Z deníku kocoura Modroočka
Josef Kolář
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290825/mid_z-deniku-kocoura-modroocka-d78-290825.png
5
1169
1169
Hřejivé vyprávění malého kocourka o všem, co zažil se „svým člověkem“ od prvních krůčků po světě až po chvíli, kdy se sám stal pyšným otcem čtyř koťátek. Modroočkův deník nám prozradí, kdo je Zelenoočka, Bělovous Zrzunda, Kiki a co se od nich kocourek naučil. Modroočkovy příhody pobaví a rozveselí, a navíc leccos zajímavého vypoví o vlastnostech a zvycích různých zvířátek. Mnohé z nich děti již znají z rozhlasu i televize.... celý text
Přidat komentář
Moc se mi líbilo vyprávění z pohledu malého kocourka, myslím, že knížka mě bavila víc než moji neteř. Z předchozího komentáře jsem pochopila, že mám zkrácené vydání (z Alberta), což mě docela mrzí.
Četla jsem vydání, které má na svědomí Albert, ve kterém chybí několik důležitých kapitol. V tomto ohledu zklamání, protože jinak bych dala 100 %. Nezbývá nic jiného, než si sehnat originál.
Moje nejoblíbenější knížka v dětství. Ráda se k ní vracím i v dospělosti a čtu ji své dceři.
Pamatuji si, jak jsem ji četla jako malá pořád dokola a dokola a o 20 let později mě znovu potěšila.
Knihu jsem samozřejmě četl už jako dítě školou povinné, kdy jsme si ji kouskovali v hodinách čtení na prvním stupni základní školy, ale pamatuji si, že se mi líbila natolik, že jsem se jí věnoval i ve svém volnu a přečetl ji znovu. Proto jsem bral teď po letech Modroočka s obavami, jestli moje růžové brýle spadnou, nebo jestli jsem měl dobrý vkus už jako mrně. A musím svoje malé já pochválit. Dobře sis vybral.
Četla jsem (možná opakovaně) jako dítě a později jsem to předčítala svým dcerám. Pro mě je to pořád super knížka :-).
Tato kniha byla dárek od mé mámy, když jsem byla malá. Četla jsem si ji často milovala jsem ji. Stále ji mám doma schovanou a nehodlám se ji vzdát.
I tuhle knihu jsem měla jako dítko často v rukou. V mé knihovničce je neustále a vždy mě potěší už jen pohled na její obal. Člověk se tak nějak v myšlenkách vrátí do těch bezproblémových dětských let.
Naprosto úžasná knížka, četla jsem ji jak synovi, tak pak znova dceři (a syn opět poslouchal, i když už byl větší). Tuhle knížku znám zpaměti, nikdy mě ale neomrzí ten jazyk, ta přirovnání a nádherné obrázky paní Zmatlíkové.
Kniha mého dětství. Měla jsem ji ráda, ale nebyla moje. Půjčovala jsem si ji ze školní knihovny stále dokola určitě tři roky. Moc jsem si ji přála mít v knihovničce, ale asi jsem o tom málo mluvila, protože ji dostal k narozkám bráška. No aspoň byla doma. Potom, už jako vdaná, jsem ji dostala k narozeninám já. Od brášky. Novou, ne tu jeho salátovou. Tak byla knihou dětství našich dětí. Syn se stěhoval i s Modroočkem. A já koupila další. Už je knihou dětství vnoučat. Teď jsme ji dočetli s vnučkou. Pomalu se poohlížím po další, protože tahle se bude také stěhovat a já přece bez ní být nemůžu.
To je nostalgie, tohleto. Malá Jája - jako já - se naučila mít ráda kočky asi právě díky téhle knize, (tedy ne, že bych je předtím likvidovala kamenem v praku, jenom mě tolik nebraly).
Kočky mi totiž údajně způsobily zrakové postižení, s nímž jsem se narodila, protože máma byla v těhotenství nějaká nachcípaná, či co.
No a když jsem dospívala, obklopena množstvím tlapek a ocásků (kočičích, vy čuňata), kožíšků a oček zelených, předly mi čičiny do uší spoustu svých příběhů. A já jim taky.
Akorát tedy nevím, jestli knihu oceňují i dnešní děcka. Řekla bych, že pryč jsou ty časy, kdy mrňatům stačily příběhy, v nichž se minimálně nestřílí. Jejich škoda.
První kniha,která mi už v raném dětství objasnila,že každý,kdo si myslí,že vlastní kočku,je na omylu,protože faktem je,že kočka vlastní jeho.
Stálice mezi dětskými knihami. Krásný a současně i poučný příběh o malém koťátku, které vyroste až v "tátu" kocoura. Můj bratr ji miloval a babička mu ji četla pořád dokola. Ilustrace Heleny Zmatlíkové už netřeba chválit. Kdyby se mi dostala do ruky kniha jiného ilustrátora, byla bych zklamaná. Moje děti do ní zatím nedorostly, ale už se to blíží. Byla jsem s dcerou na dětském představení dle této knihy s písničkami Marka Ebena a bylo to úžasné. Doporučuji jak knihu, tak divadlo.
Tahle kniha je úplně úžasná.
Milovala ji má dcera.
Pak - když vyšla na LP desce, tak neustále chtěla, abych jí desku pouštěla.
To si sedla a poslouchala příběhy kocoura Modroočka s takovým zájmem..
Kdybyste se na ní podívali, viděli byste, že každé - každičké slovo - tak vnímá..
Vtipné a zábavné příběhy ze života jednoho kocourka, vyprávěné z jeho vlastního pohledu. Nejvíc mi utkvěly v paměti krásné obrázky Heleny Zmatlíkové a to, jak si Modroočko myslel, že autobus je velké divné zvíře, které každou chvilku spolkne hromadu lidí, aby je o kus dál zase vyplivlo ven.
Štítky knihy
kočky pohádky pro děti zfilmováno Večerníček člověk a zvíře kočičí příběhy
Autorovy další knížky
| 1976 |  Z deníku kocoura Modroočka |
| 1947 |  Bzunďa a Brunďa - příběh dvou brundibárů |
| 1955 | Podivuhodná setkání |
| 1944 |  Němé Tváře |
| 1956 | Nová podivuhodná setkání |
Jedna z najobľúbenejších detských kníh, teraz prvýkrát počúvaná ako audio, čítané dcérou... a to veľmi originálne :)