Říkejte mi Win
Harlan Coben
Win série
1. díl
Bohatou dědičku Patricii Lockwoodovou před lety záhadní únosci drželi na neznámém místě. Podařilo se jí uprchnout, ale věci ukradené její rodině se nikdy nenašly. Až teď se v bytě zavražděného samotáře najdou dva pozoruhodné předměty: Vermeerův obraz a kufr s iniciálami WHL3. Windsor Horne Lockwood III., zvaný Win, neví, jak se tam jeho kufr a rodinný obraz ocitly. Jeho zvědavost ještě vzroste, když se dozví, že muž, který unesl jeho sestřenici, byl zapletený do dávného zločinu. Oba případy jsou záhadou už celá desetiletí, ale Win je oproti FBI ve výhodě: má osobní vztah k případu, je nechutně bohatý a nebojí se vzít spravedlnost do vlastních rukou...... celý text
Přidat komentář
Naprosto skvěle napsaná, hlavní hrdina typek, přemíru postav ráda odpustim. Moc se těším na další díly!
Cobena mám ráda, ale tato kniha byla zatím nejslabší a přidám se k ostatním, kteří píší, že je tam hodně postav - občas jsem se ztrácela, kdo je kdo a je to překombinované, přesto jsem dočetla. A stejně se vrhnu na jeho další knihu.
Hlavní postava Win, přebohatý, drzý, někdy až moc aktivní a disponující netušenými možnostmi se ponoří do neřešitelného případu a po mnoha letech neúspěšného pátrání amerických policejních složek ukáže, zejména sám sobě, kdo je nejlepší. Překombinovaná zápletka se zbytečným protahováním nepatří mezi nejlepší kousky autorovy tvorby.
Další přečtená. Už jsem od autora četla mnohem lepší příběhy, tenhle byl strašně zdlouhavý a hlavně přecpaný postavama ve kterých jsem se občas ztrácela a když mě napadlo jak co celé mohlo být a částečně jsem se trefila no neměla jsem z toho takový požitek jaký bych mohla mít. Tak doufám že nějaká další bude zase super.
Pro mne zatím nejslabší kniha od Cobena. Musela jsem se nutit ji dočíst. Ztrácela jsem se v postavách, jejichž jména mi nějak unikala a vždycky mi chvíli trvalo, než jsem pochopila, o kterou postavu jde. Vůbec nevím, proč všechny knihy, které jsem od něj četla, byly prostě super a tahle úplně pravý opak. A to jsem četla, kromě jeho poslední knihy, úplně všechny.
Win je zkrátka postava, kterou si zamilujete. Navíc Win a Myron jsou moje top dvojka. Za mě trochu oddychovka. Harlan Coben, ale nikdy nezklame.
Moje první kniha od autora a zároveň rovnou štafeta. Nadchlo mě obojí. Mně se hlavní hrdina právě líbil kvůli toho, že byl jiný, drzý, sebevědomý, neokoukaný, bavil mě. Detektivní zápletka super, já jsem nadšená.
(SPOILER) Je to moje první kniha od tohoto autora. Knihou jsem se protrápila. Dočetla jsem ji do konce, ale příběh se táhl a pořád jsem čekala, že to bude napínavé, ale nestalo se tak. Kniha mě nezaujala.
Tentokrát nic moc. Jiné knihy má daleko lepší. Tohle je jen nereálná pohádka pro dospělé.
Nechce se mi věřit, že jsem se musela doslova protrápit knihou mého oblíbeného autora. Zajímavý námět, perfektní styl a humor, nechyběly ani Cobenovy pověstné hlášky, tak kde se stala chyba?
Zkusím to s odstupem času ještě jednou a najdu si ke čtení větší prostor a čas, protože se mi moje hodnocení ani trochu nelíbí.
S touto knihou jsem se hodně prala. Nemít ji doma formou štafety asi bych ji odložila. To nutkání jsem měla asi 3x... Hlavní hrdina děsně nesympaticky, arogantní zbohatlik, který to každému dává najevo. Tema nebylo spatne, ale vše mi přišlo zdlouhave a tudíž pro mě nezaživné... Postrádal jsem to napětí, které vám nedovolí knihu odložit. Posledních 5 kapitol bylo fajn, rozuzlení a dokonce i 2 celkem hodně nečekané události mě přesvědčily dát 2,5/5 *
Byla to moje prvotina od autora, byť mám doma další asi 4 knihy. Jen teď nevím, jestli jsou takto psané i ty ostatni jestli najdu chuť si je přečíst.
Achich ouvej, nebijte mě, nekopejte do mne. Nedočetla. Skončila jsem na straně 144.
Mě Win nebavil. Táhl se jak sopel tříletýho dítěte na útěku.
A tuze naříkám, protože sama nevím proč. Proč jen mi ten Win nepřirostl k srdci, vždyť je tak úúúúžaaasnýýýý! Ani ten detektivní příběh mne neponoukl k dočtení.
Hlášky:
Věk míří od šedesáti na sever...
"Ne všichni nesmírně pozorní ctitelé jsou psychopati - ale všichni psychopati jsou nesmírně pozorní ctitelé."
Omlouvám se všem milovníkům Harlana (i sobě) dám si výprask a budu se těšit na další jeho knihy.
za mě zase jedna opravdu povedená kniha, která vás nutí číst dál a dál, super příběh i rozuzlení, hlavní hrdina se mi líbí hlavně proto, že je úplně jiný než většina ostatních a má specifický pohled na svět a spravedlnost
Na tuto knihu jsem se fakt moc těšila. Ale… přijde mi ze všech knih Harlana Cobena nejslabší. Zápletka výborná, ovšem Win mi prostě nějak nesedl.
Výtečně jsem se zabavila: velmi neotřelé zápletky, hlavní hrdina i jeho řešení (policie ani FBI si moc neškrtly). Win je opravdu zábavný, má to v hlavě srovnané a ví, nač se může spolehnout - není to ani hrdina bez bázně a hany, ani skautík, nepotýká se příliš se svědomím, víra ho nesvírá, nikomu se nezpovídá a skvěle umí využít svých bojových schopností a peněz (takže "okouzlující" snad jen na papíře, ostatně v životě by se s ním člověk nesetkal). Čtenář (zejména z našich po všech stránkách malých končin) díky němu proniká do světa superboháčů a možností velkých peněz (pozor, za každým velkým jměním je velký zločin...) a rodinných pout (ne zrovna těch hřejivých, ale spíš jako pečlivá péče o rodinné jméno, ať to - koho - stojí, co to stojí).
Zápletka je komplikovaná, ale všechny dílky skládanky postupně zapadnou přesně do sebe (jen nesmí polevit pozornost čtenáře vzhledem k množství jmen, přezdívek a dalších identit). Krom zcela odděleného světa bohatých od světa nás ostatních (po všech stránkách) román skvěle vykreslil Ameriku i s ohledem na studentské protiválečné protesty a jejich dopady na aktéry i nevinné, možnost zmizet z radaru a ukrývat se pod jinými jmény dlouhá desetiletí, mafiánské praktiky i komorní rodinná řešení problémů. Nosným tématem ale byla pomsta - mimo boží přikázání, mimo zákony, prostě v lidské současné šedé zóně.
Potěšilo mne i množství zaznamenáníhodných mouder či postřehů (většinou věcně, s cynickým nadhledem interpretovaných hlavním hrdinou). ...
"Boháči umí výtečně využívat velkorysost, aby dostali, co chtějí."
"Peníze vám dávají čas, přístup, prvotřídní technologie a vybavení."
"Vzpomínky se nám neuchovávají v lebce na nějakém mikročipu nebo v registrační skříni někde hluboko v mozkové kůře. Vzpomínky jsou něco, co rekonstruujeme a skládáme dohromady. Jsou to útržky, jež zpracováváme, abychom dali dohromady, co si myslíme, že se stalo. anebo v to aspoň doufáme. Zkrátka naše vzpomínky jsou jen zřídkakdy přesné. Jsou to podjaté rekonstrukce."
"Pokud chcete změnit něčí chování, zapamatujte si jedině tohle - lidské bytosti dělají to, co je v jejich vlastním zájmu. Vždycky. To je jediná motivace. Udělají 'správnou věc', pokud těmto zájmům odpovídá. Ano, je to cynické, ale taky je to pravda. jestliže chcete změnit něčí smýšlení, tajemství nespočívá v ohleduplnosti, uctivosti, smířlivosti nebo přednesení přesvědčivých a nezvratných faktů, abyste zmíněné mysli dokázali, že se mýlí. A pro ty ze skutečně naivního tábora, tajemství nespočívá ani v tom, že se budete dovolávat andělů nebo 'lidskosti'. Nic z toho nezabírá. Něčí názor můžete změnit, jedině pokud dotyčného přimějete uvěřit, že postavit se na vaši stranu je v jeho nejlepším zájmu. Tečka."
"Abyste mohli udělat omeletu, musíte rozbít pár vajec. Nevím, jestli je to pravda, ale pokud už vejce rozbijete, udělejte radši omeletu než svinčík."
"Lidé jsou zvyklí ohánět se formulkou 'všichni jsou si rovni', kterou jsme my, Američané, tak geniálně prodávali napříč našimi vzácnými dějinami, ale v poslední době začíná víc a víc vyplouvat na povrch, co bylo vždycky zjevné - peníze vychýlí každé váhy. Peníze znamenají moc. Tohle není žádný román od Johna Grishama ve stylu 'člověk versus systém' - ve skutečnosti se mu malý človíček nemůže postavit."
"Člověk je přizpůsobivý a k tomu patří, že jakmile pro nás něco začne být běžné, ztratíme schopnost úžasu. Bereme každodenní věci jako samozřejmé. Netvrdím, že je to špatné. Kolem hesla 'prožijte každý okamžik naplno' se zbytečně moc nadělá. Je to nereálné, v lidech to probouzí spíš stres než spokojenost. Tajemství naplnění nespočívá ve vzrušujících dobrodružstvích nebo v bouřlivém životě - takové tempo nikdo nevydrží dlouho. Kdepak, jde o to naučit se vítat a užívat si pocit klidu a známosti."
A samozřejmě nezapomínejme na časté telefonní osobní uvítání: "Mluvte zřetelně"...
Autor mne překvapil, nevyhledávám ho, protože mnohé knihy mne zápletkami a jejich rozuzlením (a častým soustředěním na mládež) zklamaly, ale pár kousků velice mile překvapilo, a Win je rozhodně jedním z nich.
Ale jo, dalo se. Od Harlana Cobena jsem zvyklý na lepší knihy, zatím mě nezklamal. Až tato kniha nebyla úplně to pravé ořechové. Dávám ale i tak čtyři stars a až vyjde pokračování, zkusím si ho přečíst taky.
Od autora jsem přečetla již povícero knih a takřka vždy jsem byla s jeho díly spokojená, u Wina jsem však pocítila zklamání...
Předně jsem měla hlavně v začátcích čtení pocit, že je to nějaké pokračování předchozí knihy, alespoň vyprávění hl. postavy tomu dosti nasvědčovalo.
Za druhé mi Win po celou dobu neskutečně lezl na nervy. Prostě on je King, on si se vším poradí, on je bohatý grrr, přála jsem si, aby si ho někdo pořádně podal a to se mi většinou u čtení nestává. :-D
Další výtka směřuje k počtu postav v příběhu a přiznávám, že jsem se chvílemi v nich ztrácela.
Prostě jsem od knihy měla větší očekávání.