Z lásky k dítěti
Betty Mahmoody , Arnold Dunchcock
Volné pokračování knihy Bez dcerky neodejdu má spíše dokumentární charakter a je zasvěceno popularizaci organizací, bojujících za práva dětí na celém světě. Autorka upozorňuje na úskalí smíšených manželství a na reálné nebezpečí únosů dětí do země jednoho z rodičů. V knize uvádí mimo vlastní zkušenosti i několik dalších otřesných případů takových únosů a zdůrazňuje obtížnost, ne-li nemožnost, získat podle dosavadních právních předpisů dítě zpět. Autorčina aktivita směřuje na základě ustanovení Haagské konference k revizi zákonů v mezinárodním měřítku ve prospěch takto ohrožených a postižených dětí.... celý text
Literatura světová Rodina Sociologie, společnost
Vydáno: 2003 , AlpressOriginální název:
For the Love of a Child, 1992
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi nečetla tak dobře jako první díl. Ale je také velmi zajímavá, dozvídáme se o podobných případech, jako autorčiných.
Pokračvání této knihy ,,Bez dcerky neodejdu je takové nudné, nemá to takovou dobrodružnou štávu. Spíš by to zařadila trochu do psychologického románu, kvůli jedné větě- ,,Pro děti je ženská schopná obětovat cokoliv, dokonce možná i trochu svoji vlastní dustojnost. I když do těchto vztahu s lidmi odlišné kultury museli vstoupit i politici.
Pokračování knihy Bez dcerky neodejdu... tato knihu už se mi četla trochu hůř,ale byla zajímavá.
V podstatě je to druhý díl bestseleru Bez dcerky neodejdu.Kniha obsahuje několik autentických příběhů.
Ano, jak píše Alix, spíše dokumentární pohled na manželství lidí z odlišných kultur .. různé příběhy, které jsou zde popisovány se mi opravdu líbily - nejvíc mne zaujal příběh z Pakistánu a potom příběh, kdy se otec snaží dostat své dvě děti od matky z Německa, která se o ně nestará.. opravdu smutné.. :-/ Dále jsou zde střípky z natáčení filmu, z psaní předchozí knihy a dětství Mahtob .. Jsem ráda, že jsem na tuto knihu narazila a že jsem si ji mohla přečíst, zase jsem se dozvěděla spoustu důležitých věcí ..
Mám ráda knihy podle skutečné události, o to horší je, že se to muselo stát. Až poté co oběti zveřejní svůj příběh se začne řešit, jak by se jim dalo pomoci.
Spíše dokumentární pohled na manželství lidí z odlišných kultur a co se všechno může stát.
V této knize se Betty vrací ke svému příběhu, dozvídáme se, co bylo dál, zároveň se i dozvídáme, že tento příběh není ojedinělý, ale že existuje spousta žen a dětí s podobným osudem. Pokud jste četli první knihu, určitě zkuste i tuhle, dozvíte se něco víc...
Nesouhlasím s tím, že je tato kniha hroší než první díl. Je poutavá a čtivá přesto, že není tak bombasticky „akční“, jako když se někdo snaží utéct od labilního násilníka z totalitního teokratického pekla.
Nemilosrdně nás konfrontuje s realitou – tím, že Betty utekla, její příběh zdaleka nekončí a co víc, zase takový happy end se nekoná. Svoboda jakou si útěkem z Íránu vybojovala je diskutabilní – život pod falešnými jmény, paranoia, neschopnost (neochota) úřadů jakkoli zasáhnout a ochránit ji a dceru před Moodyho možným návratem, nedostatek financí a další a další těžce řešitelné problémy všedního života, které člověka při čtení Bez dcerky neodejdu ani nenapadnou.
Navíc na příkladech dalších unesených dětí se ukázalo, že Moodyho exces nebyl, co se týče manželství s muslimským mužem z Blízkého východu, zase tak neobvyklý a co víc, druhý rodič je v drtivé většině případů naprosto bezmocný, protože vaše vláda vás neochrání a nepomůže, dokud se „něco“ nestane. Protože i „únosce“ má jako rodič přece svá práva a ta se nesmí omezovat (a koho zajímá, že on sám tato práva neuznává a pohrdá jimi i celou vaší kulturou).