Rituály dospělosti
Octavia Estelle Butler
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29386/bmid_xenogenesis-2-ritualy-dospelosti-bdy-29386.jpg
4
39
39
Xenogenesis série
< 2. díl >
Mimozemšťané, kteří si říkají Oankali, zachránili zemi. Za jistou cenu. Potřebují k životu neustálou genetickou výměnu... a lidé jsou pro ně nový materiál ke křížení. Odpůrci odmítají Oankali a snaží se žít svobodným životem v přírodě jako poslední generace sterilního lidstva. Stávají se z nich sebevražední divoši, kteří kradou a mrzačí polomimozemské děti, aby je mohli prohlašovat za vlastní. Akin je kříženec, mladý oankalský konstrukt, jehož tělo je mostem mezi světy. Vypadá jako člověk, ale pamatuje si, jaké to bylo v matčině lůně, umí ochutnávat molekulární struktury a dokáže zabíjet jedovatým dotekem... Akin, unesený z oankalského domova, je uvržen do společnosti odpůrců, společnosti zoufalství, násilí, touhy - a hrdosti. Může své věznitele pochopit jedině tak, že se stane méně cizím. Může odpůrcům pomoci jedině tehdy, když se stane více cizím. Akin může lidi bránit jen tím, že se stane Oankali. A jestli se pokusí lidstvo zachránit, lidé ho zabijí. Druhá kniha trilogie.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1998 , PolarisOriginální název:
Adulthood Rites, 1988
více info...
Přidat komentář
A máme tady ságu! Místo hlavní hrdinky sledujeme osudy jejího syna! Co bude ve třetím díle? Pravnuk? Také reálie se změnily. Už nejsme na vesmírné lodi, ale na Zemi.
Knihu bych rozdělil na dvě části. Ta první je skvělá, protože napínavá a dobrodružná. Syn - prcek je unesen a jsme svědky jeho anabáze s únosci, adoptivními rodiči atd. Moc mě tahle část bavila, na rozdíl od části druhé, která je, mírně řečeno, nudná a nestravitelná. (Je to blábol!) Ticho!
Hned se pustím do dílu posledního.
Znovuosídlování Země pokračuje. Jenže bez spojení s mimozemskými Oankali nemá sterilní lidstvo šanci, ať už se snaží sebevíc. Jedinou nadějí pro Odpůrce, podléhající tlaku prostředí a měnící se v zoufalce a násilníky, je kříženec Akin. Má ale vůbec smysl lidstvo zachraňovat? Na tuto otázku hledá Octavia Butlerová odpověď stejně vehementně, jako nás v předchozí knize uvedla do světa oankalských genetických obchodníků a seznámila nás s neohroženou Lilith Iyapo. Stále se jí daří originální způsobem upoutat pozornost k tématům, které ji zajímají, a také dát svým čtenářům pocítit všechno to emociální napětí, jež se ovíjí jako had kolem jejích životaschopných postav. Je přitom zajímavé, jak nonšalantně, nekomplikovaně a bez patosu nám zjevuje své nápady a s jakou lehkostí pracuje s tak závažnými myšlenkami, jako je přežití lidstva a uchování jeho sociálně-společenského potenciálu při střetnutí s nebývale vyspělou mimozemskou civilizací. Rituály dospělosti něco málo ztratily z údernosti a překvapivosti Úsvitu, ale stále mají sílu pohltit a nepustit. Tleskám ve stoje…
Dostal se ke mně až druhý díl a možná proto můžu hodnotit bez ohledu na ostatní díly. Ze začátku jsem se vůbec nemohla začíst, protože mi chyběl "onen začátek", ale jak jsem se do toho dostala, příběh utíkal rychle. Motiv knihy mi připadá skoro až reálně v budoucnu možný. Autorka vás uvede do chování i dospívání mimozemšťanů a to je téma, které se jen tak nevidí. Za mě palec nahoru.
Už to na mě stejný dojem jako první díl neudělalo, ale stejně se knížka četla dobře. Ráda bych přečetla 3. díl, jsem strašně zvědavá jak to celé dopadne, ale už ho nemůžu sehnat.
Lilith, ta úžasná silná žena, kvůli které jsem se od prvního dílu nedokázala odtrhnout, mi tady přišla vnitřně zlomená, i když navenek smířená se svým osudem. Za své vzaly všechny její plány na útěk. Stará se o své děti, protože musí, ale vřelou „lidskou“ mateřskou lásku jsem z ní necítila. Konstruované děti jsou víc jejich než naše, ví to všichni lidští rodiče, je to na nich poznat.
To jak óloi nabourává intimitu muže a ženy, jak se neustále mezi ně vtírá, mi lezlo na nervy. Nedivím se, že velká spousta lidí tento vztah odmítá – já bych na to asi taky neměla. U Oankali se navíc ukazuje, že naše geny nejsou to jediné, co nám chtějí na konci toho úžasného „obchodu“ vzít.
Vykreslení některých rebelů mi ale přišlo dost zkratkovité, jen aby se ukázalo, jak moc jsme násilničtí, omezení a netolerantní vůči jinakosti – autorka sama v lidstvo asi moc nevěřila.
SPOILER
Úvodem doporučuji přečíst komentáře uživatelů ke všem třem dílům, protože ledacos rozkrývají.
Rituály dospělosti se na rozdíl od 1. části odehrávají s malou výjimkou pouze na Zemi a hlavní postavou je tu Akin, konstrukt, syn lidské matky Lilith a tuším, ještě snad asi tří Oankali, taková směska genů. Ovšem, nepobrala jsem, jak jsou ti konstrukti vytváření technicky, a s těmi rodiči je to vůbec střídavě oblačno - což ale není podstatné, stejně je to sci-fi...
I když, kdo ví..? Co někdy bylo, co je a co bude..?
Čtení je místy dynamické, zvlášť začátek a konec, sem tam se také trochu vleče. Hlavní, co pro mě vyplynulo je, že na Zemi jsou lidé, tzv. Odpůrci, kteří nechtějí nic mít s Oankali, nechtějí využívat mnoha dobrých věcí, které jim mohou poskytnout - zdraví, dlouhověkost... výměnou za jejich geny. Odpůrci žijí ve svých vesnicích, protože nechtějí mít děti s Oankali... ale protože všichni jsou jejich zásahem sterilní, vlastní "pravé" lidské děti mít nemohou. Oankali to vysvětlují tím, že lidé dokázali zničit svou planetu a pokud by se rozmnožili, udělali by to zas... Možná mají pravdu, autorka přesně vystihla, byť spíš okrajově, různé lidské charaktery... A co Oankali, mají také své zvláštní charakterové vlastnosti? Nepostřehla jsem. Každopádně, oni mají svoje jasné cíle, za kterými jdou.
Nějaké východisko pro Odpůrce se tu ale rýsuje... Takže uvidíme... v třetí části.
Připomínám znovu autorčinu povídku Dítě mé krve, hodně na mě zapůsobila.