Žádné stopy
Frederick Forsyth
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43196/bmid_zadne-stopy-zZb-43196.jpg
4
285
285
Slavná Forsythova povídková sbírka z roku 1982 obsahuje rovných deset próz značného námětového rozpětí – od případu nájemné vraždy přes příběhy o vydírání, kruté „orientální“ odplatě či pašování zbraní pro irské republikány až po vyprávění o dramatickém rybolovu či o podivných karbanících. Společně s hrdiny knihy navštívíme londýnské ulice, španělské pobřeží, francouzský venkov, ale také třeba ostrov v Indickém oceánu… Ať však už hledal Frederick Forsyth inspiraci pro své psaní v krajích všedních nebo exotických a mezi lidmi obyčejnými či výstředními, jasně dokázal, že je stejně tak dobrým povídkářem jako romanopiscem a že i na omezené ploše krátké prózy dokáže se svými postavami rozehrát výjimečně napínavou literární partii.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2010 , Knižní klubOriginální název:
No Comebacks, 1982
více info...
Přidat komentář
Až na podivnou povídku Císař, která se absolutně nehodí k ostatním kouskům, perfektní práce.
Soubor skvělých povídek, jak také jinak u tohoto autora. Všechny jsou výborně vypointované, napínavé a srozumitelně odvyprávěné. Žádnou bych zvláště nevyzdvihl, všechny mají vysokou úroveň. Povídky příliš nevyhledávám, ale jsem rád, že jsem na tyto náhodou narazil.
Některé povídky jsou úplně parádní a až žasnu nad tím, že je napsal Forsyth, bohužel kvalita není všude stejná. Nicméně kniha rozhodně stojí za přečtení.
Autor je vynikající v tom, že jeho povídky se kvalitou obsahu rovnají všemu ostatnímu co napsal. Nejvíce se mi zde líbil komentář trudoše. Nemohu říci, které z povídek mě nejvíce zaujaly, ale asi nejvíce jsem se bavil s panem Samuelem Nutkinem při řešení jeho problémů s vydíráním.
Frederick Forsyth je zkrátka stará škola. U románů to ještě možná tolik neohromí, ale jakmile dojde na kratší texty, člověk prostě nemůže neobdivovat jeho způsob psaní. Prakticky u každé povídky totiž rozehrává děj, jenž by strčil do kapsy leckterý moderní thriller, pročež vše ukončí jednoduchou pointou, která je v přímém rozporu s předchozím rozepisováním. Je samozřejmě otázkou, nakolik to dělá schválně, nebo nakolik jde o vedlejší efekt jeho novinářské praxe, ale přiznám se, že mě to vlastně docela bavilo. Ovšem jsem zároveň sto pochopit všechny ty lidi, jimž podobný přístup notně šlápne na kuří oko.
Přestože mají všechny povídky podobný dějový vzorec, liší se tématikou, lokacemi i hrdiny. Mě osobně nejvíc zaimponovala nekomplikovaná Výsada, především pro vtipnou právní kličku na konci. Naopak zklamala prvoplánová Povinnost, přestože má jít o příběh dle skutečné události. Celkově ovšem spokojenost, hlavně pro zmiňované literární řemeslo. Něco podobného se už dneska bohužel nenosí.
Všechny povídky mají velmi nečekaný konec. Skoro nikdy bych ho neuhádla.
Někdy však byly zdlouhavé začátky.
Povídky téměř nečtu, ale vzhledem k tomu, že FF mám ráda, přečetla jsem a líbily se mi.
Povídky F.Forsytha mě opravdu nadchly. Knihu mi doporučili rodiče a povídky jsou moc povedené. Rozuzlení byla někdy překvapivá, jindy předvídatelná, ale čtení jsem si užila (narozdíl od Forsythových románů).
Hezké čtení, pointy povídek nečekané, v některých případech strhující. Občas jakoby na mě dýchl Mr. King...
Vlastně jediná kniha, kterou jsem od Forsytha přečetla - špionážní a polické thrillery nejsem schopná číst, prostě mě nebaví. Přečetla - jedním dechem. Anglosaská povídka v nejlepší formě, závěr vás spolehlivě uzemní.
tato kniha byla vůbec ta první, kterou jsem od Forsytha četl - do té chvíle jsem autora neznal. Skvělé čtení, které mě okamžitě chytlo a vše přečteno jedním dechem. autor neustále nepřestával překvapovat svými nečekanými závěry u jednotlivých povídek. Tato kniha je skvělou volbou pro ty, co nemají rádi dlouhé čtení - v knize je 10 samostatných povídek - každá jiná.
Zpočátku jsem se nemohl začíst. Úvod první povídky naznačoval nudu, ale v závěru se všechno změnilo. Čekala mě zajímavý konec a překvapivá pointa. A to se opakovalo ještě devětkrát. Forsythovy povídky jsou nápadité, dokonalé, zavádí čtenáře do různých prostředí a neopakují se. Prostě radost číst. Pro mně zatím nejlepší kniha od tohoto autora..
Všechny povídky originální a samostatné, navzájem výtečně "propojené" Forsythovou příběhotvorností. Je asi fajn je číst jako první z Forsythových knih, ale výtečné, když už máte pár kousků za sebou. Pak jsou některé povídky opravdovou lahůdkou :)
Autorovy další knížky
| 1975 |  Den pro Šakala |
| 2004 | Boží pěst |
| 2008 | Vyjednavač |
| 2005 | Ikona |
| 2014 | Seznam smrti |
Forsyth, kterého neznám. 10 osudových povídek, každá s jiným poselstvím. Až na dvě povídky s předvídatelným koncem mě Forsyth jako obvykle rozhodně zaujal a připomíná, jak dovede být osud potměšilý. Zmije v hlavní roli je jednou z vynikajících povídek a bankovní ředitel na rybolovu na Mauriciu jakbysmet. Povídka, v níž poškozený občan dokáže přečůrat nesmyslné rigidity právního systému vlastního státu, který nahrává mocným a bohatým, je snad nejlepší. Prostě vítězství spravedlnosti a nikoli (pouze) práva. Forsyth mě rozhodně překvapil, i když o jeho spisovatelských kvalitách jsem pochybnosti neměla, a zcela určitě nezklamal.