Z deníku kocoura Modroočka
Josef Kolář
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290825/mid_z-deniku-kocoura-modroocka-d78-290825.png
5
1186
1186
Hřejivé vyprávění malého kocourka o všem, co zažil se „svým člověkem“ od prvních krůčků po světě až po chvíli, kdy se sám stal pyšným otcem čtyř koťátek. Modroočkův deník nám prozradí, kdo je Zelenoočka, Bělovous Zrzunda, Kiki a co se od nich kocourek naučil. Modroočkovy příhody pobaví a rozveselí, a navíc leccos zajímavého vypoví o vlastnostech a zvycích různých zvířátek. Mnohé z nich děti již znají z rozhlasu i televize.... celý text
Přidat komentář
Přiznám se, tuhle knihu jsem si přečetla celou až teprve nyní se svými dětmi (4 a 6). Líbil se mi jednoduchý sloh a vtip, s nímž kocourek popisuje svět kolem sebe. Děti se velice nasmály a mohla jsem je vždy nechat hádat, co bude asi ta hlučná příšera, co žere lidi a jinde je zase vyplivne, anebo co bude asi ten ocásek, co leze v trávě. Měly z toho opravdu legraci a neustále nad Modroočkem kroutili hlavou, jak to všechno popletl.
V knize ale nejsou jen ty pěkné a veselé věci, ale i ty nepěkné a smutné. Např. kapitola o tom, proč má kůň smutné oči a jiné okamžiky, kdy se dítě jemně seznamuje s realitou života. Nic drsného to není, spíš jakési vedení dětí k uvědomění si, že nic není vždy růžové. Což je vlastně správně. Určitě se nad některými řádky dá chvíli sedět, vysvětlovat a vyprávět.
Pozor! I moje Lucinka (4) si všimla, že se kocourek často opakuje a při jednom čtení se smíchem prohlásila: „Vždyť to už říkal!“ Tak zde máte jeden nešvar. A když už si všimne i dítě, tak to je co říct. :-D
Předností jsou určitě krásné ilustrace paní Zmatlíkové. Kniha se čte snadno a děti chtějí další a další pohádku. Přečetli jsme ji před spaním na čtyřikrát a určitě doporučuji. Je to milý příběh, který určitě malé čtenáře potěší. A se svými velikými písmeny se určitě hodí i jako knížka pro děti, které se učí číst.
Děti by daly 5* z 5*, já dávám 4*z 5*.
„Jsem kocour Modroočko. Narodil jsem se, když všechno bylo zelené a plné květů. Když bylo všechno už jenom zelené a květů bylo málo, dala mě maminka sem, co teď žiju. Se mnou tu žije dvojnožec. Je veliký a chodí jen po zadních – zkrátka dvojnožec. Po čtyřech běhá, jen když mi pomáhá najít nějakou hračku nebo když chce, abych si s ním hrál.“
Kdo by neznal příběhy kocourka Modroočka? Jeho příběhy s obrázky paní Zmatlíkové provázely mé dětství i dětství mých dětí, mám je totiž moc ráda, a tak je předávám dál /teď už čekají na vnoučátka :-)/.
Kocourkovy příběhy jsou napsané milým, poetickým jazykem, pro děti lehce srozumitelným, a samozřejmě, děti jednoduše přimějí přemýšlet o domácích zvířátkách, jak se k nim chovat, jak se o ně starat – zjistí, co všechno takové kočičky doma potřebují – hrát si s nimi, hladit je, ale taky krmit, vytvořit jim pelíšek, místečko k bydlení, bezpečný prostor pro všechny členy domácnosti …
No vidíte, někdy to nemusí být vůbec jednoduché, přivést čtyřnožce do rodiny plné dvounožců … výsledkem pak může být mj. i plno zábavných příběhů na toto téma … a knížka o jednom takovém kocourkovi je pak na světě …
„Dvojnožec je vůbec nešikovný. Nedovede chodit tiše ani skákat po výškách. A psát umí jen jednou tlapkou. A to ještě divným černým drápkem, který vůbec nedrápe, jenom šustí a skřípe po tom bílém, na co on píše.
Jednou jsem chtěl vědět, jak vlastně dvojnožec tím černým drápkem píše. Když jsem to chtěl vyzkoumat, vypadl dvojnožci drápek z tlapky a skutálel se na zem. Já hups za ním, aby neutekl. Celou tlapku jsem si začernil, a když jsem si ji pak umyl, začernil jsem si také jazyk.“
Četla mi to babička když mi bylo asi 4 roky a je to skvělá kniha doporučuji ️
Návrat do dětství s touto knihou byl místy překvapivý, protože jsem jednoduše některé zážitky malého kocourka zapomněla. Pamatuji si však velmi dobře, že když jsem byla malá, kniha se mi opravdu moc líbila nejenom pro příběh, ale také díky krásným ilustracím Heleny Zmatlíkové. Teď doufám, že někde dokážu sehnat také úžasnou pletenou verzi z dílny první dámy českého animovaného filmu Hermíny Týrlové.
Dcerka dostala tuto knížku loni jako dárek k vítání občánků, tak jsme letos začali číst občas před spaním, jelikož já jsem jí jako malá taky měla a moc se mi líbila :)
Mám to podobně jako mnoho dalších zde. Jedna z prvních knih kterou jsem si četl sám - pořád dokola. Dodnes jí mám v paměti jako nejlepší knihu, kterou už nikdy nic nepřekoná.
Moc milá knížka. Jako dítě jsem četla několikrát. Líbila se mi, ale zdaleka ne tolik, jako když ji čtu už jako dávnodospělák. Knížka o kočičím životě pohledem kocourka. Milé, křehké, hřejivé čtení.
Kouzelná knížka o Modroočkovi, kterou jsem měla ráda jako malá a mám ji ráda i jako velká.
Jedna z nejmilejších knížek z dětství! Kromě samotné knížky jsme měli i audioknihu na kazetě a dodnes si pro zlepšení nálady sem tam broukám některou z písniček Kocurka Modroočka :)
Myslím, že jsem ještě ani neuměl číst, když ji k nám přinesla jedna z babiček. Ale byl jsem naprosto unešený výraznými ilustracemi Heleny Zmatlíkové, takže jsem v knize kolem dokola listoval. U knížky jsme po večerech strávili spolu s rodiči spoustu pěkných chvil.
Po dlouhé době jsme s dětmi přečetli moji oblíbenou knihu z dětství. Milovala jsem Modroočka. A i teď ho ráda čtu dětem. Je to moc milé čtení.
Pěkné pohádky, pěkné ilustrace. Četla jsem vnučce a moc se jí pohádka líbila.
Jako dítě jsem ji milovala. Teď ji budu číst vnoučatům. Díky ní mám doma už 16 let Modroočko v živé podobě siamské kočky.
Štítky knihy
kočky pohádky pro děti zfilmováno česká literatura Večerníček člověk a zvíře zábava ilustrace, knižní malba kočičí příběhyAutorovy další knížky
| 1976 |  Z deníku kocoura Modroočka |
| 1947 |  Bzunďa a Brunďa - příběh dvou brundibárů |
| 1955 | Podivuhodná setkání |
| 1944 |  Němé Tváře |
| 1956 | Nová podivuhodná setkání |
Čtu ji dcerce, již poněkolikáté. Miluje ji stejně jako jsem ji milovala já v jejím věku. Víc takových knih pro děti!