Walden aneb Život v lesích
Henry David Thoreau
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393587/bmid_walden-aneb-zivot-v-lesich-GZA-393587.jpg
4
362
362
Zvedněme hlavu z proudu dní, kterým se necháváme nést, a rozhlédněme se – kam to vlastně máme namířeno? K úvahám potřebujeme klid, tak opusťme město přeplněné lidmi. Bude stačit pouť lesem, při které nohama rozhrnujeme listí? Aspoň jediný tichý týden přemítat v lesních samotách! „Člověk je tím bohatší, čím méně má věcí, o které se musí starat. (…) Šel jsem do lesů, poněvadž jsem chtěl žít uvážlivě, utkat se s podstatou života… Nechtěl jsem žít tím, co není život, vždyť žití je cosi tak vzácného, a nechtěl jsem žít odevzdaně – to jen kdyby nic jiného nezbývalo. Přál jsem si žít všemi smysly a zcela vysát morek života, žít tak zásadově a spartánsky, abych se odpoutal od všeho, co není život.“ Thoreau líčí život spjatý s přírodou, dva roky prožité uprostřed massachusettských lesů ve srubu postaveném vlastníma rukama. Jeho pohled je inspirující a naléhavě aktuální…... celý text
Literatura naučná Příroda, zvířata
Vydáno: 2018 , LedaOriginální název:
Walden; or, Life in the Woods, 1854
více info...
Přidat komentář
Na Walden jsem se těšila dlouhá léta, byl pro mě ale zklamáním. Walden nejsou dva roky o samotě v divočině, uprostřed lesů. Walden je život na předměstí, na pronajaté půdě nedaleko města, kam se občas zastaví matka s čistým prádlem. Nejvíc jsem si užila závěr knihy, kde mj. Thoreau vyslovuje myšlenku, která je stále aktuální. I tehdy, v 19. století, byli lidé, kteří říkali, že moderní Američané jsou duševními trpaslíky oproti jejich starověkým předchůdcům, stejně jako jsou dnes lidé, kteří volají po člověku z minulých století.
Mírumilovné rebelství, kutilství, základy vaření bez kypřícího prášku. Litanie na společnost, tedy na měšťany, a do toho všeho půvab krajiny. Začátek byl slibný.
Bohužel se dostavilo důkladné měření rybníků spolu s jakousi další popisnou výplní. Myšlenky se opakovaly a nečitelně zamotávaly.
Místy to dost zavánělo klaiscismem, aneb čtěme pouze antické autory a citujme naučená jména. Ale to se snad dá vnímat jako chyba autorovy doby, ne jeho samotného.
Od člověka tíhnoucího k přírodě a lesní samotě očekávám určitou pokoru, kterou netřeba skrývat za honosnými filozofickými pozlátky, které v přemíře patosu vyznívají neupřímně a povýšeně.
Byl tento dvouletý úkryt do lesa jen útěkem Thoreaua před sebou samým, před vlastním zklamáním nad životem? Nebo měl jen neukojitelnou touhu se tam "vyblít" na člověka, a vylíčil ho jako ďábelské stvoření, nicméně sebekritika mu asi žbluňkla do Waldenu?
S významem knihy se v jisté míře ztotožním, nicméně s formou, jakou byla vyřčena ne.
Pro mě se jednalo o velmi silné a záživné čtení. I přes její čtivost jsem se ale knihou zabývala poměrně dlouho, vždy jsem musela nechat dané myšlenky projít hlavou a sama nad jimi rozjímat, hlavně pak ze začátku. Kniha na mě silně působila také kvůli tomu, že v leččem mám podobné smýšlení a uvažování nad věcmi jako autor. Během čtení jsem pak měla chuť sama si tak vyzkoušet žití v lese. Chleba jsem už upéct zkusila.
Kniha se vyšvihla mezi mé oblíbené, doporučuji každému přečíst.
"Jaký je to vlastně prostor, který odděluje člověka od jeho bližních a činí ho osamělým? Jsme většinou opuštěnější, když vyjdeme mezi lidi, než když zůstaneme ve svém soukromí". Tušila jsem, že mi Walden sedne - a taky že ano! Velmi zajímavé úvahy a trefné postřehy v mnohém svérázného H.D.Thoreaua spolu s popisem významné životní etapy v rámci jedné knihy. Nejvíc se mi líbil autorův zápal a pevnost vlastních názorů, které hrdě čtenáři předkládá. Jde si za svou ideou prostého života a neohlíží se na nic jiného. V samotě nachází úlevu a skutečnou svobodu v tom nejryzejším smyslu slova. Text je nabitý myšlenkami a postřehy a střídá se v něm mnoho rovin - lyrické popisy přírody, vyprávění o lidech, praktické líčení práce kolem chaty i hlubší úvahy o životě a jeho smyslu - to vše v jednom celku, který se tak jeví jako velmi hutný. Díky tomu bych knihu zařadila mezi náročnější, jelikož vyžaduje plné soustředění čtenáře. Výsledek však stojí za to. Souhlasím s tím, že je až děsivé, jak aktuálně kniha vyznívá, co do pohledu na materiálno a krátkozraké hromadění věcí, či názorů na civilizaci a její "dusivost" (předpokládám, že z dnešního stavu by se chudák Thoureau úplně osypal). Z celého srdce doporučuji a jdu si koupit motyku k obdělávání políčka sójových bobů.
Není knihy, která by tuto předčila..."nadbytečné bohatství může si koupit jen věci nadbytečné"...amen
knižka o tom, že život nie je o neustálej činorodosti - aj ničnerobenie má svoj význam...
Než budu knihu hodnotit, tak jen připomenu (nejen sobě), že je stará neuvěřitelných 160 let. Pak si myslím, že je třeba se podívat, jaké jiné knihy znám z téže doby... no a pak můžu říct, že je to skutečné značně neobvyklý počin. Je jasné, že za tak dlouhou dobu se styl psaní velmi změnil, ale i tak je to kniha, která - ač potřebuje k vstřebání čas a klid - bude mít své nezaměnitelné místo v mé mysli (a v knihovně taky).
Na úplných pět hvězd to není, ale i tak jde o jednu z knih, kterou by si měl každý přečíst a hluboce se nad ní zamyslet.
Krásně poetický jazyk, hluboké myšlenky a postřehy jak o společnosti, tak o přírodě. Jen je to trochu neučesané a místy chaotické.
První kapitoly jsou spíše filozofickým uvážením, které mi změnilo život. Další jsem četl jen kousky, možná v tom ještě někdy objevím více než jak upéct kukuřičný chleba (což se mi stejně nepovedlo:D).
Je úžasné vidět, jak extrémně rozporuplné a emotivní reakce Thoreau vyvolal zde v komentářích - až někteří zapomněli, že nejde o diskuzi a že napadat se vzájemně kvůli podivné a zajímavé osobnosti jednoho z prvních ekologů moderního světa, je zbytečné. Bude budit tak extrémní emoce právě tím, jak byl sám zvláštní. Díkybohu za to, jak jsme všichni jiní a ne stejní! Díky za jeho osobnost a jeho odlišný pohled na svět a jeho schopnost dokonce to vše popsat a dát těm vnímavějším podnět k zamyšlení. Například - od doby, co jsem ho četla, skoro denně přemýšlím, jestli to, co kupuji, opravdu potřebuji a jestli nestačí méně nebo jednodušší věci a co se děje s odpadem a jak se vlastně vyrábí věci, co denně používám. Ano, zůstala ve mně vězet otázka - jestli jednodušší život a taky mindfullness, jak trefně rozpoznala Laccaria, nedělat prostě nic - jen naplno být s tím, co je teď ve mně a kolem mně, v souladu s přírodou, není nejvíc naplněný čas, jaký kdy byl.
Docela drsná kniha, když si uvědomíte, že za to století se poměry společnosti nejen nezměnily, ale zhoršily se. Autor by se zděsil, kdyby se dozvěděl, že dnes by za svůj experiment byl poslán do vězení. Nemluvě o moderním finančním otroctví a ještě mizivější možnosti vykoupit se.
Thoreauov pokus žiť pri jazere Walden nie je o úplnej osamelosti a izolácii! Ak niekto čaká od tohto autora, filozofa a predstaviteľa transcendentalizmu nejaké "akčné a dynamické know-how prežitia v lesoch v štýle Bear Grylls", tak je ...... skrátka pri nesprávnej knihe. Thoreauov literárny pokus je jeho autobiografiou, ktorú napísal v dobe, v ktorej sa začína rozvíjať to, čoho sme svedkami dnes my - technická, priemyselná, konzumná a davová spoločnosť. Thoreau chce žiť zdravo a, čo je dôležité, ekonomicky samostatne. To je totiž základom slobody človeka (tým je aktuálny hlavne v dnešnej dobe). Thoreau nie je mizantrop, ako sa možno hovorí o Rousseauovi a Schopenhauerovi, ale rád sa stretáva s ľuďmi, no napriek tomu tiahne k samote. A pre všetkých, ktorý sa ho snažia haniť z hocijakých dôvodov, tak asi nevedia, že Thoreau vystriedal viac zamestnaní a nebol to arogantný namyslenec (ako je tomu dnes). Okrem toho to bol pacifista, obhajoval rovnosť, obdivoval Johna Browna a aktívne vystúpil voči militaristickosti USA, za čo strávil deň vo väzení. Zosumarizované a podčiarknuté: Thoreau je zaujímavá osobnosť, ktorá spolu s Kierkegaardom a Schopenhauerom obhajuje individualitu človeka. Za zmienku tiež stoja jeho aktívne pokusy o objavovanie neprebádanej prírody ("Mainské lesy"), boj za slobodu človeka ("Občianská neposlušnosť", "Život bez princípu"), či jeho eseje o prírode ("Toulky prírodou"). Ak nespĺňa vaše "kvality", chyba nie je v jeho písaní.
Některé kapitoly se mi četly hůře, některé lépe (možná kvůli mizivému filozofickému vzdělání), ale jako celek působí kniha pozitivně. Koneckonců se o podobný život v "dobrovolné skromnosti" pokoušejí další a další lidé, naši současníci (knihy Hany Librové). Jen mě překvapilo, že takový způsob života byl již pro Thoreauovy současníky šokující.
"První léto jsem knihy nečetl, okopával jsem boby. Ba často jsem dělal ještě něco lepšího. Stávalo se, že jsem nedokázal obětovat svěží pel přítomného okamžiku jakékoli práci, ať práci mozku nebo rukou. Dopřávám rád široký prostor svému životu. Někdy za letního jitra jsem po obvyklé koupeli usedal na prosluněný práh svých dveří a zůstával tu od svítání až do poledne pohroužen v snění mezi sosnami, ořechovci a škumpami v nerušené samotě a tichu, zatímco ptáci kolem zpívali nebo nehlučně poletovali po domě, dokud mě slunce dopadající do mého západního okna nebo hrkot nějakého vozu na vzdálené silnici neupozornil, jak plyne čas. V takových prodlevách jsem vnitřně rostl jako zrno v noci a byly to chvíle blahodárnější, než by byla jakákoli práce tělesná. Nebyl to čas, o nějž jsem ošidil svůj život, nýbrž čas tolik přesahující můj vyměřený příděl."
Thoreauova oslava přítomnosti mě dokázala usadit na břeh Waldenu, kde jsem mohla pozorovat hejna hus a padající listí a poslouchat praskající led a to mě bavilo. V této učebnici mindfulness se střídají podmanivé popisy přírody s radikálními komentáři lidské existence, které se nijak neplazí a vzdorně se vymezují vůči těm, co se zaťatými zuby rvou život, jako by to byl bodlák. Ostatně: "Jak už jsem řekl, nemíním psát ódu na sklíčenost, naopak chystám se bujaře naparovat jako kokrháč stojící ráno na hřadě, třeba jen proto, abych zburcoval své sousedy" (s. 78). Takové kokrhání se mi líbí.
Ta kniha asi každého až tak neosloví, nicméně je (a nepochybuji, že bude - a to dost možná ve stále větší míře -) silným inspirujícím dílem, které je dobré znát. A troufl bych si tvrdit, že takový projekt "odchodu do lesa" je dobrodružstvím. Ovšemže ne tak extrémním, jako třeba příběh Christophera McCandlese (který podle všeho byl pod vlivem tohoto díla).
Pár poznámek:
1)Thoreau nežil, jak tu někdo psal, u Waldenu v úplné izolaci, nýbrž, jak sám píše, zašel občas do Concordu, bavil se s lidmi, mám dojem že i stihl někde přednášet.
2) Thoreau už v úvodu "varuje" že kniha je o něm (resp. jeho životě, což je dejme tomu totéž), právě aby se vyhnul osočení z "jájáčkovství", a s "chudáčky a hlupáčky" okolo čile komunikuje, nikoho hlupákem nezve (dokonce je uchvácen oním prostým dřevorubcem). Tolik asi též k zmíněné nenávisti k lidem...
3) Okruh čtenářů, pro které byl Walden v době svého vzniku určen asi vyžadoval praktický přístup a "cifry". Srovnejme s jeho eseji primárně určenými pro časopisy.
Mluvené slovo se zkrácenou verzí Waldenu je, myslím, vhodným kompromisem pro ty, které celek knihy nudil. (A vyrovnaný přednes páně Mrkvičky snad rozežene obavy z Thoreauovy namyšlenosti)
Já jsem čekal větší dobrodružství z divočiny a osamělého života v přírodě, ale Thoreau většinu knihy vypočítává, kolik ušetřil tím, že se dřel sám jak mezek a kolik tím, že velice střídmě jedl. Ovšem byla to jeho vlastní cesta...
Štítky knihy
příroda hledání smyslu života lesy člověk a příroda rozvoj osobnosti, osobní rozvoj opuštění civilizace
Autorovy další knížky
| 2018 |  Walden aneb Život v lesích |
| 2010 | Chůze |
| 2008 |  Toulky přírodou |
| 1994 | Občanská neposlušnost a jiné eseje |
| 2012 | Mainské lesy |
Je treba ji cist... je prekrasna a Henry nam ma mnoho co rict, k pravde, o to mrazivejsi s prihlednutim k roku prvniho vydani... moudrost, primost a prirotene vycentrovany postoj k prirode i civilizaci...