Z lásky k dieťaťu
Betty Mahmoody
https://www.databazeknih.cz/img/books/65_/65793/z-lasky-k-dietatu-65793.jpg
4
222
222
V tejto knihe Betty Mahmoodyová voľne vyrozprávala svoje ďalšie osudy. V prvej časti opisuje návrat do vlasti, stretnutie s rodinou, najmä s ťažko chorým otcom, ktorý akoby nemohol umrieť, kým opäť neuvidí svoju dcéru a vnučku. Potom Betty začala písať knihu Bez dcéry neodídem a neskôr pracovala na jej filmovom scenári. Po vydaní románu sa ukázalo, že Bettin prípad vôbec nie je ojedinelý, ale že matiek, ktorým manželia-cudzinci uniesli deti do inej krajiny, je nielen v USA, ale po celom svete veľmi veľa. Nešťastné matky sa obracali na Betty s prosbou o radu a pomoc, lebo jej úspešne zakončený príbeh vlieval novú nádej aj do ich sŕdc. Betty podnikla prednáškové turné po USA, Európe a Austrálii a všade sa stretávala s ľudmi okradnutými o to najcennejšie - o deti. A práve ich príbehy tvoria druhú časť knihy.... celý text
Literatura světová Rodina Sociologie, společnost
Vydáno: 1992 , Ikar (SK)Originální název:
For the Love of a Child, 1992
více info...
Přidat komentář
Když se Betty a její dcerka Mahtob dostaly do USA, čekal je kromě radostného shledání s rodinou a přáteli i nelehký nový začátek : Betty neměla zaměstnání, domov, zato minusove konto. Kromě toho musela být oporou Mahtob, která se potýkala s následky události v Teheránu, ať uz jimi bylo otcovo násilnické chování, nebo irácké letecké útoky na Teherán.
Betty se nakonec rozhodla podělit se o své zážitky a napsala vynikající knihu Bez dcerky neodejdu. Díky tomu se na ni začali obracet osiřeli rodiče - a ukázalo se, se její příběh není zdaleka ojedinělý, ani se se jednotlivé případy neomezují pouze na muslimské země..........
Druhý díl fakticky vydělává na prvním. Ale nezlobím se. Jsem ráda, že jsem si ho přečetla, i když je to slabší kousek.
Neni tak ctiva jako Bez dcerky neodejdu, u ktere ale predem vime, ze nas ceka dobry konec. Kniha obsahuje spoustu pribehu, vsechny naprosto silene a dechberouci, emotivni, tragicke a casto s ne dobrym koncem (i proto se mi tezce cetla).
Nejvic me asi prekvapil a udivil pribeh dospele zenske, ktera si nechala kecat do zivota matku...
Neumim si predstavit byt v roli jedineho tohoto rodice (ani ditete), jsou nesmirne silni a odvazni.
Nevim, jak je to legislativne podchyceno v dnesni dobe, 30 let pote, ale moc bych si prala, aby k nicemu takovemu nedochazelo.
Také zajímavé čtení, ale spíše týkající se ostatních postižených žen a dětí a jejich následný boj s islámem.
Pokračování už je jen dokumentárním počinem, jak to chodí v cizích zemí a co se děje se ženami a dětmi. Bráno všeobecně a jak se bránit a zachovat.
Každé matce musí při čtení tohoto příběhu naskakovat husí kůže. Silný a výborně zpracovaný příběh.
Knihu jsem nedočetla, čekala jsem od ní víc, první kniha, kde autorka popisuje svůj pobyt v Íránu, jsem četla několikrát, byla poutavější. Tato je také zajímavá, ale pro mě už ne tolik.
Kniha nebyla uz tak zazivna jako Bez dcerky neodejdu. Docetla jsem ji uz jen z principu, ale znovu uz asi ne.
Kniha je volným pokračováním bestselleru Bez dcerky neodejdu a na rozdíl od prvního dílu kde autorka popisuje svůj životní příběh, se tento díl zabývá problémy většího množství podobných lidských osudů. Ačkoliv není tak nabitá dějem jako díl první, četla se mi dobře.
"Volné pokračování knihy Bez dcerky neodejdu". To je napsáno na obalu této knihy a plně to vystihuje skutečnost. Betty Mahmoody v knize popisuje příběh, ať už svůj (svůj útěk s dcerou z Íránu, život v Americe, atd.), nebo příběhy lidí, jež jsou svědky únosu dítěte jedním z rodičů do ciziny, nebo jsou sami jedním z rodičů.
Popisuje v ní také své cykly přednášek v Americe a Evropě, které pomohly a pořád asi pomáhají mnoha lidem vypořádat se se skutečností, nebo se odhodlat k získání svého dítěte nebo dětí zpátky. Tato cesta totiž není vždy jednoduchá a celý proces může trvat i několik let.
Všechny příběhy, které se vyskytly v knížce, jsou velmi silné a napínavě, tedy podle skutečnosti, popisované.
Na knize se mi moc líbilo množství příběhů, uvědomila jsem si u ní, že jich na světě opravdu není málo. Jen v této knize jich bylo popisováno několik.
Celkově se mi kniha četla velmi dobře a svižně, bylo to napínavé. Příběhy, které se v ní vyskytují, jsou velmi poučné a odstrašující. Myslím, že by si knížky Bez dcerky neodejdu a Z lásky k dítěti měl přečíst každý.
„Chtěla jsem se rozdělit o svou těžce nabytou zkušenost, že si člověk nemůže svá občanská práva přibalit do kufříku a vozit si je jednoduše po světě s sebou.“
„Bez dcerky neodejdu“ jsem četla jako náctiletá žába a byl to pro mě silný, poučný zážitek. Do té doby jsem se nesetkala s tématikou zavlečených dětí a muslimy jsem „znala“ tak leda z mayovek. Nijak zvlášť jsem nepřemýšlela o poměrech v zemích, kde vládne Islám, o propastných kulturních odlišnostech. V tomto směru mi drastické zkušenosti Betty Mahmoody otevřely oči a přiměly mě uvědomit si, jaké mám štěstí, že jsem se narodila v ne právě dokonalé, přesto civilizované zemi.
Autorka v podobném duchu pokračuje i ve své druhé knize, tentokrát však nejde o souvislý příběh. Styl je mnohem útržkovitější, spíše dokumentární. Krátce prožijeme zpáteční cestu Betty a Mahtob, příval emocí po návratu do vlasti, věčnou nejistotu a obavy z manželovy reakce, nejdůležitější rodinné okamžiky následujících let, podrobnosti z natáčení filmu a především poznáme novou profesní dráhu spisovatelky, ženy, která se stala nadějí, inspirací i pomocí pro množství dalších rodičů, jejichž děti byly zavlečeny do zahraničí. Seznámíme se podrobně s několika případy, kde dominují převážně silné osobnosti bojující různými metodami o to, aby se jejich děti vrátily domů... nebo jim byla povolena alespoň návštěva. Ne vždy byl únoscem muž či muslim. A to je snad nejdůraznější apel románu: chcete-li založit rodinu, nesmíte myslet rozkrokem - zjistěte si o svém partnerovi, co se dá. Nelze vždy odhadnout, z jaké strany by v budoucnu mohly udeřit problémy, občas jim však jde předejít, ušetřit trápení sebe a své blízké. Třeba můj bratranec, velký cestovatel, odvolal třetí svatbu a tím pravděpodobně třetí rozvod, když svou nastávající vzal na týden do přírody. Zbavena výdobytků civilizace, projevila se nikoliv jako ženská do nepohody, nýbrž jako nesnesitelná hysterka.
Před desítkami let omlouval neznalost nedostatek informací, v současné době už jedině nepoučitelnou naivku může překvapit, když se její exotický princ z pohádek arabské noci změní po svatbě v tyrana. Bodejť, vždyť do něj odmalička hustili, že je středem vesmíru a ženy s dětmi jsou jeho majetek s jediným nárokem: v uctivém odstupu a náležitě zahaleny pokorně cupitat ve stopách svého vládce. Nabrnknete-li si v baru lehkou, poživačnou holku, tak se nelze divit, pokud lehkou, poživačnou a zcela nezodpovědnou zůstane i v roli manželky a matky. Jestliže nevhodným výběrem partnera zcurvíte život sobě, budiž, ovšem jakmile jsou ve hře děti, kolikrát v roli rukojmích, končí veškerá sranda. A o tom je poselství Betty Mahmoody, nehledejte snahu špinit muslimy a adorovat americké matky.
Za literární kvality bych knize dala maximálně tři hvězdičky, český překlad jí taky úplně nepomohl. Čtvrtou přihazuji za informační hodnotu a za ohromnou autorčinu oddanost, obětavost a odhodlání pracovat ve prospěch odloučených dětí i rodičů. Sice se mi nelíbí ten všudypřítomný podtón aktivismu, nicméně právě Betty a Mahtob byly prvním významným kamínkem, co strhnul lavinu a v konečném důsledku vedl k úpravám zákonů také na mezinárodním poli.
Kniha už mě tolik nechytla jako "Bez dcerky neodejdu", ale každopádně zajímavé příběhy o tom, že každé manželství a rodičovství s cizím státním příslušníkem, byť vypadá zpočátku idylicky, se může změnit v peklo v podobě skutečnosti, že jeden z rodičů už možná svoje děti nikdy neuvidí.
I tento druhý díl jsem přečetla jedním dechem, nejvíc mě zaujaly příběhy ostatních rodičů unesených dětí :(
Mrazivé, děsivé. O to více, když se jedná o skutečné příběhy a osudy žen i dětí.
Taky souhlasím s yaoiyuri. Tato kniha ukazuje další a další příběhy, o kterých se Bety dozvěděla, když zveřejnila svůj příběh. Dává nám nahlédnout, že její případ není ojedinělý a tyto praktiky, kdy jeden z rodičů je muslim, jsou téměř vždy podle stejného scénáře. Ukazuje i na to, že nejen muži unáší děti do své rodné země. Knížku jsem vnímala jako varování, co všechno se může stát a jak moc je složité získat novou "nesvobodnou" svobodu pro děti a partnery muslimů.
Stoprocentní souhlas s předchozím hodnocením od yaoiyuri! Lépe bych to napsat nedokázala ;-).
První otázka z hlavy: Dostala Betty někdy nějaké ocenění za vše, co v letech po návratu do USA vykonala? Kolik dalších rodičů a organizací podpořila, pomohla... Kolik energie ji to muselo stát.
Otázka č. 2: Změnila se nějak situace v řešení únosů a styku rodičů s dětmi z nábožensko-geograficky smíšených manželství od 90. let? Přece jen uplynulo 30 let od vydání této knížky.
Ke knize... Úvod pro mě chaotický a nezáživný s tím výčtem rozhovorů, jmen producentů a redaktorů, míst... Nejzajímavější částí byly silné příběhy dalších rodičů, kteří procházeli podobnými situacemi v různých zemích (nejen) Středního východu. A zážitky z natáčení filmového zpracování.
3,5*
P. S. Komentáře ostatních čtu až po napsání svého - dodatečně tedy souzním s komentářem Metly včetně citátu, který jsem si taky vypsala...