Z deníku kocoura Modroočka
Josef Kolář
Hřejivé vyprávění malého kocourka o všem, co zažil se „svým člověkem“ od prvních krůčků po světě až po chvíli, kdy se sám stal pyšným otcem čtyř koťátek. Modroočkův deník nám prozradí, kdo je Zelenoočka, Bělovous Zrzunda, Kiki a co se od nich kocourek naučil. Modroočkovy příhody pobaví a rozveselí, a navíc leccos zajímavého vypoví o vlastnostech a zvycích různých zvířátek. Mnohé z nich děti již znají z rozhlasu i televize.... celý text
Přidat komentář
Klasika, která se čte už několik generací. Výborná dobrodružství kocoura, která zaujmou každé dítě, které miluje zvířátka.
Moc ráda na tuto knihu vzpomínám. Byla mojí nejoblíbenější dětskou knihou a rozhodně ji jednou budu číst mým dětem.
Jedna z najobľúbenejších detských kníh, teraz prvýkrát počúvaná ako audio, čítané dcérou... a to veľmi originálne :)
Moc se mi líbilo vyprávění z pohledu malého kocourka, myslím, že knížka mě bavila víc než moji neteř. Z předchozího komentáře jsem pochopila, že mám zkrácené vydání (z Alberta), což mě docela mrzí.
Četla jsem vydání, které má na svědomí Albert, ve kterém chybí několik důležitých kapitol. V tomto ohledu zklamání, protože jinak bych dala 100 %. Nezbývá nic jiného, než si sehnat originál.
Moje nejoblíbenější knížka v dětství. Ráda se k ní vracím i v dospělosti a čtu ji své dceři.
Pamatuji si, jak jsem ji četla jako malá pořád dokola a dokola a o 20 let později mě znovu potěšila.
Knihu jsem samozřejmě četl už jako dítě školou povinné, kdy jsme si ji kouskovali v hodinách čtení na prvním stupni základní školy, ale pamatuji si, že se mi líbila natolik, že jsem se jí věnoval i ve svém volnu a přečetl ji znovu. Proto jsem bral teď po letech Modroočka s obavami, jestli moje růžové brýle spadnou, nebo jestli jsem měl dobrý vkus už jako mrně. A musím svoje malé já pochválit. Dobře sis vybral.
Četla jsem (možná opakovaně) jako dítě a později jsem to předčítala svým dcerám. Pro mě je to pořád super knížka :-).
Tato kniha byla dárek od mé mámy, když jsem byla malá. Četla jsem si ji často milovala jsem ji. Stále ji mám doma schovanou a nehodlám se ji vzdát.
I tuhle knihu jsem měla jako dítko často v rukou. V mé knihovničce je neustále a vždy mě potěší už jen pohled na její obal. Člověk se tak nějak v myšlenkách vrátí do těch bezproblémových dětských let.
Naprosto úžasná knížka, četla jsem ji jak synovi, tak pak znova dceři (a syn opět poslouchal, i když už byl větší). Tuhle knížku znám zpaměti, nikdy mě ale neomrzí ten jazyk, ta přirovnání a nádherné obrázky paní Zmatlíkové.
Kniha mého dětství. Měla jsem ji ráda, ale nebyla moje. Půjčovala jsem si ji ze školní knihovny stále dokola určitě tři roky. Moc jsem si ji přála mít v knihovničce, ale asi jsem o tom málo mluvila, protože ji dostal k narozkám bráška. No aspoň byla doma. Potom, už jako vdaná, jsem ji dostala k narozeninám já. Od brášky. Novou, ne tu jeho salátovou. Tak byla knihou dětství našich dětí. Syn se stěhoval i s Modroočkem. A já koupila další. Už je knihou dětství vnoučat. Teď jsme ji dočetli s vnučkou. Pomalu se poohlížím po další, protože tahle se bude také stěhovat a já přece bez ní být nemůžu.
To je nostalgie, tohleto. Malá Jája - jako já - se naučila mít ráda kočky asi právě díky téhle knize, (tedy ne, že bych je předtím likvidovala kamenem v praku, jenom mě tolik nebraly).
Kočky mi totiž údajně způsobily zrakové postižení, s nímž jsem se narodila, protože máma byla v těhotenství nějaká nachcípaná, či co.
No a když jsem dospívala, obklopena množstvím tlapek a ocásků (kočičích, vy čuňata), kožíšků a oček zelených, předly mi čičiny do uší spoustu svých příběhů. A já jim taky.
Akorát tedy nevím, jestli knihu oceňují i dnešní děcka. Řekla bych, že pryč jsou ty časy, kdy mrňatům stačily příběhy, v nichž se minimálně nestřílí. Jejich škoda.
Štítky knihy
kočky pohádky pro děti zfilmováno česká literatura Večerníček člověk a zvíře zábava ilustrace, knižní malba kočičí příběhyAutorovy další knížky
1976 | Z deníku kocoura Modroočka |
1947 | Bzunďa a Brunďa - příběh dvou brundibárů |
1955 | Podivuhodná setkání |
1944 | Němé Tváře |
1956 | Nová podivuhodná setkání |
Tuto pohádku jsem strašně milovala,ale musela jsem si jí jako malá půjčit v knihovně, neboť mi nebylo dopřáno jí dostat alespoň k ježíšku. Hezky napsaná i ilustrovaná. Tak já jí jdu koupit alespoň teď a budu jí číst mým vnoučátkům.