Z letopisů Angrie
Charlotte Brontë
V zemi zvané Angrie se může stát leccos. Žijí tu hrdinové i zbabělci, daří se tu lásce i intrikám, mají tu požívačného panovníka, který má žárlivou manželku a krásnou, oddanou milenku... Zní vám slovo „Angrie“ podobně jako „Anglie“? Jste na správné stopě. Charlotte Brontëová si ve své fantazii vysnila svět, který se podobá viktoriánské Anglii, ale zároveň je mnohem pitoresknější. A především – nestranný pozorovatel si tu může dovolit nazývat věci pravými jmény, beztrestně si vyřizovat účty s lidmi, kteří si to zaslouží, a zachce-li se mu, vysměje se dobovým konvencím. Příběhy obsažené v knize Z letopisů Angrie jsou autorčinými juveniliemi, ale Charlotte Brontëová už v nich používá vypravěčský styl, jenž ji později proslavil. Letopisy začala psát společně se svým bratrem Branwellem, a jak uvádějí spisovatelčini životopisci, v období dospívání se pro ni budování imaginárního království a vymýšlení osudů jeho obyvatel stalo takřka obsesí. Dnešní čtenáři mohou obdivovat, s jakou bezelstností dokázala budoucí velká spisovatelka stvořit důmyslnou alegorii našeho světa a našich životů.... celý text
Přidat komentář
Člověk asi nemůže čekat zázraky, když byly Letopisy původně určené jen pro rodinu. Přestože umí Charlotte skvěle popisovat lidi, prostředí i atmosféru, kniha mě upřímně zklamala. Přišlo mi, že tam jsou jen samé plytké žvásty. Celou dobu jsem se těšila, až to konečně skončí. Zkrátka mě to moc neoslovilo.
Imaginární Angrie je vcelku krásná zem plná zvláštních postav i přístupu k nim. Přesto nemůžu říct, že bych se do ní chtěl v blízké době vrátit. Zatímco Mina Lauryová je chvílemi dosti zábavná a pitoreskní, většinu času jsem nedokázal přijít stránkám na chuť. Následný Hotel Stancliffe mi činil trochu potíže kvůli přeskakováním mezi postavami a zamění-li autorka jméno s titulem, což je ostatně v ostrovní literatuře občas zvykem, pak člověk ztrácí linku. Vrchol příběhu před hotelem a některé dialogy jsou však zase příjemným zážitkem. Tudíž zkráceně řečeno, je tahle knížka trochu rozporuplným čtivem.
Co je však smutnější a knize to na atraktivitě nepřidá, je skutečnost, že se jedná o výběr z výběru (Letopisy z Angrie jsou rozsáhlejší skládankou), což je vůbec dost protivný neduh českých překladů nehledě na dobu jejich vzniku.
První část knihy s názvem Mina Laurynová mě neskutečně bavila. Autorka má skvělý vyprávěcí talent, a vzhledem k tomu, že povídky z kroniky Angrie psala již od raného mládí, tak klobouk dolů. Bohužel část druhá mě již tolik nezaujala. Velký problém mi dělaly osoby, které se v ději velmi rychle střídaly. Za mě půl na půl.
Je to asi tím,že stejně jako i jiné knihy od Bronteové,Gaskellové.. vydává nakladatelství Daranus,ale i jiná nakladatelství, jejich knihy ve velice zkrácené podobě.V češtině má tato kniha 160 stran,v angličtině 587 stran...Je to ale škoda,knihy se tím úplně mění.Stejné je to i u Cranfordu.
Proto knihu nehodnotím, této zkrácené verzi bych vysoké hodnocení dát nemohla....
Dva zajímavé příběhy, ale někdy jsem se v nich trochu ztrácela. Kniha se mi moc nelíbila a ničím mě nezaujala. Postavy byly moc chladné a Brontëová se touto knihou tedy moc dobře nepředstavila.
Jedna z nejhorších knih,kterou jsem četla, nezaujala mě.