Základy mužského šovinismu
Josef Hausmann
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Hausmann v začátku knihy uvádí, že každá žena, která s knihou nesouhlasí je blbá a podtrhuje vše, co o ženách v knize píše. Více méně v kostce řečeno. Naopak, podle jeho slov, které ženě se kniha líbí, ta je na tom možná o něco lépe než ostatní. I ta je však nakonec vhozena do stejné škatulky. A teď pozor, muži! Zajímavost i pro vás. Ti z vás, kteří nesouhlasí s touto snůškou blábolů, vy se nepočítáte mezi zdravé, nebo snad dokonce normální muže! Takže pozor na věc. Ke knize samotné je nejspíš škoda slov něco psát. Snažila jsem se knihu číst na všechny způsoby, včetně toho s humorným pohledem na věc. Smála jsem se. Bohužel jen tak pro sebe při myšlenkách, zda už daná věta má být ta humorná nebo ještě vážná. Není co dodat. Pro mě je tato kniha jen záchodovým čtením, když na onom místě člověka omrzí počítat dlaždice na stěně.
Co mi však příjde velice smutné je to, že v mnoha diskuzích o této knize se najde obrovské množství žen, které jsou z této brožurky přímo nadšené. Nechápu to. Otázkou ve mně tedy zůstává, zda se jen snaží zařadit do kategorie "těch chytřejších" žen (čímž tedy souhlasí s opravdu ponižujícími tezemi), nebo se skutečně našly v obrazu Hausmanna? Druhá možnost mi však nejde příliš do hlavy. Osobně neznám ženy, které Hausmann popisuje. Ženy, o kterých píše, znám pouze z kreslených vtipů a možná béčkových filmů.
Vtipné to je. Pravdivé v případě, že je žena vypatlaná slepice (těch je bohužel všude kolem dost) a má muže zabedněnce (těch není o nic míň). Pokud jste feministka či feminista, asi budete mít jiné názory než autor. Ano, jsem feministka...stojím si totiž za tím, že nejsem jen chodící k*nda, že mám mozek a právo ho používat a hlavně mám právo studovat, pracovat, plnit si sny...a ne jen stát u plotny a rodit děti. A všichni co jsou proti feminismu, neznají jeho pravou podstatu...snahu postavit ženy na stejnou úroveň jako muže, co se týká jejich práv. Nebýt feminismu, nemá žádná z nás volební právo, vystudovanou ani střední...o možnostech jako plánované mateřství ani nemluvím. Pokud někdo zaměňuje tohle za nenávist k mužům apod., neví o celé věci vůbec nic. Autor má zřejmě řadu komplexů...ale ty jsou mi (jako myslícímu člověku) naprosto u zadku. Když člověk používá mozek, je totiž jedno, jestli je muž nebo žena.
Kamarádka mi ji nabídla k zamyšlení o tam jak myslí někteří chlapy. Když jsem se dočetla na místo, kde autor popisuje, jak ho ignorovala manželka a její ženská část rodiny. Pochopila jsem, kde bere autor tolik mindráků a zášti, aby mohl něco takového prezentovat. :-). Měli by jsme ho asi politovat.
Autorova fotka na konci knihy také ledacos napověděla.
Postřehy v knize jsou trefné, na některé ženy padnou jako ulité a je určitě zajímavé o nich číst a dobré si je uvědomovat; na druhé straně jsem poznal řadu žen, na které popisované způsoby zcestného myšlení neplatí, případně jen z malé části - a dodávám naštěstí. Myšlenky knihy tak není možné zobecňovat, což je hlavní výtka z mé strany, byť autor na několika místech připouští, že jsou ženy, jež se chovají jinak. Název knihy je malou nadsázkou, neboť text sám o sobě ženy nezavrhuje, nesnaží se tedy o nějaký protipól feminismu - ten je tady spíše ukazován ve své nahotě, coby manipulace feministek s veřejným míněním, schovávání skrytých zájmů pod nablýskané pseudopravdy. A nelze říct, že my muži zde vycházíme jako "ta správná" polovina lidstva - každé pohlaví je své, tyto knihy by měly posloužit spíše k zamyšlení se nad sebou samým a k vyšší toleranci.
Ne. nejsem potrefená husa, stejně jako se nebudu snažit stavět na stranu mužů, abych dokázala, jak se mě tahle kniha netýká, ale vcelku se dá se spoustou věcí souhlasit, stejně jako by se dalo kvůli spoustě názorů autora zatracovat.
Jsem ženská, ale ta kniha mi přijde úžasná :). Samozřejmě je to o stereotypech, nemůže si to každý vztahovat na sebe. Něco podobného by mohla napsat i ženská o chlapech, ale to by mi nepřišlo až tak vtipné.
Hm, dočetla jsem na stranu 30 a odložila. Nijak zvlášť mě to nezaujalo. Jestli to mělo být vtipné, tak asi vyznávám jiný druh humoru a jestli to mělo být míněno vážně, pak bych měla pro autora označení, které tady uvádět nebudu, protože jsem slušně vychovaná dáma :o) Redakční práce taky nic moc, ta hrubka na straně 28 mě přímo praštila do oka.
Kniha, která vzbudila tolik protichůdných reakcí, že to může znamenat jen jedno: Je to o něčem, čím žije každý z nás, promlouvá to o něčem velice bytostně základním. Kniha mě skutečně okouzlila, pročítala jsem mnohé věty několikrát po sobě a jen jsem žasla, jak prostě se dá promluvit o něčem, co se jinde zahaluje do statisíců řádků, které nic neřeší. Názory inspirují k mnoha reflexím, k revizi přístupu k druhému pohlaví, k revizi vlastního světonázoru. Inspirují i tím, jak myslet logicky, zdravě, s nadhledem a smyslem pro humor. Osobně bych zařadila do literatury, o které by se mělo diskutovat ve školách, neboť otevírá tolik cest, jak vnímat život a svět a vlastní místo v něm. Nebo možná ani neotevírá, jen nutí formulovat vlastní názory. Rozhodně to není jen reakce na feministické hnutí a rozhodně nevymezuje pravidla mužského šovinismu. Rozhodně to není humorná literatura. Jen velice dobře formulovaná a promyšlená člověkem, který je prudce inteligentní, který něco dokázal a který dost přesně ví, co od života čeká a jak by ho měl žít a ne jen být žit někým nebo něčím jiným.
Štítky knihy
muži partnerské vztahy feminismus šovinismus
Autorovy další knížky
2010 | Základy mužského šovinismu |
2006 | Mužský šovinismus pro pokročilé |
2002 | Nahota feminismu |
2008 | Ženy na dosah |
2018 | Totalitní ideologie feminismu |
Normální ženy se tohle nedotkne, tak jako se například mne nedotýkají výlevy militantních feministek a spíše se zasměje.
Ale na některé ženy(zejména zlatokopeckého typu) to, a to si přiznejme, sedí naprosto dokonale. Tak jako na některé muže perfektně sedí stereotyp šířený právě extrémními feministkami. Neberu knihu jako výlev autorových mindráků ale jako parodii právě na extrémní feministická hnutí, navíc vše podpořeno divokými devadesátkami, kdy takovéhle věci prostě vycházely a nikdo nic neřešil. Víc bych v tom nehledal, snad jen poučení, že každá myšlenka dotažená do extrému je naprd.