Záhir
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151742/bmid_zahir-zan-151742.jpg
4
643
643
Známý spisovatel a válečná zpravodajka, oba úspěšní ve své profesi, žijí v Paříži v nekonvenčním manželství. Jednoho dne žena zmizí. Šlo o vraždu, únos, útěk? Spisovatel je odhodlán ji – svůj „Záhir“ (pojem známý z islámského světa, který označuje věc nebo bytost, na něž nelze zapomenout) najít. Jeho pátrání jej zavede do nejvzdálenějších končin světa, ale zároveň i do vlastního nitra. Paulo Coelho ve svém novém románu zkoumá, co dnes znamená pro muže a ženu společný život a jak nerezignovat na riziko a dobrodružné hledání „osobního příběhu“.... celý text
Přidat komentář
Tuhle knížku si budu muset přečíst jednou ještě znovu, za jiné životní situace, řekla bych, že na ni, co se týče toho problému manželství ještě nemám zkušenosti, abych to do hloubky pochopila, ale zas mi to může posloužit k tomu, jak to jednou nedělat. Kniha pro mě začala být zajímavější, až nastoupil na scénu Michail a jeho příběh a pak když hlavní vyprávěč se začal konečně měnit. To to na mě zase začalo dýchat správně Coelhovsky, ta první půlka mě moc nebrala.
ač mám Paula hodně ráda, tahle kniha se mi nečetla moc dobře :( myslím, že má o dost lepší kousky :)
Mě se tato kniha velice líbila. I když se místy kapinku táhla vydržela jsem až do konce a nelituji. Je pravda, že jsem tuto knihu začala číst na doporučení kamarádky v období partnerské krize. Možná i proto jsem se v této knize sama našla.
Dle mého nejlepší Coelho (společně s Jedenácti minutama). Bez zbytečného pánbíčkářství rozebrán svár pudů a přirozené extáze po životě a obyčejného hledání vyššího smyslu. Kniha se četla dobře a obsahovala navíc řadu zajímavých informací.
Zaujalo mě podobenství s Odysseem. Kniha mi nepřišla nudná ani rozvleklá, jak se tu zmiňuje. Naopak jsem ji viděla jako navazující příběh, kdy se nejdřív musí dva lidi změnit jako individuality, aby mohli něco budovat společně. Uvědomit si, že láska není jen ta partnerská, není omezená a svazující, je bez hranic a jen tehdy když je člověk ochoten se měnit, naslouchat a netouží druhého vlastnit, může vztah fungovat.
Nejsem evidentně jediná, kdo knihu nedočetl. Začátek mě zaujal a celkem i strhl, ale s přibývajícími stránkami mi kniha přišla víc a víc rozvleklá a odbíhající od tématu do celkem nezajímavých kliček. Bohužel jsem ji musela odložit, a to jsem ji četla na doporučení ...
Toto se mi zdálo velice rozvleklé, chvílemi až nudné. Občas jsem přeskakovala jednotlivé stránky. Jinak mám spisovatele velice ráda, ale tato kniha mě zklamala
Pojem manželství je mi neznámý. Ne z hlediska teorie, ale z hlediska zkušenosti. Spíše si myslím, že je to kniha pro lidi, kteří mají za sebou... dejme tomu aspoň deset let manželství. Možná by v ní našli více věcí, se kterými by souhlasili, než je tomu u mě.
Jakožto čerstvě plnoletá nevidím nic špatného v tom žít s jedním člověkem celý život. I když se vztah postupem času změní v něco, co ztratí na vášni, ráda bych jednou zjistila, že v šedesáti mám pořád vedle sebe někoho, na koho se můžu spolehnout.
S jedním ale souhlasím (i když si to možná bude trochu protiřečit s mým názorem vysvětleným výše). Lidstvo se řídí často nesmyslnými pravidly. Kdo určil, že se tyhle věci budou dělat tak a tak, a že je to tak správné? Milovat jenom jednoho muže, nechtít změnit partnera kvůli dětem, držet se stále za ruce, kdykoliv vyjdete ven a dělat všechny ty věci, co by zamilovaní dělat měli...
Nedokážeme se od těch pravidel oprostit, protože bychom pak vypadali jako pošuci.
Řekl bych, že Coelho nemá moc kontrolu nad tím, co vlastně píše. Jeho intuice někdy trefí téma hezky, někdy naprosto příšerně. Tak je tomu u Záhiru, při jehož čtení jsem se nestačil divit, s jakou samozřejmostí Coelho oslavuje lidské sobectví, egoismus a do sebe zahleděný individualismus. Což zcela absurdně balí do podbízivého obalu duchovnosti, lásky, vesmíru a vůbec. V tomto případě se mu obal trhá a ven z něj padá... radioaktivní smetí.
V knize jsou občas věci co jsem moc nepochopila :-) Příběh je to zajímavý, ale Coelho v tomto případě až moc filozofuje :-)) Každopádně, i tato kniha mě donutila si uvědomit pár hodně důležitých hodnot v životě.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 |  Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Tak nevím. Buď mám podzimní chandru, a pak si můžu sama za to, že mě nic neuspokojuje. Kniha se mi jeví neskutečně ukecaná a celkový dojem se někam vytratil. Dočetla jsem v podstatě jen z úcty k autorovi.