Z popela
Alex Schulman
Hluboko v jejich minulosti zeje slepá skvrna. A vede k ní jen červí díra bolesti. Chalupa ve švédské jezerní kotlině patří do zasutých hlubin dětství, kam Nils, Benjamin a Pierre jezdívali s rodiči vítat letní slunovrat. Dávno dospělí bratři se k ní nyní vracejí s urnou matčina popela, aby ho podle posledního přání zesnulé rozptýlili do zdejších vod, a už cestou znovu čelí zdrcující atmosféře, která je před dvaceti lety z idylické krajiny vyhnala. Z jejich hovorů, hádek a strkanic postupně vyplyne, do jaké míry tehdejší rodinné soužití utvářely tiché konflikty, antipatie a obsese, vůči nimž není imunní ani občan prosperující severské země. Panovačný otec, úzkostná matka, jejich pijácké zkraty i studený odchov potomků, jehož důsledky vnímáme zejména přecitlivělýma očima prostředního syna Benjamina, mají však společného jmenovatele vytěsněného do pomyslné slepé skvrny traumatizujících vzpomínek. Co ke zpřetrhání nejněžnějších pout vedlo? Intenzivní románové psychodrama, které se řadí k nejvýraznějším švédským knihám posledních let, se noří do rodinného dusna v retrospektivě pojaté na račí způsob. Klepeta emocí sevřou publikum až do bolestného rozuzlení, jež člověka zasáhne přímo do srdce a přitaví ho k židli. „Nad osudem trojice bratrů se neubráníte slzám: nad muži, kteří se z nich stali, nad chlapci, jimiž bývali, i nad tím, jak krutě přišli o dětskou nevinnost. Úžasné, tíživé, nezapomenutelné.“ – Fredrik Backman, autor bestsellerů Úzkosti a jejich lidé a Muž jménem Ove. „Vzpomínky i hrůzy se točí ve spirále flashback za flashbackem. Výsledkem je jak obraz dysfunkční rodiny kontrastně zarámovaný krásou Severu, tak především pointa, jíž by se čtenář nenadál.“ – Kirkus Reviews. „Hutný a vyzrálý román. Líčení přírody v něm nabývá téměř starodávných rytmů.“ – Dagens Nyheter.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2022
,
OneHotBook
Originální název:
Överlevarna, 2018
Interpreti: Ondřej Brousek
více info...
Přidat komentář
Já musím souhlasit s bosorka. Tak nějak bych to řekl. A pán přílivu, tak zde to bylo vykreslené se vším všudy.
Skoro do konce me to vlastne nebavilo. Temne vypraveni bez nejakeho vetsiho deje. Az konec to rozlouskne a posklada. Doporucuji se nenechat odradit.
(SPOILER)
Z popela je román o problémech a strastech jedné rodiny. Tři bratři se setkávají po mnoha letech jen proto, aby se sešli na pohřbu své matky, která zemřela náhle v bolestech v nemocnici. Díky dopisu, který po sobě zanechala jsou nuceni ukrást její urnu z pohřebního ústavu, jelikož si přála být rozptýlená v jezírku u chaty, kde spolu strávili mnoho času jako rodina a nepřála si být pohřbena na hřbitově. Břatři tak sedí na schodech u chaty a vzpomínají na to, co všechno zde jako malí prožili. Vzpomínky jsou vesměs milé, až na nejstaršího bratra, který utrpěl v dětství zásah elektrickým proudem v dostavníku, při kterém se mu nejen spálila záda, poškodil zrak, ale navíc našel vedle sebe mrtvou milovanou fenku své matky, která mu to nikdy neodpustila. A tady začíná temná strana příběhu. Až v dospělosti se totiž dozví, že fenka byla ve skutečnosti jeho malá sestřička, ale tuhle událost on díky psychice vytěsnil naprosto ze vzpomínek a hlavy. Až po přečtení dopisu, který napsala jeho matka pro případ, že by zemřela se mu tahle událost oživuje v hlavě a podstupuje tak psychiatrickou léčbu, při které začíná chápat zpětně celý svůj život. Vztahy s bratry se konečně víc otevírají a všichni se znovurodí "z popela" do svých současných životů.
Velmi silný příběh, který rezonuje ještě dlouho po přečtení a otevírá v hlavě další otázky.
Moje hodnocení: 8/10
Výborně vystižená atmosféra rodiny, kde všechno není tak jak by být mělo. Čtenář musí hodně koukat za text, aby si všechny informace a pocity našel, nebo sám vyložil, ale pokud na tohle přistoupí, funguje kniha náramně. V příběhu se dlouhou dobu v podstatě nic neděje, ale právě to, jak je autor schopen vystihnout pocity během "banálních" rodinných situací dělá Z popela super zážitek. Lidi tak nějak tuší, že by spolu měli hlavně mluvit, ale kolik lidí to doopravdy dělá. Poté vznikají mezery, díry a roky plynou.
Tato útlá kniha je severským rodinným dramatem se vším všudy. Tak jak jsem předpokládala, vyvolala ve mně velmi nepříjemné pocity, což ovšem v žádném případě není výtka. Knihu jsem přečetla během jednoho večera, ale dobře mi z ní a ani s ní nebylo. Z této rodiny mi bylo smutno, zase jsem si uvědomila důležitost vzájemné komunikace. V životě někdy nastávají situace, které jsou sice velmi bolestné, ale když se o nich mlčí, nikomu to neprospěje...
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Tohle ve mně muselo dozrát. Píšu komentář po několika dnech od dočtení. Kniha ve mně zůstává dodnes, přestože už mám přečtené další, na tuhle pořád vzpomínám. Za mě jednoznačně zatím nejlepší kniha, kterou jsem četla v tomto roce. Autor umí velmi dobře popsat atmosféru v každé scéně, až jsem měla pocit, že jsem tam taky. Bylo to smutné, bolestné, přesto se nedalo nečíst dál. Nemůžu souhlasit s několika komentáři tady, podle kterých hlavní pointa příběhu byla navíc, nebo že by snad měla pouze šokovat. Je pravda, že příběh fungoval dobře i bez ní, ale o to pro mě vyvrcholení bylo ještě lepší. Moc dobře fungují i dvě časově linky, kdy jedna je chronologicky, kdežto druhá pozpátku.
Tady autor se šrámy nešetřil. Některé jsou jen povrchové, jiné jdou do masa.
Tři bratři. Švédsko. Skáčeš mezi minulostí, kdy jsou děcka a současností, kdy jsi svědkem jejich shledání na pohřbu nejmenované osoby.
Tehdy a teď mají společného jmenovatele a to dějiště -chatu u jezera.
Víš, že se tam něco vážného stalo a celou knihu se propracováváš k jádru pudla.
Pro mě jsou tyto rodinná drama krásnou ukázkou toho jak nic není černobílé. Jak někoho můžeš milovat i nenávidět.
Chtít někoho mrtvého a zároveň si neumět představit život bez něj.
Zbožňuju knížky, kde se na první pohled nic neděje, ale když se naladíš na patřičnou notu, tak se tam děje všechno.
Ta dynamika mezi sourozenci mi jako jedináčkovi nejvíc imponovala. Ty zpřetrhané vazby, které jdou dát do kupy jen lepidlem.
"Vyrůstali v atmosféře vyšší třídy ovšem v podmínkách existenčního minima."
Metodou cukr a bič. S labilními rodiči alkoholiky.
A náznaky toho všeho jsou ti nejprve po střípkách nadrobeny mezi řádky, aby na tebe ke konci jejich plný dopad žuchl společně s uvědoměním si všeho očima jednoho s bratrů.
Žďárání v křivdách z dětství, wow pointa a letmý smutek, když o knížku zavadím pohledem v knihovně =Za mě jasný plný počet.
Forma románu se mi líbila, dvě časové roviny, jedna z nich odehrávající se pozpátku. Příběh tří bratrů, které okolnosti přimějí vrátit se na místo, kde trávili v dětství dost času a především ohlédnout se za událostmi, které rozklížily jejich rodinu. Zprvu mi v takové té letní náladě jiskřící budoucím dramatem připomněl Pána přílivu a byla jsem napjatá, jakým směrem se vydá.
Ale závěrečná pointa, jak již někteří zmínili, byla zbytečně šokující a vlastně mi přišla nadbytečná, kniha mohla dost dobře obstát i bez ní. Důležitější mi přišly vztahy jednotlivých členů domácnosti, které ale nakonec nebyly zcela dořečené a dovyvinuté. Chybělo mi pozadí, které by nastínilo, proč se rodiče (zvlášť pak matka) chovají oním způsobem. Nejlépe vykreslený mi přišel Benjamin se svým složitým psychickým rozpoložením. Zbylé postavy byly nakonec bohužel poměrně ploché, což je škoda. Ale četlo se to vlastně dobře, autor píše vcelku chytlavě. 3,5
Rozvláčný příběh zaměřující se na rodinné drama, které je nám vyjeveno až v samotném závěru textu. Závěr je také to, co je na knize nejlepší. Zejména dopis a pár posledních stran byly hodně emotivní. Co se ale týká zbytku, tak ten mě bohužel nějakým vážnějším způsobem neoslovil. Nejhorší byla forma díla, kdy jsem se často v jednotlivých pasážích ztrácela a musela je číst znovu, abych pochopila, kde se zrovna nacházíme, v jaké době a která postava zrovna promlouvá…
Kniha rozhodně není špatná, ale styl psaní mi zkrátka v tomto případě nebyl vůbec blízký a měla jsem problém i s chováním některých postav, přestože se na konci dozvíte možné důvody jednání členů rodiny, tak jsem s nimi nebyla schopna soucítit a ani se s nimi nějak víc propojit. Z celé knihy mi tak zbyl hlavně pocit rozporuplnosti a jakési lítosti z nedotaženosti celého příběhu. Jako by prostě něco chybělo a dosud zůstalo nevyřčeno….
Tři bratři se setkávají při smutné příležitosti zajištění posledního přání své matky, rozsypání jejího popela v místě, kde prožili celé své dětství. Procházíme si jejich životem, když byli ještě kluci, žili na opuštěném místě, v ne příliš ideálních rodinných vztazích. I když se dostaneme k šokujícímu odhalení až na úplném konci příběhu, přesto mně bavila spíš první polovina knihy. Sedl mi styl autorova psaní, kdy jsem měla před očima místa, kterými si bratři procházejí. V druhé části knihy jsem se už na některých místech nudila a přišlo mi, že autor už moc tlačí na čtenáře. Příběh je ale originální, opravdu dobře napsaný a za přečtení jistě stojí.
Námět zajímavý, styl psaní také, atmosféra dobrá, dvě časové linky v pořádku, závěr nečekaný... tak sakra co mi vadí? Už vím, ta vypočítavost a manipulace, kterou má autor podobnou se svým přítelem Fredrikem Backmanem.
Na rozdíl od předcházejících komentů nepovažuji v žádném případě "potenciál knihy za nevyužitý".....
Děj je konstruován naprosto geniálně a lehce připomíná např. Hellerovu Hlavu XXII se svým pozvolným odhalováním děje a tušenou tragickou pointou odhalenou na samém konci příběhu.
Vyzdvihuji umění autora psát pragmaticky a úsporně o vnitřních pocitech chlapce/muže nesoucího si celoživotní stigma události v dětství, aniž by se uchýlil k rozevláčnosti textu a křečovité sladkobolnosti.
Kniha je - zdá se - autorovou prvotinou, takže radostné očekávání věcí příštích je nasnadě.
Relativně neobjevný, neoriginální příběh rodinných sporů je ozvláštněn způsobem vyprávění, kdy dvě časové linie ("současnost" vyprávěná retrospektivně a "minulost" vyprávěná chronologicky) pomocí krátkých a svižných kapitol míří ke vzájemnému střetnutí.
V souvislosti s touto knihou se však nejvíce zřejmě bude mluvit o závěrečné pointě. Věřím, že ve většině případů pochvalně... Já ale musím nesouhlasit. Ano, je to šok, ale nemůžu si pomoct, podle mě také kalkul, který má jen a pouze šokovat. Proč si myslím, že je závěr záměrně šokující? Subjektivizaci vyprávění do té doby totiž nic nenahrává. To znamená, že nebyl jiný důvod, že nám byla taková situace utajena než snaha napsat efektní (pro mě však o to méně efektivní) konec ...
Tři bratři, rodinné tajemství a tíha nevyřčeného.
Příběh knihy je vyprávěn ve dvou dějových linkách, první líčí děj minulý, dětství hlavních hrdinů. Druhá linka je současná, přesto vyprávěná pozpátku. Konec knihy pak obě linky spojí, dojde k velkému rozuzlení.
Atmosféra knihy je tíživá, seversky ponurá, přesto velmi poutavá, čtete ji s pocitem, že se NĚCO stane. Autor dokonale popsal charaktery všech postav, jeho vyprávění je nekompromisní až mrazivé.
Úžasný námět zpracovaný do nezáživného útržkovitého děje. Knihu sice hodnotím jako průměrnou, ale to je jen za závěr, jinak bych dala 2*. Nemůžu hodnotit vysoko jen za námět. Mohlo to být výborné psychologické drama, ale silný námět byl zpracován do jednoduchého velmi úsporného děje. Toto je přesně ta forma, kterou někteří ocení jako literární skvost, ale mě takové zpracování nezaujalo.
Děj se odvíjí ve dvou časových rovinách. V jedné jsou to střípky z dětství, v té současné se děj odvíjí po hodinách pozpátku. Má to svůj důvod, ale mně tato forma nikdy moc nesedla. Šlo to lehce vyřešit jinak.
Děj v obou linkách na mne působil velmi jednoduše a bez poutavosti, postupně jsem čtení urychlovala. Naopak závěr je dobrý. Čtenář sice čeká, že se něco stane, ale toto předčí očekávání. Z předchozího děje nelze čekat až tak dramatický konec.
Tady bude asi hodně vysokých hodnocení, protože na posledních stranách většině čtenářů spadne brada, ale já hodnotím celou knihu. Za ten skutečně silný závěr dávám 3*. Škoda, že nebyl příběh lépe zpracovaný celý.
Od čtení neodrazuji, pro mne tato kniha tak úplně není, ale své čtenáře si jistě najde.
Tohle čtení byl opravdu zážitek. Mnohovrstevnatý příběh o vztazích mezi třemi bratry a jejich rodiči, o traumatech, které se v rodině odehrály, absenci lásky, nepochopení, neschopnosti komunikovat, o skrytých bolestech, křivdách a jedné události, která jim změní život.
Kniha se mi nečetla lehce, je smutná, hluboká. Do půlky knihy jsem si myslela, že nepůjde o nic převratného, ale pak se vše začalo pomalu rozplétat a konec jsem probrečela. Autor nepředkládá vše na zlatém podnose, čtenář si musí hodně za slovy najít sám, proto se možná nebude číst snadno úplně všem, ale ten konec za to stojí. Ještě dva dny po dočtení, ve mně doznívala, musela jsem si dát čas, abych nad ní mohla přemýšlet.
Z popela je citlivá, smutná kniha plná myšlenek a skrytých významů, která mě dostala. V budoucnu si ji chci dát ještě jednou, nebyla jsem schopná pojmout všechno a jsem přesvědčená o tom, že napodruhé si ji užiju ještě mnohem víc. Za mě velké doporučení!
@knihomaniak
Stejně mě ta postava matky děsně iritovala...