Bouřková sezóna
Andrzej Sapkowski
Zaklínač série
Zaklínač Geralt. Muž, jehož posláním je chránit obyčejné lidi před magicky stvořenými nestvůrami. Mutant, který má za úkol zabíjet nepřirozené bytosti. Používá magická znamení, kouzelné lektvary a chloubu každého zaklínače – dva meče, ocelový a stříbrný. Co se však stane, když Geralt nešťastnou shodou okolností o své meče přijde? Zaklínačské zbraně mají nejen obrovskou hodnotu, ale jejich ztráta je pro majitele zároveň obrovskou potupou. Geralt je musí získat zpátky. Co nejrychleji... Andrzej Sapkowski se na stránkách samostatného románu vrací ke svému nejpopulárnějšímu hrdinovi. Zaklínač Geralt znovu bojuje, cestuje a miluje, Marigold zpívá a lítá z průšvihu do průšvihu, čarodějové intrikují… a nad celým světem se stahují mračna – přichází bouřková sezóna.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2014 , LeonardoOriginální název:
Sezon burz, 2013
více info...
Přidat komentář
Skvělé. Všichni úžasní, ale trpaslíci, trpaslíci vedou :-)))) Recept na jejich kyselicu mě dokáže rozesmát i o půlnoci. A nemalou vinu na tom mají pan překladatel a pan Finger :-)))
Fajnovej příběh a dobrá zápletka. Konečně se dovíme něco víc i o ostatních zaklínačích, ikdyž jen opravdu málo. Když jsem to dočetl, přepadl mě tak trochu smutek, že už je to asi finální rozloučení se světem zaklínače. Teď už jen doufat, že Netflix nezprzní další řady Zaklínače tolik jako tu první.
Jo. Tahle kniha byla už zase svižná a čtivá jak jsme zvyklý. I když na nic nenavazovala nebo skoro na nic, tak se mi líbila. Ještě by mohl pan spisovatel napsat díl, kde by byl příběh jen o jejich trojúhelníku. Geralt, Yennefer a Ciri. Ale ne od sebe odděleně, ale spolu. Prosím. ☺
Mezi vydáním prvního dílu a tohoto posledního uplynulo bezmála dvacet let.. A co si budeme, je to hodně znát.
Jako by tohle psal nějaký pseudo Sapkowski, jako by tohle psal nějaký jeho následovník. Bohužel pro Bouřkovou sezónu mám jen jedno slovo - nucenost, protože ta z toho prosakovala na každé stránce. Očekávat Sapkowského a nedostat ho je opravdu velký zklamání, protože tohle byla jen jeho slabá ozvěna.
Díky méně zbytečnostem, kterými se samotná sága doslova dusí, se to četlo (poslouchalo) mnohem lépe. Ale asi to není něco, co bych chtěla někdy číst znovu. Jednou stačilo.
“Za prvé jsem se bránil jejich sexuální agresi, když si nedali poradit po dobrém. Za druhé rád mlátím lidi. A za třetí je to lež. Oni sami se zranili. O stěny. Aby mě očernili.”
Tak v ostatních hodnoceních čtu, že Bouřková sezóna už není jako ostatní knihy a že snad ani vtipy nejsou tak vtipný a zaklínač nedosahuje svých kvalit z ostatních děl… no já nevím, ale mě to teda hrozně bavilo :-) musím si to ale rozložit, čtu chronologicky, Zaklínače prokládám jinými věcmi, protože myslím, že by to jinak ztratilo kouzlo a hlavně bych celou sérii měla moc rychle za sebou :-)
Geralt se zdráhal uhodit ženu, neměl však zádné zábrany vůči někomu, kdo měl ramena jako zápasník, břicho jako valchu a lýtka jako diskobolos - a navíc prděl jako dobytče.
Co je jednou skončené, má zůstat u ledu, asi nemá cenu to oživovat a vymýšlet další příběhy, které nastaly "před".
Neměla jsem to číst. Možná jsem pořád neodpustila autorovi odfláknutou Paní jezera, ale tohle je podle mě už fakt zbytečná kniha.
Takže, hmm, no, připadá mi to lepší než Paní jezera, ale to není výhra :)
Pro mě druhý zaklínač. Nečekala jsem nic geniálního, spíš příběh, pro který si Sapkowski někdy dřív připravil půdu a s odstupem se rozhodl ho sepsat a využít nějaké odložené nápady.
Bouřkovou sezónu jsem si dost užila, i když je možné, že přes nějaká nudnější místa mě přenesl poslech audioknihy. Hned na začátku úplatky a mstivost. Každý dobrý skutek po zásluze potrestán... Prostě nadějný start. Pak přišly na řadu strážné, schválně hodně přehnané. Takové strefování se do žen, které se kvůli "úspěchu v mužském světě" stanou "nejchlapštějšími chlapy". Nepřiměřená sebeobrana jednoho proti početní převaze mě obzvlášť potěšila.
Vyrobené příšery podle mě neporušují pravidla světa. Asi jako Covid-19 neporušuje pravidla světa bez ohledu na to, jestli ho "vyšlechtili" v laboratoři nebo jestli vznikl přirozeně. I pokud by ho porušovaly, teď po těch letech si už Sapkowski prostě může dovolit udělat krok stranou a ukázat nám nápady, které úplně nezapadají do původního kánonu. Ostatně nebylo by to poprvé. Nevím, jestli se Sapkowski zpronevěřil nějakým svým dřívějším názorům, ale člověk si snad nemusí držet stejné názory od 15 do 95 let. Je to promyšlené a je to tedy něco úplně jiného než když například Rowling povolila vydání Prokletého dítěte, které celé vyznívá jako kdyby autoři scénáře původních 7 knih ani nečetli. Mě se právě to rýpání do mágů velmi líbilo. Starý lidumil a jeho vztah k oněm úžasným výsledkům křížení. Jeho mladý učeň. Geraltovo znechucení celou tou sebrankou.
Zápletka mi přišla spíš jako záminka pro napsání satiry. Nevím, čemu se kdo diví. V době vydání Bouřkové sezóny bylo Sapkowskimu 65 let, to je dost na to, aby si člověk udělal trochu legraci ze světa i ze svého životního díla.
Bohužel jsem z celé knihy měl pocit, že ji nenapsal Sapkowski, ale nějaký ghostwriter, aby se někdo přiživil na značce Zaklínače s vydáním třetího dílu hry. Zvláště pak co se odkazu na některé herní prvky týče, které v předherních zaklínačských knihách nebyly... Zároveň se z textu vytratila pověstná vypravěčská lehkost, a s tím bohužel i humor. Dialogy již nebyly tak zábavné jako v předešlých knihách, ale spíše mdlé... Asi za to může fakt, že jsem Bouřkovou sezonu přečetl bezprostředně po dočtení Paní Jezera, která byla spolu s Věží vlaštovky nejlepšími knihami série... Dle mého názoru se Sapkowski měl vrátit, když už se rozhodl vrátit ke Geraltovi, k povídkovému formátu, který mu jde zatraceně dobře.
Bouřková sezóna je časově zasazená před povídkové Poslední přání, před cestu do Wyzimy, proto by jí milovníci časové posloupnosti měli začít.
Geralt z Rivie je snad nejhezčí jméno, jaké autor vymyslel. Často mi jména osob a míst připadají velmi nelibozvučná, komplikovaná nebo s nejasnou výslovností. Je to autorský záměr? Snad. I když možná jen odráží autorovu zálibu v jazycích.
Samotná Bouřková sezóna potvrzuje Sapkowského kritický pohled na (naši) společnost, staví nás před paradox, že zaklínač má lidi chránit před zrůdami, ale ty největší zrůdy se nachází mezi lidmi samými. Příběh nepostrádá vtip, ironii ani sarkasmus, kritiku stereotypního myšlení, podlézavosti, intrikánství a zneužívání druhých, a to naprosto bez skrupulí. Geralt, který se nepoddává marnivosti a hrabivosti, jehož myšlení je schopné analýzy bez podléhání volbě „menšího zla“, je příjemně jiný než ostatní postavy, zosobňuje rytířský ideál bez jakéhokoliv patosu a nezranitelného nebo přemrštěného superhrdinství.
Bouřková sezona je jiná než zbytek ságy. Ano, je spíš podobnější povídkám. Děj je zaměřen na hlavní postavy a není přerušovaný, rozkouskovaný a neodehrává se v několika časových rovinách. Taky čtenář není zatížen politikou těch asi 20 království, která se v sáze vyskytují (v podstatě). Mně to tak vyhovovalo víc. Z počátku je do očí bijící výskyt "dospěláckých" věcí ve v podstatě "pohádkovém světě". Ale na tom je postaven humor a styl vyprávění. Za mě mnohem lepší než pozdnější díly původní ságy.
No, oddechové čtení fajn, bylo to z mého oblíbeného světa, ale dějově mně to přišlo docela lineární. Nějak to nebylo ani tak rozvětvené, jako sága (což samozřejmě nelze vzhledem k použitému počtu stran), ale ani jako takové příjemné malé jednohubky jako jsou předchozí dvě knihy povídek.
Báječné čtení! Bouřkovou sezónu jsem si dala jako pauzu po dočtení Času opovržení, potřebovala jsem si odpočinout od intrik a politikaření v knihách o Geraltovi a Ciri. Děj je postavený na docela jednoduché zápletce, časově krásně zapadá do ostatních knih o zaklínači a celkově mi přišlo, že jsem to přečetla jedním dechem. Opět klasika; Geralt zde stihne vystřídat v posteli několik žen/čarodějek. Bez toho by to prostě nebyl Geralt, kterého jsem si tak zamilovala :) Nejvíce zábavný mi přišel popis milostných pletek Geralta a čarodějky Lytty Neyd. Ta trocha vkusně podané erotiky a smyslnosti se mi na tom prostě líbí! Ilustrace v knize ale byly strašné (snad až na Lyttu Neyd).
Přemýšlím, proč dávám dvě hvězdičky, když jsem z audia tak polovinu neslyšela. Nejspíš je to určitou citovou vazbou, která se ale nepojí ke knize a tak nadhodnocuji. Kniha je od první sekundy neskutečně nudná, rozvleklá a podivně o ničem. Geralt je, jak řekl můj kolega, celou dobu totálně "lejm" a jediná chvíle, kdy jsem opravdu poslouchala se zaujetím, byl konec královského banketu a scéna s tsunami. Navíc se i Geralt vyjadřuje jinak a mluví jinak, než jsme zvyklí. A pokud jde o audioknihu, jako by to nebavilo dabovat i Martin Fingera. Jinak precizní přednes je totiž trochu fádní a špatně rozlišitelný. Ovšem já mu to nemám za zlé. Tohle chtěl mít každý rychle za sebou. Přátelské doporučení. NEZAČÍNEJTE TOUTO KNIHOU. A raději s ní nezačínejte vůbec.
Štítky knihy
polská literatura zaklínači fantasy
Autorovy další knížky
1999 | Poslední přání |
2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
2005 | Narrenturm |
2015 | Bouřková sezóna |
2000 | Meč osudu |
(SPOILER) !!! SPOILERY !!!
Moje rozloučení s Geraltem..nečekala jsem dle hodnocení (komenty jsem předem nečetla) kdovíco, ale nakonec jsem spokojená...velmi spokojená :)
Sice námět a ústřední "problém" docela přitažený za vlasy, celé to působilo uměle, šroubovaně...jakože chci ještě něco napsat, tak o čem ? hmm, ukradnou mu meče, to je nápad !!! ale mně to až tak úžasné nepřišlo. Navíc nadále románová forma Sapkowskému nesedí, povídkovou sbírku bych ocenila víc...
Každopádně - Lytta Neyd nuda, nesympatická, pasáže o ničem. Mozaik - lepší než Lytta Neyd. Yennefer - muela být vzpomenuta, pár vět se sctí - budiž. . Marigold - jede svůj průměr. Geralt - pokračuje ve vyčpělosti, nemastnosti, neslanosti, ale se stoupající tendencí proti posledním dílům série.
nejlepší pasáž - vixena, liščí žena..jak na lodi, tak závěr. To se mi líbilo moc...a myslím že i mělo potenciál.
Hrad Rissberg a pokusní králící - no budiž.
Co mě ale nejvíc dostalo a povzneslo mé hodnocení ke 4* je konec...poslední kapitolka s Nimue a jejím dobodružstvím v lese....rozvířilo fantazii, obnovilo naději...
Doporučuji. A znovu potvrzuji, že do Geraltova světa se budu ráda vracet. A Bouřková sezóna, ač není z nejlepších, v něm má své místo.
a pár citátů na závěr :
"Kysané zelí!" oznámil a dřevěnými kleštěmi si nabral ždibec z bečky."Ochutnej, Geralte. Výtečné, že ano? Poživatina nejen chutná, ale též zdravá. V zimě, kdy je málo čerstvého ovoce, chrání lidi před kurdějemi. Navíc je vynikajícím antidepresivem."
"Jak jsi na to přišel?"
"Sněz mísu kysaného zelí a zapij hrnkem podmáslí a rázem se deprese stane tvou nejmenší starostí. Někdy na hodně dlouho..."
"Zaklínač si povzdechl. Nejednou měl možnost spatřit výsledky bezpečného fungování teleportů, a dokonce už také musel sbírat pozůstatky lidí, kteří teleporty používali. Proto věděl, že prohlášení o absolutní bezpečných teleportech patří do stejné přihrádky jako tvrzení : můj pejsek nekouše, můj synek je hodný chlapec, ta pečeně je čerstvá, peníze vrátím nejpozději pozítří, v noci jsem spala u kamarádky, leží mi na srdci dobro vlasti nebo odpovíš jenom na několik otázek a jsi volný."
"...žena se ptá, jak pánové shledávají naše vepřové?." "Pánové je shledávají v kaši,"odsekl Marigold. "Občas. Ne tak často, jak by si pánové přáli."
tak sbohem a na zdraví. Na naše hrdiny. Sice nemám Est Est, ani jinou podobnou lahůdku, ale i Frankovka ročník 2018, víno s přívlastkem pozdní sběr od Michlovského dobře poslouží. Bylo mi ctí, kamarádi !!!
Geralt vstal. "Je čas jet dál, Marigolde."
"Aha. a kam ?"
"není to jedno?"
"Vlastně ano. Pojeďme."