangu :)
Robert Fulghum stále překvapuje a nikdy nebude nudit. Pastor, který dokáže žít podle svých snů a přání. Úžasnééééé:)
Na chvíli jsem zase mohl být hercem v divadle své vlastní hlavy. Mohl jsem se procházet po jevišti světa.
Mohl jsem cítit vertikální vyjádření horizontální touhy, které se zrodilo coby vyjádření žádostivosti, touženì, vášně, osamělosti a jakéhosi vnitřního rozporu.
Robert Fulghum mě prostě baví! Nemám ho dost ani po jedné knize, takže doufám, že jich vyjde ještě hodně! Tentokrát se nejedná o povídkové dílo ani o příběh, ale spíše o cestopis. Cestopis, který zavítal do Argentiny, konkrétně do Buenos Aires...Pan Fulghum aneb Robert Juan Carlos Fuljumer y Suipach, který se rozhodl naučit tango. Na tři měsíce odjíždí do cizí země, kde se učí, učí, zkoumá, nabíjí a učí. Musím říct, že tango je můj nejoblíbenější tanec a možná i proto mě tato kniha hodně oslovila. Při jejím čtení jsem měla chuť tančit, poslouchat a hlavně tam být s ním. Připisuji tedy na seznam svých přání: Navštívit Argentinu a naučit se tango! Díky této knize je mi pro začátek alespoň bližší mentalita Argentinců a vím, že když jdu do ulic, tak si mám bankovky a doklady poschovávat po těle a na vrchu nechat klamnou taštičku zavěšenou přes rameno s několika drobnými.
Roberta Fulghuma mám moc ráda a obdivuji jeho humor i spisovatelský um. Do téhle knížky jsem se musela trochu nutit, dřívější povídky mě bavily víc, ale ani tady nechybí životní nadšení, optimismus a velký nadhled. Takhle bych si přála umět brát život :-)