Zadní dům: Deník
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542477/bmid_zadni-dum-denik.jpg
4
3396
3396
Annelies Marie Franková (12. června 1929 – únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován. Anne Franková si vedla deník v dopisech od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník. Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A – na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B). Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocnice ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B. Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, pořídila Magda de Bruin Hüblová. Vrací se k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: „K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy.“ 3., opravené vydání... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2024 , TriádaOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
Milá Anno !
Veškerá slova jsou zbytečná.Udivuješ svou otevřenou odvahou.Chci být jako Ty,alespoň trošku.Dívat se občas na sebe Tvýma očima.Budeš mi chybět.Je mi líto,že jsi nemohla napsat ještě pár sťastných stránek.Tvůj sen se mimo jiné splnil.Tvůj deník se prodáva,napsala jsi to tak dobře,že mnozí pochybovali. Anne vidím Tě tak jasně a kvůli Tobě i sebe lépe.Tak děkuji.
Anne mi je nesmírně sympatická tím, že prožívá ty samé nálady a problémy jako současné dospívající dívky - střety s rodiči, chlapci, sourozenci - některé problémy jednoduše přetrvávají navzodry různým dobám...
Jak už zde někdo trefně podotknul, v Deníku lze také pozorovat Annin vývoj: zkoumá sama sebe, svoje pocity, uvažuje, pozoruje se a je daleko přemýšlivější než leckterý dospělý člověk, což je tolik obdivuhodné. Nadaná, vtipná, cílevědomá... Úžasné mi přišlo také její vnímání role ženy ve společnosti - opravdu neuvěřitelně vnímavé 13leté děvče, navzdory vrtochům, které puberta přináší.
Asi nejvíce ve mě trnulo, když psala o svých plánech do budoucna. Z těch řádků je neuvěřitelně cítit, jak moc se jí chtělo žít, být spisovatelkou a něco dokázat, nebýt pouhou hospodyní...
Zároveň si lze udělat obrázek o válečném strádání, nutně přicházejících ponorkách, všudypřítomném strachu a nejistotě, které jsou u čtenáře znásobeny tím, že deník je autentický... RIP, Anne...
Kniha mně překvapila, ale zřejmě z jiného úhlu pohledu než ostatní. O statečnosti mladé dívky a její rodiny ani nemluvě. Spíše tím, jak dokazuje, že dívky podobného věku jsou bez ohledu na dobu a okolnosti v mnoha ohledech stále stejné. Bavilo mně to, že Anna řešila stejné problémy jako dnešní dívky, byla upřímná, snad občas trochu rozmazlená a stále hledající svou identitu. Také je zajímavé, jak s postupem času dospívala a vytříbila své názory. Její často až velmi optimistická a energická povaha mně často při čtení nutila k myšlenkám na svůj život, na to, kolik smělých plánů a odvahy v sobě měla, na to, jaké možnosti máme dnes a nedokážeme toho využít. I přes její mladý věk si jí velmi vážím.
asi v půli knihy jsem se podívala i na film... tak moc se mnou zahýbal, že jsem od té doby měla problém knihu dočíst, aniž bych se nerozplakala i nad těmi nejobyčejnějšími věcmi... v mém srdci odteď bude žít vzpomínka na Anne Frank...
Možná mě za to ukřižujete, ale tato kniha se moc nelíbila. Připadala mi taková zdlouhavá, a nic moc se tam nedělo. Přečetla jsem ji jenom silou vůle do čtenářského deníku. Omlouvám se ale tato kniha mi vážně moc nesedla.
"Chci být k užitku a pro radost lidem, kteří žijí kolem mne, a přece mě neznají. Chci žít dál i po své smrti." A presně to se ti povedlo Anne. Nad touto knihou se člověk musí zamyslet. Anne byla úžasná osoba, tak chytrá, bystrá a moudřejší než jakýkoliv dospělí člověk. Mohla z ní být geniální spisovatelka... I když se jí v podstatě stala.
Krásný, smutný příběh, při kterém cítíme každodenní strach a napadají vás tisíce otázek.
Před literárním talentem 13-ti leté holky smekám a neskutečná škoda, že svůj talent nemohla ukázat v další knize.
Krasný styl psaní, slovní zásoba, která je na tak mladou slečnu dosti obdivuhodná a příběh, který je zajímavý a zajisté chytne a nepustí. Tedy alespoň u mě to tak bylo, od knížky jsem se nemohla odtrhnout. S Annou jsem se smála i brečela, obdivovala jsem statečnost její i jejích spolubydlících v zadním domě. To jak Anna neztrácela naději, doufala, to jak byli vždy všichni nadšení, když se dozvěděli něco pozitivního o průběhu války. Byla by z ní určitě skvělá spisovatelka. A je škoda, že byli prozrazeni až ke konci války, když vydrželi tak dlouho! Kéž by tato kniha byla povinnou četbou na ZŠ.
Jako zákeřná nemoc, perete se, bojujete ze všech sil a když už se zdá, že zvítězíte - v ten okamžik radosti - vás sejme. Stejně tak Anna se svými blízkými. Moc hezky sepsané dny v "podzemí", Anna neztrácela nadhled a naději, to se mi líbilo. Měla neskutečný talent, který díky deníku žije dál.
Jedna z nejznámějších knih zabývající se tématem 2.světové války a holokaustem.
Nelehké období strachu, nenávisti ale i odvahy a nezdolné vůle nepodlehnout a vytrvat, viděno očima dospívají dívky.
Kniha je zajímavá i z psychologického hlediska.Můžeme vidět jak soužití několika lidí různých povah a názorů , v malém uzavřeném prostoru, ovlivňuje jejich psychiku.
Bohužel jak všichni víme, příběh nedopadne dobře a zrůdnost lidí si opět vybere svou daň.
Říkám si, jak nespravedlivého je to, že Anne zemřela. Myslím, že její deník je opravdu skvělá četba a určitě mu dávám pět hvězdiček.
Anna Franková byla velice talentovaná a věřím tomu, že kdyby svůj pobyt ve vyhlazovacím táboře přežila, zcela jistě by se stala uznávanou spisovatelkou. Ve 14-ti až 15-ti letech měla úžasnou slovní zásobu a některé slovní obraty byly takřka fascinující.
Je smutné, že Anna umřela. Věřím, že by z ní jednou byla skvělá spisovatelka. Ze začátku, kdy byla ještě taková ta pubertální holka se mi deník moc nelíbil. Přišla mi nafoukaná a hloupá a neustále opakovala jak ji nikdo nemá rád a všichni jsou proti ní. Jenže pak se měnila a mě její zápisky čím dál víc bavily. V mnoha věcech jsem s ní naprosto souhlasila a chápala ji. Ano muselo to pro ni být hrozné a já si to nejspíš nedokážu ani představit, ale stejně jsem jí rozuměla. Došlo mi, že já taky byla takhle hloupá a pubertální a teď už si to uvědomuji a jsem rozumnější. I když občas udělám chybu......
Jen mě mrzí, že jsem věděla jak to s ní skončí. Moc by mě zajímalo jak bych knihu a její konec brala. Teď to bylo tak trochu honba za tím, kdy už se to stane a jak se to stane.
Škoda, že svět přišel o spisovatelku s velkým potencionálem.
Příběh o strastech mladé Anne Frankové a ostatních obyvatelech Zadního domu. Tahle kniha by neměla chybět na seznamu povinné literatury základních škol. Jediný důvod, proč jsem dala 4 hvězdičky místo 5, je ten, že některé pasáže byly nudné nebo se opakovali. Ale přece jenom to je deník, proto se nedá ubrat více jak 1 hvězdička...
Velmi náročné čtení, hlavně psychicky. Člověk se po celou dobu čtení cítí stísněně a bojí se, i když vlastně všichni víme, jak to dopadne. A to bylo na tom právě to nejhorší. Odpočítávala jsem dny do Annina prozrazení...a smrti. Je strašné, když víte, že tam prostě není žádná naděje, ani když se Anna radovala, tak jsem z toho nemohla mít dobrý pocit. Tak nějak jsem doufala, že třeba alespoň Petr (kromě Annina otce) válku přežil, ale poslední strany mi vzaly i toto. A pocit zmaru je ještě větší, když si uvědomíte, že se schovávali tak dlouho, prozrazeni byli téměř na konci války a zemřeli těsně před osvobozením.
Nemohu dát jinak než plný počet hvězdiček, ačkoliv je těžko hodnotit knihu, která je spíše dobovým dokumentem než beletrií. Právě ta autentičnost působí velmi silně, zvlášť při vědomí toho, co následovalo. Ten strach, který museli denně prožívat, navíc když ani nevěděli, jak dlouho ještě válka potrvá a nejdřív ani, jak vlastně dopadne... Myslím, že je pro nás, kteří žijeme v pohodlí a relativním bezpečí, velmi obtížné si to vůbec představit v celé hloubce. Člověku je Anny skutečně líto, byla to evidentně milá, přemýšlivá, chytrá a na svůj věk (bezpochyby i zásluhou okolností) vyzrálá dívka, velká škoda, že nepřežila a nemohla se pokusit stát se spisovatelkou nebo novinářkou, jak si přála. Talent ke psaní a obdivuhodné nadšení určitě měla...
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Děsivý i když pravdivý příběh. Popravdě čekal jsem konec jiný. Bohužel. Při čtení deníku skoro pořád mrazí. Je to jedna z mála knížek co mi zůstane v knihovně.
David
PS: doplním tu i interaktivní pohled na jejich úkryt, kde se schovávali. Odkaz je na webové stránky nadace Anny Marie Frankové.
http://www.annefrank.org/nl/Subsites/Amsterdam/Tijdlijn/Oorlog/1942/#
interaktivní pohled do domů kde se ukrývali:
http://www.annefrank.org/nl/Subsites/Home/Virtueel-huis/#/map/
Odkaz na Gogle play aplikaci Anne's Amsterdam
https://play.google.com/store/apps/details?id=com.repudo.tours