Z deníku kocoura Modroočka
Josef Kolář
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290372/bmid_z-deniku-kocoura-modroocka-1pN-290372.jpg
5
1186
1186
Hřejivé vyprávění malého kocourka o všem, co zažil se „svým člověkem“ od prvních krůčků po světě až po chvíli, kdy se sám stal pyšným otcem čtyř koťátek. Modroočkův deník nám prozradí, kdo je Zelenoočka, Bělovous Zrzunda, Kiki a co se od nich kocourek naučil. Modroočkovy příhody pobaví a rozveselí, a navíc leccos zajímavého vypoví o vlastnostech a zvycích různých zvířátek. Mnohé z nich děti již znají z rozhlasu i televize.... celý text
Přidat komentář
Předem se omlouvám, za narušení zdejší poklidné atmosféry... a beru tento příběh možná až příliš vážně, nicméně věřím, že i o dětských knihách je důležité diskutovat...
Tohle je další z mých oblíbených dětských knížek, kterou jsem vlastně ale nikdy nečetla. Byla jsem ale naprosto posedlá její namluvenou verzí a do teď umím řadu písniček zpaměti (pokud je neznáte, tak rozhodně doporučuju, neznám dítě, kterému by se nelíbily). Znovuobjevovat tenhle příběh bylo neskutečně příjemné, jednak ze sentimentálních důvodů a druhak se teď v mém životě objevilo poměrně hodně koček (a některé kočičí charaktery jsou tu vystihnuté zkrátka skvěle). Kniha má navíc úžasný humor. První kapitoly jsou za mě jednoznačně nejlepší - malý Modroočko je neskutečně roztomilý, Bělovouse Zrzundu, Zelenoočku i celou jejich partu zkrátka hrozně žeru. Proto mě vlastně trochu mrzel přesun na venkov, který nás o všechny tyhle protagonisty obral a zavedl daleko větší epizodičnost. Což je na jednu stranu pro děti asi přístupnější, na druhou stranu je množství postav možná kontraproduktivní. Tohle je nicméně jen malá výtka a drobnost, ta velká výtka teprve přijde...
Moje hlavní rozčarování se týká konce - takže dále se SPOILERy... Nejdřív bych ráda předeslala, že i Kiki mám ráda a proti tomu, že skončila s Modroočkem nic nemám - ačkoli mi trochu vadí fakt, že si vychoval svoji partnerku (jsem na tenhle typ zápletky trochu citlivá, shlédnutí Hrbáče Lagardéra mě doživotně poznamenalo...). Nicméně, i když je rozvinutí Kikiina charakteru trochu odfláknuté (proti třeba Zelenoočce), to co je naznačené mi stačilo k tomu, aby si mě získala. Co je ale příšerné a neskutečně mi vadí je způsob, kterým je ukončená Zelenooččina linka - musel z ní autor na konci udělat žárlivku, která ve svém okolí jinou kočku nesnese? Jasně, Zelenoočka má být trochu koketa, je to koneckonců toulavá kočka, která má kolem sebe v podstatě harém kocourů, nicméně to v první polovině rozhodně nebyla nesympatická postava, popravdě je to dost možná moje oblíbená postava (samozřejmě pro někoho nesympatickou postavou být může... ale není zlá... je sice prostořeká a z Modroočka si utahuje, nicméně ho naučí lézt po stromech a normálně se s ním přátelí). Jenomže na konci je prostě sprostě zneužitá, je z ní udělaná záporná postava, jen aby vynikla Kikiina věrnost... což... Vůbec nebylo potřeba kvůli tomu zacházet do takových extrémů!
Omlouvám se, mám pocit, že jsem do toho daleko víc investovaná, než bych měla být, nicméně tahle literární figura mě neskutečně rozčiluje... je v příbězích velmi běžná a příběhy (obzvláště ty, co čteme jako malí) nás učí přemýšlet, zakládají rámec ve kterém přemýšlíme a proto je taková škoda, že tenhle úžasný příběh má tak nešťastně zvolený konec. (To, že se všichni kocouři vykašlou na Zelenoočku a začnou pokukovat po Kiki je taky téma samo o sobě... Proč? Proč?)
Ach jo... tak moc to chci milovat, ale jsem teď jen neskutečně vytočená... Musím se podívat, jestli ta audioverze končí stejně, protože takhle si to nepamatuju... (edit: Audioverze skutečně má jiný, o něco lépe zvolený konec.)
Tahle knížka mě nikdy nelákala a ani mi nepřišlo, že by vyprávění z pohledu kotěte bylo pro děti zajímavé. Pětiletý syn mě ale svým nadšením a zaujetím přesvědčil o opaku.
Tuhle knihu spíše milovala moje sestra než já. Ale já jí sestře zase ráda předčítala.
Knížka mého dětství, kterou jsem milovala a dodnes se k ní ráda vracím. Sice už je ohmataná a odrbaná, ale pořád je to láska a má své čestné místo v knihovně.
Nestárnoucí příběh, který se k nám obloukem znovu vrátil. Od Ježíška si ho vyžádal náš mrňavý vnouček a já jsem moc ráda, že jsem ho mohla koupit v takové podobě, v jaké ho znám už od vlastního dětství.
Klasika pana Koláře a paní Zmatlíkové prostě stále funguje a věřím, že si ho s chutí přečte i další generace dětí.
Znovu doporučuji a samozřejmě dávám plný počet.
Jakozto milovnici kocek se nam pribehy Modroocky moc libily. Ctive, akcni, proste parada :-)
Oblíbená kniha mého dětství a tak jsem se k ní teď s chutí vrátila, abych ji četla synovi před spaním. A nutno podotknout, že se každý den těšil na nová dobrodružství kocourka Modroočka a donekonečna vyžadoval prohlížení všech obrázků v knížce - však také Helena Zmatlíková patří podle mne k pokladům mezi ilustrátory dětských knížek. Určitě jsme nečetli naposledy.
Jako malá jsem tuto knihu s nadšením přečetla 2x a ikdyž jsem odjakživa pejskařka, tato kniha se mi líbila tak moc, že jsem si jí nedávno pořídila v bazaru, aby se stala součástí mé knihovny. Knihu zdobí krásné ilustrace Heleny Zmatlíkové - mám pocit, že paní Zmatlíková tak nějak také náleží k mému dětství ...
Krásná, čtivá kniha vyprávěná mladým kocourkem Modroočkem. Příběhy jsou krátké, tak akorát dlouhé na čtení před spaním. :) Moc se nám líbí ilustrace Heleny Zmatlíkové.
Podle mého čtenářského deníku jsem ji četla jsem jako dítě, ale nepamatovala jsem se na ni, však už je to 40 let. Teď jsem ji četla se synem a moc se nám líbila. Ilustrace Heleny Zmatlíkové jsou nepřekonatelné. Je to vyprávění o obyčejném životě očima mladého kocourka, což vede k mnoha komickým situacím. Doporučuji!
Už jako malá jsem četla pár kapitol z této knížky. I když se mnoha lidem tato knížka líbí, tak já jsem ani jako malá, ani teď jako velká ke knize nepřilnula. Tohle asi není druh dětské knihy, kterou bych si ráda přečetla. Jsem mnohem víc na klasiku. Ale to je čistě jen má chyba. Kniha je krásně ilustrovaná a věřím, že mnoha dětem se knížka určitě bude líbit.
Krásná kniha z mého dětství. Měla jsem ji moc ráda. Pro děti velmi pěkná a určitě doporučuji všem rodičům na čtení pro své děti, nebudou litovat.
Moc ráda na ní vzpomínám. Četla jsem z ní dcerám, když byly malé, před spaním. A sama jsem se na četbu už těšila.
Klasika. Pěkně zpracované a ilustrované a i dnes to s klidem můžete předložit svým ratolestem. Kdo má kočku, spíš bude mít pro Modroočko zvláštní místo.
Štítky knihy
kočky pohádky pro děti zfilmováno česká literatura Večerníček člověk a zvíře zábava ilustrace, knižní malba kočičí příběhyAutorovy další knížky
| 1976 |  Z deníku kocoura Modroočka |
| 1947 |  Bzunďa a Brunďa - příběh dvou brundibárů |
| 1955 | Podivuhodná setkání |
| 1944 |  Němé Tváře |
| 1956 | Nová podivuhodná setkání |
Knížku jsem četla, jako většina na základní škole a pak se mi dostala do ruky, když jí četla dcera ve druhé knížce. Zatímco já nadšená, dcera už tolik ne. :-D