Zadní dům
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/413388/mid_zadni-dum-0Dh-413388.png
4
3436
3436
Po dvaceti pěti letech vychází zcela nový překlad deníku Anne Frankové. Poprvé v češtině s názvem, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka. Deník v dopisech si Anne Franková vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2019 , TriádaOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
Kniha není umělecká dílo, je to dokument, který sepsala hodně mladá dívka, vlastně ještě dítě, před tím než byla odeslána k likvidaci. Uvádí v něm své vlastní pocity a názory na svět, svoje touhy a sny. Popisuje ponorkovou nemoc v azylu, kde hodlala skupina Židů přečkat válku. Nepočítali s tím, že budou odhaleni a tak jsou zápisky dívky plné optimizmu a naděje. Doslovem je objasněno, co se se skupinou, tedy spíše s jejími jednotlivými členy, stalo během posledních měsíců války.
Čo tu možno hodnotiť? Zápisky pubertálneho dievčaťa, za ktoré by sa v dospelosti (keby sa jej, pravda, dožilo) možno aj hanbillo? V Anninom veku mi to pripadalo ako krásna a múdra kniha. V aktuálnom období je pre mňa temer nečitateľná - skrátka výlevy násťročnej, ktorá sa považuje za pupok sveta, prísne hodnotí ľudí okolo seba, nevyzná sa v svojich pocitoch.
Tuto knihu bych nehodnotila jako normální dílo, ale jako něco, co se doopravdy stalo. Moc se mi líbilo, jak se Anna postupně vyvíjela a vnímala svět kolem sebe. Ani bych neřekla, že to dopadlo tak špatně jako většina lidí, protože nejvíce snila o tom, aby po ní tady něco zůstalo (a to se jí povedlo). Připadalo ji horší žít a nic nedokázat než prožít krátký život, ve kterém něco zanechá.
Knihu jsem dlouho nechtěl číst, čišela pro mě z knihy povinnost, které jsem se bránil. Tomu povinnému, hromadnému a až komerčně vyjádřenému nesouhlasu s hrůzami holokaustu.
Pravda, o knize jsem kromě nejzákladnějších informací nic nevěděl - jen že jde o deník mladého židovského děvčete, o skrývání před nacisty, o jejím tragickém konci.
Při samotné četbě se člověk může kriticky zamýšlet nad tím, jak mohla Anne díky bohatým rodičům téměř pohodlně přežít válku, jiní židé přitom neměli šanci. Možná i samotné zápisky jsou někdy dětinské výlevy rozmazleného fracka, někdy naopak filozofické úvahy, které snad ani nemohla psát dospívající dívka.
Důležitý je známý fakt, že autorka autentického deníku nepřežila válku a zemřela nakonec po prozrazení skrýše v koncentráku. Jde tímto pohledem o velmi, velmi silnou výpověď. Anne přes svůj věk dokázala plasticky popsat spolubydlící, pomáhající, celý dům, měnící se atmosféru, své vlastní pocity dívky dospívající ve skrýši. Občas mně připadalo, že jsem v úkrytu schovaný také, tak dobře zná čtenář všechny skrývající se, i ty co jim hrdinně pomáhají.
Ke konci už se mi číst ani nechtělo, bylo jasné, že zápisky nemohou dál pokračovat a přijde jen doslov, kde zjistím kdo přežil a kdo jak zemřel. Dočetl jsem až po sedmičce vína.
Knížku jsem přečetla asi před rokem a od té doby je to má nejoblíbenější knížka. Mám hroznou chuť si ji přečíst znovu, jenom se k tomu nějak nemůžu dostat. Když jsem to četla, měla jsem pocit, že si s Anne velice rozumím. Mnohokrát mě napadlo, že kdyby žila dnes byly bychom skvělé kamarádky.
Za mě určitě 10/5 :-)
Líbilo se mi, že přes veškerou situaci si Anna F. zachovávala optimismus a pozitivní mysl. Myslím, že i dnešní společnost by se mohla řídit jedním Anniným rčením : "Všechno je jen tak zlé, jak to sami vnímáme". Mrzí mě, že si nemohla splnit všechny sny, které v sobě měla. Čest její památce.
Kdybych měl jedním slovem vyjádřit, o čem kniha byla především - pak řeknu o dospívání. O hledání sama sebe, nezávislosti na rodičích a jejich kritice, o růstu sebevědomí a vyrovnávání se s pocity méněcennosti. O hledání důvěrnosti, intimnosti a přítele. Holocaust není hlavní téma, jen tohle všechno urychlil. Kniha je stejně rozpolcená, jako její hlavní hrdinka. První polovinu píše kritická hádavá holčička, druhou polovinu melancholická bytost, která hledá sama sebe a své místo ve světě. Je mi líto, že nikdy nemohla dospět a splnit si tak svůj sen stát se spisovatelkou. Na druhou stranu by tak asi nikdy nevyšel její deník. Myslím, že by ho přepracovala na knihu o zadním domě.
Vždycky, když si přečtu tuhle knihu, dojde mi, že by mohlo být i hůř. Daleko hůř. Forma knihy mi vyhovovala, každá myšlenka tak dostává jasný výraz. Třeba to pomůže i vám, když dneškem nastala další "těžká doba".
Při čtení jsem měla různé pocity. Na jednu stranu všechny obdivuju, že své "vězení" vydrželi tak dlouho. Na mnoha místech je cítit, že trpěli ponorkovou nemocí. Nad jinými pasážemi jsem se schovívavě usmívala, jako člověk, který své vlastní dospívání prožíval a vnímal podobně a teď o mnoho let později ví, jak byl tenkrát naivní nebo dokonce hloupý.
Každopádně je to zajímavá sonda do duše dospívající dívky žijící v nelehké době.
Kniha, která je na hodnocení velmi těžká, protože je to vlastně deník napsaný obyčejnou dívkou. Žádným profesionálním spisovatelem. A přesto zasáhla miliony lidí, mezi něž se počítám i já. Není tolik o druhé světové válce jako o dospívání v té nejtěžší době. Zároveň vám ale nabídne pohled na to, jak vypadala tato doba v Nizozemí, což není tak obvyklá lokace pro knihy o tomto tématu.
Nenajde se tu vylíčení války, ani události té doby, co se dělo, jak probíhala válka, kdo vyhrával, kam se jaká armáda přesunula atd. Celá kniha, je skutečným a jedinečným životem židovské rodiny a několikero dalších členů, jež se skrývají před smrtí. Nemohu popisovat, jaká kniha byla, zda nudná, či napínavá, páč to neni vymyšlený příběh, kde hodnotíme fantazii a kreativitu. Nedokážu pobrat, jak ti lidé museli žít, jak to dokázali. Roky se mačkat v malém prostoru s dalšími lidmi, zažívat tu bezmoc, strach, nevědět, kdy to zkončí, pokud vůbec konce někdy bude. Jen návštěva toalety, jak byla obtížná pokoušet se udržet v kondici, aby v tom malilinkym prostoru, kde nemůžou z okénka vykouknout se jim nezbortily svaly, nevedět, co se děje za dveřmi, jaká je realita, nezblbnout a vyčkávat, kdy přijde člověk, co jim pomáhá, zda vůbec přijde a nevykašle se na ně, hádky, co mezi sebou měli, odcizení ...... Nikdy nepochopim a nepřestanu smekat nad tím, co člověk dokáže vydržet a přežít. Bože díky za tuto dobu. Neochopitelný příběh utrpení lidí, tím spíše národa, který se ničim neprovinil.
"Člověk v sobě má pud k ničení, pud k zabíjení, k vraždění a běsnění, a pokud celé lidstvo bez výjimky neprojde proměnou, bude zuřit válka, bude všecko, co se vystavělo, vypěstovalo a vyrostlo, opět zdupáno a zničeno, a pak to začne nanovo."
Neuvěřitelně silný příběh. Anně se přeci jen splnil jeden z jejich snů. A to, že díky jejímu deníku, zůstala živá i dlouho po své smrti.
Tento deník mě chytil za srdce. Představa, že tohle všechno zažívala ve svých čtrnácti letech je hrozné, ale Anne Franková to brala svým způsobem stále pozitivně.
Nebudu lhát, že mi neukápla slza u čtení.
Kniha mi dala neskutečný emoční zážitek. Jsem velmi ráda, že tento deník svolil její otec vydat. Protože ne, že nám přibližuje světovou válku, ale také život a pocity židovské rodiny, které se skutečně staly.
Jsem moc ráda, že tento deník existuje. O druhé válce toho tam teda moc není, ale pro mě je to poklad.
Zdržím se toho, abych tomu dávala nějaký počet hvězdiček. Koneckonců, co bych vlastně měla hodnotit? Jak je to napsané? Psala to od svých třinácti do patnácti let, naprosto laicky a hlavně si to psala jen pro sebe. Tak mám hodnotit jak moc zajímavé a čtivé ty příběhy byly? To byl ale něčí život a ne vymyšlené povídky. Tohle se opravdu stalo.
Přiznám se, že jsem knihu nepřečetla na jeden zátah. Ani mi to nešlo. Měla jsem ale tak spoustu času srovnat svůj běžný život se životem Anne. A když si povšimnete, ona sama sebe kárá za to, že si dovolila být nevděčná, protože to co teď měli, bylo vlastně obrovské bohatství a štěstí oproti ostatním Židům. Člověku to otevře oči.
Paradoxní mi také přišlo, jak se sama sebe ptá, zda se jí jednou podaří napsat velké dílo jako ostatním velkým spisovatelům. A já jsem mezitím seděla na balkoně, v malém městě, v České republice a četla tyto řádky z knihy, která je pro mě velkým dílem.
Anne byla velice intelektuální a věřím, že kdyby to tehdy přežila, má světu ještě spoustu co nabídnout.
Plné naděje, snů a přesto smutné, duševní posun Anne za dobu pobytu v Zadním traktu je až neuvěřitelný.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Nechci být ošklivá nebo neempatická, ale nemohu dát plný počet hvězdiček. Začátek mě dost zmátl, první zápisky jsem skoro nechápala, jména se mi dost pletly (to však neberu jako chybu knihy, spíš chybu svojí) a nedokázala jsem se do knihy vžít. Od doby co musela být Anna zavřená v Zadním domě se to o dost zlepšilo a některé pasáže byly dost poutavé. Musím ale přiznat, že věčné hádky mezi rodinami mne spíš uspávaly než zajímaly. Anna by byla výborná spisovatelka, to nepopírám. Na svůj mladý věk psala skvěle, možná jsem jen od této knihy měla velké očekávání, které se nenaplnily.