Z lásky k Praze
Gene Deitch
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369657/mid_z-lasky-k-praze-naf-369657.png
5
117
117
Čtivě napsaná autobiografie Gena Deitche o neuvěřitelných osudových zvratech významného amerického filmaře, který spoluutvářel československé dějiny animovaného filmu. Gene Deitch, držitel Oskara za animovaný film z roku 1961, byl v roce 1959 vyslán proti své vůli do Prahy navázat kontakt s československými animátory. Vymínil si, že v komunistické zemi nezůstane více než 10 dní, ale osudové setkání s producentkou studia Bratři v triku Zdenkou Najmanovou protáhlo jeho pobyt v Praze až do dnešních dnů. Díky Deitchovým vazbám se v Československu vyráběly animované filmy, které se brzy proslavily po celém světě. Málokdo ví, že seriál Tom a Jerry nebo některé díly Pepka námořníka se vyráběly v Praze. Vtipný nadhled Gena Deitche na realitu komunistického Československa se vyhýbá zavedeným klišé, aniž by přitom realitu jakkoliv přikrášlovaly. Zajímavé je bezpochyby i líčení historek s významnými osobnostmi pražské Kampy a světa animovaného filmu Jiřím Trnkou, Jiřím Brdečkou nebo Janem Werichem. Významnou součástí knihy jsou i poprvé uveřejněné Trnkovy návrhy postav k animovanému filmu Hobit, který měl Deitch točit v Praze v době, kdy Tolkienovo dílo bylo ještě zcela neznámé.... celý text
Biografie a memoáry
Vydáno: 2018 , GaramondOriginální název:
For the Love of Prague, 2000
více info...
Přidat komentář
Kniha mě docela zklamala. Čekala jsem spíše vyprávění o filmové tvorbě, ale toho se autor dotkl jen okrajově. Hlavním tématem knihy je antikomunismus. Vyprávění Američana o jeho střetu s naší realitou a o sledování významných politických událostí od 50 a dále, je sice poměrně zajímavé, občas vtipné, ale také dost sebestředné a někdy povrchní.
(SPOILER)
Narozdíl od většiny čtenářů, mne kniha zklamala. Nedočetl jsem jí. První část knihy - autorův první střet s Československem je zábavný a svěží. Čtivě popisuje propastný civilizační a kulturní rozdíl mezi USA a ČSR, víceméně jeho mise v době studené války je i poměrně dobrodružná atd. Ale.. jako první mi začala být protivná neustálá prvoplánová adorace paní Zdenky (jakkoliv to jistě byla báječná ženská) a posléze i autorovo vidění sebe sama. Tak nějak jsem měl pocit, že se zbytečně opájí svou jedinečností, pramenící nikoliv z jeho zásluh, ale ze shody náhod - že je američan. Celkem do systému postupně zapadl, stal se privilegovanou osobou, využíval svého postavení, naučil se se systémem vycházet atd.. zlomil jsem nad ním hůl, když se vytahuje, jak si koupil první tohleto a první tamhleto a všichni na to koukali.. no, asi tak. Od poloviny kniha občas sklouzne k takovému historkaření, někdy je to zajímavé, jindy banální. Při sametové revoluci jsem knihu odložil.
Ještě mne bavily pasáže z filmařského prostředí, ale těch v knize bylo nečekáně málo.
Z lásky k Praze je poutavě napsaná autobiografie talentovaného kreslíře, režiséra a producenta Gena Deitche, který svůj profesní život zasvětil animovanému filmu. A byla to právě láska k němu, která tohoto Američana na konci 50. let minulého století přivedla do Československa. Stačilo deset dnů a potkal tady jinou lásku, osudovou, takovou, která mu převrátila život vzhůru nohama. Rozvedl se a šel za hlasem srdce do země, kde se žilo složitěji. V Praze zůstal až do konce života, více než šedesát let. Tady mě hodně pobavilo, jak si před cestou do Prahy vymínil, že ve smlouvě musí být výslovně napsáno, že tu nebude déle než deset dní... ;-) To jistě před cestou neznal naše přísloví "odříkaného chleba největší krajíc" :-)
V knize autor líčí s nadhledem trable Američana v socialistické zemi, která jej i přes svou problematičnost okouzlila. Popisuje i svá setkání s některými našimi zajímavými umělci.
Gene Deitch se netajil tím, že nebyl žádným bojovníkem za lidská práva a svobodu. Chtěl zde žít, a proto se nijak neangažoval proti tehdejšímu režimu. Život tady mu usnadňoval americký pas a to, že byl stále zaměstnancem americké firmy.
Kniha je skutečně prodchnuta láskou a to nejen k Praze. Tato autobiografie je především vyznáním lásky k ženě, pan Deitch musel svoji druhou manželku nesmírně milovat.
Moc hezké a obohacující čtení.Knížka vydá víc svědectví, než učebnice dějepisu. Pokud se chcete podívat na dobu minulou milýma očima jednoho Američana,směle do toho. Budete se určitě bavit.
Velmi milá, lidská a intimní zpověď člověka, který v životě mnohé zažil a dokázal. I přesto, že jsem četla český překlad, je zřejmé, že kniha byla napsána pro amerického čtenáře. Vůbec to ale nevadilo, pan Deitch Američan byl, i přesto, že větší část života prožil v Praze. Naopak to dělá jeho výpověď autentickou, na nic si nehraje, nedělá ze sebe žádného odborníka a specialistu na české poměry. Celou knihou prostupuje neskutečná pokora, láska k jeho ženě i k práci a lidství. I přes to, že k němu a jeho blízkým osud nebyl často laskavý, nepřišel o nadhled, nestěžoval si na svůj osud, i když otevřeně přiznával, že některé okamžiky nesl těžce. Jeho pohled na české dějinné zvraty mi přijde velmi zajímavý a cenný, protože vše, co se tady dělo se ho zároveň týkalo, ale vlastně i netýkalo, protože měl přece jen o něco větší možnosti než většina běžných Čechů. Jednoznačně doporučuji.
Naprosto fantastické svědectví o dobách nedávných, a přece tak minulých. Autobiografický příběh, který musí dojmout srdce každého, kdo socialistické Československo zažil, nostalgiky jako já dvojnásobně. Knihu jsem četl v originální anglické verzi, a těším se i na verzi českou, abych mohl porovnat. Určitě by si zasloužila více než jen paperbackové vydání, je to skvost.
Skvělá autobiografie, napsaná s nadhledem a hlavně velkou láskou k milované ženě. Ta láska čiší z každé stránky.
Nádherná knížka. Dokonalý písmenkový animáček svádějící k názvu "Takoví jsme byli", v němž autor líčí svůj šest dekád trvající pobyt v Praze v období ČSSR, ČSFR a ČR od samého sklonku padesátých let po současnost, přivedl na svět Američan s českýma očima, filmař Gene Deitch.
Tento typ knížek mám ráda. Skutečné autobiografické příběhy.
Kromě zajímavého amerického pohledu na Československo jsem se konečně dozvěděla, jak se vyslovuje Chicago. :)
Ale jinak je tu spousta zajímavostí o nás samotných. I když Gene Deitch tu prožil takovou dobu, pořád zůstává Američanem, a jeho názor se dá brát jako velmi dobře obeznámený pohled zvenčí na naši kulturu. A takový ho vnímám jako velmi cenný. A navíc je vyprávění záživné.
Souhlasím se vším, co čtenáři přede mnou napsali a přidávám - knihu bych doporučovala studentům, protože to jsou dějiny v kostce - od 50. let do současnosti a určitě lepší než mnohdy suchopárné výklady učitelů, kteří jedou dějepis postaru.
Audiokniha na ČRo2
Velmi zajímavý životní příběh, který se v audio verzi nemírně dobře poslouchal.
ČR Dvojka, četba na pokračování: čte Lukáš Hlavica, poutavě, živě, bezprostředně.
,,Pokud jste se domníval, že vás převezou z letiště přímo do basy, tak jste na omylu. Vítejte v Praze."
Moje první setkání s českým humorem a hned se mi ta mlha kolem začala zdát méně hustá." přílet do Prahy, r. 1958
Gene Deitch, americký režisér a producent animovaného filmu se s námi poutavě, živě, otevřeně, bez iluzí podělil o své životní zážitky, které spojil s Prahou a animovaným filmem. Přiblížil nám nejenom osobní příběh lásky, ale i plno kuriózních setkání a životních zkoušek
Překvapeně:
,,Byl jsem tisíce mil od své vlasti za železnou oponou a najednou jsem věděl, že jsem doma."
Obdivně:
,,Pro milovníka divadla, filmu, koncertní hudby a tradičního jazzu pro mě Praha byla a je kulturním svatostánkem."
Originálně:
,,Mapa Československa svým tvarem připomíná smyslně odpočívající ženu. Možná právě to vzbuzuje touhu ji znásilnit."
Pro amerického režiséra byla Praha magická.
Pro mě jsou magické vzpomínky amerického režiséra.
P.S.: Inteligentní. Originální. Vtipné. Laskavé. Autobiografické. A to se cení.
Milé, zajímavé a bystré ohlédnutí za vývojem České republiky očima Američana. Tolik “ zázraků” v jednom životě na které uměl ukázat. Až se jeden trochu zastydí za děravou paměť a zaraduje se z připomenutí.
Skvělý a velmi pozitivní a krásný příběh. Kéž by víc lidí přistupovalo k životu jako Gene Deitch.
Ani jsem nečekala, že mě to tak nadchne. Posloucháno na Dvojce a musim říct. Fakt dobrý. Krásně napsáno a perfektně načteno.
Přestože nejsem žádný extra fanoušek animovaného filmu, životní příběh Geneho Deitche mě zaujal, je napsán vkusně a citlivě s lehkým humorem. Z knihy jde poznat, že byla psána v prvním plánu pro cizince, nicméně líbilo se mi, jak líčil v podstatě očima neuzaujatého diváka - Američana - život v totalitním Československu, a pak i ten svobodný po revoluci. Jeho láska ke Zdence Najmanové musela být opravdu osudová, když vytrvala přes spoustu nesnází a překážek tak dlouho a i z této knihy přímo sálá, milá knížka...
Ještě jsem ji nedočetla a jsem z knihy nadšená. Měl by si ji přečíst každý, kdo už zapomněl, jaké to tu bylo. Anebo ten, kdo se narodil do nové doby a komu to nikdy nikdo nevyprávěl...
Šestou hvězdičku bych dala za všechny ty skvělé postřehy o Češích, třeba jak pijí turka :-) Děkujeme, pane Deitchi.
Gene Deitch je člověk, o kterém jsem nikdy dříve neslyšela, a který mi svou knihou a svými vzpomínkami shrnul historii posledních 60-ti let mé rodné země jako málokdo. Spravedlivě posuzuje jak zápory, tak i klady tehdejšího východního a západního bloku a nešetří ani zahraniční politiku svých rodných Spojených států. Je znát, že pan Geitch má jasné názory, za kterými si stojí. Z jeho knihy čiší upřímnost, skromnost a nadhled. Moc hezky napsaná, čtivá a zajímavá kniha. Doporučuji.
Název knihy je výstižný. Z knihy jsem opravdu cítila lásku a obdiv pana Deitcha k Praze, Čechám, Čechům. S velkou pokorou sepsal svůj obdivuhodný život zde. Knížku doporučuji kde můžu.
Štítky knihy
Československo USA (Spojené státy americké) normalizace (1969-1989) sametová revoluce 1989 Pražské jaro 1968 21. srpen 1968 autobiografie kultura a společnost animované filmy, animace filmoví animátoři
Z lásky k Praze
Fascinující životopisná kniha. Pohled na 40 let v Československu očima svobodomyslného Američana. Velmi srozumitelně a čtivě popsané tehdejší reálie pro naše generace, které stejně jako on vyrůstaly za demokracie. Pro mě další dílek do mozaiky zapadající do dalších vyprávění o tom, jak to tenkrát bylo/jak se tenkrát žilo. Škoda jen, že pan Deitch nenapsal více i o svých animovaných filmech a tvůrčí filozofii.