Zadní dům
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413388/mid_zadni-dum-0Dh-413388.png
4
3447
3447
Po dvaceti pěti letech vychází zcela nový překlad deníku Anne Frankové. Poprvé v češtině s názvem, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka. Deník v dopisech si Anne Franková vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2019 , TriádaOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
Velmi náročné čtení, hlavně psychicky. Člověk se po celou dobu čtení cítí stísněně a bojí se, i když vlastně všichni víme, jak to dopadne. A to bylo na tom právě to nejhorší. Odpočítávala jsem dny do Annina prozrazení...a smrti. Je strašné, když víte, že tam prostě není žádná naděje, ani když se Anna radovala, tak jsem z toho nemohla mít dobrý pocit. Tak nějak jsem doufala, že třeba alespoň Petr (kromě Annina otce) válku přežil, ale poslední strany mi vzaly i toto. A pocit zmaru je ještě větší, když si uvědomíte, že se schovávali tak dlouho, prozrazeni byli téměř na konci války a zemřeli těsně před osvobozením.
Nemohu dát jinak než plný počet hvězdiček, ačkoliv je těžko hodnotit knihu, která je spíše dobovým dokumentem než beletrií. Právě ta autentičnost působí velmi silně, zvlášť při vědomí toho, co následovalo. Ten strach, který museli denně prožívat, navíc když ani nevěděli, jak dlouho ještě válka potrvá a nejdřív ani, jak vlastně dopadne... Myslím, že je pro nás, kteří žijeme v pohodlí a relativním bezpečí, velmi obtížné si to vůbec představit v celé hloubce. Člověku je Anny skutečně líto, byla to evidentně milá, přemýšlivá, chytrá a na svůj věk (bezpochyby i zásluhou okolností) vyzrálá dívka, velká škoda, že nepřežila a nemohla se pokusit stát se spisovatelkou nebo novinářkou, jak si přála. Talent ke psaní a obdivuhodné nadšení určitě měla...
Knížka se skvěle četla díky deníkové formě! Nejvíc se mi líbí to jak Anne dospěla během té doby co psala deník na začátku a na konci je to úplně jiná dívka! :)
Nemůžu se k deníku stavět jako ke knize. Nemohu to hodnotit jako knihu, protože je to deník. Ale nelituji času stráveného čtením tohoto deníku.
To jednu hvězdičku ubírám za ... jak to říct, nečtivost. Z toho jsem byla trochu zklamaná. Musela jsem se potýkat s různými cizími slovy nebo stylem, jak byla mě známá slova napsaná (např. "theorie", "invase" atd.) Pořádně mě to chytlo, až když se Anne začala víc bavit s Petrem :). Možná to bylo tím, že jsem četla tátovo vydání z roku 1956 :)
Anne mi byla sympatická, mám pocit, že bychom si velmi rozuměly, prostě že bychom měly podobnou povahu. Všichni ostatní "potopenci" až na Margot, Anne, Petra a občas i Pima mě neskutečně s....štvali :) Vážně, jsem ráda, že žiju v roce 2014. A nejsem ráda, že neznám osobu jako byla Anne. Vážně byla fajn.
Do knihy se mi původně nechtělo - ale kvůli škole jsem nemohla jinak. Zprvu jsem se snažila ke knize neprojevovat žádné city, ale postupně se mi kniha zalíbila. Mrzí mě, co se stalo Anně a její rodině..
Nevím jak knihu hodnotit, proto hvězdičky nedávám, je to zajímavé z hlediska historie a také psychologie, uzavřená skupina 8 lidí nucených žít v těsné pospolitosti tak dlouhou dobu.
Je to pěkné a smutné a zájímavé a to všechno, ale čekala jsem něco jiného.. většího
Zajímavá kniha u které se mi na konci rozjela fantazie jak to asi pro zadržené osoby zadního domu muselo být strašné, když se jim naplnili ty nejhorší představy o prozrazení.
Silný příběh, který jsem objevila teprve nedávno, což je mi na jednu stranu líto, kniha moc veřejně známá není, pokud člověk nehledá informace o tématu židovství a ani si nepamatuji, že bych o ní kdy ve škole vůbec slyšela,a tak jsem ráda, že když jsem se začala zajímat o toto smutné téma, objevila jsem právě Annu a spoustu informací týkající se jejího deníku. Kniha mě motivovala k vyhledání podobných příběhů a při návštěvě Amsterdamu bych ráda navštívila muzeum A.F. Knihu jsem hltala a zároveň jsem ji přečetla jedním dechem s nadějí dobrého konce, který se nekonal...Samotný konec jsem dočítala se zvýšeným tepem...
Edit: Krátce po přečtení jsem shlédla i filmové zpracování, které je dle mého soudu, naprosto očekávané, přesně tak jak jsem v knize měla vykreslené.....prostředí a osoby byly totožné, film splnil přesně má očekávání a ačkoli film oproti knize pokračuje dál do Aniny smrti a krátce po, filmem si mě celý ten příběh získal ještě víc, sice některé scény byly na potoky slz a místy mi to rvalo srdce, nic to nemění na tom, že to je zatím nejsilnější příběh z této doby, který se ke mě dostal..
Před šesti lety jsem byla jako pomocný dozor na výletě v Osvětimi s partou osmáků a deváťáků. Tehdy jsem si s hrůzou uvědomila, že pro ty děti už je druhá světová válka něco, co se stalo kdysi dávno, v jejich očích hluboký středověk. Něco, co se jich netýká. Stáli jsme v plynových komorách a jim ani nedocházelo, že na místě kde jsme, docela nedávno umírali lidé, kteří nikdy nikomu neublížili. Proto si myslím, že hrůzy válek se musí donekonečna připomínat, popisovat co nejpřesněji, ne jen v číslech. Deník Anne Frank je k tomu ideální, protože funguje jako okno do té doby a do mysli děvčete, které to prožilo na vlastní kuži.
Ani po přečtení deníku, si ten život v zadním traktu nedokážu představit.... Na tak malou holku perfektní slovní zásoba.
Přečíst si knihu bylo mé velké přání, ale dlouhou dobu jsem se k tomu nedostala. Když se mi kniha do rukou po dlouhé době konečně dostala, začala jsem jí číst a měla jsem jí přelouskanou za pár dní. Některé scénky ale byly zdlouhavé a celkem se tam vše omýlalo, tím, že se toho moc dělat nedalo to prostě bylo stále to samé. Ke konci už jsem sloupce přeskakovala, celkově ale kniha byla zajímavá a poutavá.
Přečíst si tuto knížku bylo mým velkým přáním. Je neuvěřitelné, že to, co je zde uváděné je pravda. Jak se knížka blížila ke konci, cítila jsem smutek a nebylo mi zrovna nejlépe, když člověk ví, jak to celé dopadne. Po přečtení tohoto deníku, jsem si kladla otázku, jaký život by Anna vedla, kdyby to dopadlo úplně jinak. Pro mě to byla smutná, ale zároveň jedna z nejzajímavějších knih, které jsem doposud četla.
Z knihy na mě šly stísněné pocity, jako bych s ní prožíval izolaci v zadním domě. Stejně tak i její strach, touhy, sny, lásku a vize života. Avšak osud k ní byl krutý, ke všem...
"Jak krásní a dobří by byli všichni lidé, kdyby si každý večer promítli v duchu události dne a uvědomili si, co na jejich chování bylo dobré a co špatné." - Anne Franková, dívka s nelehkým životem a silným odhodláním. Kdyby jenom věděla, že její deník, to, co mělo sloužit jako podklad ke knize, četli a dále čtou tisíce lidí...
Neuvěřitelná holka. Tolik vnitřní síly má asi v takovéhle situaci málokdo. Jak tu lidi píšou, je to psychicky náročné číst, ale pro mě hlavně proto, že vím, jak to dopadlo. Samotný text je vlastně místy i dost veselý a Anne bere situaci s velkým nadhledem, za který ji dost obdivuju. Je velká škoda, jaký byl její osud. Měla plány, že bude novinářka a spisovatelka, a toho za života nedosáhla. Ale, v což myslím ani nedoufala, dosáhla přesto nesmrtelnosti prostřednictvím toho, co vytvořila. Velké štěstí, že její deník její otec zachránil a zasadil se o jeho publikaci.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Škoda, že svět přišel o spisovatelku s velkým potencionálem.
Příběh o strastech mladé Anne Frankové a ostatních obyvatelech Zadního domu. Tahle kniha by neměla chybět na seznamu povinné literatury základních škol. Jediný důvod, proč jsem dala 4 hvězdičky místo 5, je ten, že některé pasáže byly nudné nebo se opakovali. Ale přece jenom to je deník, proto se nedá ubrat více jak 1 hvězdička...