Za sklem
Sajaka Murata
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399940/bmid_za-sklem-3tF-399940.jpg
4
271
271
Hlavní hrdina Keiko Furukurová se svým myšlením a jednáním vymyká běžným společenským normám a od dětských let se potýká s problémem začlenění do většinové společnosti. Své společenské místo najde až během studia na univerzitě, kdy získá příležitostnou práci v minimarketu, který otevřeli nedaleko jejího bytu. Je okouzlena dokonalou organizací, přesným popisem veškerých činností od pozdravů po zakládání zboží do regálů i pocitem sounáležitosti všech zaměstnanců. Minimarket pro ni znamená stabilitu, řád a bezpečí v nepředvídatelném a chaotickém světě venku za vstupními dveřmi. Teprve jako zaměstnanec minimarketu se konečně cítí být řadovým a plnohodnotným členem společnosti, nehledě na fakt, že i po osmnácti letech práce má stále jen statut brigádníka. Situace se změní, když je mezi zaměstnance přijat o rok mladší Širaha, který dává nepokrytě najevo, že nehodlá respektovat žádná společenská ani firemní pravidla a do zaměstnání nastoupil jen proto, aby si našel ženu, která bude ochotna ho živit. Kvůli špatné pracovní morálce se záhy ocitne na ulici, kde se ho ujme Keiko, která si ho přivede domů a chová si ho jako domácího mazlíčka. Aby Širaha dokázala uživit, začne si po mnoha letech hledat stálé zaměstnání. Záhy však zjistí, že není schopna popřít svoji identitu brigádníka ani navázat normální partnerský vztah, a vrací se zpět do svého bezpečného mikrosvěta minimarketu. Román je poutavou sondou do života současné japonské společnosti a ukazuje, s jakými problémy se potýkají svobodné ženy, které se nechtějí přizpůsobovat společenským konvencím a hledají své vlastní místo ve společnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Kniha ZlínOriginální název:
コンビニ 人間 (Konbini ningen), 2016
více info...
Přidat komentář
Zvláštní a přitom vlastně typicky japonský pohled na život jedné japonské ženy. Zase jsem se trochu víc vynořila do japonské mentality, tak odlišné od té naší západní. Zvláštní příběh, zvláštní život, ale já to mám prostě ráda
Malá velká literární jednohubka. Japonsko zase trochu jinak, a přitom tak známé. Myslím, že název knihy přesně popisuje její obsah a vyjadřuje příběh.
Pro Evropany je toto smýšlení a chování společnosti jiné, možná až zvláštní a nepochopitelné, stejně tak literatura, ale pro mě je to zcela přirozené a klasické, takže to na mě zapůsobilo osobně. A o to tu jde. Tahle kniha není pro každého, jakkoliv toto úsloví nedává smysl. Užijí si ho hlavně náročnější čtenáři, co rádi hloubají. Není to lehce uchopitelné a pochopitelné, ale kdo to dokáže, dostane se mu jedinečného příběhu z běžného života, který není vlastní jen Japoncům, ale ve výsledku vlastně komukoliv v každé části zeměkoule. V tom příběhu jsme vlastně promítnuti všichni, jen každý jiným způsobem, někdo víc, někdo míň.
Sděluje to vcelku velké téma, zpracované a podané jednoduchým způsobem, nenásilně, věcně, kde si tu podstatu a výjimečnost musíte najít sami. Je stejně důležité číst mezi řádky, jako ale v tomto případě i hlavně řádky. Komu to přišlo nudné nebo o ničem, ten to prostě jen nepochopil, anebo v tom hledá zbytečné senzace, které tady jsou ovšem v těch malých, nenápadných a všedních detailech. Ono to není veledílo, ale to není výsada japonské literatury a jejích autorů, oni to vidí úplně jinak. Stačí málo, a i tak to může být hodně. Méně je někdy více.
Knížka mě moc nezaujala, anotace slibuje zajímavý příběh, ale obzvláště první půlka knihy je doslova o ničem. Jen sledujeme, jaké má hlavní hrdinka směny, jak vyplňuje objednávky či doplňuje zboží do regálů, popř. další zmínky o chodu minimarketu. Druhá půlka už sice má trochu děj, jenže ten je stejně celý popsán již v anotaci, včetně toho, jak to dopadne. Dále anotace uvádí, že „Román je poutavou sondou do života současné japonské společnosti …“. Podle mě je kniha sondou do života velice omezeného vzorku japonské společnosti, a pro mě teda moc poutavá nebyla. A nazývat literární útvar o sto stranách románem, je opravdu hodně ambiciózní, řekla bych, že se jedná spíš o novelu. Bohužel, víc než dvě hvězdičky opravdu dát nemůžu.
Čím víc knih z japonského prostředí čtu, tím míň bych tam chtěla žít. Jistě hraje roli i to, o čem autoři píšou, ale celkově na mě působí Japonsko jako pro člověka vysoce stresující země. Nedivím se, že se pohybuje na předních příčkách v žebříčcích počtu sebevražd.
Když se k prostředí přidá ještě hrdinka, která nezapadá do škatulek, je zaděláno na slušné psycho.
Knížka krátká, ale vyvolá dostatek otázek k přemýšlení.
Pro mě je sdělení jasné: Jakmile se začnete řídit tím, co si představují ostatní, že je norma, jste definitivně ztraceni.
(SPOILER) Po dočtení mě napadlo jediné: to je teda psycho! Čekala jsem hrdinku, která nejde s davem, je jiná než ostatní a nevadí jí to, těšila jsem se, že bude chytrá a nedá se. Nelíbilo se mi, že tam nebyl jediný chápající a pomáhající člověk (trochu snad její sestra), že se jí buď posmívali nebo ji využívali (to mě fakt drásalo). Nebo mi nesedlo to japonské prostředí, to je taky možné.
Kniha je poutavá a poukazuje na některé stereotypy v japonské společnosti. Co mi ale vadilo byl překlad, kdy volba některých slova prostě není vhodná a kazí celkový dojem z knihy. Například použitý výraz "rýžové hnětenky" namísto originálního japonského slova "onigiri", činí překlad lehce primitivním... A to je škoda. Přitom by se to dalo uvést někam do poznámky. Je to ale častý jev u japonských knih.
Za sklem se mi četlo skvěle. Hlavní hrdinka Keiko je (víceméně) mladá žena s jasnými autistickými rysy, která se našla v brigádách v jednom z japonských supermarketů s přísnou firemní kulturou. Její okolí ji ale pronásleduje dotazy na stálou práci, založení rodiny a děti. A Keiko se proto celkem zoufale snaží zapadnout.
V pro nás exotickém prostředí se odehrává příběh, který by se mohl stát kdekoliv.
Doporučuji.
Vedle sebe postavené dva světy nás přinutí mít za sympatičtější ten, ve kterém se hlavní postava cítí dobře a smysluplně, ač bez srovnání s "normálnem" soudné veřejnosti bychom ho také měli za chorý...
" S vašimi smradlavými geny si dožijte sama a po smrti si je vezměte s sebou do nebíčka."
"Mám pocit, jako kdybych RÁNO nosila někde uvnitř ve svém nitru."
Kratičká novela o "podivínské" Japonce (píšu v uvozovkách, protože kdo je podivnější? ten kdo žije podle svých potřeb, nebo ten, kdo tyto lidi kritizuje a nutí jim své představy o světě?) ve středních letech, která již 18 let stále brigádničí v konbini a okolí se jí stále snaží přimět, aby se už konečně stala normální (tj. našla si chlapa, nebo stálou práci, nejlépe obojí). Chvílemi to bylo správně japonsky ujeté, avšak neustále se točící kolem společenského vnímání normálnosti. V Japonsku jsem nějaký čas žil a tak se pro mě nejednalo o cizí svět. Za mě plný počet hvězd.
Skoro se bojím přiznat, že mi to přišlo jako šťastný konec - a že jsem fandila boji staré panny z Mimoňova proti normalos. :D I když to ještě omezenější nemehlo, co k ní chtělo do tandemu, ze studu, že nezapadá do pravěku, bylo i na mě moc.
Ano, byl to přehnaný příběh. Ale dobrá ťafka pro všechny ty zuřivě povzbudivé lidičky se sklonem tlačit každému svoji verzi štěstí. Škoda, že ti by na knihu řekli leda, že "tohle jde přece řešit jinak, né?"
Kniha pro mě byla takovým vhledem jak do úplně jiného světa (japonského) a prostředí (nepřetržitě otevřený obchod zaměřený stoprocentně prozákaznicky), tak i do mně neznámé mysli (Keiko, která ve svých letech měla úplně jiné potřeby, touhy nebo cíle, než mám já). Román byl opravdu originální, svižný a čtivý, zajímalo mě, co nového se v konbini vyvrbí a co tedy bude muset Keiko řešit, ale i jak si poradí s narůstajícím tlakem jejího okolí na to, aby se už konečně začala "chovat normálně"... Mám ráda knihy, které mi pomůžou se "dostat úplně jinam" - a téhle knize se to povedlo hned na několika úrovních :).
Mám dojem (soudě podle některých komentářů), že spousta čtenářů neporozuměla ničemu z toho, na co autorka v knize upozorňuje. Příběh rozhodně není o podivnostech japonského života a japonské kultury, pojednává o stereotypech japonské společnosti, které mají globální charakter. Je škoda, že někteří čtenáři Keiko řadí mezi "divné lidi" stejně tak, jako to dělají vedlejší postavy příběhu.
Hlavní hrdinka, Keiko, je žena, která od dětství nezapadá do společnosti. Není schopna porozumět některým lidským citům a společenským zvyklostem, což jí okolí neustále připomíná. Nejde však jen o posměšky a doporučení psychiatrického léčení, nýbrž také o škatulkování - protože kým je žena, která žije již dlouhou dobu bez partnera - asexuálka, lesba, kdo? Stejně jako v naší české a kterékoliv jiné "vyspělé společnosti" se i v Japonsku ve velkém vyskytují jedinci, kteří si hrají na experty přes životy druhých, tedy v příběhu přes život Keiko. Mají dojem, že přesně vědí, kým Keiko je, kam ji podle jejích projevů zařadit a čím se ji pokusit "vyléčit". Ve skutečnosti Keiko jejich znepokojení nerozumí a žije si spokojený život sama se sebou. Kvůli napomínání a posměškům se ale stane prodavačkou v konbini, kde je chování brigádníků řízeno předepsanými pravidly, kterými se Keiko striktně řídí a stává se tak dokonalou zaměstnankyní, která na pracovišti září, neboť jí byla poskytnuta předloha toho, jak se chovat má. Zde vykonává práci, která ji naplňuje a pro kterou se cítí být stvořená.
Příběh je pro mě velmi osobní záležitostí, knihu již mám uloženou v knihovně. Autorka zvolila jednoduchý jazyk, věty se čtou hladce.
Náhodou jsem jsi půjčil v knihovně a nelituji. Je to krátká výborně napsaná kniha. Hlavní hrdinka je divná holka/žena, která je jakoby úplně bez emocí a vůbec nerozumí lidem kolem. Proto se neprojevuje a snaží se chovat a mluvit jako ostatní. Najde se až jako zaměstnanec kombini (obchodu), kde jsou jasná pravidla, jak se chovat a co říkat. Její snaha zapojit se do společnosti a být normální je v několika momentech legrační. Přesto je to dost vážná kniha o fungování společnosti.
Podivná kniha, ještě podivnější hrdinka. Vnímám to jako pohled do exotického, neuvěřitelně vzdáleného a mně naprosto cizího světa. Uvědomuji si, že kniha má své kvality, ale mně tady ty extrémní případy, kterými se hemží téměř každá asijská literatura, která se mi zatím dostala do ruky, prostě vůbec nesedí. Svým způsobem mě to děsí - opravdu jsou v Japonsku všichni takoví "divní" nebo se jen o těch "normálních" nepíší romány?
Ráda jsem nakoukla do japonského života. Kniha se mi četla lehce a příběh "zvláštní" hrdinky mě zaujal. O Keiko jsem se v jednu chvíli bála a čekala, jak to dopadne a dle mne to dopadlo dobře :-)) Teď jen čekat, zda další knihy autorky budou přeloženy.
Pán v knihkupectví řekl: "Jestli vás to bude bavit tak jako mě, tak zítra nemáte co číst." Zpětně ho za výkon přečtení této knihy takto rychle dost obdivuju. Já ji musela co dvě stránky zavírat a rozdýchávat věci, kterých jsem tam byla svědkem.
-
Avšak přiznávám, že postupně jsem si zvykla i na to, že onigiri jsou hnětenky. Vlastně by bylo i roztomile retardované, kdyby se hnětenky ujaly. Dobrovský by jásal!
Každopádně - i když odhlédnu od hnětenek, tófu a obědových krabiček, musím přiznat, že i samotný příběh byl naprosto dementní. Hlavní postavou je psychopatka, ale bohužel není tím inteligentním typem psychopatky, který okouká běžné lidské chování a přes mrtvoly se dostane kamkoliv chce. To znamená: je hrozně nudná a napodobuje kolegy z obchodu.
Všichni okolo navíc těžce nesou, že nemá manžela a děti. No a protože je psychopatka vážně hloupá, tak jí nedojde, že žije v zemi, kde je single přes 50 procent lidí jejího věku a může si na pohodičku najít nějaký vhodnější okruh přátel, ona se raději uchýlí k velmi hloupé alternativě. Bolí mě hlava jen co na tu knihu vzpomínám, takže končím.
Přeji všem stromům, abychom podobných pseudo příběhů byli do budoucna ušetřeni.
Znepokojivé zamyšlení nad dnešním světem a nad tím, co je a není normální. Hlavní postava zřejmě trpí lehčí poruchou autistického spektra a našla své životní poslání v plnění jasně daných manuálů, postupů a příkazů. A proč ne, většinou právě ti, kdo za sebou dokáží nechat vesnici z doby kamenné, v životě něco dokážou, minimálně prožít vnitřně spokojený život.
Za sklem
Tato kniha mne hodně překvapila - taková zajímavá jednohubka /otázku, zda jde rozsahem o román či novelu nechávám být, nemyslím si, že je nějak podstatná/. Mám ráda japonskou literaturu, zajímám se o ni a leccos jsem už přečetla, čímž se nechci pasovat na odborníka :-) Nechala jsem se unášet vlnami příběhu - a byla jsem opravdu zvědavá, kam až nečekaná zápletka hrdinku povede. Očekávala jsem spíše "jednoduchý" příběh ženy s autistickými symptomy, kterou společnost pro její odlišnost nepřijala - a tak "našla" smysl svého života v práci v jednom ze sítě minimarketů. S čím však nepočítala, byl zřejmě fakt, že se prostě "nevejde" do tabulek a pravidel ostatní společnosti. Zpočátku to tak vypadalo - ale k mému překvapení se mi nabídl hlubší vhled do života současné japonské společnosti. A byla to sonda až téměř děsivá: kdo nejde s námi, jde proti nám; dostane "cejch" a pokud není "produktivní" /perspektivní zaměstnání, rodina/, tak pro nás přestane existovat. Ocitáme se v naprosto odlidštěném světě, bez snahy o jakékoliv prosté lidské pochopení a sdílení, bez emocí. Snad jedině ten určitý a pevně daný Řád, který hrdinka nachází při práci v minimarketu, jí pomáhá. Autorka bravurně líčí duševní stav jedince, který systému napřed vzdoruje - a pak raději jeho všeobecně platné normy přijímá. Z té četby mrazí - a doufám, že natolik odosobněná naše společnost ještě není...