Imago
Octavia Estelle Butler
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29387/bmid_xenogenesis-3-imago-IZF-29387.jpg
4
33
33
Xenogenesis série
< 3. díl
Jediné dítě má moc zničit Zemi - prostě tím, že zůstane naživu... Dlouhé křížení mezi pozemšťany a Oankali je skoro dokončeno - a náhle je ohroženo - dítětem. Ale není to chlapeček ani holčička. Jadahs je lidské óloi, třetí pohlaví Oankali. Jadahs by mohl být spojovacím článkem mezi vším, co je lidské a co lidské není: dokáže měnit podobu, uzdravovat znetvořené a měnit DNA pouhým dotekem. Ale jediné vadné óloi může zničit celý svět, zmutovat zemi, po které kráčí, rozsévat mor pouhým dechem. Ve svém vyhnanství v džungli musí dítě zvládnout síly mimo lidské chápání, jinak se stane šílenou živou zkázou. A aby Jodahs přežil, musí najít to jediné, co úžasná věda Oankali nikdy nedokázala. Zázrak... Třetí kniha trilogie.... celý text
Přidat komentář
Třetí díl za mnou. Hurá?
Celou dobu jsem čekal, že se stane TO. Že prostě trilogie někam VYÚSTÍ. Místo toho proběhlo jen další nudné proplétání mimozermsko-zemských vztahů, ozvláštněné vcelku napínavou dějovou linkou. Toť ale vše. Plánovala autorka další pokračování? Máme si z nic neřešícího závěru něco vyvodit? Něco, na co má chabá a pokulhávající mysl nestačí? A co na to Jan Tleskač? Netleská. Bohužel, už dlouho netleská.
Takže: Hurá! Mám to za sebou.
Soudím, že kdyby autorka celý příběh shrnula do jedné knihy středního rozsahu, kdyby si odpustila to, čemu říkám vykecávání, neustálého vysvětlování záležitostí, které jsou neexistující, neboť jsou zgruntu vymyšlené a stačilo jim dát 1/10 prostoru... Kdyby... Kdyby... To by Xenogenesis určitě vystoupala mezi zářivá souhvězdí nejlepších sci-fi a fantasy knih.
Kdyby... Zvažovala jsem, že na poslední část hodím bobka! Chvílemi to prostě nešlo! Potom se znovu děj stal zajímavým a posléze, chvílemi se skřípěním zubů, jsem Imago definitivně dočetla... Ale teď, jak říká můj oblíbenec, oranžový plyšák Rixo v reklamě, nakonec se s ním navždy rozloučím s obligátním pá... pá... :-)
Všechny tři části opusu osídlují lidé, mimozemšťané a jejich potomci - kříženci. Vše je popsáno poměrně do detailů, a je tu hodně postav obou druhů, až jsem se mezi nimi občas ztrácela. A přemýšlela jsem, co bych přijala, ocitnout se v Xenogenesis. Přistoupit na všechno, co nabízejí a co berou Oankali, nebo zůstat člověkem se vším všudy, bez využití pozitiv vzájemného soužití, ale také bez ovlivnění negativy?
Protože vždycky je něco za něco, ale Oankali, aby dosáhli svého, to něco umějí mistrně zabalit do lesklého barevného papíru... Tak, že se to lidem nakonec líbí...
Nevím a naštěstí o tom nemusím přemýšlet, do doby, než se vprostřed léta kolem poledne objeví na modrém nebi stříbrné lodě z dalekého vesmíru...
Plány mimozemských genetických tvůrců jsou v ohrožení. Na Zemi se totiž objevilo zcela nové, nikým neočekávané, a proto obávané třetí oankalské pohlaví - lidské óloi. Jodahs bude muset přesvědčit všechny kolem sebe, že má právo na svobodnou existenci. Potřetí vstupujeme s Octavií Butlerovou do stejné řeky, a přesto je to zcela nový a originální příběh. Měli jsme už sice dostatek času zvyknout si na podivuhodné uspořádání pozemské společnosti, rodiny i na novou podobu vzájemných vztahů jak mezi pozemšťany a Onkali, tak i mezi lidmi navzájem, ale těžko nás něco mohlo připravit na naprosto cizí lidskou entitu, jakou je Jodahs. Butlerová opět ukazuje svou sílu, ani ne tak v úrovni dějové, jako spíš emoční. Ve svém líčení touhy po partnerském sblížení neváhá jít až do extrémů, ale současně si přitom nezaujatě hlídá hladinu adrenalinu v krvi. Dá vám pocítit nepoznané, přičemž to udělá natolik lidsky a neokázale, že ji věříte každé slovo a klidně se s ní sklouznete i do pekel. Její metoda je vyztužena nápady a podněty, které málokoho nechají netknutým a lhostejným.
Pochopila jsem, co se nám autorka celou ságou snažila sdělit, i když občas byl problém v tom, jak se to snažila sdělit. A ne ve všem s ní souhlasím. Upřímně jsem od posledního dílu čekala něco jiného.
Na scéně se objevuje další dítě Lilith, které se během svého dospívání potýká s konfliktem svého lidského a oankálského dědictví a ještě něčeho navíc. Problém s nalezením vhodných partnerů vyřeší díky „náhodnému“ objevení „skryté“ komunity, která celou dobu unikala pozornosti přepečlivých a přeopatrných Oankali, což v konečném důsledku působilo značně nepřesvědčivě. Podobně jako následná reakce objevených lidí.
Samozřejmě, že pro ty, kteří se rozhodli žít v multipartnerském svazku s Oankali celý příběh vlastně skončil happyendem. Víc mě ale zajímalo, jak si vedli na Marsu ti, kteří se toho už dále odmítali účastnit – v celé knize o nich byla jen letmá zmínka. Nezbývá než doufat, že potlačili své sebedestrukčních choutky a vytřeli Oankali zrak.
Nakonec musím pochválit originální české obálky všech tří knih, co jsem viděla zahraniční, naše jsou opravdu povedené a krásně korespondují s dějem knih.
Třetí kniha trilogie a třetí hlavní hrdina (třetího pohlaví). To, co výrazně odlišuje závěrečný díl od dvou předchozích je styl, ich-forma. Tím, že nám autorka dává nahlédnout do myšlení "oankalských" oloi. Umožňuje tak de facto číst první díl znovu, "jinýma očima". Podivně se tak vysvětlují některé nepochopitelnosti z prvního dílu. Nicméně závěr mi přišel už moc vyumělkovaný, vycucaný z prstu. Jakoby autorka prostě chtěla, aby se vedlejší postavy nějak chovali, i když k tomu nemají důvod... A pak taky mě mrzelo naprosto opomenutá dějová linka lidí na Marsu, vedených oankalským konstruktem.